Čestný odznak 5. Husarského pluku Jejího Veličenstva Alexandry Fjodorovny .

Podle historické legendy, husaři 5. pluku Jejího Veličenstva Alexandry Fjodorovny byli přezdívaní "husaři smrti" či "nesmrtelní husaři" během války s Napoleonem v roce 1812. Odznak pluku byl založen dne 1. října roku 1913 při příležitosti 100. jubilea založení pluku .
Během jedné z bitev proti Napoleonovi bojovali ruští husaři společně s německými husary, kteří již v této době měli název "Husaři smrti". Generál-polní maršál Gebhard Leberecht von Blücher, který projevil uspokojení s bojovým nasazením vojáků jim osobně blahopřál k jejich skvělému útoku. Pršelo, bojiště bylo v bahně a husaři zabláceni od čaka(čepice) až k patě holínek. Generál si spletl své vojáky s ruskými husary. Ruský velitel husarů kníže Madatov (Князь В. Г. Мадатов.)řekl, že nejde o jeho "Husáry smrti", ale o naše "nesmrtelné husary". Od této doby nese pluk tento název.
5. husarský pluk měl senioritu od 11. 08. 1776 (plukovní svátek - 30. 08., den svatého knížete Alexandra Něvského).

V předvečer 100. výročí "katzbachu"(řeka Katzbach u Wahlstattu) a vstupu do Paříže dostali příslušníci pluku zvláštní výsadu.Na přehlídkových čepicích měli na místě dvouhlavého orla, což byl státní znak Ruska, stříbrné lebky s hnáty jako němečtí "Husaři smrti" Jméno "Nesmrtelní"pluku Jejího Veličenstva Alexandry Fjodorovny se začalo používat i v oficiálních dokumentech. Další pojmenování "Černí husaři" je odvozeno od jejich uniforem.
Lebka (Adamova hlava) - znak Alexandrijského pluku se objevuje na plukovním odznaku založeném 1.října 1913.
Odznak má dokonalou podobu tak zvaného maltézského typu kříže. Celý kříž je pečlivě smaltovaný černým neprůhledným smaltem. Ve středu kříže je položena lebka s hnáty, tedy symbol hulánů a husarů i v dalších evropských zemích. Na ramenech každého kříže je typická husarská výšivka známá jako husarské uzly. Mnohé kříže nacházíme na zadní straně číslované, takový exemplář s číslem „100 „ je uložen v Petrohradském dělostřeleckém muzeu .

Kříž pro důstojníky je vyroben ze stříbra s pečlivým smaltování, ale nacházíme kříže pro mužstvo ražené z bronzu nebo bílého kovu. Rozměr kříže je 41 mm, hlavním výrobce kříže byla firma Eduard Kortman .
Další odznaky, velmi vzácné a ne každému známe jsou jsou nošené na čepicích vojáků, mají tvar stuhy s nápisem. Jde o tyto stuhy:
«За отличие 14 августа 1813 года»,
«За отличие в Турецкую войну 1828 года»
«За отличие в Турецкую войну 1776 – 1876»
Mezi další ocenění jsou plukovní standarty, uděleno 6. dubna 1830
Další, nám ne příliš známé ocenění se řadí " Georgijevské trumpety s nápisem Alexandrovskému husarskému pluku 8. února 1816 («Александрийского гусарского полка, 8 февраля 1816 года» )
Vybral jsem jen nejznámější odznaky, které jsou připomínkou bojových akcí tohoto husarského pluku.
Na počátku 20. století se císařovna Alexandra Feodorovna stala šéfem „černých husarů“ a upřednostňovala přesně přesné označení pluku „Nesmrtelní“, dokonce i v úředních dokumentech.

Další slavný "husar smrti" byl baron Karl Gustov Mannerheim., přítel Mikuláše II., budoucího polního maršála Finska (1933), prezidenta Finska (1944-1946). V ruské armádě se baron jmenoval Karl Gustavich.( viz obrázek) Každý rok v emigraci oslavovali „husaři smrti“ den pluku 30. srpna.
Jen krátce z plukovní historie:
Pluk se účastnil rusko-turecké války 1787 - 1791, polské kampaně A. V. Suvorova, napoleonských válek, rusko-tureckých válek 1806 - 1812 a 1828 - 1829 a krymské války.
Pluk šel do Velké války v červenci 1914 jako součást 2. brigády 5. jízdní divize vedené velitelem plukovníkem baronem S. A. von Korfem. Divize se stala součástí 4. armády jihozápadního frontu.


"Husar smrti" - mladý baron Mannerheim (centrum), stále kornet, který
začal sloužit v ruské armádě v roce 1887 jako kornet a v roce 1917 skončil jako generálporučík.

Literatura:


Николай Станюкович. Александрийские гусары в Гражданской войне. / Первопоходник № 29, февраль 1976 г.