Řád Svatého Jana Jeruzalemského

[Altmann]

Řád Svatého Jana Jeruzalemského
Орден Святого Иоанна Иерусалимского
Order of St. John of Jerusalem

Car Pavel chtěl realizovat svoji myšlenku a začlenit tento vznešený řád do podřízenosti své a tedy potažmo i ruské moci.

Historii řádu se zabýval pan Václav Měřička a tak si dovolíme připomenout jeho práci věnovanou historii tohoto řádu.

Dne 10. června roku 1798 bez boje obsadilo loďstvo Bonapartovo ostrov Maltu, který v této době byl zároveň hlavní baštou a sídlem velmistra suverénního řádu Maltézských rytířů. V tomto období byl velmistrem řádu vůbec první rytíř z německého prostředí Ferdinand svobodný pán von Hompesch (1797-98). Na ostrově žilo více jak 300 řádových rytířů, ale z tohoto počtu bylo 200 rytířů z Francie, kteří Napoleonovo loďstvo nepokrytě vítali a boj odmítali a mnozí vstoupili do armády Bonaparta Napoleona a bojovali v jeho tažení do Egypta. Napoleon ostrov obsadil jako strategický důležitou základnu, svým jednáním ponížil řád. Řádová provincie francouzských rytířů byla ve Francii zrušena již 19. září roku 1792, ve kvasu francouzské revoluce.

Zbylí rytíři hledali ochranu v Terstu, přesídlili však do Ferary a později Mesiny v konečné fázi hledání však našli svůj nový domov v Římě. Rusko v osobě carevny Kateřiny II. mělo o řád zájem, ale teprve syn carevny Pavel I. přebírá patronát (mnohdy se uvádí protektorát) nad řádem.

Car Pavel I. sám pravoslavného vyznání se nejprve musel domluvit a dohodnout se stávajícím velmistrem řádu, rytířem Hompeschem a sám se prohlásil za hlavu řádu, za řádového velmistra.

Dne 16. prosince roku 1798 na velkém řádovém zasedání v Řezně bylo rozhodnuto respektovat toto zcela mimořádné ruské postavení v řádu a byl vysloven souhlas s tím, aby car Pavel I. byl velmistrem tohoto řádu. Musíme však připustit, že jde jen o malou a celkem bezvýznamnou episodu ve slavných tradicích řádu a po Pavlově násilné smrti to byl car Alexandr I., který již tuto funkci odmítl.

Mírem Amienským (25. března roku 1802) je ostrov Malta vrácen řádu, ale sídlo velmistra zůstává již v Římě a na ostrov se vrací jen hrstka řádových rytířů. Ostrov se stává anglickou korunní kolonii.

Rusko i v tak krátké době rozdělovalo řádové odznaku pro rytíře, více se však uplatnil tak zvaný:
- Donát jako náprsní dekorace vojáků a poddůstojníků ruské armády.

Popis řádové dekorace:

Avers:
Řádová dekorace pro rytíře má podobu a tvar bíle smaltovaného zlatého kříže, který má mezi svými rameny zlaté stylizované lilie. Vlastní kříž je převýšen zlatou korunou,pod kterou jsou umístěny řádové symboly, rytířská přilbice, prapory či standarty, chladné zbraně. Na středu této trofeje je naložen štítek s heroldským svatojánským křížkem.
Dekorace se nosila na černé náhrdelní stuze. Kříž byl doplněn bílým ( maltézským) připínacím křížem.
Car Pavel I. z funkce velmistra řádu ve své snaze přiblížit se tradicím západních ctností rytířských založil ruskou provincii řádu, která se dělila na pravoslavnou a v Polsku na katolickou sekci. Car Pavel je na několika obrazech zpodoben s tímto řádem, ale nositelem byl i velký ruský voják polní maršál Suvorov.
Rytířské kříže se nosily jako náhrdelní dekorace, ale v některých případech i jako dekorace v knoflíkové dírce vojenského stejnokroje. Řád mohl být výjimečně udělen i šlechtičnám, ale zde vždy bez vojenského převýšení. V tomto případě je řádová dekorace převýšena pouze korunou, rytířská trofeje chybí.



Již v roce 1803 se tak stává velmistrem řádu Ital Giovanni Batistta Tomassi. V průběhu let 1810-1811 je zrušeno ruské katolické i pravoslavné převorství a končí tak krátká a ne příliš slavná epizoda tohoto řádu. V roce 1817 carským výnosem je řád v Rusku definitivně zrušen, ale později někteří významní ruští vojáci, šlechtici jsou tímto řádem dekorování a s povolením cara řád skutečně nosí jako cizí vyznamenání. Car Alexandr III, ale i poslední ruský car Nikolaj II. jsou nositelé tohoto řádu.


Literatura:
Václav Agust Měřička: Ruská vojenská vyznamenání z let 1687-1917 ( Edice Militaria)
Шишков С. С. «Награды России. 1698-1917 гг.», Т. 3.

[Altmann]

Pamětní medaile řádu Sv. Jana Jeruzalémského
МЕДАЛЬ «ЗА ВЕРУ»
MEDAL "PRO FIDE"


Medaile, která je zcela neoficielní záležitosti určité skupiny vzdělaných mladých lidí, kteří se s podporou dalších lidí navazující na staré historické kořeny tradice vlastní ruské šlechty si jistě zaslouží trochu pozornosti a informace neb jde o medaili pamětní se vztahem k starobylému řádu Svatého Jana Jeruzalémského.

O medaili víme jen tolik, že byla založena a vyrobena v Rusku a je určena úzkému kruhu příjemců. Dekorace se člení na medaili vyrobenou ze zlata a medaili stříbrnou. (Jde o neoficielní záležitost tak jako v našem prostředí je to například řád Svatého Václava.)

Popis medaile:

Avers:
V ploše medaile je portrét cara Pavla I. s opisem tak jak je známe na medailích z „Pavlovského období“

„Б. М. ПАВЕЛЪ I. IМПЕРАТОРЪ N САМОДЕРЖЕЦЪВСЕРОСС.“
(Z Boží milosti car Pavel I. samovládce celé Rusi)

Revers:
V ploše zlaté (stříbrné) medaile je plastický řád Maltézských rytířů. V horní části medaile je opis:
„ PRO FIDE „

V dolní části medaile jsou jubielní letopočty:
„1099-1799-1999“

Rok 1099 je jubielním rokem vzniku řádu.
Rok 1799 je rokem kdy se stává ruský car Pavel I. protektorem a ochráncem řádu.
1999 je výročním rokem kdy byla založena tato medaile.

Medaile je klasickou ruskou ražbou s pevným ouškem. Stuha černé barvy je široká 24 mm a vlastní medaile je upevněna i nošena na ruské hliníkové kolodce.

Zlatá i stříbrná medaile mají registrační čísla.

[Altmann]

Pan Václav Měřička však uvádí další zajímavost, vztahující se k tomuto řádu, ale i k osobě vynikajícího generála Ruské armády Brusilova ( jeho osobní řády jsou uloženy ve sbírce „Měřička“ v Národním muzeu v Praze).

Pan Měřička uvádí:

„ Tvarově se osmihrotý maltézský kříž objevil dne 24. února roku 1915 v náprsní dekoraci udělované absolventům kursů pro pokročilé specialisty vojenských jednotek. Dekoraci tvoří bíle smaltovaný osmihrotý kříž v rozměru 44 mm, který je podložen bronzovým kotoučem, který je mírně zvlněn. Na kříži mezi rameny jsou umístěny monogramy cara Alexandra I. a Mikuláše II. Na dolní ploše jsou dva letopočty „1802-1902“.

Sergej Andolenko ve své knize Нагрудние знаки русской армии z roku 1962 uvádí tento odznak na straně 52 s označením:
„ Kadetskije korpusa“-(Кадетские корпуса ) zřejmě již založeného v roce 1902 a pak obnoveného v roce 1915 s doplněním „ RUSKOJ KURS“-( Знак ускоренныч курсов) s příslušnýn datem.


Pážecký odznak pro studenty ( absolventy) kurzu).
Пажецкий знак-для боспитанников, окончивших Корпус
Page Badge for Geraduates of the Corps

Odznak byl založen dne 18. března roku 1902

Popis odznaku:

Stříbrný a bíle smaltovaný „Maltézský“ kříž je naložen na černou profilovanou rozetku. V horní části této růžice jsou carské monogramy:
- Alexandra I.
- Nikolaje II.

V dolní části, mezi rameny kříže jsou jubielní letopočty:
-1802-1902

Kříž byl vyroben ze stříbra, později v průběhu války je však stříbro nahrazeno bílým kove. Rozměr kříže 42x42 mm.

Odznak zrychlených kurzů
ЗНАК УСКОРЕННЫХ КУРСОB
Badge for Acellerated Page Corps Courses


Odznak byl založen pravděpodobně v roce 1915 ( v průběhu Velké války 1914-18) pro důstojníky speciality. Odznak chápeme jako odznak pro důstojníky pokračovacích kurzů. Je pravděpodobné, že generál Brusilov v těchto kurzech přednášel, nikoliv,že se sám školil. Kvalitní obrázek tohoto vzácného odznaku nemáme k dispozici, ale je stejný jako výše popsaný a zobrazený odznak, ale na stuze, která je na rozetce je nápis:
„Ускорен.курсы“

V dolní části je nápis „ 1915-1916“