Medaile 12.pluku generála Milana R. Štefánika

[Altmann]

Pamětní medaile 12. střeleckého pluku nese jméno slovenského politika generála Milana Rastislava Štefánika. Pravda však je taková, že to byl právě gen. Štefánik, který při své inspekci v Rusku jako jeden z prvních rozeznal a upozornil na nedostatky ve velení a kázni jednotek a svým přímým jednáním si znepřátelil elitu Ruské legii.

Medaile byla založena v roce 1948, je ražena z bronzu o průměru 35 mm a síle střižku 1,75 mm.

Popis medaile :

Medaile se předávala v papírové etujce s malou stužkou a udělovacím dekretem.


Avers :
Okraj medaile je oboustranně zvýšený. Ve střední ploše medaile je poprsí Milana Rastislava Štefánka zobrazené z levé strany hledícího k pravému okraji medaile. Generál je zpodoben s francouzskou čepicí a jeho kabát či plášť je podšit kožešinou a ukončen vysokým kožešinovým límcem (Jde o plášť v kterém působil na své misi v Rusku). Při dolní části poprsí je položena snítka vavřínu. Medaile má při okraji rozložený nápis:

„VERIŤ – MILOVAŤ – PRACOVAŤ"

Revers :
Hladká medaile se zvýšeným okrajem má v ploše dvouřádkový nápis:
„12 / GEN. M.R.Š."

Při okraji medaile je další nápis:

„MEDAILA SLOVENSKÉHO BOHATIERA"

V dolní části, při okraji je letopočet: „1918 – 1948"

V horní části medaile je napojeno poměrně malé úzké ouško se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.


Tento pluk je v roce 1919 doplněn internovanými Slováky, koná strážní službu na magistrále a odjíždí jako poslední jednotka domů do vlasti.


12. čs. střelecký pluk byl zformován v rámci čs. legií v Rusku 15.7.1918 v městě Tomsk. Základem pro jeho zřízení se stal novonikolajevský pochodový prapor, zformovaný v červnu 1918. V létě 1919 byl pluk doplněn příslušníky výcvikového tábora pro Slováky z Irkutsku, přičemž v září 1919 čítal 68 důstojníků a 1768 příslušníků mužstva, jejichž výzbroj tvořilo 1642 pušek, 56 kulometů a 4 minomety. Dne 6.12.1919 získal čestné pojmenování „Milana Rastislava Štefánika“. Pluk nejprve vykonával strážní službu v Irkutsku, dále se přesunul na Uralskou frontu, kde cvičil doplňky pro ostatní pluky, následně střežil transsibiřskou železniční magistrálu v oblasti Nižněudinska a na jaře 1920 zabezpečoval evakuaci čs. jednotek z Vladivostoku. Pluk opustil Rusko jako poslední útvar čs. legií v červenci 1920 na lodi Logan. V průběhu svého nasazení v Rusku ztratil 45 svých příslušníků.. Prvním velitelem pluku byl J. Hnízdo, kterého v únoru 1919 vystřídal J. Palacký. Do Československa pluk přijel v září 1920 a jeho novým posádkovým městem se stalo slovenské město KOMÁRNO. Zde byl sloučen s domácím 12. střeleckým plukem v nový pěší pluk 12 M. R. Štefánika.
Ve velení pěšího pluku 12 MRŠ se v letech 1920 až 1939 postupně vystřídali: pplk. pěch. Josef Palacký (1920-1922), pplk. gšt. Josef Zmek (1922 až 1928), pplk. pěch. František Jelínek (1928 až 1935) a plk. pěch. Ladislav Beneš (1935 až 1939).