THE MOSTNOBLE ORDER OF THE GARTER (Podvazkový řád)

[Altmann]

Podvazkový řád

Tyto názvy jsem považoval za nutné vypsat, hodí se Vám při vyhledávání na "gouglu"

Řád, který je znám i pod názvem "modrý podvazek" anglický plný název:

THE MOSTNOBLE ORDER OF THE GARTER tedy Nejvznešenější řád Podvazkový-
francouzsky L´ORDRE DE LA JARRETIERE
německy DER HOSENBANDORDEN

[Altmann]

Řád je všeobecně a oprávněně považován za nejstarší rytířský řád. I když dnes jen ztěžka můžeme určit přesné datum vzniku. je jisté , že jeho založení spadá do let 1344 až 1350, tedy do období vlády krále Eduarda III. ( 1327 - 1377) a protože toto časové určení odpovídá historické skutečnosti má Podvazkový řád ten primát, že opravdu a prokazatelně náleží k nejstarším řádům vůbec. Jeho význam, důstojenství se v průběhu staletí neměnil a řád se do dnešních a řád také do dnešních dnů nerozmnožil řády svých členů, což vynikne porovnáme-li jej s řadou jiných a často téměř stejně starých řádů. Zůstal prvním řádem Anglie až do dnešních dnů s jeho udělení je vyhrazeno jen těm nejpřednějších osobám země.

Do doby, kdy byl založen podvazkový řád, existovali a to již s poměrně delší tradici duchovně-rytířské řády, které vznikaly jako vojenské-duchovní organizace v době křížových výprav. V době založení Podvazku však tyto řády již nesídlily na blízkém východě, kde vznikly, nýbrž přenesly svoje sídla do Evropy, kde byl rozmnožen a znásoben jejich majetek a tím získali i politickou moc. Světští panovníci toužili po jejich vzoru zakládat obdobné organizace, kterými by připoutali ke své osobě a získali pro své ambice, pro své politické plány své nejvýznačnější poddané z řad rytířů a velmožů země a tak založením světského rytířského řádu vytvořili organizaci, která by umožnila řadě osob dostat se do důvěrné blízkosti panovníka, být jim odměněna a vyznamenána zároveň ale i povýšena do stejné společenské výše. Tyto řády byly tedy výlučně rytířskými organizacemi, řídícími se přesnými pravidly, čili statutem a panovník buď jako velmistr ale především jako suverén a hlava řádu rozhodoval o přijetí omezeného počtu členů.

Starší anglické prameny, ale i některá historická díla cizí, uvádějí přesné datum založení řádu dnem 19. ledna 1350, ale myšlenka sama založit tento řád uzrála o několik let dříve.. Dnes již převládá v odborných kruzích ustálený názor, že datum založení je nutno posunout dva roky zpět a to do roku 1348. Bohužel zůstane navždy zahaleno tajemství, kdy přesně řád vznikl, neboť i domácí anglické prameny jsou neúplné a vcelku mlčí k této události. S určitosti však můžeme prohlásit, že řád vznikal v údobí několika let, jak postupně myšlenka zakladatelova byla uváděná ve skutek a že pohnutky byly takové jak je uvádím ( pan Měřička) v této studii, to je pohnutky politicko-společenské. Král sám byl předním rytířem své doby a znal příklad duchově rytířských řádů, zvláště Johanitů a Templářů. Jméno řádu, charakter jeho odznaku a podivné, dnes těžko vysvětlitelné řádové heslo, (řádová deviza) daly později vzniknout romantickým pověstem o jeho založení. Tou nejznámější je pověst líčící, jak král Eduard III. tančil na jednom dvorském plese s krásnou milostnici hraběnkou ze Salisbury, která při tanci ztratila podvazek. Galantní král se sehnul, aby podvazek zvedl, přičemž odhalil hraběnce její krásné nohy. V tom okamžiku se několik kolem stojících kavalírů dalo do smíchu, nebo proneslo nevhodný žert. Hraběnka, která se cítila dotčena, chtěla opustit místnost a tu dopálený král obraceje se k rytířům, rozhořčeně zvolal:

" HONI SOIT QUI MAL Y PENSE !, zde ve významu : " HANBA TOMU KDO O TOM ŠPATNĚ SMÝŠLÍ",

Tento slavný výrok byl pronesen starofrancouzsky, tedy jazykem, kterým se na královském dvoře tehdy hovořilo. Král se potom zavázal, že propůjčí modrému podvazku takový lesk a úctu, že i ti, kteří se nejvíce posmívali, budou za čest sobě pokládat nošení tohoto podvazku jako řádového klenotu.
Tato pověst o založení řádu je příliš romantická abychom ji mohli považovat za pravdivou. O události nemluví současní kronikáři ani angličtí dějepisci. Pověst vznikla mnohem později ve snaze vysvětli záhadný nápis. Musíme však přiznat, že vyprávění je natolik přitažlivé a i zdánlivě pravděpodobné , že se stalo obecným majetkem těch, kteří o založení řádu vypravovali. Celá fabulace pak odpovídá i osobnímu charakteru či povaze krále Eduarda, jeho kurtoasii a rytířskému duchu doby.
K lepšímu porozumění události kolem založení, je nutné si povšimnout historie doby kolem roku 1340 - 1350. Král Eduard III. vládl v Anglii padesát let. Byl synem Eduarda II. ( 1307 - 1327 ) a Isabely Francouzské, tedy po matce pocházel z francouzské královské krve Kapetovcůl. Byl to muž energický, moudrý a rytířský. Byl jako všichni angličtí králové té doby zpola Francouzem a na francouzském území vlastnil oblast Guyenne a Gascogne, stává se tak leníkem francouzského krále. Ještě před rokem 1331 uznával dobrovolně toto své manství a v Amiensu osobně přísahal. Když ve Francii vymřela dynastie Kapetovců Karlem IV. ( rok 1328) vnesli nároky na získání osiřelé francouzské koruny anglický král Eduard a jeho příbuzný Karel z Evreux. Francie však volila nejbližšího dědice po meči Filipa z Valios, syna krále Filipa IV. ( 1285 - 1314 ). Ten nastoupil na francouzský trůn jako zakladatel starší linie rodu z Valois v roce 1328 a přijal jméno Filip VI.. Vládl do roku 1350. Tyto události na francouzském trůně jsou prý či snad údajně hlavní příčinou stoleté války mezi Anglii a Francii. Ale skutečnost bude přece jen trochu jiná. Filip VI. se stal francouzským králem již v roce 1328, ale teprve v roce 1340 se anglický král Eduard III. prohlásil sám za francouzského krále a vlastní stoletá válka vzniká až nyní. Obchodní vztahy mezi Anglii a flámskými městy podpořily královské dynastické choutky. Stoletá válka byla válkou nejen dynastickou a feudální, ale již válkou imperialistickou ( toto je názor pana Měřičky, píše se rok 1960 )

V roce 1346 v létě se vylodilo anglické vojsko v Normandii, která nebyl hájená. Čtyři tisíce anglických rytířů a deset tisíc Walesských lučištníků tvořilo základ anglického vojska. V prostoru města Abbeville ve francouzském departmentu Somme, došlo 28. srpna 1346 u obce Grécy-en Ponthieu ( česky Kreščak) k památné bitvě. Na anglické straně bojovalo celkem 34 000 pod velením krále Eduarda III., jeho nejstaršího syna, šestnáctiletého (16) syna Eduarda, kterýn je v historii podle černého odění zván "Černým prince" a hraběte Arundela, proti 78 000 francouzských bojovníků, v jejich řadách byli Němci, Češi a Janované. Francouzské armádě velel král Filip, český král Jan Lucemburský a hrabě Alencon. Angličané použili proti přesile poprvé v dějinách válečnictví střelné zbraně a to primitivních děl. Vítězství připadlo Angličanům a hlavně "Černému princi", pozdějšímu vítězi v roce 1356 u Poitiers. Náš český král položil v bitvě svůj hrdinský život.

Anglický král dal povel k útoku znamením modré stuhy, kterou upevnil na svoje kopí. Heslem dne byl sv. Jiří jehož jménu je právě Podvazkový řád zasvěcen. Je tedy nejvýše pravděpodobné, že bitva u Grécy je hlavním popudem při založení rytířského řádu neboť i většina nejlepších anglických rytířů hrdinů od Grécy se stává členy řádu.

Na Nový rok 1344 uspořádá anglický král Eduard ve svém zámku Winsdoru nádherný rytířský turnaj, na který pozval i cizí (neanglické) rytíře. Po skončení turnaje (klání) uspořádal hostinu u kulatého stolu, napodobuje tak bájný rytířský stůl a kruh krále Artuše (rytířů svatého Grálu). Zde toto je možno chápat jako důkaz o rytířské povaze krále Eduarda a o jeho myšlence obnovit v Anglii společnost rytířů kulatého stolu. Poté každý rok byla o letnicích pořádaná podobná slavnost, ze které se někdy kolem roku 1348 až 1350 vytvořil rytířský řád který dostal jméno modrého Podvazku. Snad vzpomínka na modrou stuhu vlající na kopí Eduardově v bitvě u Grécy byla oním zpodobnění modrého podvazku. A řádová deviza? Snad smělá výzva těm, kteří by chtěli znevažovat a zlehčovat či vysmívat se klenotu řád.
Ať jsou již pohnutky jakékoliv, zůstává jisté, že král Eduard III. založil rytířský a světský řád, navazuje na středověké rytířské tradice a že skutečně byl v Evropě prvním panovníkem, který výlučně světskou organizaci rytířskou uvedl v život. Řád byl založen k poctě Boží, Panny Marie a sv. Jiří mučedníka , rytíře a patrona Anglie. Účelem bylo odměnit a vyznamenat nejpřednější rytíře země, odměnit jejich statečnost a naopak ještě více rozplamenit jejich nadšení k podpoře krále a rytířských ctností.
Smlouvy, které pocházejí z oné doby uvádějí, že řád vznikl ve třiadvacátém roce panování krále Eduarda, což jen potvrzuje rok 1350, ale zdá se, že tento rok by mohl být rokem zveřejněním stanov a všech dalších pravidel, zatímco řád (jak uvedl pan Měřička) vznikal dříve a to kolem roku 1346 až 1348.

Řádové stanovy nebyly v podstatě pozměněny ani v pozdějších dobách. Došlo pouze 21. nebo 23. dubna roku 1522 za krále Jindřicha VIII. z dynastie Tudorovců k jejich vyjasnění a odstranění několika sporných otázek. Podle nich ( a samozřejmě bez moderních pozdějších doplňků o společenském postavení přijímaných členů) byl řád výlučně určen jen osobám šlechtickým a vždy byl tvořen jediným stupněm. Proto tedy patří Podvazkový řád k řádům "Velkým", jako je tomu např. u savojského řádu Zvěstování, nebo burgundského řádu Zlatého rouna, či dánského řádu Sloního. Pojem šlechtictví byl u Podvazkového řádu určen počtem 3 osob ze strany otce a tří osob ze strany matky, tedy podmínka snažíš než tomu bylo např. u řádu Zlatého rouna.

Počet rytířů řádu byl stanoven na 26 a to včetně řádového velmistra, kterým byl anglický král. Moderní stanovy určuji, že i královna je započítávaná do tohoto počtu, který nebyl nikdy pozměněn, ale některé starší prameny uvádějí, že do tohoto počtu nebyli započítáváni princové královské krve a cizí osoby, kterým král řád udělil. Novější a oficiální prameny stanoví počet na 26 a připouštějí, že další členství v rytířskému řádu může být mimořádně na základě stanov povoleno.
Rytíři řádu tvoří kolegium či kapitulu, která je oprávněna používat velké a malé pečeti. Tato kapitula se schází jednou ročně na den 23. nebo 24. dubna na svátek patrona řádu sv. Jiří v kapli tomuto světci zasvěcené ve Windsorském zámku. Jmenování (návrhy) provádí šestičlenné kolegium, tedy jakýsi užší výbor kapituly. Řádový kancléř spočítá hlasy volitelů a král rozhodnutí kapituly potvrzuje. Mimo tento počet jmenuje ještě král dalších 18 tak zvaných " Chudých rytířů Windsorských ", kteří byli původně vybíráni z řad skutečného rytířstva nebo z vojensky zasloužilých osobností, dnes však to jsou staří zasloužilí královští dvořané. Jejich úkolem je prožít celý rok ve Winsdoru a denně ráno a večer se v kapli sv. Jiří před obrazem Petra Pavla Rubense, představujícím tohoto světce modlit za velmistra a rytíře Podvazkového řádu. Chudí Windsorští rytíři pobírají roční pensy ve výši 300 liber.

Řádová kapitula má i své úředníky, kteří jsou označeni svým specifickým krojem. Prvním úředníkem řádu je prelát, kterým je vždy biskup z Manchesteru, dále kancléř, který je biskupem v Oxfordu, registrátor Windsorský děkan
dále herold zvaný GARTER ( podvazek), jehož úkolem je dohlížet na řádový ceremoniál a organizovat řádové slavnosti a konečně dveřník nazývaný BLACK ROD ( černá hůl) podle černé hole či žezla, které nosí na důkaz své hodnosti a jehož povinnosti je stát u dveří kaple. Mimo tyto jmenované úředníky vydržuje si řádová kapitula ještě 12 kanovníků vikáře a chórové zpěváky.

Přijímání rytířů do Podvazkového řádu se provádí pouze v kapli sv. Jiří ve Windsoru a jde o mimořádnou dvorskou událost. Do kaple mají přístup jen vynikající a přední osoby království a vlastní slavnost je do dnešních dnů doprovázená nesmírným leskem a nádherou. Přítomné dámy nosí oděv v barvě řádu ( modrý a bílý šat) Rytíři se odeberou do kaple v průvodu, který vychází ze zámeckých komnat a je zahájen řadou trubačů a bubeníků, kteří jsou odění ve "zlatě a šarlachu". Za nimi následuje 18 chudých rytířů řádu v livrejích, za nimi 12 kanovníků, kteří jsou doprovázeni vikáři a almužníky, obročníky, heroldy, zbrojnoši a dvěma erbovými heroldy řádovými. Poté následují rytíři řádu ve svých nádherných řádových krojích. Tito jsou sestaveni v průvodu podle data přijetí do řádu. Za nimi jsou r\rytíři pocházející z královské krve, poté řádový děkan provázený maršálem a heroldem Podvazkem, za nimi kancléř, pokladník a prelát, znovu heroldi, poté vrchní královský komoří a nosič královského meče. Příchozí král doprovázený livrejovanou stráží a trabanty ve starých krojích, královna s vlečkou obklopená komořími, princezny a dvorní dámy oděné v královský purpur.
Řádoví rytíři používají vedle samotného odznaku Podvazkového řádu velmi honosný kroj Jde o plášť, dále talár,sucrot a klobouk, doplňuje je podvazek a další řádové insignie. Původně nosili rytíři vedle zbroje ještě výstrojní doplňky s odznakem, ale také colanu ( řádový řetěz).

[Altmann]

Podvazek je zhotoven z tmavomodrého sametu zlatě lemovaného se zlatou řádovou devízou "HONI SOIT MAL Y PENSE". Zapínání pomoci zlaté spony. Podvazek nosí rytíři na levé noze těsně pod kolenem. V případě dámy ( například královny) nosí se podvazek na levé paži, těsně nad loktem. Řádová colana byla řádovým klenotem, který se stal charakteristickým pro všechny středověké světské rytířské řády. Na rozdíl od řádu duchovních, které zavěšovala odznak či insignii na látkové náhrdelní stuhy ( například řád Johanitů kříž na černé stuze), světské řády použili honosných zlatých řetězů, které nazýváme "COLANY" Zcela původní myšlenka byla povinnost každého rytíře tento řádový řetěz stále nosit , teprve pozdější doba nahradila tyto těžké řetězy, nepohodlné k nošení látkovými stuhami náhrdelními, případně velkostuhami nesenými přes rameno, ale ponechala colany pro slavnostní příležitosti a velké svátky.

Coílana Podvazkového řádu je tvořena 26 zlatými články vzájemně spojenými řetězovými články. Článku je stejně jako je daný počet rytířů to jest "26" Hlavním článkem je tmavočervená růže se zlatým středem a zelenými kališními lístky zasazená do modrého podvazku se zlatou řádovou devizou. Podvazek růži obepíná a je na spodní části spojen přezkou. Růže se na colaně střídají se zlatými uzly lásky. Konce spletených provazců jsou opatřeny střapci. Na hlavním článku je zavěšen vlastní řádový klenot tvořený jezdeckou figurou sv. Jiří Drakobijce zobrazenou z pravé strany t.j. kůň a jezdec s pohledem doleva. Figurka koně je pečlivě smaltovaná bíle, kůň se zlatou hřívou,ohon, uzdu, sedlo, řemení a okraj čabraky, rytíř má na sobě ocelově modrý kyrys a rytířskou přilbici purpurový kabátec a plášť drží v pravici zlaté kopí, kterým probodává na zeleném podnoží svíjejícího zeleně smaltovaného draka. Kopí míří přímo do tlamy netvora. Kůň je ve skoku, rytířův plášť je rozevlát. Colana váží 30 uncí (dvě a půl libry nebo 1,13kg) Na samém začátku nosívali rytíři pravděpodobně pouze sametový podvazek a colana přibyla později. Podle dalších pramenů až za vlády Jindřicha VII. ( 1485 - 1509 ).

Modré podvazky byly mnohdy místo zlatými dracouny, zdobeny daleko okázaleji. Byla pošity perlami a rubíny, někdy dokonce byl nápis na podvazku složen z briliantů, nebo celý podvazek jinak brilianty doplněn. Tak například na podvazku krále Karla I. v den kdy kráčel na popraviště ( 30. ledna 1649) bylo upevněno 400 diamantů. Stejně skvěle upravený byl i podvazek českého zimního krále Bedřicha Falckého. Podvazek, který král při svém útěku z Prahy ztratil a který se stal nejprve majetkem Heřmana Černína z Chudenic a byl jim prodán Maxmiliánu Bavorskému, vítězi bělohorské bitvy.

Řádový kroj pozůstává z bílých širokých kalhot sahajícím ke kolenům, bílých punčoch a bílých bot s červenými podpatky. Boty jsou ozdobeny bílou rosetou. Kabátec (surcot) je červený s červeným opaskem. Plášť z modrého sametu je bíle podšívkován taftem a má na levé straně vyšitý z dracounových nití červený svatojiřský kříž. Později byl i tento kříž za Karla I. vkládán do stříbrné svatozáře z paprsků neboť Karel tvrdil, svatojiřské znamení musí požívat obdobné úcty jako znamení mariánské. Takto se poprvé objevuje kříž v záři osmihrotých paprskových hvězdic , které se staly v pozdější době dalším doplňkem řádové insignie.
Původně měl hvězdu jen řád Podvazkový, ostatní řády postupem doby jej napodobovaly a i když nebylo důvodu, hvězdy pro velkokříže zhotovovaly. Tyto se nakonec staly důležitým a neodlučitelným doplňkem řádových dekorací.

Na pravém rameno je plášť přidržován dlouhou zlatou šňůrkou, která je zakončena třemi střapci. Kabátec je doplněn kapucí, která je z červeného sametu. Řádový klobouk je černý sametový bíle podšívkovaný se sponou posetou brilianty. Tato spona přidržuje chochol z bílých pštrosích a černých volavčích per. Klobouk je kulatý se zdviženým okrajem a je rytíři nošen v pravé ruce. Kroj doplňuje meč v červené sametové pochvě.

Řádová colana se upevňuje po anglickém způsobu na ramenou dvěma bílými hedvábnými stužkami. Chudí Winsdorští rytíři nosí šarlatově červený plášť doplnění erbovním štítkem se sv. Jiřím nepoužívají však podvazku. Řádový kancléř doplňuji kroj s odznakem červené růže obtočené modrým podvazkem s řádovou devizou. Archivář, herold, Podvazek, Černá hůl nosí červený plášť bíle taftem podšívkovaný, na jehož levé straně je figura svatojiřská. Jinak ale nenosí podvazek. Opakem je herold doplňuje ještě znakem panujícího krále (královny) vloženým do podvazku s převýšenou korunou. Prelát používá smaltovaného svatojiřského odznaku či klenotu s převýšenou biskupskou mitrou sv. Jiří. je přitom obtočen podvazek, archivář zavěšuje na krk dvě zlatá péra v podvazku. Kancléř i prelát mají právo přizdobit své erby podvazkem.

Pozdější doba, která shledala, že sice honosné, ale těžké colany jsou nepraktické, rozhodla se tyto nahradit lehčími stuhami náhrdelními po způsobu duchovně rytířských řádů. Ale i tak odznaky na této stuze zavěšené na náhrdelní stuze se ukázaly jako ryze nepraktické a jezdci na koni silně překáželi. Bylo to ve Francii kde se objevují velké a široké stuhy, které se upevňují přes ramena a na ně se odznak zavěšuje na bok či na konec této stuhy, kterou později známe jako klasickou velkostuhu. I Podvazkový řád doplnil řádové insignie velkostuhou se zavěšenou řádovou insignii. Protože je podvazek tmavomodrý i stuha u Grécy byla modrá, přijímá řád za svoji barvu modř, tedy nejhonosnější ze všech barev, neboť je to barva oblohy (nebe), barva ctnosti a majestátu. Velká stuha Podvazkového řádu používá ledňáčkové modři (king sfisherblue) a nosí se přes pravé rameno k pravému boku. Na konci stuhy je zavěšen zlatý oválový, často bohatě diamanty posázený medailon, jehož okraj je tvořen do oválu stočený zlatým podvazkem s řádovou devizou., uprostřed medailonu je pak zlatá, v některých případech i barevně smaltem provedená z pravé strany zobrazena figura svatojiřská zabíjející draka, jako tomu bylo u sv. Jiří zavěšeného na colaně. Odborně se tomuto klenotu říká " LESSER GEORGE - BAGDE " , na rozdíl od odznaku , kterému se říká " THE GRORGE " - malý Jiří či odznak a Jiří.

..... Pan Měřička pokračuje

jak jsem již uvedl umístil král Karel I. na pláště svatojířské červené kříže v bílém kruhovém poli do stříbrné svatozáře v podobě hvězdy. Logickým důsledkem byl vznik řádové hvězdy, která je tvořena osmi hroty plochých stříbrných paprsků, jejíž zvláštnosti je, že kolmé paprsky jsou delší než zbývajících šest paprsků vodorovných a šikmých. Do středu hvězdy je vložen bílý, kulatý štít s červeným svatojířským křížem, který se konci ramen dotýká okrajů bílého pole. Tento štítek je obtočen modrým, dole sponou sepnutým podvazkem se zlatou řádovou devizou. Hvězda se nosí na levé straně hrudi a byla dříve vyšívaná z dracounových nití, novější hvězdy jsou již kovové a připínací.

Řádový kroj s colanou a podvazkem se nosí pouze při zvláštních a velkých příležitostech, nebo na přímou výzvu panovníka. Jinak se používají modré velkostuhy s odznakem na pravé straně s doplňkem řádové hvězdy. V případě smrti člena řádu se insignie vracejí řádové kapitule což je povinnost nejbližšího příbuzného.

Nově přijímaní členové se odebrali s průvodem do kaple svatojířské, kde se nejprve odbude vzpomínková slavnost za mrtvé členy řádu. Jejich zbraně a odznaky či správně insignie se položí na oltář. Noví členové přijímají poté u oltáře kroj, a jsou tam předem uvedeni staršími řádovými rytíři. Po obdržení a zavěšení colany, složí rytíři slavnostní přísahu.

Nově přijímaní členové jsou povinni zaplatit taxu, která je poměrně vysoká. Ve starých dobách se tato taxa členila na různé obnosy nejen na kroj, ale i pro kanovníky, heroldy, vikáře a k podpoře chudých rytířů. Zvláště byly taxy odstupňovány pro krále cizích národů, pro vévody a hrabata. I dnes představuje ještě tato taxa více jak 800 liber.

Při udělování podvazkového řádu pronese kancléř řádu řeč, kterou doprovází jednotlivé akty obřadu:

" Ve jménu všemohoucího Boha a na paměť mučedníka sv. Jiří, připínám na tvoje koleno a k tvé slávě tento šlechetný podvazek. Nos jej jako znamení vznešeného řádu, který nemáš nikdy odložit, nebo naň zapomenout Řád Ti má všude připomínat, abys byl odvážný a tam kde podnikneš spravedlivou válku abys v ní vytrval, statečně bojoval a dobyl vítězství. "

Při před předání řádové colany se sv. Jiřím Drakobíjcem pronesl kancléř:

" Nos kolem krku tento odznak ozdobený obrazem mučedníka sv. Jiří, bojovníka Kristova a jeho příkladem povzbuzen máš přestat všechny dobrodružství ve štěstí i neštěstí a až porazíš nepřátele svého těla a duše, máš nejen požívat dočasné slávy z vítězně skončeného boje, nýbrž máš být korunován palmou věčného vítězství". Rytíř oblékne červený kabátec a kancléř doprovází slovy" Přijmi tento karmazínově červený kabátec k vzrůstu Tvé cti, jako zástavu a znamení nejslovutnějšího řádu, který jsi kdy dostal. Jím oděn buď smělý v boji, vždy připraven prolít svoji krev za křesťanskou víru, za svobodu církve a ke spravedlivé obraně utlačených a trpících".

Při předání modrého pláště následuji slova:" Přijmi tento modrý šat, dávaný Tobě k rozmnožení tvé cti šat ozdobený štítem a křížem našeho Pána . Kéž vždy zvítězíš nad svými nepřáteli a v tomto pomíjivém zápase vykonáš slavné a statečné činy, které Ti připraví věčnou radost a věčný triumf".

Po oblečení nového rytíře, udělení odznaku a insignii řádu, nastane krátká obět před oltářem a po velmistrovi jednotliví rytíři skládají peněžité obnosy.

Slavnost je zakončena společným stolováním a velkým plesem.

Zahraničním členům řádu, kteří původně platili taxy se řád doručuje zvláštním poselstvím, které doprovází herold řád.
Původně bylo stanoveno, že za všech okolností a všude musí rytíři řádu nosit u sebe alespoň některou insignii Podvazkového řádu. Dnes se již od tohoto požadavku ustupuje.

Podvazkový řád je jediným řádem na světě, který za dobu své dlouhé a slavné existence, která trvá již déle jak 600 let, ponechal původní stanovy beze změny. Byly sice vydány doplňky, které ale nijak podstatně neovlivnily řádový statut, spíše vysvětlily některé nejasnosti. Hlavní zásada přijímat pouze 26 osob zůstala platná a neměnná po celé věky. Větší úprava byla provedena v roce 1522, další potom 28. června 1831, která potvrdila statut s určením čísla 26 a připustila nezapočítávat do tohoto počtu osoby královského domu.

[Altmann]

Podvazkovým řádem byla vyznamenaná většina vynikajících politiků Anglie všech dob a časů. Jestliže dříve byl řád rezervován výlučně pro šlechtu je nyní udělován (ale zcela výjimečně) i ostatním zasloužilým občanům Velké Británie, ale král či královna povyšuji tyto osobnosti do šlechtického stavu. také celá řada evropských suverénu vlastnila Podvazkový řád. Známe fotografie našeho císaře Františka Josefa I. ozdobeného velkostuhou, klenotem a řádovou hvězdou, řád obdržel i sultán Abdul Hamid a většina evropských králů.

Řádová hvězda či podoba řádové hvězdy je používaná jako stálý odznak na přilbice anglického pluku GOLSTREAM GURDS

Podvazkový řád nebyl nikdy udělen našemu občanu, ale snad i proto je řád známý a spojují a váží se k němu mnohdy i smyšlené legendy.

V roce 1957 byli Podvazkovým řádem vyznamenáni oba bývalí ministerští předsedové Anglie a to bývalý premiér a předseda Labour Party major Atlee a Sir Anthony Eden


http://www.trooplogos.co.uk/index.php?r ... uct_id=248

[Altmann]

Řádová hvězda či podoba řádové hvězdy je používaná jako stálý odznak na přilbice anglického pluku GOLSTREAM GURDS

[Altmann]

Připomínka řádu Podvazku, který byl udělen císaři Vilému II.

Faleristika-Altmann

Vilém II. Pruský (27. ledna 1859 Berlín – 4. června 1941 Doorn, Nizozemsko) byl od 15. června 1888 do 9. listopadu 1918 posledním
německým císařem a pruským králem. Pocházel z braniborské větve rodu Hohenzollernů, jehož hlavou byl až do své smrti v roce 1941.

Jeho otcem byl německý císař a pruský král Fridrich III. z rodu Hohenzollernů a matkou Viktorie Sasko-Koburská, dcera anglické královny Viktorie. Vilém II. byl nejstarším vnukem královny Viktorie, kterou jako významnou panovnici obdivoval a poslouchal, tudíž dokud žila, napomínala Viléma za jeho špatné činy a držela ho tzv. "na uzdě".
Dovolím si přidat obrázek krále a císaře, neb na jeho uniformě jasně vidíme nádhernou, poněkud větší řádovou hvězdu ( v současnosti nezvěstná). Modrá stuha s klenotem je dobře viditelná.

Dále a to by pro všechny mohlo být zajímavé neb císař má na krku spojenou dekoraci řádu Johanitů a řádu Mariánského. V této podobě to nosil jen právě císař Vilém II.

[faleristika]

Heslo řádu „Honi soit qui mal y pense!“ , které se překládá buď jako
"Hanba tomu, kdo o tom špatně smýšlí" nebo "Hanba tomu, kdo ve zlém to myslí",
převedl kdysi Jan Werich foneticky do češtiny jako "Hony jsou i malý penze".
S pozdravy "faleristika" - Brno

[Altmann]

současnost 2016:

Nevidíme každý den královskou rodinu a čtyři nositele tohoto vznešeného řádu. Podívejte se na přesné nošení podvazku!