Řád Virtuti Militari
Орден «Виртути Милитари» (военного достоинства)
Order «Виртути Милитари»

Vznešený, starobylý Polský řád Virtuti Militari můžeme svým významem přirovnat k nejvýznačnějším evropským řádům kam právem řadíme např. náš slavný Vojenský řád Marie Terezie, Ruský vojenský řád Svatého Jiří, Pruský řád Pour le Merité, Saský řád Sv. Jindřicha a další.

Řád byl založen v roce 1792 polským králem Stanislavem Augustem jako nejvyšší odměna za statečnost v poli, pro ty chrabré důstojníky, kteří se vyznamenali ve válce s Ruskem. Prvním typem tohoto řádu byla oválná zlatá či stříbrná medaile. Ve Varšavské mincovně bylo vyrobeno 65 zlatých a 290 stříbrných dekorací (skutečně bylo uděleno 20 zlatých a 40 stříbrných medailí). Mezi generály nacházíme slavná jména jako např. J. Poniatowského a T. Kosciuska.

Tyto medaile jsou posléze převedeny do tvaru klasického řádu, který se člení do pěti stupňů. Poslední řádové stupně, zlatý a stříbrný kříž jsou vyhrazeny pro poddůstojníky a mužstvo za mimořádné projevy statečnosti a odvahy. Řád však existoval velmi krátkou dobu neboť polský král se již roku 1792 připojuje k Targovické konfederaci, podporuje Rusko a řád ruší.

V roce 1794 bylo dokonce zakázáno tento řád nosit na stejnokroji či oděvu.

V roce 1807 po uzavření míru v Tylži císař Napoleon povolil, či prosadil vytvoření území, známé jako Varšavské vévodství, obnovil některá stará polská privilegia, ale i řády. Fridrich August se stává velmistrem všech těchto řádů a se souhlasem císaře Napoleona používá titul král Polska. V roce 1808 dochází k malé změně reversu řádového kříže, na žádost cara Alexandra I. mizí litevský erb (Litva byla součástí říše) a je nahrazen nápisem "Rex et Patria" (král a vlast) letopočet 1792 je však zachován.

Porážka Napoleon znamenala i konec Varšavského vévodství, ale i stávajících polských řádů. Situace se mění v roce 1815 po přistoupení (jiný termín pro správné slovo okupace) Polska k carskému Rusku. Car Alexandr, který do svých titulů zahrnul i titul polského krále se projevil jako rozumný politik a svým výnosem obnovuje, jak řád Virtuti Militari, tak i řád Sv. Stanislava a řád Bílého orla. Alexandr dokonce odmítl velkokříž řádu Virtuti Militari s tím,že je vyhrazen těm nejlepším vojevůdcům a spokojil se s velkodůstojníkem tohoto řádu. Car dokonce povolil nošení řádových dekorací vojákům, kteří bojovali v armádě císaře Napoleon, ale Alexandr zároveň tento řád v lásce neměl a také jej neuděloval.

Masové(inflační) udělení řádu v jeho nejnižším stupni se přímo vztahuje k roku 1831. Dne 7.listopadu 1831 po porážce polského povstání svým výnosem rozhodl car udělit poslední stupeň řádového kříže všem vojákům, kteří se podíleli na těchto bojích a postavil tak řádový stupeň na úroveň pamětní medaile.

Vyššími stupni řádu však jsou vyznamenaní přední generálové, velitele jednotek, kteří se na těchto bojích se v roce 1831 svými jednotkami podíleli:

- Velkokníže Michail Pavlovič obdržel řád v 1. stupni ( velkokříž
- Generál I.R. Anrep-Elmet 2.stupeň
- S.F. Apraskin 2.st.
- F.F. Berg 2.st.
- K.I. Bistrom 1.stupeň
- P.F. Vejmarn 2.st.
- M.G.Vlasov 2.st.
- K.E. Wrangel 3.st
- E.A. Golovin 2.st.
- I. F. Paskievič 1.stupeň

Literatura uvádí další vysoké armádní důstojníky:

Generální ubytovatel armády A.I. Nejdgart ze své vysoké armádní funkce doporučil další ocenění generálů I.I.Dena, generála pěchoty K.F.Tola (1.st), generála A.G. Šerbatova a mnoho dalších důstojníků se mohlo pyšnit tímto starobylým vojenským řádem.

Literatura:
Dr. Wesolowski is the author of THE POLISH ORDERS, MEDALS, BADGES AND INSIGNIA, 1705-1985 and THE POLISH ORDER OF THE VIRTUTI MILITARI AND ITS CAVALIERS, 1792-1992
Шишков С. С. «Награды России. 1698-1917 гг.», Т. 3.

И.Г. Спасский : Иностранные и Русслие Ордена до 1917 года .ИздаватЪелство государственного Ермитажа. Ленинград 1963

II.část:
Wirtuti Militari:

Řádový klenot 1. stupně byl vyhrazen nejvyšším velitelům, generálům minimálně na stupni armádního sboru, kteří vyhráli rozhodující bitvu. Tyto podmínky udělení známe např. i u řádu Sv. Jiří.

Popis 1.stupně:

Avers:
Zlatý kříž s mírně rozšířenými rameny, které jsou ozdobeny zlatými kuličkami. Ramena kříže jsou černě smaltovaná rozloženým řádovým heslem:
«Virtuti militari».

Ve středovém medailonu, je naložen polský korunovaný orel s královským žezlem a jablkem (symbol království Polského), který je rámován zeleně smaltovaným věnečkem. Řádový kříž je převýšen královskou korunou (jak uvádějí ruští faleristé) evropského typu.

Revers:
Na zadní straně, ve středovém medailonu je menší nápis:
«Rex et Patria» a datum: «1831» (u polského vydání zde je datum založení řádu 1792)

Na ramenech kříže jsou rozložena písmena:
«SARP» (Stanislav August král Polský)
Řád Virtuti Militari 1. stupně správně chápeme jako velkokříž řádu a tak z počátku byl nošen přes rameno a klenot zavěšen na velkostuze. Ale 3. ledna roku 1832 byl z rozhodnutí cara řád nošen na náhrdelní stuze, tato carská libovůle měla snížit význam řádu v očích generality a celé společnosti.

Nedílnou součástí řádu 1. stupně byla osmicípá stříbrná řádová hvězda s naloženým křížem «Virtuti militari». na svém středu. Hvězda se nosila na levé straně hrudi pod všemi dalšími řádovými hvězdami.

Řád Virtuti Militari, klenot 2. stupně:

Řád ve 2. stupni byl určen pro další generály za vítězství v bitvě, za statečnost a vzorné vedení své jednotky, která se rozhodujícím způsobem zasadila o dílčí vítězství. Vlastní klenot se od 1.stupně liší pouze poněkud menší velikosti, je nošený jako náhrdelní dekorace, bez doplnění řádové hvězdy.

Řád Virtuti Militari, klenot 3. stupně

Řád ve svém 3. stupni byl vyhrazen pro vyšší důstojníky armády za projevenou statečnost, výtečné vedení jednotky. Jde o podobný kříž jako je tomu např. u 2. stupně, ale kříž není převýšen korunou a nosí se na splývavé stuze na hrudi.

Řád Virtuti Militari, klenot 4. stupně

Dekorace 4. stupně byla vyhrazena pro nižší důstojníky na stupni roty-prapor a po 19. lednu roku 1831 i pro všechny další vyšší důstojníky ruské armády. Zlatý kříž o rozměru 28x28 mm s černým smaltování při okraji. Královský orel je naložen na červený středový medailon. Kříž se nosil na splývavé stuze na hrudi.

Řád Virtuti Militari, klenot 5. stupně

Řád ve svém posledním pátém stupni byl určen Za statečnost důstojníkům. Byl podobný čtvrtému stupni, vše jen stříbrný kříž o rozměru 28x28 mm. Poslední rána tomuto řádu byla udělena dnem 19. listopadu 1831 kdy carským nařízením bylo určeno, že posledním řádovým stupněm budou vyznamenání všichni vojíni a poddůstojníci a to jak doslova uvádí ruská literatura zdravotníci a holiči (цирюльники), a od 15.prosince všichni i generálové a nebojovníci, kteří se nacházeli v sestavě armády, ale do bojů nezasáhli.

20. srpna roku 1842 bylo rozhodnuto o ukončení udělování tohoto řádu příslušníkům ruské armády s datumem 1.ledna 1843

Dalším carským nařízením ze dne 2. května 1857byl řád v posledním stupni suspendován na úroveň pamětních medailí a bylo rozhodnutu,že bude nošen na kolodce v pořadí tak jak je zvykem u medailí obecně.

Na polské straně u vojáků bojujících s ruskými jednotkami byl tento řád udělen ve starém provedení se znakem Litvy a letopočtem 1792.

STATISTIKA:
Velkokříž řádu udělen nebyl.
Velkodůstojník řádu obdržel pouze velitel divize, generál major Josef Drevnický. Další počet je následující:
- komander řádu 105 ks
- zlatý kříž 1794 ks
- stříbrný kříž 1963 ks

Pznámnka:
V ruském prostředí je řád členěný na stupně. Členění řádu v Polsku je klasické:
- Velkokříž
- Komander
- Rytíř
- Zlatý kříž
- Stříbrný kříž

V Rusko je zbytek řádových klenotů roztaven a udělení řádu ukončeno. Po 90. letech „mlčení“ a snaze o zapomenutí je řád v roce 1918 obnoven a při příleržitsti vítězné války s bolševiky je dne 7. srpna 1920 vyznamenáno 25 polských důstojníků, kteří se v bitvách této války vyznamenali chrabrosti a statečnosti.

V roce 1939 po nešťastné válce a porážce Polska, kdy stateční Poláci vedli boj na frontě proti jednotkám Wehrmachtu a jednotkám Rusé armády je konec se svobodným Polskem i řádem Virtuti Militari. Ale již v emigraci je řád obnoven a vzácně udělován statečným Polákům na bojištích Středního východu, bojovníkům v Evropě a především letcům. Na východní frontě je řádem oceněno několik důstojníků v bitvě u Lenina, ale v roce 1945 tento řád s bohatou tradicí zdobí i hruď důstojníků Rudé armády.

Poznámka:
Toto stručné pojednání o skvělém řádu si nedělá žádné nároky na ucelený pohled historie řádu. Zájemce je nutno odkázat na kvalitní polskou literaturu, která je již běžně k dostání.

V roce 1939, tedy již v emigraci je řád ve svých nejnižších stupních udělován statečným polským vojákům bojujícím na Středním východě a především letcům, kteří bojovali a umírali v "Bitvě o Anglii". Na frontě v Rusku, po bitvě u Lenina v roce 1943 společně s Poláky jsou oceněny desítkysovětských vojáků, kteří se vyznamenali při osvobozování Polska od německé okupace. Mezi nositeli řádu nacházíme řadu čs. důstojníků a generál Ludvik Svoboda byl dekorován řádem Virtuti Militari I. stupně.

Závěr:
Přehled udělování řádu Virtuti Militari:
- l. vydání z období let 1792-1794
- II. vydání z období let 1806-1815
- III. vydání z období let 1815-1831
- IV. vydání z období l1918-1939
- V. vydaní z let 1939-1945
- VI. Vydání z let 1943-1989
- VII. Vydání po roce 1989

Literatura:
Спасский И.Г. Иностранные и русские ордена до 1917 г. Л. 1963.
Шишков С. С. «Награды России. 1698-1917 гг.», Т. 3.

http://www.awardrp.narod.ru/history.htm

Vzácná polská medaile Řádu "VIRTUTI MILITARI"

Popis medaile ze sbírky pana Měřičky:
Medaile je oválná o rozměru 43x35mm, při síle okraje 3mm a hmotnosti 21g ve stříbře. Medaile má oboustranně silně zvýšený okraj a na lícové straně je pod volně položenou královskou korunou umístěn monogram S.A.R.(Stanislav August Rex). Pod tímto monogramem jsou při dolním okraji umístěny dvě kratší, dole stuhou svázané palmové ratolesti. Na rubní straně je v ploše umístěn dvouřádkový nápis: VIRTUTI/MILITARI. Pod nápisem jsou opět dvě zkřížené palmové ratolesti. Horní okraj medaile je opatřen kolmo postaveným ouškem, 9mm vysokým a 4mm širokým. Medaile byla ražena ve varšavské mincovně. Tato zde popsaná medaile je v současné době uložena v Národním muzeu v Praze ve sbírce Václava Měřičky, který ji muzeu daroval. Medaile byla vystavena ve dnech 4.-31.října 1979 v tehdejším Polském informačním a kulturním středisku v Praze v roce 1978 a vzbudila velkou pozornost především u polských návštěvníků Prahy. Pan V. Měřička medaili prezentoval i na faleristickém sympoziu v Hradci Králové. Já mohu jen potvrdit,že jde o nádherný originální exemplář, který mimo Národní muzeum nikde jinde uložen není. Dokonce i ve sbírkách Vojenského muzea ve Varšavě můžeme spatřit jen kopie zlaté a stříbrné medaile.

Literatura:
Stanislav LOZ: Ordnery i odznaczenia Polskie, 1938
Macijej Twardowski: Historija Kryža Virtuti Militari
Dr.Zdislav P.Weaelowski: Polish Orders, Nedala, Bagde and Insignia Military and Civilkian Decoration 1705-1985

Poznámka:
Stříbrná medaile ze sbírky VAM je vyobrazena v knize Orden und Auszeichnungen z roku 1966 na tabuli 32

Vzácná medaile, či spíše první vydání vojenského Řádu Virtuti Militari si zaslouží pozornost faleristů a bude jen dobře, pokud se k tomuto tématu budeme vracet. Existuje doklad, který nám vzácnost medaile může přiblížit, neb obsahuje seznam jmen prvních nositelů a tak si dovolíme tyto statečné vojáky představit.

Podle dostupných pramenů bylo v mincovně vyrobeno celkem:
65 zlatých medailí
290 stříbrných medailí

Stalo se tak v době mezi 18.-22 červnem roku 1792 a ražba byla ukončena v prosinci roku 1792. Medaile se dle původního nařízení měla nosit na stuze starého polského královského řádu Sv. Stanislava. Ale nakonec je vlastní řádová medaile nošena na jasně modré stuze s postranními černými pruhy. Ihned po zprávě o vítězné bitvě u Zielenice poslal král Stanislav August veliteli Josefu Poniatowskému 20 zlatých a 40 stříbrných medailí s nařízením a příkazem, aby je rozdělil sám, jménem krále, ale dle svého vlastního uvážení mezi statečné důstojníky armády, kteří se osobně bitvy zúčastnili. Historické prameny nám k dnešnímu dni zachovali celkem 44 jmen vojáků,kteří medaili obdrželi a u některých známe dokonce i datum udělení. Nemůžeme však přesně určit, kdo obdržel medaili zlatou a kdo stříbrnou. Zde snad bude rozhodující hodnost vyznamenaného. Některé jména a rody v Polsku odvozují svoji historii právě od této první akce,která je doložená jménem předka rodin.

Jmenný seznam dekorovaný hrdinů:

1. Generál poručík Josef kníže Poniatowski
2. Generálmajor Tadeusz Kościuszko
3. Generálmajor Michal Wielhorski
4. Brigadýr Stanislav Makronoski
5. Více brigadýr národního jezdectva,kníže Sanguczko
6. Kozácký plukovník Josef Poniatowski
7. Kozácký major Michal Chomentowski
8. Generálmajor Josef Zajaczek
9. Major královské gardové pěchoty Mikuláš Bronikowski
10. Major národního jezdectva Josef Szutowski
11. Major pěchoty Ludvík Kamenicki
12. Poručík pěchoty Ludvík Metzelt (získal dekorací dne 23.června 1792)
13. Poručík pěchoty Michal Cichocki
14. Generálmajor De Poupart
15. Podplukovník Grachowski
16. Podplukovník Galecki
17. Podplukovník Bukar
18. Podplukovník Marszycki
19. Poručík dělostřelectva Karel Toczfer
20. Podplukovník Filip Haumann
21. Major jízdy Sariusz Laziňski
22. Major Jan Zablocki
23. Major JanGabarzewski
24. Kapitán Zikmund Alexander Tolkmit
25. Kapitán Ambrož Gawroňski
26. Kapitán Prtybyszewski
27. Plukovník Chlewinski
28. Rytmistr Stanislav Fiszer (pozdější šéf generálního štábu)
29. Rytmistr národního jezdectva Poninski
30. Rytmistr jezdectva Hipolog Bleszynski (dekorován 28.června)
31. Rytmistr Morawski
32. Rytmistr Josef Sulkowski
33. Rytmistr Suchdolec
34. Rytmistr Adama Jerzy kníže Czartoryjski(dekorován 20.7.
35. Rytmistr Josef Wawrzewski
36. Rytmistr Niesiolowski
37. Rytmistr Rzewuski
38. Rytmistr Wedelstedt
39. Rytmistr Jan Potocki
40. Rytmistr Karwicki
41. Fahnrich jezdectva Marcin Bialozor (dekorován 20.července)
42. Fahnrich W.Zabiello
43. Fahnrich Dzialynski

Král Stanislav August již další medaile knížeti Josefu Poniatowskému nezaslal, neb již měl jasnou představu o novém tvaru řádu, tvořeném křížem. Víme také, a odborná literatura to popisuje, že dne 28.srpna 1792 král udělil první kříže řádu Virtuti Militari. První dekret o udělení řádu obdržel podporučík Aigner a snad posledním major Wedelstedt, vtírá se myšlenka, že dekrety byly vydávány v abecedním pořádku. Originál medaile je uložen ve Wroclawském muzeu medailí a v bývalé sbírce Czartoryských v Krakově.

Vznešený polský řád Virtuti Militari, je jedním z řádu, ke kterému se budeme pravidelně vracet, neb jeho historie je mimořádně zajímavá. Laskavosti kolegy a přítele Mgr.Květoslava Growky si Vám dovolíme ozřejmit i problematiku s názvem:


TYPOLOGIE POLSKÉHO ŘÁDU VIRTUTI MILITARI Z LET 1919-1939.

Polský vojenský řád Virtuti Militari (dále jen ŘVM) přežil od doby svého vzniku se ctí všechna složitá období dvou staletí a zůstal stálým symbolem nejvyššího ideálu patriotismu, statečného boje s nepřítelem i s nasazením vlastního života.
Je zvláštnosti, jaké pozornosti se tento řád těší i v českém prostředí.Je to způsobeno faktem, že se v Měřičkově sbírce v pražském Národním muzeu nachází téměř unikátní stříbrná medaile ŘVM. Avšak téměř žádné informace nemáme o obnovení tohoto řádu po vzniku Polské republiky v roce 1919, když nebereme v úvahu polskou literaturu. Chtěli bychom proto s jejím využitím dodat našim čtenářům základní údaje i upozornit sběratele na některé zajímavosti..
Idea znovuobnovení ŘVM se objevila až za 1.světové války, zřejmě u 1. brigády polských legii bojujících na straně Rakouska-Uherska proti Rusku, u vojáků z okruhu jejich velitele Józefa Pilsudského. Seržant W. Jastrzebowski vypracoval návrh kříže s nápisem CNOCIE WOJSKOWEJ, tedy polského znění hesla VIRTUTI MILITARI. Dochovalo se několik verzi kříže, ovšem jen ve stadiu návrhu. Skutečná práce na obnovení řádu započala až po získání polské samostatnosti v roce 1919, která se zrodila ve válce na Ukrajině s bolševickým Ruskem a při slezských povstáních.

V březnu 1919 předseda Vojenské rady při Ministerstvu vojenství gen.por. Eugeniusz de Henning-Michaclis napsal Pilsudskému dopis, kterým jej vyzval k obnově ŘVM. Dne 7.5.1919 se na 34. zasedání Sejmu vystoupil A. Skarbek za skupinu 24 poslanců s výzvou vládě, aby v nejkratším čase předložila návrh válečného odznaku, který by měl tradiční formu ŘVM. Bylo rozhodnuto přijmout návrh Vojenské rady. Parlament návrh projednal 1.8.1919.Diskuze prakticky nebyla žádná s výjimkou ojedinělého hlasu na změnu latinského názvu řádu na polský.

První článek nového zákona o vzniku řádu zněl: Navrací se královskou mocí v roce 1792 ustanovený a potvrzený ústavou parlamentu republiky 23.11.1793 vojenský řád pod názvem Virtuti Militari. ŘVM byl ustaven o 5.třídách, jeho podoba navazovala na vzory z 18. a 19. století, avšak bez královských symbolů. Odznakem se stal čtyřramený kříž zakončený kuličkami o rozměrech v 1.třídě 62mm, II.třídě 54mm, III.třídě 44mm a IV. a V. třídě 38 mm. První stupně byly jednostranné, černě smaltované, zlatě orámované. Reversy jen zlacené. Zlatý kříž (pozlacený) a stříbrný kříž (postříbřený) mají černý lem. Na ramena kříže byl u prvních tří tříd položen zlatý terč obtočený zeleným vavřínovým věncem nesl bílou orlici s královskými insigniemi (zlatá koruna, žezlo a jablko). Na reverze se nacházela ve vavřínovém věnci deviza řádu HONOR I/ OJCZYZNA.. s datací 1792. Velkokříž byl převýšen zlatou královskou korunou 30x36mm a komanderský kříž s korunou o rozměrech 23x33mm. Osmicípá paprsčitá hvězda velkokříže o průměru 95mm nesla řádový kříž (bez kuliček) o rozměru 60 mm, do jeho středového štítku bylo vloženo mezikruží s opisem řádového hesla. Velkostuha z tmavě modrého moire o šířce 100mm nesla dva černé 20mm pruhy. Nákrční stuha o šířce 40mm měla 10 mm pruhy, náprsní 35mm široká stuha měla 9mm černé proužky. 4. článek zákona jednoznačně stanovil, že řád se uděluje jen za výjimečné činy s nasazením vlastního života podle armádní funkce a hodnosti. 1.třída armádním velitelům, II.třída velitelům samostatných taktických svazů. III. třída velitelům útvarů, IV. a V.třída důstojníkům, poddůstojníkům a vojínům.

Po první slavnostní dekoraci členů prozatímní kapituly 22.1.1920 následovala dlouhá přestávka v udělování až do srpna, do klíčového momentu války se Sovětským Ruskem. Umožnila to změna řádových stanov, kdy V.třídu mohli udělovat již velitelé armád (do té doby jen kapitula) přímo na bitevním poli. Nesměl však být překročen limit 50 křížů na jednu divizi pěchoty nebo jezdeckou brigádu o třech plucích. Avšak vzhledem k nedostatku řádu samotných byly udělovány jen řádové stužky.

Na jaře 1921 bylo vytvořeno několik komisí, aby zhodnotili hrdinské činy bojovníků z let 1918-1920. Prakticky až do konce roku 1922 probíhalo hromadné udělování řádu V.třídy, většinou při státních svátcích, výročích pluků, bitev apod. Bylo uděleno na 8000 řádů, v roce 1923 ještě pár set. I při tomto velkém množství existovaly přesné analýzy bojových činů vyznamenaných. Odpovědnost za řádný výběr se ukázala na konci roku 1922, kdy se začaly udělovat vyšší stupně řádu.

V prvním období existence řádu byli vyznamenání dekorováni pouze stuhami. Způsobily to technické překážky při výrobě řádů, protože bylo zapotřebí vybrat spolehlivou a dostatečně kvalitní firmu, která by řády všech tříd dodala. Jako první se přihlásila varšavská firma Wladyslav Krupami-Jan Matulewicz založená v roce 1909. V polovině roku 1920 vyrobila 2500 křížů V. třídy, což však bylo oproti nárokům na vyznamenávání velmi málo. Probíhaly též rozhovory se švýcarskou firmou Huguenin Freres z Le Locle o dodávce stuh. Ty první byly totiž zhotoveny prostým našitím černých proužků na modrou stuhu.Zároveň se u této firmy sondovala možnost ražby... Ovšem se sdělením ceny 7 fr. za stříbrné či 5 fr. za mosazné se od kontraktu odstoupilo. Stejně dopadl kontakt se zlatníkem Stanislavem Reisingem.

30.10.1922 bylo rozhodnuto o ražbě 6 velkokřížů (425 000 MP za kus), 30 komanderských křížů( 155 000 MP), 150 rytířských křížů (40 000 MP), 1000ks zlatých křížů (á 3 500 MP). Hvězda velkokříže měla být ražena ze stříbra, řádové odznaky z tombaku silně pozlaceného a smaltovány. Dodavatelem byla firma Krupami Matulewisz, která své výrobky neznačila. Stuhy dodala fa. Huguenin Freres a práce na jejich připevnění k řádovým odznakům zařizovala varšavská firma „Dom Mód“ B.Herse.
Zároveň byla vypsána soutěž na 200 kusů ŘVM V. třídy ražených ze stříbra se silně pozlacenými středovými štítky. Tyto řády byly určeny výhradně pro cizince. Svou nabídkou 27.000 MP za kus uspěla firma Wiktor Gontarczyk. Řády dodala v prosinci 1922. Poznají se podle toho,že obdržely mimořádně vysoká výrobní čísla 9600-9800.
Zanedlouho se ukázalo, že chybí ještě 200 stříbrných křížů, 150 zlatých, 150 rytířských a 30 komandérských. II., III.a V.třídu vyrobila firma Krupami Matulewicz, IV. třídu firma Gontarczyk. V polovině roku 1923 dostal část zakázky na IV.třídu zlatník Jan Knedle. Stříbrné kříže později razily i jiné firmy, které je značily jako například W.Gontarcyk, W.Waplňski, J.Reising a další... V roce 1933 došlo ve stanovách řádu k některým změnám. V plánu bylo i zavedení oboustranně smaltované I. až III.třídy. Avšak vzhledem k dostatečným zásobám těchto vysokých stupňů k výrobě již nedošlo.
Všechny exempláře Řádu, udělené kapitulou, nesly výrobní čísla. Řády, které dostali členové prozatímní kapituly, vyráběly zlatnické firmy, nesly římská čísla, ostatní arabská. Číslování bylo pro každou třídu samostatné.
Vedle číslovaných křížů vyráběli řády zlatnické firmy nečíslované nositelské kopie na objednávku vyznamenaných, tak zvané „graverské“ výrobky. A nezřídka i ty firmy,které plnily státní zakázky. Soukromé kříže byly mnohdy v detailu lépe provedené, ražby ze stříbra, signované firemní značkou/i když to nebylo pravidlem). Sestavit přesný katalog jednotlivých firem je téměř nemožné, zvláště když se na sběratelský trh dostávají novodobé kopie. Zásadně by se měly o ŘVM z let 1919-1938 alespoň určovat následující kategorie:

l.Udělený originál:

Číslovaný kříž s legitimací. Mezi soukromými sběrateli jde o velmi řídký případ, jen v některých muzeích mají dochovány „osobní řády“. V Muzeu Vojska Polskiego ve Varšavě je uchován komandérský kříž s č.7 po gen. Div. W. Iwaszkiewiczovi. Nesmíme zapomenout, že mnoho nositelů ŘVM padlo za 2.světové války – ať na frontách v boji proti Němcům, či byli zavražděni v koncentrácích Sovětského svazu. Jejich řád i doklady byly často zničeny, ztraceny. Na druhé straně někteří soukromí sběratelé „papíry“ k vyznamenání přehlížejí. Na vysvětlenou: aby se zabránilo neoprávněnému nošení řádu, zvláště v V. třídě, bylo v roce 1922 rozhodnuto, aby každý vyznamenaný měl ve zvláštní legitimaci zaznamenáno číslo řádu. Zpočátku vyznamenaní dostali potvrzení podepsané velitelem armády. Později je měl signovat i vrchní velitel. Místo toho začaly být vydávány legitimace, kde bylo číslo řádu a číslo rozhodnutí o udělení řádu. Legitimace měl podepisovat Pilsudského generální adjutant pplk. B. Wieniwa-Dlugozsowski... Nejčastěji je na nich podpis vedoucí kanceláře řádové kapituly mjr. Dr. Adolfa Macieszy. 1.5.1933 při změně zákona o ŘVM začali všichni nositelé řádu dostávat nové legitimace doplněné fotografii (a opět s číslem řádu). Legitimace vystavoval generální inspektor ozbrojených sil.

2.Originál:

Číslovaný kříž do počtu vyznamenaných, ale bez dokladů. Například u komandérského kříže jen do čísla 19. V vídeňské aukci firmy Rauch 11.5.2001 se prodali ze sbírky W.Ratha zlaté kříže ŘVM č. 22, 79 a stříbrný kříž č. 1186.

3.neudělený originál:

Číslovaný kříž nad rámec udělení, avšak oficielně vyrobený a dodaný firmou jako státní zakázka. Wielkopolské Muzeum Wojskowe v Poznani má ve sbírce komandérský kříž č.34, který byl chován v kanceláři kapituly do roku 1939, poté byl převezen do Londýna a po válce byl předán do muzea. V aukci firmy Rauch se prodal ze sbírky W.Ratha komandérský kříž č. 39, rytířské kříže č.17, 19, zlaté kříže č.51, 155, 195, 497, 753.

4.Nositelská kopie:

Nečíslovaný kříž, který nese firemní či puncovní značky. Například z Rothovi sbírky se prodaly nečíslované, ale puncované a firmou signované stříbrné kříže (SO,SB,IK)

5.Sběratelská kopie

Výrobky bez jakéhokoliv označení.Lze těžko rozhodnout, zda se jedná o původní ražby pro nositele, či sběratelské kopie. Tyto „graverské“ výrobky jsou nebezpečné u vyšších tříd,zvláště když jsou opatřeny různými smyšlenými slovními legendami. Myslíme si, že vzhledem ke skutečnému počtu udělení I. až IV. třídy i počtu státem objednaných vyznamenání, lze originál získat jen zcela mimořádně.

Literatura:
K.Filipov:Order Virtuti Militari.Wyd.LUK Bialystok 1992
Z.Puchalski-J.Wojciechowski:Ordnery i odznaczenia polskie i ich kaealerovie,Varšava 1987G.Bigoszewska:Polskie ordnery i odznaczenia, Vaešava 1989
M.Welna:Odznaki i powstaň šlaskich.Katalog Wroclav 1985
G.Krogulec:Piewsze polskie odznaczenie wojskowe za walecznošc w XX.wieku


Poznámka:

Vzhledem k výlučnosti tohoto řádu jsme si dovolili vše podstatné napsat zde do sekce RUSKO, neb Polskými řády a vyznamenání se na stránkách SFS pravděpodobně nebudeme zabývat. Vzhledem k tomu,že na českých stránkách je tento řád rozpracován v rozsahu, který by mohl zajímat naše čtenáře je zde odkaz : http://forum.valka.cz/viewtopic.php/tit ... 19/t/73529