Ordine del Merito sotto il titolo di San Lodovico
Napísal: Ned Máj 25, 2014 4:50 amŘád sv. Ludvíka
Ordine del Merito sotto il titolo di San Lodovico
V úvodu si dovolím navázat na práci pana MUDr. Františka Lobkowicze, který nám řád popisuje následovně:
" Řád založil roku 1836 vévoda Karel Ludvík Bourbounský /1824-1847) jako civilní záslužný řád, po připojení Luccy k Toskánsku v roce 1847 řád zanikl. Dále Mudr. Lobkowicz uvádí, že řád se člení na tři třídy.
Pokud se vrátíme k informacím na italské faleristické stránky uvidíme, že ne ve všem je tvrzení autora přesné a tak se pokusíme stručně o nápravu.
Řád byl skutečné založen roku 1836 (dne 22.prosince). Tento řád po připojení oblasti Lucca v roce 1847 zaniká, aby v roce 1849 se pod patronaci vévody parmského Karla III. stává záslužným a slavným parmským řádem, jehož historie sice v jiných podmínkách pokračuje do dnešních dnů.
V srpnu 1848 obsadila Parmu rakouská vojska a Ferdinandův otec Karel II. byl dosazen zpět na trůn. Karel II. ale nevládl dlouho, již následujícího roku v březnu 1849 abdikoval ve prospěch Ferdinanda Karla, který se stal parmským a piacenzským vévodou jako Karel III. Bohužel i jeho vláda netrvalo dlouho. Téměř přesně po pěti letech vlády byl v březnu 1854 na Karla III. spáchán atentát anarchistou Antoniem Carrou, kterému Karlem III. následujícího dne podlehl
Po smrti Marie Luisy roku 1847 se k vládě navrátila parmská větev Bourbonů, která zatím vládla v malém Vévodství Lucca. Bourbonská dynastie vládla do roku 1859, kdy byli vyhnáni revolucí, která následovala po sardinském vítězství nad Rakouskem ve válce za italskou nezávislost.
Tento klasický parmský řád se člení následovně:
Velkokříž - (gran croce 20);
Komandér - (commendatore 30);
Rytíř I.třídy- ( cavaliere di I classe 60);
Rytíř II.třídy- (cavaliere di II classe 80);
Záslužný kříž řádu-decorato (100).
Jednotlivé stupně (třídy) řádu jsou limitovány neb např. I. a II. řádová třída byla spojena s dědičným šlechtictvím. U těchto prvních stupňů se však přísně dbalo na původ vyznamenaného a ve velké většině byl dekorovaný již šlechticem. Dědičné šlechtictví byla velká výsada řádu. Komandér připouštěl možnost získat šlechtictví osobní, to jest pouze pro sebe, ale nikoliv pro další členy rodiny (syny). Řád byl určen především pro hlavy států, velvyslance, generály a ministry, státníky, ale také pro příslušníky nově vzniklé a bohaté buržoazie. V jejich řadách nacházíme i celou řadu intelektuálů, státních úředníků a důstojníků. Je pravda, že římsko-katolické vyznaní bylo žádané, ale nebralo se toto až tak zcela bigotně.
Popis řádového odznaku:
Avers:
Řádový klenot tvoří rovnoramenný kříž, který je ve vyšších stupních vyroben ze zlata, nižší stupně ze stříbra. Rameny mají připomínat symbol rodu Burbonu a jde tedy o liliové zakončení ramen kříže. Středový medailon je modře smaltovaný a má tvar gotického štítů. V jeho středu, který je rudě smaltován je postava sv. Ludvíka. V modrém mezikruží je zlatý nápis:"DEUS ET DIES"
Revers:
Na zadní straně je středový medailon opět se znaky Bourbonu, zde to jsou Bourbonské lilie.
Řádová hvězda:
Stříbrná, čtyřcípá hvězda, která má na svém středu naložen řádový klenot (kříž) (MUDr. Lobkowicz neuvádí)
Mezi nositeli řádu nacházíme známá jména:
polního maršála Radeckého, bankéře barona Rothschilda, ruského cara Mikuláše I., krále obojí Sicílie Ferdinanda II. a Františka II. de Bourbon, princ Louis Lichtenštejnsko, Prince Leopolda Habsburského, velkovévody Constantina Romanova (Rusko), prefekt Seine baron Hausmann, princ Charles III. z Monaka Grimaldi, ale např. i Alexandra Dumase a pochopitelně představitele nejvyšší Parmské šlechty.
Z hlediska historického a právního řádu nejde o státní instituci, ale je možno hovořit o dynastickém řádu a patří do dědictví královského rodu Bourbon-Parma, spojující osud dynastie s Charlesem III z Lucca de Parmy s Roberto Parma žijícím v exilu. Kníže Robert, a to i po " sjednocení Itálie , pokračoval v udělení řádu představitelům a hlavám státu států a šéfů vlád suverénních států, . Současný velmistr Řádu je X. vévoda z Parmy a Piacenza majitel Charles Xavier Bourbon-Parma , představitel královského rodu Bourbon-Parma, syn Hugh Charles Bourbon-Parma , který, v souladu se zákonem a stanovenými limity, kontinuální uděloval (vzácně), obvykle na svátek sv Louise (25. srpna). Italská republika tím, že vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí, uznal pořadí jako , mroficiálně .se povoluje licence k použití, v souladu se zákonem 03.3.1951, (178, Art. 7).
Prameny:
•Paolo Rinaldo Conforti, Il patrimonio araldico della real casa di Borbone-Parma, l'Ordine di San Lodovico, Parma, Silva editore, 1998.
•Domenico Libertini, Dagli antichi cavalieri agli attuali ordini cavallereschi, Città di Castello, 2009.
Poznámka:
Tak jako u všech staroitalských řádu je moje povídání pouze informativní a pro faleristy, kteří budou mít zájem o studium dnes existuje mnoho kvalitní ( i na internetu) literatury.
Ordine del Merito sotto il titolo di San Lodovico
V úvodu si dovolím navázat na práci pana MUDr. Františka Lobkowicze, který nám řád popisuje následovně:
" Řád založil roku 1836 vévoda Karel Ludvík Bourbounský /1824-1847) jako civilní záslužný řád, po připojení Luccy k Toskánsku v roce 1847 řád zanikl. Dále Mudr. Lobkowicz uvádí, že řád se člení na tři třídy.
Pokud se vrátíme k informacím na italské faleristické stránky uvidíme, že ne ve všem je tvrzení autora přesné a tak se pokusíme stručně o nápravu.
Řád byl skutečné založen roku 1836 (dne 22.prosince). Tento řád po připojení oblasti Lucca v roce 1847 zaniká, aby v roce 1849 se pod patronaci vévody parmského Karla III. stává záslužným a slavným parmským řádem, jehož historie sice v jiných podmínkách pokračuje do dnešních dnů.
V srpnu 1848 obsadila Parmu rakouská vojska a Ferdinandův otec Karel II. byl dosazen zpět na trůn. Karel II. ale nevládl dlouho, již následujícího roku v březnu 1849 abdikoval ve prospěch Ferdinanda Karla, který se stal parmským a piacenzským vévodou jako Karel III. Bohužel i jeho vláda netrvalo dlouho. Téměř přesně po pěti letech vlády byl v březnu 1854 na Karla III. spáchán atentát anarchistou Antoniem Carrou, kterému Karlem III. následujícího dne podlehl
Po smrti Marie Luisy roku 1847 se k vládě navrátila parmská větev Bourbonů, která zatím vládla v malém Vévodství Lucca. Bourbonská dynastie vládla do roku 1859, kdy byli vyhnáni revolucí, která následovala po sardinském vítězství nad Rakouskem ve válce za italskou nezávislost.
Tento klasický parmský řád se člení následovně:
Velkokříž - (gran croce 20);
Komandér - (commendatore 30);
Rytíř I.třídy- ( cavaliere di I classe 60);
Rytíř II.třídy- (cavaliere di II classe 80);
Záslužný kříž řádu-decorato (100).
Jednotlivé stupně (třídy) řádu jsou limitovány neb např. I. a II. řádová třída byla spojena s dědičným šlechtictvím. U těchto prvních stupňů se však přísně dbalo na původ vyznamenaného a ve velké většině byl dekorovaný již šlechticem. Dědičné šlechtictví byla velká výsada řádu. Komandér připouštěl možnost získat šlechtictví osobní, to jest pouze pro sebe, ale nikoliv pro další členy rodiny (syny). Řád byl určen především pro hlavy států, velvyslance, generály a ministry, státníky, ale také pro příslušníky nově vzniklé a bohaté buržoazie. V jejich řadách nacházíme i celou řadu intelektuálů, státních úředníků a důstojníků. Je pravda, že římsko-katolické vyznaní bylo žádané, ale nebralo se toto až tak zcela bigotně.
Popis řádového odznaku:
Avers:
Řádový klenot tvoří rovnoramenný kříž, který je ve vyšších stupních vyroben ze zlata, nižší stupně ze stříbra. Rameny mají připomínat symbol rodu Burbonu a jde tedy o liliové zakončení ramen kříže. Středový medailon je modře smaltovaný a má tvar gotického štítů. V jeho středu, který je rudě smaltován je postava sv. Ludvíka. V modrém mezikruží je zlatý nápis:"DEUS ET DIES"
Revers:
Na zadní straně je středový medailon opět se znaky Bourbonu, zde to jsou Bourbonské lilie.
Řádová hvězda:
Stříbrná, čtyřcípá hvězda, která má na svém středu naložen řádový klenot (kříž) (MUDr. Lobkowicz neuvádí)
Mezi nositeli řádu nacházíme známá jména:
polního maršála Radeckého, bankéře barona Rothschilda, ruského cara Mikuláše I., krále obojí Sicílie Ferdinanda II. a Františka II. de Bourbon, princ Louis Lichtenštejnsko, Prince Leopolda Habsburského, velkovévody Constantina Romanova (Rusko), prefekt Seine baron Hausmann, princ Charles III. z Monaka Grimaldi, ale např. i Alexandra Dumase a pochopitelně představitele nejvyšší Parmské šlechty.
Z hlediska historického a právního řádu nejde o státní instituci, ale je možno hovořit o dynastickém řádu a patří do dědictví královského rodu Bourbon-Parma, spojující osud dynastie s Charlesem III z Lucca de Parmy s Roberto Parma žijícím v exilu. Kníže Robert, a to i po " sjednocení Itálie , pokračoval v udělení řádu představitelům a hlavám státu států a šéfů vlád suverénních států, . Současný velmistr Řádu je X. vévoda z Parmy a Piacenza majitel Charles Xavier Bourbon-Parma , představitel královského rodu Bourbon-Parma, syn Hugh Charles Bourbon-Parma , který, v souladu se zákonem a stanovenými limity, kontinuální uděloval (vzácně), obvykle na svátek sv Louise (25. srpna). Italská republika tím, že vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí, uznal pořadí jako , mroficiálně .se povoluje licence k použití, v souladu se zákonem 03.3.1951, (178, Art. 7).
Prameny:
•Paolo Rinaldo Conforti, Il patrimonio araldico della real casa di Borbone-Parma, l'Ordine di San Lodovico, Parma, Silva editore, 1998.
•Domenico Libertini, Dagli antichi cavalieri agli attuali ordini cavallereschi, Città di Castello, 2009.
Poznámka:
Tak jako u všech staroitalských řádu je moje povídání pouze informativní a pro faleristy, kteří budou mít zájem o studium dnes existuje mnoho kvalitní ( i na internetu) literatury.