Mezi mimořádné a vzácné medaile se řadí pamětní medaile 2.balkánské války z roku 1913, kterou si zde popíšeme.
Medaile byla založena králem Nikolou I. v roce 1913, je ražena z bronzu o průměru 34 mm a váze 19.80 g. Medaile je zlacena. Na lícové straně bylo použito staršího portrétu, který známe z Pamětní medaile z roku 1910 (autor medaile Schwarz), zde však přizdoben vavřínem. Opis na medaili: NIKOLA I. KRALJ CRNOGORSKI. V dolní části je půlvěnec tvořený vavřínem a dubem jako znamení vítězství a síly.
Rubní strana představuje černohorského důstojníka v národním kroji, rozkročeného na výšině, kterou překrývá ukořistěné dělo, leží zde i ukořistěný turecký vojenský buben a prapor s půlměsícem a hvězdou. Důstojník drží v pravici skloněnou šavli a v levici černohorský prapor s dvouhlavým černohorským orlem a pod orlem je kráčející lev. V pozadí je vrchol Lovčenu, nejvyšší hory v Černé Hoře. Zcela při horním okraji je umístěna stužka s opisem ZA OSVĚTU KOSOVA 1389-1912-13. Stuha je v barvách slovanské trikolory (viz obrázek).
Znalec problematiky Černé hory, Ing. Petříček uvádí:
V případě objednané pamětní medaile na 1. balkánskou válku se předpokládal počet ražeb asi 35 000 kusů, což je pro potřebu Černé Hory velké množství. Pro snížení finančního nákladu na výrobu bylo tedy použito staršího Schwarzova návrhu, tak jak jej známe z medaile roku 1910. Na reverzu je pak znázorněn motiv černohorského praporečníka (barjaktara) s jednou nohou na hlavni zničeného a ukořistěného děla, tak jak popisuje pan V. Měřička. Protože vítězství balkánských pravoslavných Slovanů v 1. balkánské válce se považovalo stejné pro křesťanskou kulturu v novodobé historii Evropy,jako jejich osudová porážka na Kosovu Poli r. 1389, dostal i revers medaile devizu: ZA OSVETU KOSOVA (Za pomstu Kosova) podobně jako u srbské medaile z roku 1912 Osvečeno Kosovo (Pomstěné Kosovo)
Medaile byla ražena v předvečer války a zřejmě z tohoto důvodu nebyla do Černé Hory dodána, neb objednatel se stal mezitím nepřítelem. Výrobcem byla rakouská státní mincovna a zrušení zakázky nebylo složité. Předpokládalo se, že celý náklad bude zničen, tak jak bylo nařízeno. Jen nepatrný počet exemplářů se zásluhou několika jedinců, zaměstnanců mincovny vyhnul svému osudu a tak se občas objevují na sběratelském trhu,ale převážně na českém území Ing. Petříček uvádí tyto počty zachovalých exemplářů:
Čechy a Morava 9 ks
Srbsko 3 ks
Černá Hora 11ks
Jak sami sběratelé v Srbsku a Černé Hoře potvrdili, tyto medaile získali ze sbírek v bývalém Československu. Můžeme tedy říci, že medaile je extrémně vzácná.
Medaile neuvádí ve své knize ani pric Romannof. Několik kusů ze sbírky pražského sběratele J.B. se dražilo v Praze na aukci Aurea dne 8.12.2007 a z toho jedna zlacená byla prodána za 40 000 Kč a další zde v bronzu nezlacená, zda se, že polotovar dokonce za 100 000 Kč (bez poplatku).
Sympatie lidí v Rakousku-Uhersku, zde zvláště slovanských vedly k podpoře válečného úsilí balkánského svazu. Proto tedy i v Praze vzniká neoficielní pamětní a vzpomínková medaile, kterou razila firma PICHL PRAGA a to dokonce pro čtyři státy: Černá Hora, Srbsko, Bulharsko a Řecko. Každá nese portrét svého panovníka, zadní strana je stejné jednotná a nese nápis IN/HOC/SIGNI/VINCES/ Překlad: V tomto znamení zvítězíš). I stuha byla jednotná, tak zvaná slovanská trikolóra (viz obrázek).
Literatura:
Václav Měřička: Černohorská vyznamenání
Alexander V. Petříček: Faleristika pomníků Černé Hory
Prince Dimitri Romanoff: The Orders,Medals and History of Montenegro.
Archiv autora.
