За Службу Родине в Вооруженных Силах СССР
Napísal: Pia Feb 21, 2020 2:52 pmŘád Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR
За Службу Родине в Вооруженных Силах СССР
Květoslav Growka - Ladislav F. Sedlák
Řád Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR je vysoké státní vyznamenání, které bylo založeno na základě nařízení prezídia Nejvyššího sovětu SSSR dne 28. října 1974 a bylo udělováno vojákům sovětské armády, námořnictva, pohraničních jednotek a útvarů Ministerstva vnitra. Řád byl zřízen na návrh ministra obrany SSSR A. A. Grečka jako jediný vojenský řád založený v SSSR po skončení 2. světové války. Spadá do Brežněvovy éry, v níž došlo k nadměrnému udělování vyznamenání a jejich devalvaci. Proto překvapivě však nebyl určen jako služební vyznamenání za odsloužená léta, ale uděloval se obdobně jako jiné vojenské řády za konkrétní zásluhy:
• Za dosažené úspěchy v bojovém výcviku, udržování vysoké bojové připravenosti vojsk a vývoje nového vojenského vybavení,
• za prokazatelné ovládnutí zbraní v těch nejtěžších bojových podmínkách,
• za úspěšné studium a ukončení výcviku s výtečným hodnocením,
• za prokázanou odvahu a osobní statečnost, nesobeckost projevenou při plnění vojenských úkolů a povinností,
• za další úkoly ve služby vlasti během služebního poměru v ozbrojených silách SSSR.
Takto definované podmínky pro udělení odpovídaly mírové době. Za války v Afganistánu byl řád udělován i za bojové zásluhy.
Pro nositele všech stupňů řádu platily následující výhody: měli právo na přednostní zajištění bytu, jednou ročně na zpáteční lístek vlakové, lodní, letecké a autobusové dopravy 1. třídy, bezplatnou městskou a místní dopravu, jednou ročně na přidělení poukazu do lázní či na rekreaci a na zvýšení důchodu o 15 %.
Nejvyšším je I. stupeň. Udělování řádu se provádí postupně od III. stupně. Autorem návrhu Řádu Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR je plukovník v záloze L. D. Pilipenko, inženýr Vojenské akademie Dzeržinského. Řádové odznaky byly vyrobeny v Leningradské mincovně. Již na první pohled je patrné, že řád se výtvarně vymyká sovětské tradici, opustil symbol pěticípé hvězdy a jako vzor si vzal hvězdy carského Řádu sv. Vladimíra. Řád však opustil tradiční sovětský ornamentalismus, je nezvykle strohý. Jeho podoba mu u vojáků vynesla přezdívku “šerifská hvězda”.
Popis:
Řád Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR I. stupně je konvexní osmicípá hvězda. Cípy hvězdy tvořené ve formě pozlacených paprsků, které vybíhají od středu, se střídají s hladkými cípy světle modře smaltovanými a zlatě rámovanými o průměru 65 mm. Paprsčitá hvězda je podložena zkříženými raketami. Ve středu je kruhový medailon o průměru 24 mm se zlacenou pěticípou hvězdou, v bílém mezikruží je nahoře opis „Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR“ a dole symbol srpu a kladiva. Medailon je položen na stříbrných oxidovaných křídlech a kotvě.
Řád II. stupně má paprsčitou hvězdu stříbrnou a pozlacenou pěticípou hvězdu v medailonu. III. stupeň je celostříbrný. Řád je vyroben ze stříbra a stupně tohoto řádu se od sebe liší nejen zlacených prvků., ale i obsahem stříbra v pořadí stupňů II. a III. je 55,64 g, I. stupně - 49,859 g (od 18. září 1975). Celková hmotnost (bez ohledu na stupeň) je 64,5 ± 3,0 g [31]. Na reversu je řád opatřen šroubem s maticí pro připevnění na stejnokroj a výjimečně na civilní oděv. Řád se nosí na pravé straně v pořadí za Řádem rudé hvězdy.
První vyznamenání Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR III. stupně proběhlo v předvečer oslav Dne sovětské armády a námořnictva. Nařízením prezídia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 17. února 1975, přesněji personálním rozkazem, bylo vyznamenáno 57 vojáků. Celkem bylo k lednu 1991 bylo uděleno:
• řád I. stupně – 13,
• řád II. stupně – 589,
• řád III. stupně – 69 576, přičemž číslování je průběžné bez ohledu na stupeň.
Poslední ocenění Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR“ III. stupně v historii SSSR proběhlo dne 19. prosince 1991 (nařízením prezidenta SSSR № UP-3069). Řád obdrželo sedm vojáků „za odvahu a statečnost při výkonu vojenské služby“: pplk. Arakčejev Jurij Alexandrovič, pplk. VolkovValerij Michajlovič, mjr. Fagmanov Irek Abutamovič, npor. Apsarov Jusup Tovpykovič, npor. Iljin Alexander Alexandrovič, npor. Uljanov Nikolaj Alexandrovič a nprap. Krasikov Alexander Pavlovič.
Řád I. stupně je počtem udělení velmi vzácný, ovšem vzhledem ke krátké době udělování a jeho nepříliš velké popularitě se nedá srovnávat s válečnými řády. Navíc mincovna dodala větší počet řádů, než bylo uděleno. Proto po rozpadu SSSR se neudělené exempláře dostaly na faleristický trh, zejména III. Stupně.
Literatura:
1. Орден «За службу Родине в Вооружённых Силах СССР»
2. ↑ Каланов Н. А. Словарь морского жаргона. — 2-е изд.. — М.: Моркнига, 2011. —
3. ↑ Смыслов О. С. Загадки советских наград. 1918—1991 гг. — М.: Вече, 2005. —
За Службу Родине в Вооруженных Силах СССР
Květoslav Growka - Ladislav F. Sedlák
Řád Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR je vysoké státní vyznamenání, které bylo založeno na základě nařízení prezídia Nejvyššího sovětu SSSR dne 28. října 1974 a bylo udělováno vojákům sovětské armády, námořnictva, pohraničních jednotek a útvarů Ministerstva vnitra. Řád byl zřízen na návrh ministra obrany SSSR A. A. Grečka jako jediný vojenský řád založený v SSSR po skončení 2. světové války. Spadá do Brežněvovy éry, v níž došlo k nadměrnému udělování vyznamenání a jejich devalvaci. Proto překvapivě však nebyl určen jako služební vyznamenání za odsloužená léta, ale uděloval se obdobně jako jiné vojenské řády za konkrétní zásluhy:
• Za dosažené úspěchy v bojovém výcviku, udržování vysoké bojové připravenosti vojsk a vývoje nového vojenského vybavení,
• za prokazatelné ovládnutí zbraní v těch nejtěžších bojových podmínkách,
• za úspěšné studium a ukončení výcviku s výtečným hodnocením,
• za prokázanou odvahu a osobní statečnost, nesobeckost projevenou při plnění vojenských úkolů a povinností,
• za další úkoly ve služby vlasti během služebního poměru v ozbrojených silách SSSR.
Takto definované podmínky pro udělení odpovídaly mírové době. Za války v Afganistánu byl řád udělován i za bojové zásluhy.
Pro nositele všech stupňů řádu platily následující výhody: měli právo na přednostní zajištění bytu, jednou ročně na zpáteční lístek vlakové, lodní, letecké a autobusové dopravy 1. třídy, bezplatnou městskou a místní dopravu, jednou ročně na přidělení poukazu do lázní či na rekreaci a na zvýšení důchodu o 15 %.
Nejvyšším je I. stupeň. Udělování řádu se provádí postupně od III. stupně. Autorem návrhu Řádu Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR je plukovník v záloze L. D. Pilipenko, inženýr Vojenské akademie Dzeržinského. Řádové odznaky byly vyrobeny v Leningradské mincovně. Již na první pohled je patrné, že řád se výtvarně vymyká sovětské tradici, opustil symbol pěticípé hvězdy a jako vzor si vzal hvězdy carského Řádu sv. Vladimíra. Řád však opustil tradiční sovětský ornamentalismus, je nezvykle strohý. Jeho podoba mu u vojáků vynesla přezdívku “šerifská hvězda”.
Popis:
Řád Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR I. stupně je konvexní osmicípá hvězda. Cípy hvězdy tvořené ve formě pozlacených paprsků, které vybíhají od středu, se střídají s hladkými cípy světle modře smaltovanými a zlatě rámovanými o průměru 65 mm. Paprsčitá hvězda je podložena zkříženými raketami. Ve středu je kruhový medailon o průměru 24 mm se zlacenou pěticípou hvězdou, v bílém mezikruží je nahoře opis „Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR“ a dole symbol srpu a kladiva. Medailon je položen na stříbrných oxidovaných křídlech a kotvě.
Řád II. stupně má paprsčitou hvězdu stříbrnou a pozlacenou pěticípou hvězdu v medailonu. III. stupeň je celostříbrný. Řád je vyroben ze stříbra a stupně tohoto řádu se od sebe liší nejen zlacených prvků., ale i obsahem stříbra v pořadí stupňů II. a III. je 55,64 g, I. stupně - 49,859 g (od 18. září 1975). Celková hmotnost (bez ohledu na stupeň) je 64,5 ± 3,0 g [31]. Na reversu je řád opatřen šroubem s maticí pro připevnění na stejnokroj a výjimečně na civilní oděv. Řád se nosí na pravé straně v pořadí za Řádem rudé hvězdy.
První vyznamenání Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR III. stupně proběhlo v předvečer oslav Dne sovětské armády a námořnictva. Nařízením prezídia Nejvyššího sovětu SSSR ze dne 17. února 1975, přesněji personálním rozkazem, bylo vyznamenáno 57 vojáků. Celkem bylo k lednu 1991 bylo uděleno:
• řád I. stupně – 13,
• řád II. stupně – 589,
• řád III. stupně – 69 576, přičemž číslování je průběžné bez ohledu na stupeň.
Poslední ocenění Řádem Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR“ III. stupně v historii SSSR proběhlo dne 19. prosince 1991 (nařízením prezidenta SSSR № UP-3069). Řád obdrželo sedm vojáků „za odvahu a statečnost při výkonu vojenské služby“: pplk. Arakčejev Jurij Alexandrovič, pplk. VolkovValerij Michajlovič, mjr. Fagmanov Irek Abutamovič, npor. Apsarov Jusup Tovpykovič, npor. Iljin Alexander Alexandrovič, npor. Uljanov Nikolaj Alexandrovič a nprap. Krasikov Alexander Pavlovič.
Řád I. stupně je počtem udělení velmi vzácný, ovšem vzhledem ke krátké době udělování a jeho nepříliš velké popularitě se nedá srovnávat s válečnými řády. Navíc mincovna dodala větší počet řádů, než bylo uděleno. Proto po rozpadu SSSR se neudělené exempláře dostaly na faleristický trh, zejména III. Stupně.
Literatura:
1. Орден «За службу Родине в Вооружённых Силах СССР»
2. ↑ Каланов Н. А. Словарь морского жаргона. — 2-е изд.. — М.: Моркнига, 2011. —
3. ↑ Смыслов О. С. Загадки советских наград. 1918—1991 гг. — М.: Вече, 2005. —