Medaile 12.pluku generála Milana R. Štefánika
Pamětní medaile 12. střeleckého pluku nese jméno slovenského politika generála Milana Rastislava Štefánika. Pravda však je taková, že to byl právě gen. Štefánik, který při své inspekci v Rusku jako jeden z prvních rozeznal a upozornil na nedostatky ve velení a kázni jednotek a svým přímým jednáním si znepřátelil elitu Ruské legii.
Medaile byla založena v roce 1948, je ražena z bronzu o průměru 35 mm a síle střižku 1,75 mm.
Popis medaile :
Medaile se předávala v papírové etujce s malou stužkou a udělovacím dekretem.
Avers :
Okraj medaile je oboustranně zvýšený. Ve střední ploše medaile je poprsí Milana Rastislava Štefánka zobrazené z levé strany hledícího k pravému okraji medaile. Generál je zpodoben s francouzskou čepicí a jeho kabát či plášť je podšit kožešinou a ukončen vysokým kožešinovým límcem (Jde o plášť v kterém působil na své misi v Rusku). Při dolní části poprsí je položena snítka vavřínu. Medaile má při okraji rozložený nápis:
„VERIŤ – MILOVAŤ – PRACOVAŤ"
Revers :
Hladká medaile se zvýšeným okrajem má v ploše dvouřádkový nápis:
„12 / GEN. M.R.Š."
Při okraji medaile je další nápis:
„MEDAILA SLOVENSKÉHO BOHATIERA"
V dolní části, při okraji je letopočet: „1918 – 1948"
V horní části medaile je napojeno poměrně malé úzké ouško se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.
Tento pluk je v roce 1919 doplněn internovanými Slováky, koná strážní službu na magistrále a odjíždí jako poslední jednotka domů do vlasti.
12. čs. střelecký pluk byl zformován v rámci čs. legií v Rusku 15.7.1918 v městě Tomsk. Základem pro jeho zřízení se stal novonikolajevský pochodový prapor, zformovaný v červnu 1918. V létě 1919 byl pluk doplněn příslušníky výcvikového tábora pro Slováky z Irkutsku, přičemž v září 1919 čítal 68 důstojníků a 1768 příslušníků mužstva, jejichž výzbroj tvořilo 1642 pušek, 56 kulometů a 4 minomety. Dne 6.12.1919 získal čestné pojmenování „Milana Rastislava Štefánika“. Pluk nejprve vykonával strážní službu v Irkutsku, dále se přesunul na Uralskou frontu, kde cvičil doplňky pro ostatní pluky, následně střežil transsibiřskou železniční magistrálu v oblasti Nižněudinska a na jaře 1920 zabezpečoval evakuaci čs. jednotek z Vladivostoku. Pluk opustil Rusko jako poslední útvar čs. legií v červenci 1920 na lodi Logan. V průběhu svého nasazení v Rusku ztratil 45 svých příslušníků.. Prvním velitelem pluku byl J. Hnízdo, kterého v únoru 1919 vystřídal J. Palacký. Do Československa pluk přijel v září 1920 a jeho novým posádkovým městem se stalo slovenské město KOMÁRNO. Zde byl sloučen s domácím 12. střeleckým plukem v nový pěší pluk 12 M. R. Štefánika.
Ve velení pěšího pluku 12 MRŠ se v letech 1920 až 1939 postupně vystřídali: pplk. pěch. Josef Palacký (1920-1922), pplk. gšt. Josef Zmek (1922 až 1928), pplk. pěch. František Jelínek (1928 až 1935) a plk. pěch. Ladislav Beneš (1935 až 1939).
Medaile byla založena v roce 1948, je ražena z bronzu o průměru 35 mm a síle střižku 1,75 mm.
Popis medaile :
Medaile se předávala v papírové etujce s malou stužkou a udělovacím dekretem.
Avers :
Okraj medaile je oboustranně zvýšený. Ve střední ploše medaile je poprsí Milana Rastislava Štefánka zobrazené z levé strany hledícího k pravému okraji medaile. Generál je zpodoben s francouzskou čepicí a jeho kabát či plášť je podšit kožešinou a ukončen vysokým kožešinovým límcem (Jde o plášť v kterém působil na své misi v Rusku). Při dolní části poprsí je položena snítka vavřínu. Medaile má při okraji rozložený nápis:
„VERIŤ – MILOVAŤ – PRACOVAŤ"
Revers :
Hladká medaile se zvýšeným okrajem má v ploše dvouřádkový nápis:
„12 / GEN. M.R.Š."
Při okraji medaile je další nápis:
„MEDAILA SLOVENSKÉHO BOHATIERA"
V dolní části, při okraji je letopočet: „1918 – 1948"
V horní části medaile je napojeno poměrně malé úzké ouško se závěsným kroužkem k upevnění na stuhu.
Tento pluk je v roce 1919 doplněn internovanými Slováky, koná strážní službu na magistrále a odjíždí jako poslední jednotka domů do vlasti.
12. čs. střelecký pluk byl zformován v rámci čs. legií v Rusku 15.7.1918 v městě Tomsk. Základem pro jeho zřízení se stal novonikolajevský pochodový prapor, zformovaný v červnu 1918. V létě 1919 byl pluk doplněn příslušníky výcvikového tábora pro Slováky z Irkutsku, přičemž v září 1919 čítal 68 důstojníků a 1768 příslušníků mužstva, jejichž výzbroj tvořilo 1642 pušek, 56 kulometů a 4 minomety. Dne 6.12.1919 získal čestné pojmenování „Milana Rastislava Štefánika“. Pluk nejprve vykonával strážní službu v Irkutsku, dále se přesunul na Uralskou frontu, kde cvičil doplňky pro ostatní pluky, následně střežil transsibiřskou železniční magistrálu v oblasti Nižněudinska a na jaře 1920 zabezpečoval evakuaci čs. jednotek z Vladivostoku. Pluk opustil Rusko jako poslední útvar čs. legií v červenci 1920 na lodi Logan. V průběhu svého nasazení v Rusku ztratil 45 svých příslušníků.. Prvním velitelem pluku byl J. Hnízdo, kterého v únoru 1919 vystřídal J. Palacký. Do Československa pluk přijel v září 1920 a jeho novým posádkovým městem se stalo slovenské město KOMÁRNO. Zde byl sloučen s domácím 12. střeleckým plukem v nový pěší pluk 12 M. R. Štefánika.
Ve velení pěšího pluku 12 MRŠ se v letech 1920 až 1939 postupně vystřídali: pplk. pěch. Josef Palacký (1920-1922), pplk. gšt. Josef Zmek (1922 až 1928), pplk. pěch. František Jelínek (1928 až 1935) a plk. pěch. Ladislav Beneš (1935 až 1939).