Kříž Svatého Jiří a další doplňky kříže

[Altmann]

Problematika slavného vyznamenání s názvem kříž sv. Jiří má velmi bohatou tradicí a tak si jen připomeneme, že Rusko v roce 2015 vydalo poštovní známky věnované nositelům tohoto kříže. Jde o tak zvané "plné" tedy v překladu úplné či kompletní rytíře tohoto vyznamenání.

[sefit]

Dovolím si jen připojit obrázek starého veterána, Hrdiny SSSR, který je zároveň "plným" rytířem kříže Sv. Jiří. Já jen doufám, že tento obrázek je pravdivý a že to není žádná fotomontáž, budu tedy já a jistě i další přátelé rádi, pokud nám někdo potvrdí tyto skutečnosti. Obrázek jsem převzal z ruských faleristických stránek.

Dobrý deň,

obrázok je populárny a bol použitý aj v inom príspevku, ale patrí sem, tak k nemu budem referovať tu. Samozrejme, je to všetko v poriadku. Ono tých plných kavlierov Kríža Sv. Juraja a zároveň nositeľov Zlatej hviezdy hrdinu ZSSR je málo, presne povedané traja: maršal ZSSR Buďonnij, arm. gen. Tjulenev a kapitán-kozák "náš" Konstantín Josifovič Nedorubov. Napriek od vyššie spomenutých generálov však svoje vyznamenania a rady ZSSR získal priamo v boji (nie v štábe) ako reaktivovaný dobrovoľník vo veku viac ako 50 rokov, ktorý sa zúčastnil bojov na Kavkaze v rokoch 1942-1943. V roku 1943 bol deaktivovaný pre mnohé zranenia, avšak obdržal Zlatú hviezdu Hrdiny ZSSR k tomu Rad Lenina, ktoré pridal k skoršie udelenému Radu Lenina a Radu Červenej zástavy (resp.práporu ako by to malo presnejšie znieť v SJ). Bežne svoj "mix" cárskych a sovietskych vyznamenaní nosil na uniforme, dokonca aj na slávnostnej prehliadke v Moskve na Červenom námestí v máji 1945, kde bol hneď v prvom rade a keď ho videl Stalin, zasalutoval mu. V RF ho volajú "veterán troch vojen".

Tu je pár obrázkov:

"za mladi"

"s pioniermi"

a na známke (áno,jedna z tých štyroch, tá úplne naľavo, je "jeho")


životopis (jeden z mnohých, na ruských stránkach je ich dosť):
http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=2710

[Altmann]

Doplněk pana kolegy sem rozhodně patří. Já jsem moc rád, že alespoň někdo si uvědomuje historii tohoto kříže ( je spojen i s našimi legionáři). Je jisté, že každý z nás má nějaké vyznamenání ve větší úctě než druhé a je jisté, že kříž a řád Sv. Jiří si zaslouží pozornost každého faleristy.
Je pravda, že dnes se každý z nás specializuje a svůj vybraný úsek faleristiky, který dobře ovládá, ale jak říkal pan Měřička, je dobré znát další řády a vyznamenání a on to opravdu znal. Mezi jeho oblíbené dekorace patřil i tento prostý kříž.

[Altmann]

Admirál Kolčak je pro mnohé Rusi symbol svobody a demokracie, ale pro další jen sprostý vrah. Kde je pravda to ať soudí jiní. Ale prokazatelná pravda je ta, že čs. legie na Rusi Kolčaka zatkli a předali "Rudým". V tak zvané legionářské literatuře je postava Kolčaka popisovaná ne příliš lichotivé. Tento admirál však provedl úpravu kříže s. Jiří udělovaný důstojníkům. Popis byl převzat z ruských faleristických stránek a tak nelze zaručit, že to je zcela přesné. Zde je pouhý překlad:

Dne 8. února 1918 admirál Kolčak potvrdil statut či pravidla udělování kříže sv. Jiří pro důstojníky ve svém III. a IV. stupni již zhotovených křížů , pro vojíny a poddůstojníky které v roce 1919 byli v moskevské i nám známé firmy Д.Кучкина, které jsou na oušku značeny písmeny «ДК»), Samotný kříž je na přední straně bíle smaltovaný

Toto info jsem převzal ze stránek ruských faleristů jako zajímavost, které však a na štěstí nebyla přijata. Protože kříži i řádu Sv. Jiří na našich stránkách věnujeme pozornost, rozhodl jsem se tuto informaci přiložit, ale každý z nás si musí sám odpovědět na otázku originality. Občanská válka v Rusku byla mimořádně krutá a její odezvy jsou těžké i v současné snad již moderní době i když stále dělí ruskou společnost.

[Altmann]

Kříž sv. Jiří je dnes již dostatečně známou dekorací, ale vždy nás potěší obrázky nositelů. Proto rád další zajímavé obrázky. Zajímavý je pravoslavný kněz (pop), který byl nejprve voják, ale i mladý voják s křížkem na prsou a další voják tak zvaný "plný" kompletní rytíř sv. Jiří s anglickou medaili Za statečnost v poli.

[Altmann]

георгиевские трубы.

V ruské armádě měli armádní jednotky ( dělostřelectvo, jízda, pěchota a další) své specifické doplňky, které hlavně v bojích sloužili především jako signalizace a po případném vítězství pochodovali v čele jednotky trubači. Nezbytným doplňkem téměř všech vojenských jednotek jsou tedy trumpety, rohy, ale i bicí, které v nasazení předávali signály jednotkám . Z této bojové tradice vznikl zvyk ocenění (vyznamenání) jednotek stříbrnými trumpetami, které později známe pod názvem "георгиевские трубы - polnice sv. Jiří"
V roce 1762, Kateřina II. panovnice ruské říše se postarala o tento doplněk, který stanovil jako zvláštní ocenění jednotek polnice se stuhou řádu sv. Jiří a doplněné patřičným nápisem.
Postupně byl vytvořen určitý řád a systém při udělování kovových polnic. U jezdectva to byla stříbrná trubka dlouhá a rovná, pěchota měla polnice klasické, několikráte ohnuté. Pěší jednotky ( pluky a samostatné prapory) měli nárok na dvě polnice na pluk. Jezdectvo jednu trumpetu na každou švadronu a jednu polici pro velitelství.
Stříbrné polnice (trubky) sv. Jiří se objevují v roce 1805. Oba tyto typy jsou typické tím, že stuha řádu sv. Jiří je obtočená kolem polnice a je zakončena střapcem ze stříbrného dracounu. Na většině polnic jsou ryté nápisy a mnohdy velmi dlouhé, které upřesňuje za co a kdy. Např. 33. pluk 33-го егерского полка nese tento nápis:
«Отличие при штурме Монмартра 18 марта 1814 года».
Pro nás je zajímavý nápis na polnici za dobytí Berlína v roce 1760:
«Поспешностью и храбростью взятие города Берлина. Сентября 28 дня 1760 года».

Některé druhy vojsk (například námořnictvo) obdržely signální rohy. U ruského námořnictva tedy nehovoříme o polnicích ale stříbrném rohu ( hudební nástroj), zdobené bílým křížem opět se stuhou sv. Jiří, udělované jednotlivým lodím za chrabrou a dlouholetou službu.

Statut obnoveného řádu byl schválen dekretem prezidenta Ruska ze dne 8. srpna 2000, NQ 1463, ale až do roku 2008 nebyly udělovány žádné ceny. To bylo způsobeno obnoveným Řádem Svatého Jiří se "Statutem řádu", podle kterého Jiří od 8. srpna 2000 - ruské vojenské ocenění mohlo být uděleno pouze za boj s nepřítelem mimo hranice Ruské federace. Dekretem prezidenta Ruské federace D. A. Medveděva ze dne 7. září 2010 „O opatřeních ke zlepšení systému udělování státních vyznamenání Ruské federace“, nového Statutu řádu sv. Jiří: Federace vstupuje v platnost. při útoku na vnějšího nepřítele.

Trubky sv. Jiří
Z knihy: Durov V. "Ruská vojenská ocenění doby vlastenecké války z roku 1812" // "Hrdinové roku 1812", M., 1987.
Источники: Военный орден Святого Великомученика и Победоносца Георгия. Именные списки 1769—1920. Биобиблиографический справочник. Отв.сост. В. М. Шабанов. М., «Русскій міръ», 2004.
Дуров В. А. Ордена Российской империи — М.: «Белый город», 2002 г.

[Altmann]

Ještě několik obrázků z ruských stránek: