Námořní medaile Za statečnost ve Světové válce 1914-18
Napísal: Pia Aug 02, 2013 3:52 amNámořní medaile Za statečnost ve Světové válce 1914-18
Medaille "Für Tapferkeit im Weltkriege 1914-1918",
a.k.a Kriegsdenkmünze des Bundes Deutscher Marine Vereine
Námořní spolek a námořní medaile je v našich podmínkách téměř exotická záležitost, ale snad právě to je důvod, proč bychom se mohli s medailí seznámit i když je jisté, že tuto specializovanou dekoraci do své sbírky získáme jen zcela náhodně a za nemalé peníze.
Medaile byla založena krátce po skončení Světové války v roce 1922 Svazem německého námořnictva ( Bund Deutscher Marine - Vereine ). Pod tímto názvem společnost s bohatou historii pracovala v letech 1922-1935.
Německý námořní svaz ( Deutschen Marine - Bund ) byl oficielně založen dne 27.července 1891 v německém přístavním městě Kielu a jeho hlavním cílem bylo sjednotit námořní vysloužilce (veterány) což bylo v té době zhruba 1000 bývalých námořníků organizovaných v 16 veteránských spolcích. Členy společnosti mohli být pouze vysloužilí námořníci a důstojníci bez rozdílu společenského postavení a hodnosti. Toto nařízení bylo platné až do konce Světové války 1914-18. V této době se stal prvním prezidentem společnosti korvetní kapitán Johann Müller( Korvettenkapitän)
Námořní společnost měla zpracované své stanovy, kde se mimo jiné píše:
1. Ústřední výbor má za úkol koordinovat a řídit práci členů společnosti, prosazovat a chránit jejich oprávněné nároky, posilovat přátelství mezi kamarády, vysloužilci a aktivními námořníky, ctít tradice a zvyky námořníků.
2. Vzájemná podpora a pomoc členů společnosti
V roce 1893 se poněkud stanovy mění s upřesněním:
1. Prosazovat a posilovat vlastenectví, úctu císaři a dbát o obranu vlasti.
2. Posilovat spolupráci s jednotlivými námořními spolky
3. Udržovat optimismus a přátelství mezi vysloužilci
4. Pracovat pro blaho celé společnosti a poskytovat jim pomoc v nouzi
V tomto roce se mění i název společnosti .
Vereinigung Deutscher Marine - Vereine , VDM . Společnost přesunula své hlavní sídlo z Kielu do Brém. V roce 1916 je registrováno již 348 poboček této společnosti v Německu.
V období 1922-1935 je tedy zastřešující organizaci :
Bund Deutscher Marine - Vereine , e . V [eingetragener Verein a prvním předsedou se stává vysoký námořní důstojník ve výslužbě zur Dienstleistung Heinrich Trendtel , 1864-1943. Kontraadmirál mimo službu Heinrich Trendtel. Společnost se zaměřila především na poskytování pomoci v hmotné nouzi, pomoc invalidům, ale i sirotkům a vdovám padlých námořníků z let 1914-1918.
V roce 1925 ožila myšlenka vybudovat památník námořníkům, kteří zahynuli v období války a v roce 1936 se konalo slavnostní otevření. Autorem památníků byl německý architekt Gustav August Munzer ( 9. ledna 1887- 23.srpna 1973). Financování památníků bylo ze sbírek členů a dalších občanů, ale i z darů bohatých mecenášů.
V roce 1932 bylo registrováno na 35000 vysloužilců registrovaných v téměř 600 pobočkách jako členů společnosti a proto v lednu roku 1933 dochází k reorganizaci a společnost se člení do 21 obvodních (zemských či krajských) organizací.
Společnost byla v roce 1945 částečně zrušena, ale již v roce 1952 je její činnost v plné míře obnovena a sdružuje v té době všechny bývalé námořníky na území NSR.Po sjednocení Německa má i v současné době tato společnost stejné úkoly společenské, kulturní a humanitární a do svých řad zahrnuje i bývalé vysloužilce z řad námořnictva NDR.
Do dnešních dnů tedy společnost žije a my známe i nejvyšší funkcionáře.
Předseda společnosti od svého založení 27.června.1891: ( převzato z německých stránek):
1891-1892: Korvettenkapitän a.D. Johannes Meller (1839-????)
1893-1895: Kamerad Potenberg
1896-1899: Korvettenkapitän a.D. Johannes Meller (1839-????)
1899-1901: Vizeadmiral a.D. Karl Heinrich Theodor Paschen (09.06.1835-24.02.1911)
1901-1905: Werft-Maschinenmeister a.D. Berthold Fritsch
1905-1908: Marineoberzahlmeister a.D. Friedrich Jahn
1908-1919: Kontreadmiral a.D. Adolf Thiele (1853-1941)
1919-1928: Kontreadmiral a.D. Heinrich Trendtel (1864-1943)
1928-1933: Vizeadmiral a.D. Bernhard Rösing (29.10.1869-10.01.1947)
1933: Kontreadmiral a.D. Friedrich Lützow (31.08.1881-01.11.1964)
1933: Kontreadmiral a.D. Ernst Hintzmann (23.06.1880-17.01.1951)
1941-1945: Kontreadmiral a.D. Karl Klüpfel (1878-1962)
1952-1953: Ingenieur Karl Beutz (1896-1959)
1953-1956: Fregattenkapitän a.D. Otto Kretschmer (01.05.1912-05.08.1998)
1956-1958: Vizeadmiral a.D. Hellmuth Heye (09.08.1895-10.11.1970)
1958-1967: Kontreadmiral a.D. Ernst Lucht (27.02.1896-02.11.1975)
1967-1969: Kontreadmiral a.D. Kurt Weyher (30.08.1901-17.12.1991)
1969-1983: Fregattenkapitän a.D. Friedrich Rohlfing (1910-1992)
1983-1991: Kontreadmiral a.D. Hans-Arend Feindt (29.10.1921-02.02.2002)
1991-1999: Flotillenadmiral a.D. Hansdieter Christmann (27.08.1933-06.02.2008)
1999-2005: Kapitän zur See a.D. Michael Kämpf (narozen 1940)
C 2005: Oberstabsbootsmann a.D. Karl Heid (narozen 1939)
Popis dekorace:
Medaile o průměru 40 mm je vyrobena z obecného žlutého kovu ( sbírce jsem medaili ve zlaceném bronzu)
Avers:
V ploše medaile je postava námořníka s vlající válečnou vlajkou německého císařského námořnictva.Je to připomínka na boj křižníku Norimberk, který byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů dne 8.prosince 1914. Tato symbolika byla dokonce zpodobena i na známém obraze umělce a malíře (Johannes Bohrdt , 11.02.1857 - 12.19.1945).Na pravé straně je letopočet 1914-1918 a v dolní části nápis:
„Haltet Die Treue " ve smyslu Zde jsem zůstal věrný)
Na levé straně je podpis medailéra:
"L.Mantsel" (" L . Manzel ")
Revers:
Na zadní straně je poněkud romantický námořní námět. Stoupající slunce nad obzorem dokresluje vzpomínku na bitvu u Helgolandu 28.srpna 1914. V pozadí jsou viditelné siluety válečných lodí a v popředí velká ponorka. V horní části při okraji je nápis:
„" Der Bund Deutscher Marine Vereine“ a pod nápisem poněkud menším písmem Für Tapferkeit im Weltkriege " – Za statečnost ve Světové válce.
Medaile má ploché ouško, které je raženo přímo s medailí. Toto ouško je spojeno se závěsným kroužkem sloužící k upevnění stuhy.
Stuha:
Stuha je vyrobena z černého hedvábí a ve středu je tradiční německá trikolóra (červená-bílá-černá). Pokud se námořník zúčastnil bitvy u Jutska, mohl na stuze nosit čestný a pamětní štítek:
Poznámka:
Britští a němečtí historikové se dodnes přou o to, kdo vlastně bitvu vyhrál. Ačkoliv Britové utrpěli těžší ztráty jak na životech, tak na lodích, dokázali si udržet námořní převahu. Němcům se nepodařilo zničit britskou Home Fleet a po zbytek války se již celá Hochseeflotte na moře nevydala. Iniciativu převzaly ponorky. Bitva se tak dá označit za taktické vítězství Němců a strategické vítězství Britů.
„Gefechtsspange " Skagerrak "
Bitva se odehrála v době od 31. května-1.června 1916 v Skagerrakském průlivu (Severní moře), v blízkosti dánského poloostrova Jutsko.
Popis spony " Skagerrak "
Podlouhlá spona nepravidelného tvaru je při okraji zdobena jemným perlovcem. Nápis „Skagerrak " je vždy proveden velkými písmeny.
Autorem spony byl německý sochař a grafik Carl Ludwig Mantselem ( Karl Ludwig Manzel , 6.3.1858 - 06/20/1936). Spona byla vyrobena v Bavorském Shrobenhausen).
Literatura:
Arnhard graf Klenau: Ordenskatalog bis 1918
Jorg Nimmergut: Orden,Ehrenzeichen von 1800-1918
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=212 ... bd9fc7504d
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Jutska
Medaille "Für Tapferkeit im Weltkriege 1914-1918",
a.k.a Kriegsdenkmünze des Bundes Deutscher Marine Vereine
Námořní spolek a námořní medaile je v našich podmínkách téměř exotická záležitost, ale snad právě to je důvod, proč bychom se mohli s medailí seznámit i když je jisté, že tuto specializovanou dekoraci do své sbírky získáme jen zcela náhodně a za nemalé peníze.
Medaile byla založena krátce po skončení Světové války v roce 1922 Svazem německého námořnictva ( Bund Deutscher Marine - Vereine ). Pod tímto názvem společnost s bohatou historii pracovala v letech 1922-1935.
Německý námořní svaz ( Deutschen Marine - Bund ) byl oficielně založen dne 27.července 1891 v německém přístavním městě Kielu a jeho hlavním cílem bylo sjednotit námořní vysloužilce (veterány) což bylo v té době zhruba 1000 bývalých námořníků organizovaných v 16 veteránských spolcích. Členy společnosti mohli být pouze vysloužilí námořníci a důstojníci bez rozdílu společenského postavení a hodnosti. Toto nařízení bylo platné až do konce Světové války 1914-18. V této době se stal prvním prezidentem společnosti korvetní kapitán Johann Müller( Korvettenkapitän)
Námořní společnost měla zpracované své stanovy, kde se mimo jiné píše:
1. Ústřední výbor má za úkol koordinovat a řídit práci členů společnosti, prosazovat a chránit jejich oprávněné nároky, posilovat přátelství mezi kamarády, vysloužilci a aktivními námořníky, ctít tradice a zvyky námořníků.
2. Vzájemná podpora a pomoc členů společnosti
V roce 1893 se poněkud stanovy mění s upřesněním:
1. Prosazovat a posilovat vlastenectví, úctu císaři a dbát o obranu vlasti.
2. Posilovat spolupráci s jednotlivými námořními spolky
3. Udržovat optimismus a přátelství mezi vysloužilci
4. Pracovat pro blaho celé společnosti a poskytovat jim pomoc v nouzi
V tomto roce se mění i název společnosti .
Vereinigung Deutscher Marine - Vereine , VDM . Společnost přesunula své hlavní sídlo z Kielu do Brém. V roce 1916 je registrováno již 348 poboček této společnosti v Německu.
V období 1922-1935 je tedy zastřešující organizaci :
Bund Deutscher Marine - Vereine , e . V [eingetragener Verein a prvním předsedou se stává vysoký námořní důstojník ve výslužbě zur Dienstleistung Heinrich Trendtel , 1864-1943. Kontraadmirál mimo službu Heinrich Trendtel. Společnost se zaměřila především na poskytování pomoci v hmotné nouzi, pomoc invalidům, ale i sirotkům a vdovám padlých námořníků z let 1914-1918.
V roce 1925 ožila myšlenka vybudovat památník námořníkům, kteří zahynuli v období války a v roce 1936 se konalo slavnostní otevření. Autorem památníků byl německý architekt Gustav August Munzer ( 9. ledna 1887- 23.srpna 1973). Financování památníků bylo ze sbírek členů a dalších občanů, ale i z darů bohatých mecenášů.
V roce 1932 bylo registrováno na 35000 vysloužilců registrovaných v téměř 600 pobočkách jako členů společnosti a proto v lednu roku 1933 dochází k reorganizaci a společnost se člení do 21 obvodních (zemských či krajských) organizací.
Společnost byla v roce 1945 částečně zrušena, ale již v roce 1952 je její činnost v plné míře obnovena a sdružuje v té době všechny bývalé námořníky na území NSR.Po sjednocení Německa má i v současné době tato společnost stejné úkoly společenské, kulturní a humanitární a do svých řad zahrnuje i bývalé vysloužilce z řad námořnictva NDR.
Do dnešních dnů tedy společnost žije a my známe i nejvyšší funkcionáře.
Předseda společnosti od svého založení 27.června.1891: ( převzato z německých stránek):
1891-1892: Korvettenkapitän a.D. Johannes Meller (1839-????)
1893-1895: Kamerad Potenberg
1896-1899: Korvettenkapitän a.D. Johannes Meller (1839-????)
1899-1901: Vizeadmiral a.D. Karl Heinrich Theodor Paschen (09.06.1835-24.02.1911)
1901-1905: Werft-Maschinenmeister a.D. Berthold Fritsch
1905-1908: Marineoberzahlmeister a.D. Friedrich Jahn
1908-1919: Kontreadmiral a.D. Adolf Thiele (1853-1941)
1919-1928: Kontreadmiral a.D. Heinrich Trendtel (1864-1943)
1928-1933: Vizeadmiral a.D. Bernhard Rösing (29.10.1869-10.01.1947)
1933: Kontreadmiral a.D. Friedrich Lützow (31.08.1881-01.11.1964)
1933: Kontreadmiral a.D. Ernst Hintzmann (23.06.1880-17.01.1951)
1941-1945: Kontreadmiral a.D. Karl Klüpfel (1878-1962)
1952-1953: Ingenieur Karl Beutz (1896-1959)
1953-1956: Fregattenkapitän a.D. Otto Kretschmer (01.05.1912-05.08.1998)
1956-1958: Vizeadmiral a.D. Hellmuth Heye (09.08.1895-10.11.1970)
1958-1967: Kontreadmiral a.D. Ernst Lucht (27.02.1896-02.11.1975)
1967-1969: Kontreadmiral a.D. Kurt Weyher (30.08.1901-17.12.1991)
1969-1983: Fregattenkapitän a.D. Friedrich Rohlfing (1910-1992)
1983-1991: Kontreadmiral a.D. Hans-Arend Feindt (29.10.1921-02.02.2002)
1991-1999: Flotillenadmiral a.D. Hansdieter Christmann (27.08.1933-06.02.2008)
1999-2005: Kapitän zur See a.D. Michael Kämpf (narozen 1940)
C 2005: Oberstabsbootsmann a.D. Karl Heid (narozen 1939)
Popis dekorace:
Medaile o průměru 40 mm je vyrobena z obecného žlutého kovu ( sbírce jsem medaili ve zlaceném bronzu)
Avers:
V ploše medaile je postava námořníka s vlající válečnou vlajkou německého císařského námořnictva.Je to připomínka na boj křižníku Norimberk, který byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů dne 8.prosince 1914. Tato symbolika byla dokonce zpodobena i na známém obraze umělce a malíře (Johannes Bohrdt , 11.02.1857 - 12.19.1945).Na pravé straně je letopočet 1914-1918 a v dolní části nápis:
„Haltet Die Treue " ve smyslu Zde jsem zůstal věrný)
Na levé straně je podpis medailéra:
"L.Mantsel" (" L . Manzel ")
Revers:
Na zadní straně je poněkud romantický námořní námět. Stoupající slunce nad obzorem dokresluje vzpomínku na bitvu u Helgolandu 28.srpna 1914. V pozadí jsou viditelné siluety válečných lodí a v popředí velká ponorka. V horní části při okraji je nápis:
„" Der Bund Deutscher Marine Vereine“ a pod nápisem poněkud menším písmem Für Tapferkeit im Weltkriege " – Za statečnost ve Světové válce.
Medaile má ploché ouško, které je raženo přímo s medailí. Toto ouško je spojeno se závěsným kroužkem sloužící k upevnění stuhy.
Stuha:
Stuha je vyrobena z černého hedvábí a ve středu je tradiční německá trikolóra (červená-bílá-černá). Pokud se námořník zúčastnil bitvy u Jutska, mohl na stuze nosit čestný a pamětní štítek:
Poznámka:
Britští a němečtí historikové se dodnes přou o to, kdo vlastně bitvu vyhrál. Ačkoliv Britové utrpěli těžší ztráty jak na životech, tak na lodích, dokázali si udržet námořní převahu. Němcům se nepodařilo zničit britskou Home Fleet a po zbytek války se již celá Hochseeflotte na moře nevydala. Iniciativu převzaly ponorky. Bitva se tak dá označit za taktické vítězství Němců a strategické vítězství Britů.
„Gefechtsspange " Skagerrak "
Bitva se odehrála v době od 31. května-1.června 1916 v Skagerrakském průlivu (Severní moře), v blízkosti dánského poloostrova Jutsko.
Popis spony " Skagerrak "
Podlouhlá spona nepravidelného tvaru je při okraji zdobena jemným perlovcem. Nápis „Skagerrak " je vždy proveden velkými písmeny.
Autorem spony byl německý sochař a grafik Carl Ludwig Mantselem ( Karl Ludwig Manzel , 6.3.1858 - 06/20/1936). Spona byla vyrobena v Bavorském Shrobenhausen).
Literatura:
Arnhard graf Klenau: Ordenskatalog bis 1918
Jorg Nimmergut: Orden,Ehrenzeichen von 1800-1918
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=212 ... bd9fc7504d
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Jutska