Silberne Verdienstmedaille für Landwirtschaft König Albert

[Altmann]

Silberne Verdienstmedaille für Landwirtschaft König Albert
Medaile Za zásluhy v zemědělství

O tom, že zemědělská ( rostlinná i živočišná) výroba je důležitá pro každý stát velký i malý se nemusíme přesvědčovat a téměř každý stát dokázal rolníky ( i statkáře) ocenit vyznamenáním či jinou všeobecně záslužnou dekorací. Saské království již v roce 1838 dokázalo odměnit své poddané záslužnou (tehdy ještě stolní) medaili ve zlatě, stříbře či bronzu. Tyto medaile nesly portrét krále Fridricha Augusta II. další, tedy 2. edice s portrétem krále Jana (Johanns) a třetí vydání, s portrétem krále Alberta.

Popis vyznamenání:
Medaile o průměru 28 mm byla vyrobena ze stříbra (bronzu). Medaile má oboustranně zvýšený okraj. v dolní části je monogram autora či rytce medaile ( C. & N. ).


Avers:
V ploše medaile je portrét saského krále Alberta při okraje je velkými písmeny nápis: " ALBERT – KÖNIG – VON – SACHSEN " -.


Revers:
Při okraji medaile je velkými písmeny nápis: "FÜR – VERDIENST – UM – LANDWIRTHSCHAFT ". Pod tímto nápisem je bohyně Ceres, sedící na jakémsi trůně. V dolní části jsou alegorie , muž vedoucí koně, muž s klasy další člověk s teletem, vše je věnováno poctě bohyni Ceres. Alegorie je bohatá na postavy, ale působí velmi příjemně.
Pod linkou je květinový ornament převázaný stuhou.
V horní části medaile je malé pevné ouško se závěsným kroužkem k upevnění medaile na stuhu.


STUHA:
Klasická stuha u saských dekorací může být jednak splývavá, ale také složená do pevného saského pentagonu.


Medaile není až tak vzácná, což svědčí o tom, že v tomto období se celkem dosti udělovala. Je velmi pěkná.

Lieratura:
viz obrázek

Poznámka:
Informace převzatá ze slovníku:
Ceres, původně římská bohyně setby a úrody. Dcera boha Saturna a bohyně Rheie; Iuppiter miloval Cereru a měl s ní dceru Proserpinu, kterou zaslíbil bez souhlasu Cerery Plútonovi. Plútón unesl Proserpinu a Ceres ztrestala celou zemi neúrodou. Po usmíření s Cererou donutili bohové Plútóna, aby Proserpina žila dvě třetiny roku na nebesích se svou matkou a jednu třetinu v říši Stínů se svým manželem. Podruhé stihla Ceres zemi neúrodou, když prchala před neodbytnou láskou Neptunovou proměněná v klisnu; ten ji však dostihl a zplodil s ní oře Arióna, proslulého rychlostí. I tentokráte se dala Ceres usmířit a vrátila se na Olymp. Římané slavili na počest této bohyně Cerealie v dubnu. Kolem roku 500 př. K. byl v Itálii hladomor. Římané se uchýlili o radu k Sibylliným knihám a převzali kult Démetřin a řeckou bohyni ztotožnili s Cererou. Kněžkami Cereřinými byly ženy z řeckých krajin, obřady byly promíšeny mystickými prvky (hledáním Proserpiny), kněžky si ukládaly posty. V pozdějších dobách byla Ceres zaměňována i s Tellurou, konaly se k ní prosebné průvody v době zemětřesení.