Řád kněžny Olgy

[Altmann]

Орден Св. Равноапостольной Княгини Ольги

Vlastní řád kněžny sv. Olgy byl založen dne 11. července 1915 z rozhodnutí ruského cara Nikolaje II.

Řád byl určen statečným ženám, podílejícím se na budování a rozkvětu carského "samoděržaví". Byl to moderní pokus o zrovnoprávnění žen v předrevoluční ruské společnosti. Jde tedy o řád, který byl zcela výjimečný a přístupný ženám v ruském samoděržáví, které nemuseli prokazovat svůj vznešený šlechticjý původ.

Dekorace byla založena jako záslužné vyznamenání, ale svým charakterem a podobou se více podobá řádovému klenotu a již krátce po založení je proto nazývaná :

ŘÁDEM SV. OLGY

Ruský znalec a falerista V. Durov hovoří vždy o řádu (má např. své vlastní stanovy), proto budeme i my nadále hovořit jen o řádovém klenotu.


Ve statutu se hovoří, že právo udělit tuto řádovou dekoraci má jen panovník (ruský car), nebo jim pověřená osoba.

Řád byl založen sice až v roce 1915, ale uvádí se v ruské faleristické literatuře, že to bylo výročí 300 let nástupu na ruský stolec a panování rodu Romanovců na ruském trůně. O založení dekorace tohoto typu, tedy určené pro ocenění žen, se uvažovalo již v roce 1907, rok 1913 měl být rokem založení řádu, v roce 1914 bylo o založení rozhodnuto, ale k vlastnímu oficielnímu založení dochází až v roce 1915.

Již v roce 1914 jsou caru předloženy tři projekty nového řádu (dekorace). Car Nikolaj II. vybírá projekt generála Putjatina.

Uměleckým projektem a byl pověřen generálmajor M. S. Putjatin.


POPIS ŘÁDOVÉHO KŘÍŽE

Ruská literatura popisuje řádový klenot jako kříž byzantského typu, kdy ramena kříže jsou pokryta jasně modrým smaltem. Na středním medailonu kříže je smaltovaný portrét kněžny Olgy, která byla prohlášená za svatou.

Na zadní straně, která je hladká, bez smaltu je rozložený nápis provedený ve starém jazyku (staroslověnsky) :

21. února 1913 - 1916 (letopočet je napsán právě prastarým jazykem).

K jedinému udělení řádového kříže dochází v roce 1916, kdy byl kříž řádu sv. Olgy v II. třídě udělen vdově po plukovníkovi Věře Nikolajevně Panájevně. Tato statečná žena přišla v letech 1914-16 o své tři syny. Všichni její synové byli důstojníci armády a rytíři řádu sv. Jiří IV. stupně.

Řád sv. Olgy se člení na tři stupně :

l. řádový stupeň je tvořen zlatým křížem
2. řádový stupeň je tvořen stříbrným křížem
3. řádový stupeň je tvořen stříbrným křížem v medailonu

V řádových propozicích se stanovuje jako jedna z podmínek pro udělení řádu výsluhy let ve státní službě.

Pro 3. st. výsluha nejméně deseti let
Pro 2. st. výsluha nejméně dvaceti let
Pro 1. st. výsluha nejméně třiceti let

Interval mezi udělením jednotlivých stupňů by měl být nejméně pět let.



V případě, že je udělen vyšší stupeň řádu, nižší stupeň se neodkládá, ale kříže se nosí společně.
Jde tedy o moderní dekoraci,, která však již v průběhu bouřlivých let nejen občanské války, ale i se vznikem Sovětského svazu na čas zmizela z povědomí nejen faleristů.
Teprve v současné Ruské federaci se symbolika tohoto kříže objevuje na dekoraci Родительская слава»


Poznámka :

Problematika tohoto řádu je přece jen trochu komplikovaná a tak se setkáváme na dalších, rádoby odborných stránkách jako je např. Wikipendia s tvrzením, že např. III. st. řádu je tvořen stejným křížem vyrobeným z mědi, případně, že kříž v tomto stupni je sice vyroben ze stříbra, ale je poněkud menší. Nejlepší, nejkvalitnější poznatky jsou obsaženy právě v pracích ruského historika a faleristy Durova.


Literatura :
I.G. Spasskij : Zahraniční a ruské řády do roku 1917 ( Leningrad 1963)
V. Durov : Řády Ruska 1993
Шишков С. С. «Награды России. 1698-1917 гг.», Т. 3.