Španělsko:150 LET ŘÁDU MÉRITO MILITAR

[Altmann]

150 LET ŘÁDU MÉRITO MILITAR

JOSEF HRDÝ

V roce 2014 to je právě 150 let, co byl založen jeden španělský vojenský řád zvaný Mérito Militar. Podle názvu jde o záslužný řád, který je nejčastěji udělovaným vojenským řádem po celou dobu svého trvání až do dnešních dnů. A protože byl velmi často udělován, tak se také často objevuje ve faleristických veřejných i soukromých sbírkách. Ovšem dlouhá doba jeho existence, kdy Španělsko prodělalo v 19. a 20. století celkem bouřlivý politický vývoj, samozřejmě poznamenala jeho vzhled, přestože jeho základní rys - rovnoramenný kříž - zůstal zachován.

Založení řádu a období 1864 až 1868

Tento záslužný vojenský řád byl založen královnou Isabelou II (1833 - 1868) dekretem 3. srpna 1864. Byl v podstatě třetím španělským vojenským řádem - prvním byl Řád sv. Ferdinanda (zal. 1811) určený na rekompenzaci heroických činů, druhým Řád sv. Hermenegilda (zal. 1814), který se uděloval důstojníkům za dlouhodobou službu. Tento třetí „Záslužný vojenský řád“ měl odměňovat činy statečnosti ve válce (které nebyly takového rázu, že by je bylo možno odměnit Řádem sv. Ferdinanda) nebo zhodnotit vynikající služební výkony. Toto dvojí určení se odrazilo i v barvě klenotu – kříže za bojové výkony jsou červené (distintivo rojo - často označované jako válečná skupina), za služební výkony jsou bílé (distintivo blanco – označované jako mírová skupina). Iniciátory založení tohoto řádu byla zřejmě vojenská junta generála Narváeze a generála O´Donella, která v té době vládla spolu s královnou.

Řád byl založen ve čtyřech třídách a byl určen jen pro důstojnictvo:
1. třída – pro nižší důstojníky po kapitána, 2. třída pro vyšší důstojníky po plukovníka, 3. třída pro generalitu, 4. třída pro generalitu při výjimečných okolnostech. 1. třída byla nejnižší a tvořil ji jen kříž na náprsní stuze, 2. třída byla připínací dekorace v podobě postříbřené brilantující osmihroté hvězdice o průměru 82 mm, na kterou byl položen líc kříže, mezi jehož ramena byly vloženy pozlacené heraldické lilie. Ve 3. třídě byla hvězdice o průměru 91 mm pozlacená a lilie stříbrné. 4. třída byla velkokříž složený z hvězdice 3. třídy a na velkostuze u boku byl připojen kříž jako v 1. třídě (viz Tab. V barevné přílohy - č. 1).

Pro popis řádového klenotu je nejvhodnější užít 1. třídu, kde kříž je nejúplnější. Jde tedy o rovnoramenný (tzv. řecký) kříž, oboustranně buď červeně nebo bíle smaltovaný, z pozlaceného bronzu, převýšený královskou pozlacenou korunou. Na horním rameni kříže je v barvě kovu páska, na kterou bývá vyryto datum výkonu nebo udělení (řídký výskyt). Na střed kříže je umístěn na líci heraldický medailon. Pro popisované isabelinské první vydání řádu jde o čtvrcený znak, kde 1. a 4. pole je znak Kastilie – na červeném poli zlatá věž, 2. a 3. pole je znak Leonu - na bílém poli zlatý (červený) lev ve skoku, mezi 3. a 4. pole je vklíněn bílý hrot se snítkou poupěte granátového jablka (španělsky „granada“) charakterizující jižní andaluskou oblast. Na střed medailonu je potom umístěn prsní oválný modrý štítek se třemi bourbonskými zlatými liliemi. Na rubu kříže je taktéž medailon, červený s propletenými písmeny Y2 v barvě kovu. Stuha i velkostuha je třetinově dělena v pruzích červená-bílá-červená pro červené oddělení a bílá-červená-bílá pro bílé oddělení.
(Poznámka: pro určení období klenotu řádu jsou právě určujícími znaky: heraldický medailon na líci kříže, druh koruny a uspořádání barev na stuze.)

V závěru vlády Isabely II. byla upravena řádová stuha, protože v bílém oddělení se podobala stuze Řádu sv. Hermenegilda. Úprava spočívala v tom, že střední pruh stuh zeštíhlil na 1/8 šířky stuhy.

Revoluční období 1868 – 1875

V roce 1868 ve Španělsku vznikla revoluce a moci se ujal generál Francisco Serrano y Dominguez. V důsledku revoluce byla sesazena Izabela II. Královna se synem (budoucím králem) Alfonsem XII. opustila zemi a vyhnaná královská rodina našla nový útulek ve Francii u Napoleona III. Následovaly 2 roky regentské vlády generála Francisco Serrano y Domingueze. Generál Juan Prim byl jeho ministerským předsedou. Oba muži se společně snažili najít pro Španělsko nového krále. Jejich kandidátem se nakonec stal Amadeus, vévoda z Aosty, z mladší větve savojského rodu. Král Amadeus nastoupil roku 1873, ale po dvou letech musel pro chaotickou situaci v zemi abdikovat. Poté byla vyhlášena I. republika v roce 1875. Prezidenti se rychle střídali, chaos pokračoval, takže r. 1875 vlivem některých vnitřních sil byla znovu nastolena vláda Bourbonů v osobě Alfonse XII.

Úprava řádu za doby regentství

Úprava se týkala heraldického medailonu na líci, kdy byl odstraněn prsní štítek s bourbonskými liliemi. Byl upraven i medailon na rubní straně, který již nenesl královniny iniciály, ale byl nahrazen zkratkou řádu MM (tato úprava pak je trvalá a platí dodnes).
Novinkou do uspořádání řádu bylo zřízení třídy pro odměňování mužstva a poddůstojníků 9. prosince 1868 v podobě nesmaltovaného kříže, kterýžto stupeň neměl žádné číselné označení a nazýval se Cruz de Plata = Stříbrný kříž. V podstatě bychom mohli tento nejnižší stupeň považovat za řádovou medaili (viz Tab. V barevné přílohy - č. 2).

Úprava králem Amedeem I.

Královským zákonem z 23. května a 14. října 1871 bylo stanoveno, že řád ponese opět prsní štítek na heraldickém medailonu, tentokrát erb savojského rodu – bílý kříž na červeném štítku.
V literatuře se uvádí, že existují i některé exempláře, kde heraldika medailonu je pozměněna, tj. že 3. pole čtvrceného znaku nese štít Aragonu a 4. pole Navarry.

Úprava. v době I. republiky

Byla jednoduchá. Odstranily se královské znaky. Byla eliminována královská koruna v převýšení kříže a v medailonu nebyl žádný prsní štítek.

Alfonsinské období 1875 – 1931

Alfons XII., syn Isabely II., v době exilu dostal skvělou vojenskou výchovu jednak v Rakousku a taktéž ve Velké Británii. Byl osobně odvážný a v politických názorech liberální, což se projevilo v pokrokové ústavě Španělska v roce 1876 a v poměrně stabilní vládě. Bohužel zemřel r. 1885 ve 28 letech na souchotiny. Jeho druhá manželka Marie Kristina Habsburská porodila následníka trůnu šest měsíců po manželově smrti. Byl to budoucí král Alfons XIII. Kortesy (tj. stavy) ustanovily královnu Marii Kristinu regentkou do doby dospělosti krále. Vládla tedy od 1886 do 1902. Její vládu poznamenal rozpad koloniálního panství v Karibiku (Kuba a Puerto Rico) a v Asii (Filipíny). Přes hrdinství pozemního vojska a námořnictva Španělé vše prohráli, protože do osvobozovacích bojů kolonií se zapojily USA (1896-1898). V roce 1902 byl Alfons XIII. byl prohlášen za plnoletého a ujal se samostatné vlády. Jeho vláda nebyla šťastná. Královstvím zmítali politické spory a k tomu přispívaly zmatky ve vojenském tažení v severní Africe (Maroko). V závěru svého kralování povolil diktaturu generála Primo de Rivery, ta trvala od r. 1923 do r. 1930. Po pádu diktatury král zanedlouho abdikoval, v r. 1931 odešel do exilu a byla vyhlášena II. republika.
I v tomto poměrně dlouhém období vlády obou Alfonsů (někdy označované jako páté království), došlo několikrát k úpravě Statutu řádu, které se projevily i na jeho fyzickém vzhledu (viz Tab. V barevné přílohy - č. 3).

Označení penze

V roce 1889 za regentství Marie Kristiny bylo rozhodnuto, že v určitých případech udělení řádu Merito Militar bude provázeno zvýšením žoldu o 10%. Tato trvalá finanční odměna zvaná penze (= pensión) podle královského nařízení z 20. listopadu 1889 se projevila na vzhledu křížů. Na křížích červených byly umístěny na lícních ramenech vodorovných a na spodním rameni svislém bílé proužky a na bílých křížích obdobným způsobem zase červené proužky (cruz pensionada).. U nesmaltovaných Stříbrných křížů pro mužstvo a poddůstojníky byla penze vyjádřena pozlacenou korunou místo obvyklé stříbrné.

Možné stuhy u Stříbrných křížů

V roce 1918 vyšlo nařízení o udělování vyznamenání v době války a míru. V jednom odstavci se připouštěla změna stuhy u stříbrného kříže a to na žlutou s postranními zelenými proužky (tato stuha je typická pro medaile za zranění). Tato změna se týkala jen válečných zajatců. Druhá změna či spíše úprava červené stuhy u válečné skupiny nositelů Stříbrného kříže v případě svého zranění v boji - tak to mohl vyjádřit našitím červeného ležatého kříže na stuhu.

Kříž dvoubarevný – Cruz con distintivo bicolor

Vojenská rada v r. 1925 navrhla jako vyznamenání za statečné činy v nebezpečí, avšak nikoliv vykonané v boji, takovou úpravu, která nebyla ani červená a ani bílá, ale byla spojena v jednu skupinu – tedy dvoubarevná. Ramena křížů byla smaltována v proužcích červeném-bílém-červeném tak, že červené proužky byly vnější a bílý byl vnitřní. I stuha byla u této varianty změněna: byla napůl červená a bílá. Nejprve byla tato varianta realizována u příbuzného řádu Mérito Naval a později královským nařízením ze 14. dubna 1926 u řádu Mérito Militar. Tato hybridní skupina pádem Alfonse XIII. zanikla a je vůbec otázkou, kolikrát byla udělena, protože některé katalogy ji ani nezaznamenávají a nezaznamenal jsem ji ani v evropských aukčních nabídkách (viz Tab. V barevné přílohy - č. 4).

Druhá republika 1931 - 1939

Republika byla oficiálně vyhlášena 14. dubna 1931. Nový režim převzal celou řadu vyznamenání z dřívějších epoch, které samozřejmě upravil. Vojenský záslužný řád Mérito Militar i jeho bratrský řád Mérito Naval byl akceptován i Druhou republikou včetně takových starých řádů, jako jsou sv. Ferdinanda nebo sv. Hermenegilda. Vlastní republikánská vyznamenání vznikala zpočátku pomalu, až občanská válka 1936-1939 dala vznik ideově a vzhledově novým dekoracím.

Republikánské úpravy křížů řádu Mérito Militar

Ještě v r. 1931 byly zrušeny kříže dvoubarevné (bicolor) a označení penzionování. Stávající kříže byly zbaveny všech královských znaků: odstraněny bourbonské lilie mezi rameny křížů u vyšších tříd, z heraldického medailonu byl odstraněn prsní štítek s bourbonským znakem (u některých křížů zůstal štítek prázdný, ale jen v barvě kovu) a hlavně v převýšení byla zaměněna královská koruna za korunu hradební.
Po schválení republikánské ústavy, kdy byl také definován nový znak Španělska, byl upraven heraldický medailon na křížích MM - zůstal znak čtvrcený: v 1 poli je zlatá věž v červeném poli Kastilie, 2. pole zdobí červený lev na stříbrném štítě Leonu (na vyznamenání je to pole bílé), 3. pole je znak Aragonu tj. červené kůly na zlatém podkladu, 4. pole červené nese zlatou řetězovou síť Navarry. Stříbrný (bílý) hrot v patě se snítkou granátu zůstal (viz černobílý obrázek v textu - č. 5).
Pokud se týká stuh, tak u řádu Mérito Militar se nic neměnilo jak pro odd. červené tak bílé.

Občanská válka a Estado Espaňol 1936 – 1975

Rozjitřený politický vývoj republiky, kde začal převažovat vliv socialistů, komunistů a anarchistů, rozděloval španělský národ do mnoha proti sobě bojujících skupin. Společenský chaos vedl vysoké vojenské kruhy k myšlence nastolit ve státě pořádek silou. Skupina generálů vedená José Sanjurjem vyhlásila dne 17. července 1936 „Národní povstání“. Zpočátku mělo povstání jen částečný úspěch, protože se k němu nepřipojily všechny provincie. Část Kastílie - La Mancha, Katalánsko, na jihu Valencie a Andalusie, na severu Baskicko, zůstaly věrny republice. Velitel povstání gen. Sanjurjo bohužel zahynul při letecké katastrofě a tak Výbor národní obrany v Salamance jmenoval generála Francisco Franca nejvyšším velitelem nacionalistických ozbrojených sil (generalisimem) a tím neomezeným vládcem nad osvobozeným územím. Svou první vládu jmenoval nový vládce až v lednu 1938. Dne 28. března 1939 pádem Madridu byla ukončena občanská válka a to byl i konec II. republiky. V roce 1947 Franco obnovil monarchii a sám sebe jmenoval doživotním regentem. V roce 1975 Franco umírá a po 44 letech nastupuje na trůn znovu Bourbon.

První úprava řádů ve frankistickém období

Dekretem z 26. ledna 1937 byla vyjmenována vyznamenání, která chce nacionalistický stát používat. Samozřejmě byl mezi nimi i řád Mérito Militar, ale jak bude řád vypadat, řešil až cirkulář z 29. března 1938.
Za prvé první viditelnou změnou byla koruna v převýšení křížů: změnila se z koruny královské na tzv. korunu „imperiální“, která byla odvozena z heraldiky 15. století tzv. Katolických veličenstev. Tato koruna je otevřená s pěti hroty heraldických lilií (totéž se týkalo Řádu sv. Hermenegilda).
Druhá změna se dotkla heraldického medailonu na líci kříže. Ten byl jako původně čtvrcený se střídajícími se znaky Kastilie a Leonu a znak Granady (snítka s poupětem) byl přemístěn na oválný prsní modrý štítek. To je heraldická chyba, protože když už, tak prsní štítek měl být bíle smaltován. Tato heraldická chyba byla tolerována, vytrvala po celou dobu trvání frankistického Estado Espaňol a i v prvních letech nového krále po roce 1975.
Za třetí byly zmenšeny podkladní hvězdice u vyšších tříd o jednu třetinu na průměr 61 mm a mezi ramena kříže nebyly zpět vráceny bourbonské lilie, ale vloženy heraldické figury kastilských věží a leonských lvů. Na stříbrné hvězdici byly tyto figury zlaté, na pozlacené pak stříbrné (viz černobílý obrázek v textu - č. 6).


Třídy řádu Mérito Militar

Březnový cirkulář počítal s obnovou všech čtyř tříd u bílé mírové skupiny (o Stříbrném kříží se nezmiňuje, i když jeho existenci některé katalogy potvrzují), u červené válečné skupiny připouštěl jen první nejnižší třídu, tedy červený náprsní kříž – Cruz rojo de Mérito Militar. Na konci občanské války vyšel ještě jeden cirkulář dne 15. května 1939 znovu zavádějící v červené válečné skupině velkokříž (dříve 4. třída), aby bylo možno vyznamenat vítězné nacionalistické generály. Označování penze bylo převzato z alfonsinské doby (viz černobílý obrázek v textu - č. 7).
Až zákonem ze 14. března 1942 byla červená skupina doplněna a měla opět připínací hvězdice pro vyšší důstojníky a velkokříž.

Zásadní změna tříd nastala zákonem ze 4. srpna 1970 u bílé mírové skupiny řádu. Třídy řádu se přizpůsobily evropským zvyklostem, takže se pořadí tříd obrátilo: nejvyšší třídou byl velkokříž, který byl charakterizován pozlacenou hvězdou, 1. třída měla připínací stříbrnou hvězdu, 2. třída byl náprsní kříž pozlaceného kovu a pozlacené koruny, 3. třída totéž ale postříbřená, 4. třída byl postříbřený nesmaltovaný kříž (tzv. Stříbrný kříž pro mužstvo a poddůstojníky).

Variantní provedení křížů

Dlouhé frankistické období se zapsalo i řadou variant v provedení řádových křížů. Většinou se týkají nejnižší třídy zřejmě proto, že jich bylo udělováno nejvíce. Jedna z variant se projevuje ve velikosti kříže. Standardní rozpětí vodorovných ramen je 42 mm, ale mohou se vyskytnout i kříže zmenšené s rozpětím 35 mm zvláště v prvním období frankismu.
Další varianta se týká koruny. Za celé období řádu a i dodnes je standardní připojení koruny v převýšení pohyblivé. V letech 1938 až 1939 byly též vyráběny kříže, kdy koruna byla pevně přisedlá k hornímu rameni kříže (korpus kříže byl zároveň ražen s korunou) (viz černobílý obrázek v textu - č. 8).
Lze nalézt také variantu Stříbrného kříže s plastickým označením penze. Normálně, jak jsem uvedl, se u těchto křížů vyjadřovalo toto polepšení zlatou korunou, ale jsou i kříže, kde na jejich ramenech jsou plasticky vyznačeny pásky napodobující barevné pásky u křížů smaltovaných.
Na tomto místě bych se měl zmínit i o miniaturách. Oficiálně je připustilo Nařízení o uniformách z r. 1943 (Reglamento de Uniformidad). Kříže nebo medaile měly mít průměr 15 až 20 mm a stužky měly mít šířku 10 mm a délku 35 mm.

Vláda Juana Carlose I.

Franco považoval za logické vyústění svého režimu v obnově království. Proto ono prohlášení z r. 1947. Ovšem měl vážné politické výhrady k tehdejšímu pretendentovi trůnu Donu Juanovi, princi asturskému a hraběti barcelonskému. Byl to třetí syn krále Alfonse XIII., kterého otec určil za svého nástupce. Franco toto nástupnictví neuznával a po složitých jednáních s Donem Juanem bylo dohodnuto, že tento pošle z portugalského exilu svého syna Juana Carlose na vychování do Španělska. To se stalo v r. 1948 a mladý princ dostal pod dozorem Franca tvrdé civilní a především vojenské vzdělání a přípravu k převzetí vlády po smrti generalisima. Osud se naplnil rokem 1975 – Franco zemřel a kortesy zvolily španělským králem Juana Carlose. Tímto aktem také začala postupná demokratizace státu.

První královské úpravy vyznamenání

Začátek královské vlády byl ve znamení kontinuity. Všechna vyznamenání z frankistické vlády byla převzata podle úprav z r. 1970. Jedno se však změnilo, a sice to, že imperiální koruna byla nahrazena opět královskou (viz Tab. VI barevné přílohy - č. 9).
Teprve nařízením z 5. března 1976 došlo k upřesnění určení tříd: velkokříž byl určen pro generalitu, 1. třída pro vysoké důstojníky, 2. třída pro ostatní důstojníky, 3. třída pro poddůstojníky a 4. třída nesmaltovaná pro mužstvo. Pokud se týká penzionování, pak se již nezobrazovalo barevnými smaltovanými proužky na ramenech kříže, ale zlatými proužky v barvě kovu. Tyto úpravy se týkaly také příbuzných řádů jako Zásluh námořních (Mérito Naval) a Zásluh leteckých (Mérito Aeronautico) a platily do roku 1995.

Radikální změna pojetí záslužných vojenských řádů

Královský dekret č. 1323 z 28. června 1995 znamenal revoluci v pojetí tradičního Vojenského záslužného řádu. V prvé řadě byly zrušeny třídy a v druhé řadě byly přidány dvě nové skupiny k dosavadním dvěma. Máme nyní čtyři skupiny a v každé velkokříž a prostý náprsní kříž. Velkokříže jsou určeny pro generalitu, jak je zvykem ve Španělsku, kříže náprsní na průvlečných stuhách pro všechny ostatní vojáky (u Mérito Militar i pro příslušníky Guardie Civil). První dvě skupiny známe : červená skupina - distintivo rojo – je  vyznamenáním za výjimečné bojové činy, za hrdinství ve válce, za vítězné bitvy a podobně. Bílá skupina – distintivo blanco – je mírovou skupinou, kdy se odměňují zásluhy za výjimečnou službu, výcvik, logistiku atd. Potud je zachován tradiční význam řádu.
Nově je zavedena modrá skupina – distintivo azul. Tu si vynutila doba, protože španělské ozbrojené síly se zúčastňují i mezinárodních akcí v mírových silách OSN a služba a bojová činnost v cizině má být zřejmě rekompenzována touto modrou skupinou. Konečně nová je žlutá skupina – distintivo amarillo - ta je vyznamenáním za činy, kdy jde o zranění a nebezpečí ztráty života (viz Tab. VI barevné přílohy - č. 10).
Velkokříže se skládají z hvězdy průměru 70 mm, pozlacené, brilantující, na níž je položen příslušný kříž, v prostoru mezi rameny kříže jsou střídavě položeny stříbrné kastilské věže a leonští lvi, dále ze široké stuhy 100 mm v barvách příslušné skupiny jdoucí přes pravé rameno k levému boku, tam je připevněn příslušný kříž stejný jako kříž náprsní. U červené a bílé skupiny nepoznáme žádnou změnu. Teprve u dalších skupin je změna výrazná. Kříže těchto skupin jsou smaltovány bíle a příslušnost ke skupině je vyjádřena barevnými páskami na ramenech kříže (tak jak to bylo při označení penze). Stejné je to u křížů náprsních. U červené a bílé skupiny smaltování křížů včetně vybarvení stuh je tradiční. U modré a žluté skupiny jsou kříže smaltovány bíle a příslušnost ke skupině je vyjádřena barevnými proužky na vodorovných a na spodním rameni líce kříže. Stuhy náprsních křížů jsou široké 32 mm: u červené skupiny jsou červené se středním bílým pruhem (má být 1/8 šířky stuhy, ale často je 5 až 6 mm široké). U bílé skupiny zůstávají stuhy bílé s červeným středním proužkem. U modré a žluté skupiny jsou podobné jako u skupiny bílé, ale okraje stuhy jsou příslušně barevné – buď modré nebo žluté - 2 mm široké.

Poslední heraldická změna

Královským dekretem č. 1040 z 1. srpna 2003 došlo k poslední úpravě Vojenského záslužného řádu v souvislosti s úpravou státního znaku království. Jde o heraldický medailon na líci křížů, jinak se nic nezměnilo na znění dekretu z roku 1995. Heraldický medailon na středu křížů je nadále čtvrcený, ale tentokrát se znaky Kastilie, Leonu, Aragonu a Navarry, a v patě je hrot bílý s poupětem granátového jablka. Znovu je na střed umístěn prsní modrý štítek se třemi bourbonskými liliemi.

Hodnocení z pohledu sběratele

Z předloženého textu je vidět, že Vojenský záslužný řád Orden de Mérito Militar prošel za posledních 150 let celou řadou změn, tak jak probíhal politický vývoj Španělska v posledních dvou stoletích. Přestože se zachovával výtvarně stále týž vzhled insignie – rovnoramenný kříž – jde o často udělované vyznamenání a tak nalézáme celou řadu variant, které není vždy snadno zařadit přesně do správného období.
Sběratel se bude nejčastěji setkávat s kříži z období Alfonse XIII., frankismu a nynějšího krále Juana Carlose I. do roku 1995. Samozřejmě jsou běžné náprsní kříže a případně připínací hvězdice nižších stupňů. Vzácné jsou kříže z 19. století a z období II. republiky. Kříže po úpravě z  r. 1995 a 2003 se dosud na faleristickém trhu neobjevují.

Literatura:
Calvó Pascual, Juan L.: Cruces y medallas 1807/1987, Barcelona 1987
Gravalos Gonzales, Luis – Calvo Perez, José Luis: Condecoraciones militares espaňolas,Madrid 1958
Pérez Guerra, José M.: Ordenes y condecoraciones de Espaňa, Zaragoza 2000
Prieto Barrio, Antonio: http://www.coleccionesmilitares.com

(Publikováno v časopise Klubu faleristů Brno SIGNUM č. 6 / 2014.)

[Altmann]

Obrázku na netu najdete dostatek, zde jen malá ukázka: