Odznak pro posádky ponorek
Abzeichen für Unterseebotsbemannung

Tento zajímavý odznak se tvarově vymyká naší představě výkonnostních odznaků, o kterých jsme zatím psali. Přesto však právě tyto odznaky můžeme řadit mezi výkonnostní odznaky specielní jednotky námořnictva, námořníky – "ponorkáře".

Odznak byl zaveden již v roce 1910, a to na základě Nejvyššího rozhodnutí ze dne 14. března 1910 a zveřejněním ve věcném nařízení prezidia kanceláře-námořní sekce z 15. dubna 1910 pro c. a k. válečné námořnictvo – část VIII.

Odznak je zhotoven z bílé kovové slitiny (thiometall). Výška odznaku je 5, 6 cm a šířka 3, 6 cm. Na reversu odznaku je kovová spona, která je pružná a slouží k uchycení odznaku na pásku na levé straně blůzy stejnokroje.

Odznak byl určen pro posádky ponorek, námořníky a námořní poddůstojníky. Nebyl určen pro důstojníky, ale je prokázáno, že na originálních fotografiích mají na svých pracovních uniformách odznak i důstojníci ponorek.

Vzácnost odznaku:

Odznak je mimořádně vzácný a směle si dovolíme říci, že ani v Čechách, Moravě či na Slovensku se originál odznak z období do roku 1918 nenachází. K dalšímu hodnocení vzácnosti odznaku si dovolíme vypůjčit několik vět z publikace pana Krause, ale i rakouského odborníka pana F. Tuska. V časopise Signum č. 20 z roku 2002 je překlad článku pana F. Tuska na téma odlévané odznaky rakousko-uherských ponorek. Zde sám autor mimo jiné s trpkosti přiznává: "Ostatně autorovi nejsou známy kusy, o jejichž pravosti by byl přesvědčen. "

V aukci Huesken v roce 2001 byl nabízen odznak pro ponorkáře ze stříbra, na zadní straně jehla k zapínání na oděv. Výrobní značka: Jerouschek BPEST Semmelweis U. 7. Vyvolávací cena 975 euro. Tento odznak sice není původní císařská ražba, ale jistě jde o odznak, který mohl obdržet námořní instruktor od svých žáků, námořních kadetů. Německé námořnictvo využívalo bývalé RU důstojníky a poddůstojníky jako instruktory při výcviku posádek (např. známý ponorkář Singule působil jako instruktor výcviku).

V roce 2002 byl na aukci ČNS dražen tento odznak, který byl vyroben z postříbřeného bronzu, 55 x 36 s poznámkou: Připínací jazýček je signován B. S. W. Vyvolávací cena 2600 Kč, cena dosažená 10 000 Kč, což je jistě za padělek slušná cena. Právě značení B. S. W –Brüder Schneider Wien byla evidentně falešná.

V letech 1920-1942 byl odznak pro posádky ponorek (veterány) vyráběn firmou Reinemer a Spiegel Wien. Tyto odznaky jsou v originálu vzácné.

U nás se výrobou padělků tohoto odznaku zabývá více výrobců a tak i cena je různá a kvalita špatná. Do sbírky takový odznak rozhodně nepatří.

Originální či snad přesněji původní odznak pro příslušníky posádky ponorky z období let 1910-1918 nikdo z nás v originálu neviděl a takový odznak není vystaven ani ve Vojenském historickém ústavu (Arsenálu) ve Vídni. Mnozí faleristé se tedy spokojí s novodělem, kopii, ale vždy jde o dodatečnou ražbu vyrobenou jen pro potřebu obchodníků a sběratelů.


V meziválečném období se především v Rakousku, ale i v Čechách a na Moravě scházeli staří "mariňáci" a žijí ve vzpomínkách na svoji službu na Jaderském moři, na hladinových lidí i na ponorkách. V Brně se tito lidé scházeli v Německém domě bez rozdílů národnosti neb je spojovali vzpomínky právě na vojenskou a válečnou službu především v letech Světové války.

Odznak, který si zde představíme patřil námořníkovi jménem Johann Heller, narozen v roce 1880



Freiwaldau (Frývaldov, okres Jeseník, Slezsko).Tento námořník sloužil na základně ponorek v Pule ( (Ubootstation Pola) a zde prožil svá válečná léta 1914-18

Po ukončení války se s rodinou přestěhoval do Brna. V meziválečném období v roce 1925 pracoval na polských a německých lodích na Baltu.

V době Protektorátu Čechy a Morava byl jako německý příslušník povinen vojenskou službou, ale vzhledem k věku již do armády povolán nebyl. Bývalí příslušníci specializovaných složek Rakousko-Uherského námořnictva se uplatnili především jako instruktoři výcviku mladých ponorkových kadetů.

Prokazatelně víme, že konec války zastihl Hellera i s českou rodinou v Brně a jako příslušník říše měl být odsunut do Německa. Odsunu se vyhnul díky své české manželce a snad i za finanční úplatu, který jeho česká rodina předala úředníkům české správy.

V pozůstalosti se zachovali památky, několik fotografii, identifikační známka, odznaky a co nás zajímá nejvíce je odznak pro posádky ponorek.

Odznak pro posádky ponorek není tedy tím žádaným původním odznakem, ale jde o odznak zhruba z období let 1920-25 určený starým veteránům, příslušníkům rakouského námořnictva (ponorkářům), ke kterým se Johann Heller hlásil.




Popis odznaku:

Odznak je klasická ražba z obecného kovu povrchově upraveného do stříbrné barvy. Náš odznak má již nádhernou patinu Odznak má rozměr 54,4mm x 34,2 mm při váze 17,2 g. Odznak byl prokazatelně vyroben pro potřebu veteránů po ukončení Světové války. Na zadní straně je pevná pružná spona, která sloužila k upevnění odznaku na oděv..

Přikládáme dále vše, co prokazuji originalitu tohoto nálezu na našem území. Ale stále hovoříme o odznaku vyrobeném po roce 1920 pro veterány.
Poznámka:
Mgr. Growka mně upozornil na nepřesnost, kterou napravuji:
podle zápisu v kapsli pochází z Velké Kraše (Groß Krosse), okres Jeseník, ne ze samotného Frývaldova (Bezirk = okres, Ort = místo).


Děkuji našemu kolegovi a příteli pan Urbanovi, který odznak získal a který je uložen v jeho sbírce.

Odznaky:
S kolegou Faleristika (dr. Jedlička) jsme odznak posuzovali. Fotografie jsou zajímavé i tím, že odznak bylo možno nosit pouze na palubě ponorky. Námořníci se však velmi rádi pochlubili odznakem, který prokazoval jejich službu na tak nebezpečné podvodní lodi.

Jistým pokrokem v hledání originálního odznaku je alespoň to, že dnes prokazatelně víme, že existovali firmy, které odznaky pro veterány opravdu vyráběly: