Ordine dela Aguila Estense-Řád Estenského orla
Řád Estenského orla
Ordine dela Aguila Estense
Modenské vévodství (italsky Ducato di Modena, plným názvem Vévodství Modeny a Reggia – Ducato di Modena e Reggio) byl malý italský stát existující v letech 1452 až 1859, s přestávkou v období napoleonských válek (1796–1814). Do napoleonských válek zde vládl rod Estenů a poté jejich následovníci z Habsbursko-lotrinské vedlejší větve Rakouských-Este.
Habsbursko-lotrinští vévodové byly v roce 1831 a 1848 vyhnáni, v obou případech se však poměrně rychle vrátili k moci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl vévoda z Modeny opět donucen uprchnout, tentokrát již definitivně. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoasijské provincie, které byly v březnu 1860 anektovány Sardinským královstvím.
Řád založil modenský vévoda František V. (28.prosince 1855 od Francise V Habsburg-Este , vévoda z Modeny a Reggia ,
jako všeobecně záslužný řád . Stanovy řádu určují, členění na tři stupně či třídy a řád bylo možno udělit civilistům i vojákům. Pokud řád v jakémkoliv stupni obdržel zasloužilý či statečný voják je jeho řádový klenot převýšen zbroji. V případě udělení řádu za civilní zásluhy je řád převýšen dubovým věncem.
Řád se dělí na tři třídy:
-velkokříž (klenot, hvězda a velkostuha)
-komandér (dekorace nošená na krku)
-rytíř (kříž nošený na prsou
Řád ve všech stupních zaručoval osobní šlechtictví, které však mohlo být i dědičné. Z tohoto důvodů byl počet řádových stupňů limitován:
1. velkokříže, počet maximálně 10 rytířů
2. Komandéry, počet rytířů maximálně 20
3. Rytíři řádu v počtu, který nesměl přesáhnout číslo 60
U cizinců se uděloval řád za skutečně prokázané zásluhy nad rámec stanovených směrných čísel a nebyl vázaný na povýšení do stavu dědičné šlechty.
Popis řádového klenotu:
Avers:
Klasický řádový klenot má podobu a tvar zlatého osmihrotého kříže bíle smaltovaného s modrým okrajem (lemem) a s kuličkami na koncích. Mezi rameny jsou vložena ozdobná písmena "E"- zde to je iniciála rodu Este. Středový medailon, který je smaltován modře má ve svém středu naloženého tak zvaného estenského, korunovaného orla. V bílém mezikruží je nápis:
" PROXIME SOLI- MDCCCLV" - (Nejblíže slunci- 1855)
Revers:
Zadní strana kříže je totožná s přední,stranou ale středový medailon nese v bílém smaltu patrona Modeny a v modrém mezikruží je nápis:
"S.Contrardus Atestuinus " - (Svatý Contradus z Este)
Převýšení kříže pro civilní osoby je dubový věnec
Převýšení kříže za vojenské zásluhy je zbroj
Řádová hvězda:
Stříbrná, osmicípá na které je naložen řádový klenot
STUHA:
Modrá stuha s bílými postranními pruhy
Řád formálně zaniká v roce 1860, po sjednocení Itálie.Zakladatel Francis V, pokračoval udělit Řád v letech exilu
Nositelem řádu Estenského orla (Ordine della Aquila Estense) byl i náš slavný pardubický rodák
KEMPEN, Johann Franz, Freiherr von Fichtenstamm
26. červen 1793 Pardubice– 29. listopad 1863 Schwarzau am Steinfeld polní maršál, generál policie.
V dobách našeho mládí se minimálně poslední stupně staroitalských řádů ve sbírkách českých i moravských faleristů běžně objevovali, žel bohu, většina z nich je prodala či vyměnila s německými sběrateli či přesněji obchodníky.
Ordine dela Aguila Estense
Modenské vévodství (italsky Ducato di Modena, plným názvem Vévodství Modeny a Reggia – Ducato di Modena e Reggio) byl malý italský stát existující v letech 1452 až 1859, s přestávkou v období napoleonských válek (1796–1814). Do napoleonských válek zde vládl rod Estenů a poté jejich následovníci z Habsbursko-lotrinské vedlejší větve Rakouských-Este.
Habsbursko-lotrinští vévodové byly v roce 1831 a 1848 vyhnáni, v obou případech se však poměrně rychle vrátili k moci. Po francouzsko-piemontské válce roku 1859 byl vévoda z Modeny opět donucen uprchnout, tentokrát již definitivně. V prosinci roku 1859 se Modena, Parma a Toskánsko spojily ve Spojené středoasijské provincie, které byly v březnu 1860 anektovány Sardinským královstvím.
Řád založil modenský vévoda František V. (28.prosince 1855 od Francise V Habsburg-Este , vévoda z Modeny a Reggia ,
jako všeobecně záslužný řád . Stanovy řádu určují, členění na tři stupně či třídy a řád bylo možno udělit civilistům i vojákům. Pokud řád v jakémkoliv stupni obdržel zasloužilý či statečný voják je jeho řádový klenot převýšen zbroji. V případě udělení řádu za civilní zásluhy je řád převýšen dubovým věncem.
Řád se dělí na tři třídy:
-velkokříž (klenot, hvězda a velkostuha)
-komandér (dekorace nošená na krku)
-rytíř (kříž nošený na prsou
Řád ve všech stupních zaručoval osobní šlechtictví, které však mohlo být i dědičné. Z tohoto důvodů byl počet řádových stupňů limitován:
1. velkokříže, počet maximálně 10 rytířů
2. Komandéry, počet rytířů maximálně 20
3. Rytíři řádu v počtu, který nesměl přesáhnout číslo 60
U cizinců se uděloval řád za skutečně prokázané zásluhy nad rámec stanovených směrných čísel a nebyl vázaný na povýšení do stavu dědičné šlechty.
Popis řádového klenotu:
Avers:
Klasický řádový klenot má podobu a tvar zlatého osmihrotého kříže bíle smaltovaného s modrým okrajem (lemem) a s kuličkami na koncích. Mezi rameny jsou vložena ozdobná písmena "E"- zde to je iniciála rodu Este. Středový medailon, který je smaltován modře má ve svém středu naloženého tak zvaného estenského, korunovaného orla. V bílém mezikruží je nápis:
" PROXIME SOLI- MDCCCLV" - (Nejblíže slunci- 1855)
Revers:
Zadní strana kříže je totožná s přední,stranou ale středový medailon nese v bílém smaltu patrona Modeny a v modrém mezikruží je nápis:
"S.Contrardus Atestuinus " - (Svatý Contradus z Este)
Převýšení kříže pro civilní osoby je dubový věnec
Převýšení kříže za vojenské zásluhy je zbroj
Řádová hvězda:
Stříbrná, osmicípá na které je naložen řádový klenot
STUHA:
Modrá stuha s bílými postranními pruhy
Řád formálně zaniká v roce 1860, po sjednocení Itálie.Zakladatel Francis V, pokračoval udělit Řád v letech exilu
Nositelem řádu Estenského orla (Ordine della Aquila Estense) byl i náš slavný pardubický rodák
KEMPEN, Johann Franz, Freiherr von Fichtenstamm
26. červen 1793 Pardubice– 29. listopad 1863 Schwarzau am Steinfeld polní maršál, generál policie.
V dobách našeho mládí se minimálně poslední stupně staroitalských řádů ve sbírkách českých i moravských faleristů běžně objevovali, žel bohu, většina z nich je prodala či vyměnila s německými sběrateli či přesněji obchodníky.