Medaile Svatohelenská-La médaille de Sante Hélena

[Altmann]

Medaile Svatohelenská
(La médaille de Sante Hélena).

Bourbonští panovníci Ludvík XVIII a Karel X neměli zájem na tom, aby byla epocha Napoleona vzpomínaná a již vůbec nebyl zájem na zřízení viditelného ocenění vojáků Velké armády. Přesto však mezi lidem a bojovníky kolovaly zprávy o pobytu císaře na ostrově Svatá Helena i o jeho smrti dne 5. května 1821.

Ani po roce 1830 za nové dynastie rodu Orleánského nebylo příliš chuti vzpomínat na tuto dobu. Byl to první ministr a historik vlády Ludvíka Filipa, pozdější první prezident Francouzské republiky Adolf THIERS, který krále přiměl k tomu,že v roce 1840 dal souhlas k převozu ostatků do pařížské Invalidovny.

Únorová revoluce v roce 1848 smetla krále Ludvíka Filipa a pro prince Ludvíka Napoleona bylo snadné, aby využil euforie politického klimatu a stal se princem-prezidentem druhé republiky, která se za další čtyři roky mění v druhé císařství. Ale ještě dalších devět let trvalo, než se nový císař rozhodl založit pamětní medaili pro bojovníky z let 1792-1815. Tedy na období, kdy Konvent vyhlásil válku českému a uherskému králi Františku II.

Zakládací dekret říká doslovně: "Chtěje ocenit zvláštním vyznamenáním vojáky,kteří bojovali pod prapory Francie ve válkách z let 1792-1815". Proto je pověřen tehdejší oficiální a nejlepší medailer Francie M. BARRÉ, aby udělal výtvarný návrh. Na základě tohoto návrhu dostala pařížská mincovna příkaz k ražbě asi 300 000 ks medaile.

Medaile dostala oficiální název Medaile Svatohelenská (La médaille de Sante Hélena). Pro staré "bručouny" se medaile stává opravdu relikvii a výrazem poslední myšlenky císaře Napoleona. Medaile byla z rozhodnutí Ludvíka Napoleona udělena i cizincům, kteří se bojů zúčastnili (Belgičané, Holanďané, Němci, Švýcaři, Italové z Piemontu a Toskány ale také Chorvati a Polácí.).

V roce 1857 nežil již ani jediný z dvaceti pěti Napoleonových maršálů, ale řada vyšších důstojníku v hodnostech generálů ještě ano. Zde snad vzpomenu jméno bratra císaře Napoleona Jérome, bývalého Vestfálského krále a velitele Velké armády z roku 1812. Císař Ludvík Napoleon rozhodl, že pro nositele medaile, kteří bojovali nejméně osm let bude zřízená penze, které rozdělil dle věku veteránů. Bylo uděleno 651 penzí osobám, které dosáhli věku osmdesáti let, 4022 penzí pro sedmdesátníky a 6300 pro bojovníky, kteří dosáhli věku šedesáti let.

Samotná medaile je ražena z bronzu a není možné tvrdit, že jde o dělovinu. Právě tmavá barva kovu odvodila její další název a to je "Čokoládová medaile". Varianty medaile prakticky neexistuji, ale objevuji se medaile silně zlacené či stříbřené v ohni. K medaili byla ražena i miniaturka, obrázek bude vložen. Medaile byla udělován s patřičným dekretem v jednoduché etujce bílé barvy. Posledním nositelem této krásné a slavné medaile byl Victor Baillot, bývalý voják 105.pluku de Ligne, který byl v bitvě u Waterloo zraněn. Zemřel ve věku 1O5 let.

Problematikou této krásné medaile se zabýval jednak Václav Měřička, známý falerista světového formátu,ale také pan Jan Vacek z Jaroměře,který je znám jako sběratel dekorací z roku 1866.



Literaura:
Andre Souyiris-Roland: Guide des Ordres, decorations et mnédailles 1814-1963
ĹHemicyle Bulltin 34 Relation historigue médaille Sainte Hélene, autora Jan Hass-Belcodéne, 2004

[Altmann]

Popis medaile:

Rozměr medaile je 31x50mm včetně koruny v převýšení. Medaile je při okraji opatřena vavřínovým věncem, který je dole svázaný do stužky. Středový medailon je opticky snížený a nese nádherný portrét císaře Napoleona s vavřínovým věncem. Pod seříznutým krkem je malá značka medailera A.D. Barrého v podobě malé kotvy. Kolem je opis:

NAPOLEON I. EMREREUER.
Samotný medailon je ohraničen perlením.
Rubová strana nese ve středu kruhový medailon o průměru 25mm,který je oddělen opět perlením Vlastní střed nese devítiřádkový nápis:

A
SES
COMPAGNOS
DE GLORIE
SA DERNIERE
PENSE
Ste HéLÉNE
5 MAI 1821

V překladu:
Svým druhům ve slávě jeho poslední myšlenka. Svatá Helena 5. května 1821.

Na dolní části mezikruží je opis od sebe rozdělen hvězdičkou.

K hornímu okraji medaile, pevně s celou plochou přiléhá císařská koruna. Velikost koruny je 19x19mm. Koruna je plastická, zdobená, závěsný kruh je velikosti až 17 mm.
Stuha je předepsána v šířce 38mm, středně zelené barvy a je protnutá celkem pěti černými proužky. Sběratelé ji znají dobře, neb byla použita i u slavného Válečného kříže 1914-18.

Mezi nositeli je i major Noisot, který v roce 1840 vedl slavný "Batallion Sacré des Débris", prapor trosečníků, tak se prezentovali staří veteráni ze všech končin Francie, kteří ve svým stejnokrojích přišli vzdát poslední hold svému císaři.



Prameny:
Roger Pierre: La médaille de Siante-Hélene
V.Měřička: Pamětní a zásklužné medaile z období 1789-1815.
Trost L.: Orden und Ehrenzeichen aller souverannen Staten.
Archiv francouzského faleristy Rolanda Gerdila

Poznámka:
BARRE Albert Désiréé 1818-1878, hlavní rytec pařížské mincovny a medailer císaře Napoleona III.Autor mnoha dalších medailí( Vojenská medaile)

[Altmann]

U této nesmírně zajímavé medaile nacházíme dekorace různé kvality i provedení. Na obrázku je zlatá miniaturka o váze 2g. Medaile je vyrobena ze zlata o ryzosti 750/1000.