« Мировой посредник» 1861 год a «Земский начальник».

[Altmann]

знак « Мировой посредник» 1861 год

Toto vzácné vyznamenaní se několikráte objevilo i na aukcích aukra, vždy v žalostném stavu, ale objevilo i v originálu. Vinou špatného překladu se hovořilo o znamení vesnického starosty. Chybný překlad se ale mezi námi faleristy ujal a takto jsme jej i pojmenovali, snad nebude od věcí se seznámit s historii toho vzácného odznaku.

[Altmann]

Trocha historie tohoto znamení:

Dnem 28. června roku 1861 dochází k založení a schválení statutu odznaku či znamení moci. Jde tedy o jakési označení smírčího soudce. O problematice rolníků v Rusku se vedl na politické půdě doslova boj a od roku 1859 dochází k jistému narovnání problematiky. Smírčí soudce k výkonu své funkce byli jmenování či dosazeny gubernátory, kteří byli v Rusku v této době téměř pány svěřeného území se zodpovědnosti carovi. Tito lidé byli voleni či dosazeny z řád vysoké ruské šlechty a to například Л.Н. Толстой, Н.И. Пирогов, Д.Ф. Самарин, Н.А. и А.А. Бакунины и др.),. (L. N. Tolstý, N.F.Samarin, N.A. a A.Bakunisna další). Provinční úřady pro rolnické záležitosti byly založeny či ustanoveny ve všech oblastech, příslušných provincii(gubernie) a sestávali se z jednoho jmenovaného člena, dále zde byl zastoupen krajský policejní důstojník a smírčího soudce

Krajské úřady pro záležitosti rolníků byly založeny ve všech krajích příslušných provincií a sestávaly z jednoho nepostradatelného člena, krajský policejní důstojník,pod vedením smírčího soudce a předseda místní krajské rady. Tito lidé se stávají výborem s krajským vůdcem šlechty a oni byli vedeni krajským vůdcem šlechty. Stálí členové byli jmenováni z krajských šlechticů na dobu tří let. Jmenování bylo uskutečněno jmenováním dvou kandidátů provinčním shromážděním provincie, jména kandidátů byla sdělena guvernérovi a poslal je spolu s přezkumem ministerstvu vnitra, kde byly po porovnání charakteristik schváleny. Povinnosti nepostradatelných členů zahrnovaly stejný rozsah záležitostí, které měli na starosti mediátoři, a to v první řadě se to týkalo pozemkových sporů mezi majiteli půdy a rolníky.

Oficiální odznak vysokého člena v kraji byl založen nařízením cara dne 1.ledna. Odznak nebyl vyráběn centrálně v Moskvě, naopak, každá provincie si musela odznak zhotovit ve své oblasti a tento znak měl být shodný se vzorovým kusem. Ne vždy se to dařilo, ale to hlavní, zásadní každý odznak dodržoval přísně určený vzor.Odznak se nosil na plochám řetízku kolem krku.

Dolní hranice jejich pozemkové kvalifikace bylo 150 - 500 děsjatin půdy (v závislosti na provincii). (desjatina = 1,092 ha). Spodní hranice jejich pozemkové kvalifikace bylo 150 - 50 desjatin půdy (v závislosti na provincii).

Oficiální odznak či znamení smírčího soudce:
Odznak byl zhotoven z bronzu, následovalo zlacení.

Popis
Avers:
Ve středu dekorace, v ozdobném rámečku, státní znak. Podél okraje nápis: vlevo - – «МИРОВОЙ», слева – «ПОСРЕДНИКЪ».
Reverz:
uprostřed, pod křížem, v ozdobném rámu, datum: zleva «1861 ГОДА / 19 ФЕВРАЛЯ».

Průměr 63 mm. Pozlacená měď.

[Altmann]

знак «Земский начальник».
Tato dekorace je znakem vysokého vládního úředníka, která byla schválena dne 9. listopadu 1889 po jménem «Земский начальник».
Při schválení nákresu (kresby), je stanoveno, že tato funkce státního úředníka bude mít vysokou zodpovědnost a ustanovení šlechtic (úředníka) zcela podléhá potvrzení carem.Bylo potřeba tuto problematiku řešit a proto se ministerstvo vnitra obrátilo na cara a požádalo o schválení kresby odznaku, který vychází z předchozího se pouze mění datum na 12. července 1889.
Odznak byl vyroben z bronzu, ražba provedena pečlivě a odznak se zlacením se nosil opět na bronzovém , zlaceném řetízku.

Odznaky zemských velitelů byly sice raženy i lokálně, ale nejvíce jich vyrobila mincovna v Petrohradě a proto není tolik odlišnosti či různých typů u jednotlivých kusů.
Podle zákona ze dne 12. července 1889 („Regulace Zemských okresních velitelů “) byl každý kraj (gubernie)rozdělen do sekcí a v jejím čele stáli Zemští náčelníci. Nedošlo ovšem k žádnému demokratickému pokroku či vývoji, neb náčelníkem mohl být pouze dědičný šlechtic starší 25 let, s vysokoškolským vzděláním. výjimečně i bez tohoto vzdělání pokud nejprve pracoval jako prostředník či stálý člen nebo soudce. Příslušníci šlechty nepatřili mezi vzdělané a tak se vždy našla další možnost k ustanovení do funkce "Zemský velitel". Pro vzdělané prosté občany zde bylo nejhorší překážka a to byla velmi vysoká majetková kvalifikace, která je blokovala.Nominace byly prováděny guvernérem s rozhodující pravomoci vysokými činovníky ministerstva vnitra vnitra.
Zemští náčelníci spojili ve své osobě správní i soudní moc v gubernii. Dostali plnou kontrolu nad jakýmkoli jednáním rolnické samosprávy. Nejenže schválili všechny úředníky v kraji, ale mohli je také ze svých funkcí odstranit, pokud se ukázalo, že jsou příliš tvrdohlaví, a postavit je před soud. Rovněž dostali právo potrestat zástupce venkovské a městské správy. Jmenovitě: „Zemský náčelník má právo podrobit vinnou osobu bez formálního řízení zatčení na dobu nejvýše tří dnů nebo pokutu nejvýše šesti rublů.“

Možná si starší generace vzpomene na klasickou ruskou literaturu, kde tyto osoby a osobnosti nacházíme.

Prameny:
Новиков А. И. Записки земского начальника. — СПб. — 1899. [1]
Переиздано в кн.: Новиков А. И. Записки о земстве и сельской школе. — Тамбов. — 2010.

Na obrázku je "zemský náčelník" muž oblečen v šatech evropského stylu a další muži nižšího postavení, ale vyššího postavení v klasických šatech, který byl v této době modní v Rusku

[Altmann]

Ukázka