"Vítězný řád"

[Altmann]

Nikola I. založil poslední černohorské vyznamenání, kterým se stal "Vítězný řád" z roku 1918, který patří mezi nejkrásnější děkorace nejen na Černé Hoře.

28. července 1914 vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a Černé Hoře. Těžké boje na této frontě, za vydatné pomoci německé armády a vstup Bulharska do války to vše byl důsledek toho, že zmalomyslnělý král Nikola I. dne 25. ledna 1916 kapituloval a s celou rodinou se odebral do Albanie a byl převezen na ostrov Korfu. Odtud byl převezen s celou rodinou na palubě válečné lodi do tuniské Bizerty a do Francie. Zde získal pro svůj exilový pobyt vilu Liserons v Cap dÁntibes. Umírá l.března 1921.

Dne 4. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko kapituluje na balkánské frontě a započala evakuace obsazené Cetinji a celého území Černé hory. V Podgorici se sešla nová Skupština, která rozhodla o sesazení krále Nikoly I. a přijala rozhodnutí o začlenění Černé Hory do Srbského království a tím uznala Srbského krále Petra I. za svého vladaře. Král Nikola ostře protestoval proti tomuto rozhodnutí, ale zcela marně. Ne všichni černohorci souhlasili s rozhodnutím Skupštiny a tak dochází roku 1918-19 k povstání, které bylo potlačeno a několik důstojníků a povstalcu pro jistotu i popraveno. Přesto však dochází k plebiscitu, jsou vytištěny hlasovací lístky, kde zelená barva znamená svobodné království Černá Hora. Proto i název Zelenaška medaile se zelenou stuhou. Plebiscit však vyšel vítězně pro ideu sjednocení v novém jihoslovanském státe a to vedlo exilového krále k myšlence založit a udělovat poslední černohorské vyznamenání, které dostalo označení Vítězný řád nebo Zelená medaile (Zelenaška medalja)


Tento řád byl králem Nikolou I. založen dne 19. ledna 1919 v jediném stupni jako náprsní dekorace.

Samotná řádová dekorace je zhotovena ze zlaceného stříbra o rozměru 41x48 mm. Dekoraci tvoří hereldická zlacená figura rozkřídleného černohorského dvouhlavého orla s královskou korunou nad orlicí. Na prsou má štítek s černohorským znakem, to jest na červeném poli je kráčející lev (viz obrázek). Na lícové straně je v horní části věnce překrytá poskládanou stuhou s nápisem ZA PRAVO/CAST/I/SLOBODU a na ohnutých koncích stuhy CRNE/GORE. Rubní strana je shodná se stranou lícovou s tím rozdílem, že stuha je tvořena slovanskou trikolorou s letopočtem ve třech řádcích 21./XII./1918. Celá dekorace je podložena zlatými zkříženými meči. Stuha je trojúhelníková 37mm široká, zelené barvy. Barva vyjadřovala barvu hlasovacícho lístku, ale i barvu naděje v navrácení samostatnosti Černé Hory, které se vnuci dočkali v 21.století. Dekorace byla vyrobena na objednávku Nikoly I. římskou firmou E.Gardina suc.D. Gravanzola za spoluúčasti Nikolovi dcery Heleny (Jelena) manželky italského krále Viktora Emanuela III. Král Nikola uděloval řád těm, kteří se aktivně podíleli na politické snaze a úsilí pro obnovu černohorské monarchie. Po roce 1918 se v království SHS ani v Jugoslavii tento řád nosit nesměl. 21. prosinec je psáno v juliánském kalendáři a odpovídá datu gregoriánského kalendáře ke dni 3. ledna 1919

Král Nikola I. po smrti byl nabalzamován a jeho ostatky byly dne 15. března 1921 převezeny do San Rema, kde byly za účasti členů rodiny a italského krále pohřbeny v kryptě pravoslavného kostela. Nikola byl v rakvi dekorován řádem Sv. Jiří III. třídy. Velkostuhou Vojenského savojského řádu a zlatým medailonem s portréty ruských carů Alexandra I a II. a cara Mikuláše I.

Vítězný černohorský řád je skutečně posledním řádem Černé Hory. Princ Romannof ve své knize tento řád podrobně popisuje jako velkou faleristickou vzácnost. Princ sám je potomkem černohorské princezny Milici (1856-1951), která se provdala za ruského velkoknížete Petra Nikolájeviče (1864-1931)




Literatura:
MĚŘIČKA, Václav: Černohorská vyznamenání
PETŘÍČEK, Ing. A.V.: Faleristika pomníků Černé Hory
Vlastní archiv

[Altmann]

Historické ohlednutí a vývoj společnosti v Srbsku i Černé Hoře v současné době umožňuje právě v tomto malém státe hovořit o návratu k tradicím i když současná Černá Hora již není královstvím, ale republikou. Odstoupení od společného státu je logickým výsledkem poválečného vývoje (po roce 1918) a je nutno připustit,že samotní Srbové ve svých názorech se s obyvateli Černé Hory neshodují a osamostatnění země berou jako zradu ( můj kolega, srbský sběratel na protest např. prodal celou svoji ucelenou sbírku řádů a vyznamenání Černé Hory). Snad nebude až tak od věcí připomenout si politickou situaci v této oblasti a vrátit se před rok 1914.

Dne 12.srpna 1860 byl v Kotoru postřelen a těžce raněn emigrantem Krakičem černohorský kníže Danilo I. Kníže na následky atentátu druhý den zemřel. Knížecí stolec obsadil synovec Nikola, který byl synem vojvody Mirka Petroviče (1820-1867). Slavný černohorský rod Petrovičů prochází dějinami Černé Hory jako rodina sice konzervativní, ale vlastenecká s cílem budovat a bránit malé knížectví. Nikola se narodil v obci Njegoš (poblíže Cetinje) dne 25.září roku 1841. Dlouhá vláda tohoto panovníka trvala od 13.srpna 1860 až do dne 26. listopadu 1918.Kníže byl schopný panovník a šikovný politik, který své dcery provdal do Ruska, Srbska a Itálie s cílem zabezpečit si tak diplomatickou pomoc těchto státu nejen na poli politickém. Kníže Nikola měl celkem devět dcer a mnohé z nich provdal do evropských vládnoucích dvorů, takže se mu přezdívalo „tchán Evropy“.

[Altmann]

Kníže dokázal či docílil i toho,že jej černohorská Skupština prohlásila roce 1910 králem země. Černohorští panovníci se osobně zajímali o vzhled dekorací, je možno říci,že je ovlivňovali a především rakouští umělci museli vytvářet dekorace, které panovník osobně schválil. Byl to právě Nikola I, jenž založil poslední černohorské vyznamenání, kterým je tak zvaný „Vítězný řád“ z roku 1918, který po výtvarné strance řadíme k tomu nejkrásnějšímu co z dekorací Černé Hory známe.
Pro pochopení politické situace po roce 1918 bychom se měli seznámit s rodinným zázemím panovníka Srbska.
Po palácovém převratu v roce 1903 vládla v Srbsku dynastie Karadjordevičů, která vystřídala rod Obrenovičů. Král z tohoto rodu Petar I. (1844-1903-1921) měl za manželku nejstarší dceru Nikoly I. Zorku Ljubicu ( 1864-1890), která byla matkou pozdějšího krále Jugoslávie Alexandra I. ( 1888-1921-1934). Můžeme hovořit tedy o širší rodině, která se měla vzájemně podporovat a pomáhat na poli diplomatickém i vojenském.

V těžkých bojích v roce 1914-15 armáda Srbska a Černé Hory se ctí obstáli a dokázali útočníka i porazit. V roce 1915, kdy se do války zapojilo Bulharsko a Německo převzali iniciativu je Srbsko prakticky poraženo.
13. ledna 1916 začíná dobývání hlavního města Černé Hory Cetnije, které RU armáda obsadila a král Nikola I. 25.ledna 1916 celkem rozumně kapituloval. Nikola s celou rodinou odcestoval do Albánie a zde byl s pomocí Francouzů přepraven na ostrov Korfu, z ostrova byl na francouzské válečné lodi přepraven do tuniské Bizerty a dále do Paříže. Zde se setkal se svým vnukem korunním princem Alexandrem. Srbové, kteří byli ve vleku francouzské politiky (koloniální politiky) dávali okázale na zřetel svůj nesouhlas s kapitulací Černé Hory a v této době již bylo naprosté jasné,že centrální mocnosti válku nevyhrají.

Z Paříže se král Nikola se svoji širší rodinou a zde jmenovitě to byla královna Milena, dcery Xenie a Věra, ruská velkokněžna Milica se svým manželem Petrem Nikolajevičem a její sestra Anastázie s manželem velkoknížetem Nikolajem Nikolajevičem. Nikola se odebral na francouzský jih do Cap d´Antibes a zde získal od francouzské vlády vilu Liserons a tady také dne 1.března roku 1921 zemřel.
Nikola se snažil provádět aktivní politiku ve prospěch země. V roce 1917 byl na návštěvě u ruských jednotek ve Francii a ke konci války se setkal s čelným představitelem anglické armády polním maršálem Edmundem vikomtem Alleny z Megiddu a Felixstowu, který v té době byl vrchním velitelem anglické armády ve Francii.

Politická situace však samostatnému království Černá Hora rozhodně příznivé nebyla a byli to především Francouzi, kteří nelibě nesli kapitulaci Černé Hory, kterou považovali téměř za zradu svých mocenských zájmů na Balkáně.
V roce 1917 dochází na ostrově Korfu k jednání představitelů Srbska, Černé Hory. Rumunska a Řecka za předsednictví Francie a Itálie. Celková situace dávala reálnou naději na vítězství zemí Dohody a jednání bylo zaměřeno na poválečné uspořádání zúčastněných zemí.Zde již bylo zřejmé, že Srbové ( s podporou Francie) usiluji o realizaci myšlenky Velkého Srbska tj. sjednocení všech slovanských kmenů a národů pod vládou (nadvládou?) Srbska.Jmenovitě to bylo Chorvatsko,Bosna, Hercegovina, Slovinsko, Černá Hora a vítězné mocnosti Srbsku vyšli maximálně vstříc.

Král Nikola byl pochopitelně proti takovému uspořádání a začlenění Černé Hory do Srbska, které po roce 1918 známe jako Království Srbů,Chorvatů a Slovinců. Nikola navrhoval, aby spojené království bylo pod vládou jeden rok Černé Hory a další rok po vládou Srbska, tedy představitelé rodu Karadjordje a rodu Njegoš-Petrovič. Srbové však trvali na svém stanovisku, které před spojenci zdůvodnili kapitulací Černé Hory a vyzvedli svého starého krále, který nekapituloval a vedl boj i v zahraničí.
Dne 4. listopadu 1918 Rakousko – Uhersko kapitulovalo na balkánské frontě a začala evakuace obsazené Cetnije. Ve městě Podgorice ( po roce 1945 Titograd) http://cs.wikipedia.org/wiki/Znak_Podgorice

[Altmann]

Černohorská Skupština(sněm) rozhodla sesadit krále Nikolu I. a přijala rozhodnutí o začlenění Černé Hory do Srbska.
Tento(proti)právní akt se nesetkal u všech poddaných krále se souhlasem a sám Nikola I. ostře v emigraci protestoval.Koncem roku 1918 a počátkem roku 1919 dokonce vypuklo ozbrojené povstání, která srbská armáda tvrdě (krvavě) potlačila. Výsledkem však bylo to,že byl povolen plebiscit o dalším osudu země. Hlasovací lístky měli zelenou barvu ale rozhodnutí většiny lidu Černé Hory si přálo včlenění země do Srbska (většina byla velmi malá a snad hlasování i zmanipulováno)

Král Nikola se pro své věrné, kteří stáli na straně samostatnosti zakládá nám již známé vyznamenání, které nazýváme:
- Vítězný řád (Ordjen pobjede)
- Vítězný válečný řád
- Zelená medaile( Zelenaška medalja)

[Altmann]

Dekorace byla králem Nikolou I. založena dne 19. ledna 1919 v jediném stupni jako dekorace určena k nošení na prsou.
Prvotní myšlenka krále byla ocenit své věrné, kteří stáli vždy na straně královské rodiny a celistvosti Černé Hory, případně byli zapojeni do povstání v prosinci 1918-lednu 1919.

Dekorace je vyrobena ze stříbra o rozměru 41x48 mm(princ Romannof uvádí rozměr 40x45mm)
Popis dekorace je uveden v úvodní části našeho pojednání.
Dekorace byla vyrobena na objednávku Nikoly I. římskou firmou E. Gardino suc. D. CRAVANZOLA a to za spoluúčasti Jeleny, manželky italského krále Viktora Emanuela III. (Byla vyrobena za peníze královské italské rodiny)
Král toto vyznamenání uděloval všem, kdo se aktivně a mnohdy se zbraní v ruce podíleli na politickém úsilí pro obnovu monarchie a angažovali se pro návrat dynastie, ale také se angažovali v době plebiscitu či organizaci lidového povstání v letech 1918-1919. Datum 21.prosince 1918 je psáno v juliánském kalendáři a odpovídá datu gregoriánského kalendáře ke dni 23.ledna 1919.






Král umírá dne 1.března roku 1921 byl balzamován a jeho ostatky byly dne 15.března 1921 převezeny z Cap d´Antibes do italského San Rema, kde byly za účastí členů rodiny a italského krále Viktora Emanuela III. pohřbeny v kryptě pravoslavného kostela.Král byl do rakve uložen s některými svými řády:
- Ruský řád Sv. Jiří III.stupně
- Rusko: Zlatý medailon s portréty ruských carů Alexandra I. a II.a Nikolaje II.
- Itálie: Velkokříž Savojského řádu

Vítězný řád je skutečně posledním řádem Černé Hory a mnohdy je označován jako neoficielní dekorace neb je založen a vydán po zániku království Černá Hora. Proto jsem si dovolil napsat tuto exkurzi do dějin Černé Hory, pro lepší pochopení významu tohoto řádu. Já osobně pamatuji přednášku pana Václava Měřičky, kdy nám on předváděl svůj klenot, který zakoupil v roce 1969 v obchodě italské firmy Cravonzola. V této době byla tato dekorace téměř neznámá či přesněji zapomenuta.

Poznámka Altmann:
Pokud někomu politické situace Černé Hory připomíná vznik a zaroveň rozpad Československa nebude daleko od pravdy. Benešova snaha o vznik Československého národa nakonec vedla k rozumnému rozchodu našich států tak, že v současné době jsou vztahy mezi našimi státy na vyšší úrovni než tomu bylo v Československu. Konec konců píšící Moravan na slovenských stránkách SFS toho může být příkladem.

MĚŘIČKA, Václav: Černohorská vyznamenání
Princ ROMANOFF, Dimitri: The Orders, Medals and History of Montenegro
Ing. Alexander V.Petříček: Faleristika pomníků Černé Hory


http://cs.wikipedia.org/wiki/Nez%C3%A1v ... C3%A1_Hora
http://www.sobiratel.net/zasluga/Europe ... reedom.htm
http://en.wikipedia.org/wiki/Orders,_de ... Montenegro

http://cernahora.me/