Odznak pro úderné jednotky

[Altmann]

Problematikou těchto specializovaných odznaků se zabýval rakouský sběratel pan Jorg Steiner. Autor uvádí:

O zavedení specielních odznaků pro úderné jednotky se začalo jednat již koncem roku 1916. V této době byly již u některých jednotek, na stupni divize zřízené úderné jednotky podle vzoru německých útočných oddílů (Stostrupp). Velení armády, ale ani ministerstvo války význam jednotek nepochopilo a tento projekt odložilo a tak teprve v roce 1917 jsou i v rakousko-uherské armádě opětovně ustaveny úderné či útočné jednotky na divizní a později i plukovní úrovni. Byla otevřena otázky výcviku důstojníků a poddůstojnků, ale i problematika těchto odznaků.

Samotný návrh na tyto odznaky přišel přímo z velitelství 1. armády (Isonzo) dne 7. října 1917. Armádní velitelství mělo svoji ideu jak by měl odznak vypadat. Byl odmítnut návrh, aby odznaky byly kulaté a vycházely z podoby výkonnostních a kvalifikačních odznaků, které armáda v poli již nosila. Představa těchto vysokých vojenských pánu (infanteristů) byla taková, že odznak by se měl více podobat současným pilotním a leteckým odznakům. Odznak (vyznamenání) by se měl také nosit vpravo na hrudi vojáka.

Ministerstvo války velmi pozdě, koncem září schválilo konečnou podobu, potvrdilo barevný návrh odznaku (zelený smaltovaný věnec se zlatým štítkem a černý symbol ve středu odznaku). Toto rozhodnutí tedy přišlo poněkud pozdě, Jednotky od stupně divize a zdá se, že i velitelé pluku mezitím k svým jednotkám zavádějí vlastní odznaky, které bychom měli nazývat "čepicové". Je pravda, že některé odznaky se na polní čapce opravdu nosili, ale většina vojáků svůj odznak hrdě nosila jako vyznamenání i znak příslušnosti k jednotce na pravé straně prsou - viz dobové fotografie.

Originály odznaků jsou vzácné a prakticky nedostupné. Vložené obrázky pro naši potřebu pocházejí z práce a archivu pana Jorg Steinera.