Maďarsko a Vojenský řád Marie Terezie.

Je v povědomí zájemců o historii 2. světové války udělení tohoto řádu důstojníkovi Maďarské armády. Zde si dovolíme několik poznámek, ale posouzení zda jde o udělení v souladu se statutem řádu ponecháme bez komentáře.

V roce 1931 ukončila řádová kapitula svoji činnost. Poslední řádová promoce proběhla dne 31. října 1931 a bylo uděleno celkem šest křížů řádu Marie Terezie. Tuto situaci, tento stav, využil maďarský říšský správce Miklós Horthy de Nagybanya (1868-1957), který byl shodou okolností také rytířem řádu a rozhodl, že Vojenský řád Marie Terezie nezaniká (podobně jako řád Sv. Štěpána)

Admirál Horthy nařídil, aby funkce velmistra (suveréna) řádu byla spojená s úřadem říšského správce, tedy s jeho osobou. Samotný řád byl tedy 4. listopadu roku 1938 „obnoven“ a včleněn do soustavy Maďarských řádů a vyznamenání.

Jediným vyznamenaným tímto řádem byl generálmajor Kornel Oszlányi, velitel 9. “lehké“ divize (Kommandeur der 9. leichten Honvéd-Division), který dne 28. ledna 1944 obdržel rytířský kříž řádu Marie Terezie. Na obrázku vidíme generála s řádem Marie Terezie, ale i s celou jeho řádovou sponou. Mezi zajímavými řády lze rozpoznat Chorvatský řád koruny krále Zvonimira I. stupně s meči. Generál je nositelem:
Železného kříže II.třídy 1939
Železného kříže I. třídy 1939
Rytířský kříž Železného kříže neobdržel.
Na jeho řádové sponě však vidíme celou řadu medailí Signum Laudis, ale opět tak zvaná „velká“ Signum Laudis chybí. Je však nositelem Maďarského záslužného řádu a dalších řádů a vyznamenání, které jako vyšší důstojník mohl obdržet (viz obrázek).


Literatura:
KLIETMANN K.G. : Pour le Mérité unf Tapferkeitsmedaille. Berlin 1966