1 апреля 1911 года был утвержден жетон «В память окончания Виленского военного училища».
1. dubna 1911 byl schválen jeton „Na památku promoce na vojenské škole ve Vilniusu“.

Kruhový jeton s oboustranným erakem vojenských vzdělávacích institucí, který je na něm položen na přední straně. V červeném kruhu je stříbrné zobrazení heraldického erbu města Vilniusu. Kolem kruhu je nápis, v horní části г. Вильно. Po stranách je nápis: «* ВИЛЕНЕЦЪ * ОДИНЪ ВЪ ПОЛѢ И ТОТЪ ВОИНЪ».

Na zadní straně je nápis v kruhu: «КЪ ВЫСОКОМУ И СВѢТЛОМУ ЗНАЙ ВѢРНЫЙ ПУТЬ».
Ve středu medailonu je modrá obloha se symbolikou velkého vozu.
Velikost : 26 x 41 mm
Výrobce firma Eduard, stříbro

Všichni důstojníci a učitelé a úředníci, kteří dříve působili ve škole, jakož i všichni, kteří absolvovali celý kurz teoretické i praktické školení a dosáhli hodnosti důstojníků (od roku 1864), dostali právo (možnost) nosit odznaky.
Tyto jetony bylo možno věnovat své dámě, ale důstojníci je nosili i na blůze uniformy na jemném řetízku. Nejde tedy o oficiální odznak učiliště, ale o pamětní odznak, který si každý pořídil za své peníze. Proto nacházíme tyto jetony i vyrobeny ve zlatě, případně jinak zdobeny.

Vojenská škola Vilno (kadetní škola pěchoty Vilno) byla jednou z prvních kadetských vojenských vzdělávacích institucí ruské carské armády, která školila hlavně pěchotní důstojníky. Byla vytvořena v roce 1864 současně s Moskevskou pěchotní Junkerovou školou během vojenských reforem provedených Dmitrijem Alekseevichem Milyutinem za vlády Alexandra II .
Charakteristickým rysem "Vilňanů" byla vždy rovnost. Ve vzdělávacím procesu byla zvláštní pozornost věnována dodržování zásad síly kolektivu a vojenské kamarádství.
2. ledna 1918 - Škola oficiálně zanikla.

Budova učiliště ve Vilniusu

Skupina důstojníků před budovou školy

Na obrázku je mladý důstojník, který ukazuje jak se správně nosil jeton. Je to na řetízku a na prvním knoflíku uniformy.

Odznak absolventa vojenské školy ve Vilniusu 1915

Odznak byl založen pozdě, 27. února roku 1915 a schválen carem Mikulášem II. U záložního útvaru a v prostorách školy se konaly oslavy. Rok 1915 byl ve znamení vítězství Ruské armády, především nad jednotkami Rakousko-Uherské armády.

Popis kříže:
Rovnostranný (řecký) typ kříže o velikosti 40x40mm.
Ramena kříže jsou pokryty stejnými podélnými pruhy bílého a černého smaltu.Ve středu kříže, které je zlaté v kruhovém modrém ( ale i černém) medailonu je "stříbrný" litevský jezdec, nad kterým je osm zlatých hvězdiček.Na horním rameni je vlevo zlatý monogram cara Mikuláše II. a vpravo stříbrný monogram cara Alexandra II. Na bocích kříže je rytý nápis: «Виленецъ одинъ въ поле и тотъ воинъ. Къ высокому и светлому знай верный путь. Утвержден 27-го февраля 1915 года». Tento nápis dělá z kříže velmi zajímavou dekorace. Nacházíme i novoděly odznaku, ale bez nápisu na hranách- viz obrázek.

Školní prázdniny: Den 1. listopadu, který se shoduje s Dnem patronů školy - Kosmasem a Damiánem - a chrámovým svátkem stejnojmenného školního kostela .
K vrcholu a světlu znáš správnou cestu. Vilenský je válečník sám v poli ( Hrubý překlad řádového hesla školy)

Odznak je výrobkem Petrohradské klenotnické dílny "Eduard".
V roce 1915 se učiliště přesunuje do Poltavy. Vojenská situace se tedy konce roku prudce zhoršuje.
Podoba odznaku učiliště byla schválená na základě výběrového řízení v kterém byl přijat projekt plukovníka generálního štábu Tomilina [полковник ГШ С. В. Томилин 19.02.1910-31.03.1914 ).
Každé rameno kříže navíc mělo barvu bílou, která prezentovala myšlenku a čistotu Vojenského řádu sv. Jiří a černou barvou (smalt) což je barva hřbitovního kříže, zde připravenost vojáka položit život za vlast.
Ve středu kříže, na kulatém medailonu je zobrazení svatého Jiří Vítězného ( ve finální verzi cválající litevský jezdec „Pursuit“ - symbol sahající až do historie litevského velkovévodství.
V době Prozatímní vlády v roce 1917 je tento kříž již bez monogramů carů.
Škola svoji činnost ukončila v lednu roku 1918
Prameny:
O ruských národních tradicích a historii Vojenského učiliště ve Vilniusu. Článek plukovníka А.А. Гордеева v časopisu «Часовой» v květnu 1956.

Odznak
Prozatímní válka 1917
Obrázek mladého důstojníka s křížem učiliště.