Bulharský řád Červeného kříže
Za nasrčenie km čelovekoljubie
Vyznamenání Za podporu lidskosti
Red Cross Dekoration

V současné době je moderní pro tuto dekoraci používat originální či snad doslovný překlad a tak se setkáváme s názvem:

„Vyznamenání Za podporu lidskosti“


Jistě, je to jistá otázka diskuze, je to možná i přesnější překlad, ale já použiji a používám práce především prince Romanoffa, který jej (asi) správněji řadí do kategorie řádů a vyznamenání Bulharského Červeného kříže. Tímto však nechci říkat, že mám pravdu!


První společnost Červeného kříže byla založena v Bulharsku v říjnu 1878. Byl to jistě příklad Ruské společnosti Červeného kříže a její charitativní činnosti v období osvobozovacích bojů a válek na Balkáně v letech 1877-78. Oficielní, tedy národní společnost Červeného kříže byla v Bulharsku založena dne 20. září 1885 a uznána Mezinárodním výborem Červeného kříže dne 20. října téhož roku. Během Světové války 1915-18, ale i průběhu 2. světové války Společnost Bulharského Červeného kříže byla velmi aktivní a pracovala ve prospěch raněných a nemocných vojáků, odborně řídila své lékařské vlaky s operačními pracovišti a zabezpečovala chod polních nemocnic. Na této práci se vedle mužů podílelo velké množství mladých žen a dívek, která zastávaly těžké a zodpovědné funkce středního zdravotnického personálu (zdravotní sestry a ošetřovatelky)



Toto vyznamenání bychom měli považovat za řádovou dekoraci, kterou založil bulharský panovník Ferdinand I. svým carským výnosem a statut byl potvrzen dne 30. května 1917 . Do této doby Bulharský Červený kříž používal k ocenění svých pracovníků medaile, které se členili do tří stupňů (zlatá, stříbrná a bronzová)

Řád byl určen jako vysoká státní odměna všem, kteří se v době války podíleli na práci Červeného kříže a pracovali ve prospěch raněných, nemocných či invalidních vojáků. Tedy jak za projevenou lidskost, humanitu a osobní nasazení pří záchraně životů raněných a nemocných vojáků. Řád byl určen ženám, mužům, ale uděloval se i cizincům a příslušníkům evropské šlechty (zde to byli především šlechtici z Německa), kteří vznesli větší finanční příspěvek ve prospěch Bulharského Červeného kříže .

Řád se dělí na jednotlivé stupně :

Muži :

1. stupeň nošený na náhrdelní stuze a doplněn řádovou hvězdou
2. stupeň nošený na náhrdelní stuze ( bez hvězdy
3. stupeň nošený na náprsní stuze
4. stupeň nošený na náprsní stuze ( kříž je v tomto případě nesmaltovaný ) .

Ženy :

1. stupeň nošený na prsou na dámské stuze s doplněním řádové hvězdy .
2. stupeň nošený na dámské stuze bez řádové hvězdy
3. stupeň nošený na typické dámské motýlovité stuze ( v tomto případě je 3. stupeň pro dámy totožný se 4. stupněm řádu pro muže (dekorace není smaltovaná)

Rozměr kříže 1. stupně je 59 mm. Hvězda má osm paprsků a na hvězdě je položen řádový klenot. Velikost hvězdy je 70 mm .

Rozměr řádového klenotu 2. stupně je stejný, tj. 59 mm .

Rozměr klenotu 3. stupně je poněkud menší, 45 mm

Rozměr klenotu 4. stupně je totožný ( bez smaltu ) 45 mm.




V období let 1944 – 1947 dochází k podstatné změně řádu. Je odstraněno ozdobné korunované písmeno zakladatele Ferdinanda I ., které je do roku 1944 vloženo mezi rameny kříže. Na zadní straně mizí korunka v převýšení lva bulharského státního znaku .

Dekorace jsou raženy ve stříbře, ale i bílém kovu .

Vlastní dekorace sice mají předepsaný rozměr, vyráběli se v Rakousku-Uhersku, ale pro potřebu německého personálu i v Berlíne. Většina těchto kusů je vyrobena z kvalitního stříbra, ale známe kusy zhotoveny i v bílém kovu a jen postříbřené.




Prince Dimitri Romanoff - THE ORDERS, MEDALS AND HISTORY OF THE KINGDOM OF BULGARIA, Rungsted

Na doplnění ještě ukázka etuje v které se kříž předával, jde o klasickou etuji potaženou červeným papírem. Ale existuji etuje privátní, darovací v koženém provedení.

Hvězdy, které jsou velmi pěkně provedeny se vyráběli ve Vídni ale i v Berlíně u firmy Godet.

Jako ukázku toho nejhoršího co mohlo toto krásné vyznamenání postihnout je zde ukázka křížem, který se uděloval v období let 1944-1947. Později i tyto „zmrzačené“ kříže bylo nutno odložit, neb to byla vzpomínka na
království a to bulharští komunisté nechtěli připustit.