V I K T O R I N K Ř Í Ž-Victoria Cross

[Altmann]

V I K T O R I N K Ř Í Ž

Victoria Cross


Pokud budeme hodnotit vyznamenání a jde o řády i prosté dekorace z hlediska proč či z jakého důvodu jsou založené vždy se zajímáme o vyznamenání udělované za vojenskou ( osobní ) statečnost před nepřítelem. Je to celkem přirozené neb to odpovídá lidské povaze neb zásluhy a statečnost v době války jsou vždy posvěceny historii dané doby a poznamenány utrpením, smrtí, ale mnohdy i bídou a rozpadem společenských systému i lidských hodnot.

Za nejstarší vojenské vyznamenání tohoto typu musíme považovat francouzský vojenský záslužný řád sv. Ludvíka, založený králem "slunce" Ludvíkem XIV. již na samém sklonku 17. století. Řád byl založen v dubnu roku 1693 a byl určen k ocenění statečnosti a za věrné služby francouzských důstojníků. Tento starobylý a znamenitý řád byl rozdělen do tří stupňů a měl podobu osmihrotého bílého kříž se zlatými Bourbounskými liliemi mezi rameny a portrétem krále Ludvíka Svatého na předním medailonu. Řád se nosil na ponceau- červené stuze. Téměř beze změny stanov se řád dočkal Velké francouzské revoluce a byl zrušen rozhodnutím konventu až dne 15., října 1792, aby se dočkal za restaurace Bourbonu v roce 1816 svého obnovení. Poslední kříže řádu byly uděleny v roce 1830 třem francouzským důstojníkům za statečnost v akci v Alžíru. Protože řád sv. Ludvíka byl vyhrazen katolíkům, rozhodl se král Ludvík XV. v roce 1759 k založení dalšího významného vojenského řádu, kterým byl Vojenský záslužný řád určený cizím a to hlavně protestantským důstojníkům sloužící cm ve královské francouzské armádě ( např. švýcarské pluky). Řád ve své podstatě shodný s předchozím, nesoucí však na přední straně vavřínový věnec vítězství se nosil na modré stuze. I tento řád sdílel stejný osud jako jeho předchůdce, aby se dočkal alespoň krátkého znovuzřízení po roce 1814, ale tentokráte na stejné stuze jako řád sv. Ludvíka.


Jiným slavným vojenským řádem je císařovnou Marii Terezii založený Vojenský řád Marie Terezie. Stalo se tak v roce 1757 a řád byl nejprve ve dvou stupních či třídách. Ve své době patřil k nejslavnějším řádům vůbec. Tlapatý bílý kříž s vlnovkovým zakončením na konci ramen s břevnem rakouského zemského znaku na štítku (averz), s prostým, ale výstižným heslem FORTITUDINI, řád nošený na červené stuze s bílým středním pruhem byl výmluvnou dekorací důstojníků, kteří se skutečně vyznamenali před nepřítelem a u nichž nebylo hleděno na původ, stav, náboženství a majetkové poměry. U tohoto řádu platila daleko vyšší demokracie než tomu bylo u jeho francouzského předchůdce.

Stejně populárním se stal pruský Vojenský záslužný řád POUR LE MERITE založený králem Bedřichem II. roku 1740, ale také pruského řádu Železného kříže z roku 1813.

Vedle řádu však vznikají v druhé polovině 18 století i vojenské záslužné medaile, případně později i medaile pamětní. Snad jako připomínka rakouské císařské medaile z roku 1798 ( které tak milujeme a ve svých sbírkách máme vzorně uložené).

[Altmann]

Také velká Británie nezůstala pozadu a již v období koaličních válek vedených proti Francii zřizuje v roce 1793 a později (rok 1814) Vojenskou medaile za všeobecné zásluhy ve službě ( GENERAL SERVICE MEDAL) a Britský vojenský záslužný kříž z těchto let.

Těsně na samém počátku druhé poloviny devatenáctého století zakládá v roce 1852 tehdy ještě prezident Francouzské republiky, princ Ludvík Napoleon svoji slavnou Vojenskou medaili ( MEDAILLE MILITAIRE ), která s určením pro mužstvo a poddůstojníky se stala v průběhu dalších let jedením z nejvyšších vojenských vyznamenání - vůbec. Ale ani Británie nezůstala pozadu. v roce 1856 je založen "Kříž Viktoriin"

tedy VICTORIA CROSS, který sec stává nejvyšším vojenským vyznamenáním, jaké Anglie vůbec vlastní a do dnešní dnů uděluje. Tento prostý kříž svým významem zastiňuje i ostatní britské řády neb je mu při nošení dáma přednost i před samotným Podvazkovým řádem.

Vyznamenání vzniká či bylo založeno před samotným ukončením Krymské války z let 1853-1856 v Rusku a snažící se řešit tak zvanou východní otázku, což znamená, která řešila mocenské problémy na jedné straně carského Ruska a na straně druhé Vysoké Porty (Turecko) a jejich spojenců na straně druhé. Spojencem Osmanského Turecka byla Velká Británie, Francie a od roku 1855 Sardinie. Rakousko v této době mobilizovalo své vojenské síly na hranicích Ruska v Bukovině a v Sedmihradsku a pod pláštíkem jakési neutrality a hájení svých vlastních zájmu tak sice nepřímo, ale přece jen podporovalo anglické a Turecké agresory. Britský expediční sbor v síle 15 000 mužů, velitel lord Raglán a účastnil bojů na Krymu hlavně u pevnosti sevastopolské, kde bojovali i Francouzi generála St. Arnauda. Později v roce 1855 podnikli Angličané pod velením admirála Charlese Napiera námořní akci v Baltickém moři. Válka skončila 30.března 1856 mírem pařížským i když jde o válku imperialistickou, sympatie lidí v Rakousku byli na straně statečných a hrdinných obránců pevnosti Sevastopolu.

[Altmann]

Zakladatelem Viktoriina kříže byla britská královna Viktorie ( 1819 -1837 - 1901) spolu a snad i na radu svého manžela prince Alberta ( Sasko-koburský princ - 1819-1840-1861) od roku 1865 Prince Consort to znamená princ manžel. Stalo se tak 29. ledna 1856 v Buckinghamském paláci v Londýně. Cílem bylo založit vyznamenání, které bude určeno všem-tedy důstojníkům, poddůstojníkům i mužstvu pozemní armády i královského námořnictva, kteří tváři tvář nepříteli vykonali znamenité skutky statečnosti a projevili tak oddanost své vlasti. Manžel královny byl původce či navrhovatelem vlastního vyznamenání, který, jak bylo rozhodnuto, bude provždy ražen z děloviny ruských ukořistěných děl. Prostým válečným kovem byla zdůrazněně souvztažnost této dekorace s válkou a krutostí bitev.

Protože v těchto letech ještě nebyl ve světě ještě dostatek podobných dekorací a zvláště v Anglii, která byla značně konzervativní si nepotrpěli na okázalost prostých dekorací a tak vlastně založení tohoto vyznamenání, které mělo být a bylo a bude tak nepopulární ( ale dnes mimořádně slavné). Tehdy této nepopularitě napomáhala i malá obliba prince Alberta, jeho německý původ, prostota a neokázalost kříže a jednoduchý nápis (deviza). Založení vyznamenání bylo kritizováno na veřejnosti a vlivný časopis Times dokonce napsal, že vyznamenání je škaredé a na vzhled chudobné.

Skutečně Viktorin kříž je velmi prostá dekorace. Jedná se o bronzový tlapatý kříž o průměru 3,81 mm( 1,5 inche). Ramena kříže se směr ven lehce rozšiřuji a jsou rovná. (Kříž se zde celkem nápadně podobá našemu Dělovému kříži 1814)

Kříž je orámován plastickým plasticky zvýšeným okrajem. Do středu kříže je položena královská britská koruna, na niž stojí britský lev se zdviženým ohonem a hlavou obrácenou k divákovi ( lev je korunován). Orámování kříže je tvořeno dvěma zvýšenými linkami. Přes vodorovná ramena kříže je naložena kovová pásky na koncích rozeklaná na způsob vlaštovčího ocasu a kuličkami zakončena, která obtáčí britskou královskou korunu ve středu kříže tak, že dolní oblouk překrývá půlobloukem horní část dolního kolmého ramene. Páska se vrací ke středu , stáčí se dozadu za vodorovné rameno a konci přesahuje zpět na přední stranu kříže. Na této kovové pásce je nápis, přesněji heslo kříže " FOR VALOUR "- tedy za odvahu, statečnost či chrabrost.

Revers kříže, které má také obdobné dvojité orámování při okraji nese ve středu kruh v němž je vždy vyryto jméno řinu za které bylo vyznamenání uděleno.

Horní rameno kříže je opatřeno pevně naletovaným ouškem, kterým je provlečen oválný prstenec zaklesnutý do písmene "V" ( VICTORIA)


tvořící dolní část vlastního závěsu. Raménko je obdélníkového tvaru a na jeho přední straně je umístěn zdobný ornament z vavřínových lístků. Tyto jsou ve středu svázané stuhou. Raménko je spojeno s rámečkem, který je uzpůsoben k provlečení stuhy. Revers raménka nese vyryté jméno a hodnost, nebo jméno lodi či název pluku, kde voják sloužil.

Podle rozhodnutí platného z roku 1856 byla a je výroba křížů svěřena staré zlatnické londýnské firmě "Hancock a Co., Vigo Street, a zde jsou kříže do dnešních dnů ručně zhotoveny a klenotnicky dopracovány. K výrobě se používá stará zásoba ukořistěných ruských děl z krymské války.

[Altmann]

Původní stanovy či nařízení upřesňuje barvu stuhy. Příslušníci pozemní armády používají stuhu červenou (karmazinový odstín) Barva je v originálu označená jako "GRIMSON" tedy karmínová. Královské námořnictvo používalo barvu moře, to jest barvu modrou, kterou známe pod označením " MARINE BLUE"-námořní modř. Toto rozlišení dle barvy bylo platné až do Velké války 1914-1918. Od roku 1914 je Viktoriin kříž udělován na jednotné stuze barvy fialově červené v originále označené "CLARET " což je barva červeného francouzského vína. Na této stuze se kříž uděluje ve všech složkách anglické armády ( pěší složky, královské námořnictvo i královské letectvo). Šířka stuhy je opět předepsaná jde o rozměr 1,5 inche ( 3,81 mm). Stuha je provlečená úzkým rámečkem na horní části závěsného na horní části závěsného raménka, dekorace sama se nosí na levé stran. Vlastní vyznamenání - kříž se nosí na levé straně hrudi před všemi ostatními britskými řády a vyznamenáními.

Podle původního rozhodnutí z roku 1857 mohl být křížem vyznamenán evropský důstojník, poddůstojník a příslušník mužstva, který sloužil ve službě Východoindické společnosti. Dne 13. října 1858, bylo stanoveno, že vyznamenání lze udělit tomu, kdo vykonal mimořádný čin odvahy\ a statečnosti i když to nebylo přímo před tváří nepřítele. Prakticky v celé historii vyznamenání došlo pouze jedenkráte. V roce 1867 kříž obdržel dobrovolník Timotheus Ó Hea, který sloužil u prvního praporu střelecké brigády a projevil velkou statečnost při hašení velkého požáru muničního vlaku v roce 1866 za Fenianské vzpoury v Kanadě. ( Feničané byli stoupenci irského parlamentarismu ). V roce 1858 byla platnost či možnost udělení kříže i na civilisty, kteří se vyznamenali v době průběhu indické vzpoury, zatímco v roce 1867 byli k získání kříže určeni i vojenští příslušníci britské koloniální armády ( Tito do této doby mohli být oceněni pouze klenoty koloniálních řádů). V roce 1881 bylo znovu určeno, že nárok na získání kříže má jen ten, kdo před nepřítelem tváří v tvář projevil statečnost a oddanost své vlasti. Také příslušníci pomocných vojenských sborů armády a námořnictva, stejně jako polní kaplani, byli připuštěni k nároku (možnosti) získání kříže.
Poprvé byl kříž udělován 26. června 1856 a to samotnou královnou Viktorii v londýnském Hyde Parku. Tehdy bylo vyznamenáno celkem 61 osob, z toho 14 námořníků a 47 příslušníků pozemního vojska. Prvním vyznamenaným byl irský námořník Lucas , který v námořní bitce u Alandských ostrovů v době baltické kampaně bez rozmyšlení odhodil z paluby lodi Hecla ruský dělostřelecký granát, který po dopadu na palubu ještě neexplodoval. Tímto hrdinským činem zabránil i možnému potopení či velkému poškození lodí a ztrátě na životech posádky.

V roce 1902 rozhodl nový panovník Eduard VII. že kříž "in natura" je možné udělit i "IN MEMORIAM " tehdy, jestliže navržený zemřel dříve než došlo k rozhodnutí o udělení kříže. V nařízení bylo určeno, že tyto kříže udělené po smrti statečného vojáka zasílají či předávají rodině padlého či jinak usmrceného vojáka k věčné památce na jeho statečný čin. Do této doby se kříž in natura nikam a nikomu nepředával či nezasílali všichni tito hrdinové byli pouze uvedeni jmenovitě s popisem hrdinského činu v úředním listě "GAZETTE" . Toto královo rozhodnutí mělo retrospektivní účinek a a tak všichni žijící pozůstalí po padlých z Krymské války či Indického povstání obdrželi dodatečně Viktoriiny kříže. Zvláště větší množství křížů uděleným posmrtně bylo uděleno v průběhu Světové války 1914-18. V roce 1912 rozhodl král Jiří V., aby i barevní indičtí vojáci mohli získat tento kříž. Do této doby byli vyznamenáni pouze Indickým záslužným řádem za činy statečnosti před nepřítelem. Zároveň je od roku 1912 možno kříž udělit i příslušníkům obchodního loďstva, kteří byli pod velením Královského námořnictva, případně bojovali ve svazku s armádou či letectvem. Kříž se uděluje i lékařskému a zdravotnickému personálu v době války za statečnost bez ohledu na pohlaví. Přesto a to je zajímavé křížem nebyla vyznamenaná žádná žena.

V případě, že by křížem mohla či měla být vyznamenaná celá jednotka pak se z řad jednotky volí ti, kteří kříž dostanou. Takový případ se prakticky i stal. Bylo to dne 28. dubna roku 1918, kdy došlo k blokádě Zeebrugge v Nizozemí. Obyčejně se postupuje tak, že na 100 navržených osob je volen jeden důstojník. který je vylosován z řad důstojníků, dále jeden poddůstojník a jeden příslušník mužstva Do dvou set se volí po dvou, ve větších akcích, kde je zapojeno více lidí konečné rozhodnutí je na Admiralitě, Ministerstvo války, Ministerstvo letectví. Zde jde tedy o snad je to tak možnost o nedemokratické hodnocení neb výběr je zcela nahodilý. I když je vlastní losování zcela tajné, určitě to na morálku lidí má špatný vliv. Angličané neznají či spíše nechtějí ocenit celou jednotku jak tomu je zvykem v jiných armádách (např. Ruská).

[Altmann]

Jenom třikráte za celou dobu existence byl kříž udělen dvojnásobně a doplněn sponami na stuze. Je zajímavé se s těmito osobnosti jistě seznámit. Jsou to následující vojáci:

l. kapitán A.Martin Leake R.A.M.C.-V.C. -1902 v jihoafrické kampani " SOUTH AFRICA" a dále spona na stuze s datem 1915 FRANCE z bojů ve Světové válce 1914-18.

http://www.cwgc.org/FEBRUARY%20NOEL%20C ... MATION.pdf

http://www.iwm.org.uk/collections/item/object/5524

[Altmann]

2. kapitán N.G. Chavasse M.C. R.A.-V.C. 1916 FRANCE a spona 1917 FRANCE




3. kapitán G.H. Upham příslušník novozélandské armády, který obdržel V.C. v roce 1941 GRETE a další v roce 1945 WESTERN DESERT ( západní poušť). První udělení bylo po bitvě o ostrov Kréta, kde svoji statečnosti a odhodláním pracoval ve prospěch zraněných vojíků další se uvádí, že v roce 1942 byl na frontě v Africe 2 x zraněn, ale vytrval a teprve při třetím zranění byl zajat. Druhý křáíž mu byl udělen tedy až po návratu ze zajetí, po ukončení války.




Zkratka:

V.C. Viktoria Cross
M.C. Military Cross tedy Vojenský kříž případně Válečný kříž
R.A. Royal Army -Královská armáda

[Altmann]

Rozhodnutí o udělení kříže musí být doloženo nejméně třemi očitými svědky, kteří musí nezávisle na sobě popsat vojenský skutek navrhovaného vojáka. Pří návrhu nerozhoduje (dnes) ani barva pleti ani národnost či hodnost. Viktoriiným křížem byl oceněn i severoamerický "Neznámý vojín" a dostal jej i Němec, který sloužil v britské armádě. Při posuzování hrdinského činu nemusí být rozhodující kdo čin popisuje. Jako příklad je zde uveden statečný skutek britského pilota, původem z Nového Zélandu, který se svým již zasaženým a hořícím letadlem zaútočil na německou ponorku a sebeobětováním ji zničil Ten čin dosvědčilo několik německých námořníků zachráněných z potopené ponorky. Toto svědectví jistě po důkladném prošetření bylo shledáno jako postačující.

V době stoletého výročí založení V.C. žilo zhruba 50 osob. Jsou podchyceny všichni ( to je to, čemu říkáme tradice) Například v době Korejské války kříž obdržel britským voják, původem Skot (jméno Speakman). Dosti známý a často publikovaný je případ statečného námořníka Jamese Meganniho, který kříž obdržel v roce 1945 za to, že ve své miniaturní ponorce upevnil magnetické miny na japonský křižník Takoa. Jeho statečný čin ocenili jeho spoluobčané z Belfastu, kteří ve sbírce vybrali 3000 liber jako čestný dar města. Magenni však později upadl do chudoby a bídy a svůj kříž prodal za 75 liber. Kříž byl vykoupen a dnes je uložen na čestném místě v belfastském muzeu kde jej můžete ještě dnes spatřit.

https://www.google.cz/search?sourceid=n ... vktMs7AAAA


Dne 26. června 1956 anglická královna Alžběta II, při příležitosti stého výročí založení kříže provedla slavnostní přehlídku žijících nositelů v Hyde Parku v Londýně na tom místě, kde královna Viktorie udělovala první kříže v roce 1856
Všechny VC jsou vyrobeny londýnskou klenotnickou firmou Hancocks & Co., založenou roku 1849 a dnes sídlící na adrese 1Burlington Gardens, London W1X 2HP. Celkový design kříže je dílem pana H. H. Armsteada, předního návrháře a klenotníka této firmy.
Kříže jsou opravdu ručně odlévané z děloviny a následně ručně a klenotnicky opracovány (cizelovány). Všechny ty novoražby určené pro sběratelé jsou celkem na první pohled rozeznatelné. I když jde o pouhou dělovinu, opracování je jemné a provedení nádherné. Jistě někdo z Vás měl možnost originál vidět v Londýně?! V době Světové války 1914-18 se kříže vyráběli z děloviny děl ukořistěných v době boxerského povstání neb tehdejší spojenec, carské Rusko by by se mohlo cítit dotčeno.

[Altmann]

Byl to opět pan Měřička, který na své přednášce či besedě o této významné dekoraci si neodopustil jisté porovnání anglického kříže s našim slavným Vojenským řádem Marie Terezie. Tento pro nás významný řád byl založen dne 18. června 1757 a činnost řádové kapitule byla ukončena v roce 1931. Za 174 let existence MMTO byl řád udělován dokonce ve třech stupních. Pokud bychom porovnávali význam obou vyznamenání jen matematicky, bylo řádem přece jen více šetřeno. Podstatný rozdíl je v tom, že řád byl rozdělen na tři stupně, měl svá přísná pravidla (statut) byl určen pouze pro důstojníky a přiznával dědičné šlechtictví. I zde muselo být udělení řádu prokazatelně doložené nejméně třemi svědky

V roce 1794 byl Vojenský řád Marie Terezie udělen osmi britským důstojníkům, později ještě obdrželo řád dva Angličané a to velkokříž Artur Wellington. Na druhou stranu je Viktoriin kříž udělován pouze v jediném stupni a je zhotoven z prostého kovu a po smrti se kříž nevrací. Anglická královna však kříž z prostého kovu povýšila na nejvyšší možné vyznamenání Velké Británie udělované Za statečnost a vytvořila z kříže dekorací legendární, která je živá do dnešních dnů.

Je jisté, že je nás již jen několik (Stará garda), kteří si na tyto besedy s panem Měřičkou rádi vzpomenou, ale nechceme, aby jste Vy ostatní na tuto osobnost nejen Evropské faleristiky zapomněli.

Vojenský řád Marie Terezie máme zpracovaný zde:


viewtopic.php?f=134&t=2304