Odznak společnosti Modrého kříže
Общество «Голубого креста»
Květoslav Growka - Ladislav F. Sedlák

Myšlenka poskytnout hasičům v případě neštěstí při plnění jejich těžké povinnosti vznikla nejprve na požárních kongresech v letech 1892 a 1896. Iniciativu k provedení této myšlenky převzala rada Carské ruské hasičské společnosti , která zřídila zvláštní komisi pro vypracování charty instituce vzájemné pomoci a nalezení prostředků a způsobů jejího provedení.
Dne 27. června 1897 byl založen Modrý kříž. Cílem společnosti byla materiální pomoc hasičům a jejich rodinám při úmrtí či případné invaliditě. Předsedou společnosti byl kníže Lvov, jehož osobnost byla zárukou poctivé práce pro společnosti.

Znakem společnosti je kříž řeckého typu, který má plochy pokryté modrým smaltem. Ve středu kříže je naložena zlatá hasičská přilba.Kříž je naložen na kotvě se zkříženou sekerou a dále požární tyčí( пожарный лом), tedy základní předměty prezentující hasičský sbor.
Kříž se člení na dva stupně či třídy a to zlatý a stříbrný, kříž je podložen mašličkou ze stuhy řádu sv. Alexandra.
Stříbrný kříž a titul dárcovského člena byly uděleny za jednorázový příspěvek 100 rublů. Kříž se nosil na pravé straně hrudníku.
Odznak se ve většině nosil typicky ruským způsobe, tedy na šroub. Vzácně existuji i odznaky na sponu, tyto odznaky mohou být vyrobeny v Polsku, či cizině, případná klenotnická práce.

doplnění obrázky z internetu

Jubilejní odznak (žeton).

Tento jeton byl poněkud běžnější ohodnocení společnosti pečovatelské práce, ale i jeho udělení bylo podmíněno práci a pomocí lidem, kteří potřebovali individuální pomoc.
Žeton má kosočtverečný tvar a na přední straně má modrý smaltovaný kříž, kolem kterého je nápis
“Общество голубого креста”
zlatými písmeny. Žeton je korunován zlatou přilbou. Na zadní straně byly iniciály přispěvatele a letopočet vydání jetonu.
Jeton byl nošen na řetízku kapesních hodinek. Velikost: 36x23 mm.
Carští hasiči to byla práce vysloužilých vojáků, oni sice dostávali jakousi mzdu, ale jak píše jeden z funkcionářů z Brajnska:
"Tyto peníze se hodily. Předseda pobočky společnosti Modrého kříže v Bryansku napsal ve své zprávě starostovi Bryanska, že většina hasičů jsou vojáci v důchodu, mnohdy to jsou i invalidé z bojů za svobodu vlasti.
Token byl poskytnut všem dárcům, kteří do Společnosti přispěli nejméně 6 rubly najednou.

„ Kníže Гео́ргий Евге́ньевич Львов (1861–), ruský státník, se narodil v roce 1861 a patřil ke staré ruské šlechtě. Během rusko-japonské války byl Lvov vůdcem Zemské organizace pro pomoc zraněným a zdravotně postiženým vojákům.
Druhým předsedou společnosti byl princ Alexander Dmitrievič Lvov. Říkalo se mu „Ohnivý princ“ a „první hasič Ruska“. Už v roce 1880 zorganizoval sedmnáctiletý princ ve svém letním domě ve Strelně první soukromou hasičskou jednotku v Rusku s nejnovější technologií té doby.

Když A. D. Lvov v roce 1894 stál v čele hlavní rady All-ruské hasičské společnosti a ve skutečnosti začal vést celý hasičský sbor země, brzy byl přesvědčen, že hasičské sbory provinčních měst jsou z větší části daleko od dokonalého a v mnoha ohledech podřadného týmu, bylo to vzhledem k velikosti měst a bohatství oligarchů. V roce 1897 organizoval opakovací kurzy pro hasiče z nově organizovaných hasičských sborů. V roce 1890 sám princ pro tyto kurzy připravil příručku „Městské hasičské sbory“, kde shrnul nejlepší hasební metody a techniky získané mnohaletými zkušenostmi ruských hasičů, pojmenovaných termínem „požární taktika“, což bylo pro hasičské sbory dosud neobvyklé.

26. dubna 1899, hlavní rada společnosti založila All-ruská společnost pro vzájemnou pomoc hasičům - společnost Modrého kříže. Cílem této společnosti bylo pomáhat hasičům v případě zdravotního postižení a jiných škod při výkonu profesních povinností, jakož i rodinným příslušníkům hasičů v případě ztráty živitele rodiny.

Činnosti společnosti byly mnohostranné. Mezi jeho úkoly patřilo: přijímání preventivních opatření, potlačování požárních katastrof, pomoc hasičům a osobám postiženým požáry, vydávání odborné literatury, organizace a vedení požárních akcí

Hlavním zdrojem financování činnosti představenstva a dobrovolných hasičských organizací byly jednorázové příspěvky čestných členů společnosti, pojišťoven, peníze z loterií a prodej hasicí techniky.

Bohatí lidé (významní obchodníci, majitelé domů, obchodníci a úředníci) se snažili stát se členy Hasičské společnosti, která je pod záštitou (carské) romanovské dynastie, pro kterou významně přispěla Rada společnosti pro účely hašení požáru. Jako morální povzbuzení a prestiž získali patroni medaile, řády, odznaky a další „nejvyšší“ vyznamenání. Lidé si vážili a byli hrdí na své členství v požární společnosti.


Ruská hasičská společnost byla prakticky jediným centrem v Rusku, které řešilo všechny problémy spojené s požáry. Prostřednictvím úsilí představenstva společnosti bylo možné sjednotit mnoho hasičských funkcionářů, aby vyřešili naléhavé otázky požární bezpečnosti. Předností Společnosti byla velká expanze propagandy ohně. (Přesnější prevence a ochrana)

Ruské hasičské společnosti však přicházejí do těžkých časů od prvních dnů po vypuknutí první světové války. V roce 1916 předložila Rada Imperiální ruské hasičské společnosti poslední zprávu o stavu škody, vzniklé při požárech a společnosti v Rusku v důsledku důsledků první světové války (1914-1915).

Kníže Гео́ргий Евге́ньевич Львов
Jako jeden z nejpopulárnějších veřejných mužů v Rusku byl 14. března 1917 zvolen předsedou vlády a ministrem vnitra první ruské prozatímní vlády. Bohužel neměl vlastnosti, které jsou nezbytné k záchraně Ruska před blížící se katastrofou. Jeho popularita klesla s úžasnou rychlostí a během několika týdnů se jeho vláda ukázala jako naprostý neúspěch.