Odznak pro železniční hasiče

Odznak pro profesionální hasiče, zabezpečující prevenci a boj proti požárům na železnici byl založen dne 28. ledna 1911.
Odznak má podobu a tvar věnce z dubových a vavřínových listů v horní části je uzavřen státním znakem carského Ruska a v dolní části je převázaný stuhou na které jsou písmena : " М.П.С. — Министерство Путей Сообщения." ( Ministerstvo železnic).
Ve střední části odznaku je zkřížená hasičská sekera a kotva. Na nimi potom hasičská přilbice. Tedy jde o jednoduchou, ale zcela jasnou symboliku. Rozeznáváme odznak stříbrný, který byl určen příslušníkům sboru s dlouhodobou službou a odznak bronzový pro mladé členy sboru. Vojenská služba se započítávala do doby služby.
Na prvním obrázku je čepicová hvězda se znakem lokomotivy (železnice) byla to součást uniformy hasiče ( požárníka). Jde však o novoděl, originální odznak je opět vzácný.

Императорское Российское Пожарное Общество

V Rusku, tak jako v celé Evropě se protipožární ochraně věnovala opravdu velká pozornost. Byla to staleté zkušenost s tím, že prevence proti možnosti vzniku požárů má svoje opodstatnění.

Odznak pro členy Carské ruské hasičské společnosti byl v této podobě založen 8. června roku 1901.

Než došlo k založení odznaku se v ruské společnosti na téma ochrana před ohněm diskutovalo a v roce 1892 dokonce byl založen časopis, který rozebíral možnost prevence, ale upozorňoval i na
pojistné podvody. Prvním šéfredaktorem byl Alexander Pavlovič Čechov, bratr známého ruského spisovatele. Vydavatelem byl kníže A.D. Šermentějev ( А. Д. Шереметев).

Vlastní odznak má tvar oválného odznaku a je tvořen věncem z vavřínu a dubových listů. Věneček je v horní části převýšen carskou korunkou a v dolní části je převázaný stuhou na které jsou iniciály společnosti : ИРПО) «Императорское Российское пожарное общество». V ploše odznaku jsou dvě zkřížené hasičské sekery na kterých je položena služební přilba hasičského sboru. Odznak o rozměru 45 x 65 mm má hmotnost 18,44g

Odznaky jsou vyrobené z tenkého plechu, ale existuji i odznaky vyrobené na objednávku pro vyšší funkcionáře. Tyto odznaky jsou však velmi vzácné.

Rozeznáváme tři základní typy odznaku:
Zlatý odznak pouze pro čestné členy a donátory (lidé, kteří vloží peníze na další činnost organizace)
Stříbrný odznak většinou za celoživotní práci, případně za mimořádný hrdinský čin
Bronzový odznak pro řadové členy sboru.
Odznak se nosí na levé straně stejnokroje.

Na hasičské odznaky, které jsme zde popsali navazuji v době 8. června 1901 založený čestný odznak, který byl udělován za statečnosti v boji s požárem nebo za dlouhodobé vzorné služby v hasičském sboru. Odznak nesl monogram velkoknížete Vladimíra Alexandroviče, který v této době byl velitelem ( šéfem) hasičů.

Odznaky jsou vyrobeny z bronzu, ale také ze stříbra. Zdá se, že při udělování odznaku záleželo i na postavení samotného hasiče.

Obrázky:
- mladý hasič
- velkokníže, velitel hasičů do roku 1908

Po smrti velkoknížete Vladimíra Alexandroviče v roce 1909 sen stává předsedkyní s čestnou funkci velkokněžna Maria Pavlovna. Z tohoto důvodu je na odznak naloženo zlaté písmeno "M". 27. ledna 1912 došlo ke schválení této situace a hasiči na Rusi mají vlastně novou předsedkyni, novou šéfovou.

V prvním roce své existence IRPO se podařilo sjednotit práci jen u 70 místních organizací, ale v roce 1914 to již je 3600 včetně:

- městské dobrovolné požární družstva - 950
- hasičské jednotky v závodech - 960
- další organizace - - 261

Společnost registrovala i městské a venkovní požární družstva vybavené technikou, vozy a potřebným nářadím.
Odznak společnosti - nový

Všichni hasiči byli chráněni společností „Modrého kříže“, členství bylo schváleno dne 27. června 1897.

Kapitál „Modrého kříže“ tvořili členské příspěvky, dary ,poplatky z kapitálového pojištění velkých závodů. Byl zpracován plán pro případ těžkého zranění i v případě úmrtí. V případě zranění hasiče při boji s ohněm rodina pobírala finanční i jinou podporu.

Služba u profesionálního hasičského sboru byla těžká, pracovní den trval 15-16 hodin. Tato těžká práce byla doprovázena smrtí, traumatem. Hasiči již v této době, v Rusku trpěli traumatem a společnost "Modrého kříže jim pomáhala začlenit se do společnosti. Od roku 1901 do roku 1914 zemřelo 24% hasičů právě na následky těžkých traumatických zážitků. Pouze v hasičském sboru v Moskvě v roce 1912 to bylo celkem 34% pracovníků, kteří se z těchto zážitku museli léčit. Modrý kříž hasičům pomáhal jak finančně tak i dalšími hmotnými prostředky. V případě smrti obdrželi materiální pomoc i finanční penzi.





Po říjnu 1917 společnost přestala existovat.

http://vdporyazan.ru/o-vdpo

Ukázka:
Na stránkách naší společnosti jsme se snažili přiblížit život požárníků v carském Rusku v 19. století. Jak v SSSR tak i v současném Rusku hasiči pokračuji v poctivé práci hasičů.