Partyzánská skupina Blaník

[Altmann]

Partyzánská skupina Blaník


Skupina byla aktivní od října roku 1944 a svůj boj ukončila po 9. květnu 1945

V prostoru Soběslavi byla vysazena 13 členná skupina BLANÍK. Výsadek byl proveden z SSSR (Ukrajina). Velitelem byl Leonid Kalina (22.3.1923). Diverzní skupina BLANÍK ale měla původně seskočit v lesním masivu Strážiště (6 km severně od Pacova), a zde soustředit pod svým velením odbojové pracovníky a provádět diverzní akce, mj. zničit či poškodit muniční závod ve Vlašimi a skladiště pohonných hmot v nedalekém Domašíně. Kalina dostal v Kyjevě adresu na Františka Rathauského, hajného v Lukavci a též uniformu německého důstojníka, pro cesty v okupačním prostředí, vyzbrojen byl samopalem PPŠ, pistolí a ručními granáty. Kalina postupoval po seskoku všeobecně severním směrem na Kamenici nad Lipou a Pacov a počátkem března 1945 vytvořil 16 člennou bojovou skupinu z ruských zajatců. V prostoru Lukavec ji připojil k 8. oddílu TÁBORITŮ (velitel Václav Houška), s nímž zasáhl do závěrečných bojů na Benešovsku v květnu 1945, při nichž utrpěl 7.5.1945 těžké zranění hlavy, které zanechalo trvalé následky.

Skupina sice prováděla diverzní akce menšího rozsahu, ale hlavní cíl, jak vyhodnotil Hlavní partyzánský štáb v Kyjevě splněn nebyl. Celkem důležité pro domácí odboj však je zapojení českých vlastenců do odboje a účast oddílu v osvobozovacích bojích v květnu 1945.

Na památku bojů a statečných lidí byla vydaná i pamětní medaili. Sice neznáme všechny fakta, nevíme kdo byl autor, nevíme jak vypadá potvrzení či dekret, ale stále doufáme, že se nám opět časem podaří získat další relevantní skutečnosti.

Popis dekorace:
Medaile he vyrobena z obecného kovu o průměru 40 mm. a síle střižku 2 mm

Avers:
Medaile má oboustranně zvýšení okraj. V ploše medaile je zobrazena postava partyzána s puškou v ruce. V dolní části jsou dva lipové listy s květy. V pozadí za partyzánem je nápis:¨
"PARTYZÁNSKÝ ODDÍL BLANÍK "


Avers:
Na zadní straně, v ploše medaile je zobrazena hlava psa a dále je zde symbolický nápis:
"NAŠEMU NÁRODU SVOBODU - NEPŘÍTELI SMRT "

K hornímu okraji medaile je připojeno větší kruhové závěsné ouško , kterým prochází stuha k zavěšení na oděv:


STUHA:
Stuha je 30 mm široká v barvě slovanské trikolory.

Pan Měřička popisuje medaili vyrobenou z obecného kovu a upravenou do barvy stříbra. Byl jsem upozorněn, že existuje medaile vyrobena v patinovaném bronzu, která není v soupisu zahrnuta. Medaile je přece jen nepatrně odlišná od popsané ražby. Je zde tedy opět otázka. Jde o pozdější ražbu? Nebo bylo přece jen při původní edici pamatováno na rozčlenění medaile na stříbrnou a bronzovou? Je možné, že existuje i medaile upravena do barvy zlata? Zde zatím nemáme přesné znalosti a jde jen o fabulaci. Chtěl bych poděkovat kolegovi Jiřímu Hrachovinovi za poskytnuté obrázky stříbrné a bronzové medaile, které pocházejí z jeho sbírky.


Poznámka:
Samopal PPŠ-41 byl pokračovatelem starších typů PPD-1934/38 a PPD-1940. Tento nový typ byl navržen konstruktérem G. S. Špaginem, kterému se podařilo odstranit neduhy předchozích typů. V porovnání se starším samopalem PPD byl tento samopal přesnější, jednodušší a méně nákladný a náročný na výrobu. Do výzbroje byl Rudou armádou přijat v roce 1941, ovšem rozsáhlejší výroba započala až v roce 1942. Celkem bylo do roku 1947 vyrobeno přes 5 miliónů kusů, z toho drtivá většina v ruských zbrojních závodech. Malá část samopalů válečné produkce (asi 10 000 ks)[ však vyšla z íránské kulometky v Teheránu.


Tulský Tokarev vz. 1933 (TT 33, rusky 7,62-мм самозарядный пистолет Токарева образца 1930 года, 7,62 mm Samozarjadnyj Pistolet Tokareva obrazca 1930 goda) byl první samonabíjecí pistolí přijatou do výzbroje Rudé armády a užívanou ve významnějším množství. Používán byl především důstojnickým sborem, vojenskou policií a v určité míře také tankisty či letci.




http://www.detektorweb.cz/index.4me?s=s ... 82c1b0d5dc

[Altmann]

Medaile bronzová"

[Altmann]

Leonid Kalina narozen 22.března 1923 v Rovně na Ukrajině (SSSR). Narodil se v české rodině, která se na Ukrajině usadila koncem 19. století. Jako mladý chlapec bojoval statečně v jednotkách Rudé armády od 25.června 1941. Zde je možno usuzovat, že byl dobrovolník, inteligentní a nesmírně statečný. Byl velitelem čety a bojoval od Smolenska , Kyjev, Leningrad a je možno říci, že byl zapojen v těch nejtěžších bojových akciích, které RA s nepřítelem sváděla. Pro svoji kázeň, statečnost, disciplinovanost a jistě i věrnost KSSS byl v září 1942 byl vybrán do důstojnického kurzu, který absolvoval s velmi dobrým hodnocením a v roce 1944 byl vycvičený specialista a podrobil se partyzánskému tvrdému výcviku pro partyzánské velitele na území ovládaném nepřítelem. Od dubna do září 1944 prošel speciálnímu diverzním výcvikem u 10, výsadkové brigády ve Vitebsku. Zde se opět osvědčil a byl vybrán jako velitel diverzní skupiny pro akce v okupovaném Československu. Skupina měla celkem 13 bojovníků ( někde je uváděn počet 14). V noci 1. října 1944 byla skupina vysazena v prostoru Soběslavi pro splnění úkolu v operaci "BLANÍK" . Velitel skupiny Kalina ovládal český jazyka a v Protektorátu Čechy a Morava navázal bojový kontakt s českými partyzány (skupina TÁBORITÉ A ZA PRAHU). Skupina se aktivně zapojila do bojů s německými okupanty v květnu 1945. V bojích u obce Jedliny okr. Pelhřimov byl raněn do hlavy a toto zranění jej poznamenalo. Jeho poválečný osud není znám.

I když skupina hlavní úkol nesplnila, hovoříme o statečných vojácích, kteří si zaslouží naši vzpomínku.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedist ... %A1t%C4%9B


Poznámka o odboji u Mlékárenského družstva MADETA:

V odboji bylo nadále mistrně využíváno organizace družstva, které zasahovalo do tehdejších devíti
okresů jižních Čech. Hlavní těžiště bylo situováno v Lukavci, kde byl činný parašutista LEONID KALINA
a kam ing. Hojdar určil jako vedoucího oddílu VIII. partyzánské brigády Táborité Václava
Houšku, toho času na útěku. Nakonec bylo 12 oddílů Táboritů, jejichž velitelem byl ing. Hojdar
krycím jménem „Jožka“ a náčelník štábu Rudolf Marek krycím jménem „Rudla“ spojeno s paradesantem
„Za Prahu“ a potvrzeno jako „Svaz partyzánských oddílů Za Prahu – partyzánská brigáda Táborité“.
ing. Hojdar dlouho mátl Němce v Táboře tím, že neustále zdůrazňoval význam táborského družstva pro
zásobování lidu, ovšem i dobře utajované informace o odbojové činnosti se postupně dostávaly na
povrch, takže se síť podezření kolem ing. Hojdara začala stahovat. Poslední dny války tak prožil
mimo domov a zachránil jej rychlý spád událostí.




Toto naše povídání vzniklo s pomocí pana Jaroslava Hrachoviny, kterému tímto děkuji.