Královský uherský řád Sv. Štěpána

[Altmann]

Druhá promoce se konala dne 31. ledna roku 1765 a snad v souvislosti se sňatkem Josefa II. s bavorskou princeznou Marií Josefou. Při této promoci bylo uděleno celkem 8 velkokřížů, jedním z nositelů velkokříže se stal Leopold kardinál Migazzi (vídeňský arcibiskup). Dále to bylo 6 komandérských křížů, jedním z nich byl český gubernátor Leopold hrabě Kolovrat. Malých křížů bylo uděleno celkem 12.
V době, kdy byl velmistrem Josef II., to byla promoce, která se uskutečnila dne 5. prosince roku 1765 a mezi zajímavými jmény velkokřižníků jsou např.:
- arcivévoda Ferdinand (1754-1806) potomní vévoda modenský a habsburský, zakladatel dynastie Este,
- vévoda Albrecht saský (1738-1822), manžel starší dcery Marie Terezie, Marie Kristýny (1742-1798) potomní místodržitel v rakouském Nizozemí,
- kníže Václav Kaunic-Rietberg (1711-1794) slavný politik, velký kancléř a osobní přítel císařovny Marie Terezie (dracounova hvězda knížete byla vyňatá z jeho rakve a je uložena v knížecí rodinné hrobce ve Slavkově).

Mezi rytíři řádu však nacházíme stále větší množství příslušníků starobylé uherské šlechty, ale přece jen se začínají objevovat i jména nešlechticů, převážně úředníků, kteří zastávali důležité státní úřady či funkce. V tomto případě to jsou především Malé kříže řádu.
Za panování osvíceného císaře Josefa II. se konalo celkem 26 řádových promocí, poslední promoce proběhla dne 4.února roku 1790.
Císař Leopold II., který vládl velmi krátce, uskutečnil celkem 4 řádové promoce. První proběhla dne 19. prosince roku 1790 a velkokřížem byl dekorován Antonín Theodor hrabě Colloredo-Wallsee, arcibiskup Olomoucký. V době velmistrovství císaře Leopolda II. bylo jmenováno 5 velkokřížů, žádný komandér ani nositel Malého kříže.

Třetím velmistrem se stává císař František II, (budoucí císař František I. 1768-1835). Za dlouhé vlády tohoto panovníka se uskutečnilo celkem 43 promocí. Vláda císaře Františka byla vládou ve velmi složité historické době a tak mezi nositeli řádu rytířů Sv. Štěpána nacházíme jména známá z koaličních a napoleonských válek. Jde o velice zajímavé a jistě nám i známá jména.
V roce 1796 získal velkokříž František baron Thugut, ministr zahraničí, v roce 1799 František hrabě Collorédo, Nejvyšší komoří a státní konferenční ministr. V roce 1805 Jan Filip hrabě Stadion, velvyslanec v Petrohradě a současně s nim i tehdejší velvyslanec v Berlíně a pozdější rakouský kancléř, Kliment Václav kníže Metternich (1773-1859).
V roce 1810 se stává nositelem velkokříže generál, pozdější maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg. Kníže svůj řád obdržel v souvislosti se svoji úspěšnou misí a hodnosti velvyslance v Paříži a jeho podílu na sňatku císaře Napoleona I. s arcivévodkyni Marií Luisou. Při této příležitosti obdržel velkokříž řádu i sám císař Napoleon I. a jeho adoptivní syn Eugen Napoleon, vicekrál Italský, dále maršál Alexandr Berthier, vévoda Neuchâtelský, ale i maršál Luis Nicolas Davout, vévoda z Auerstädtu a Eckmühlu, dále Hugo Bernard Maret vévoda z Bassana a také maršál André Masséna, vévoda z Rivoli a z Esslingenu. (Císař Napoleon měl velký zájem na získání řádu Zlatého rouna, ale ani jako císařův zeť tento starobylý řád neobdržel).
Naopak, syn Napoleona Orlík získal velkokříž řádu Sv. Štěpána v roce 1811, řád mu byl dle zvyklosti udělen do kolébky při narození. V roce 1813 byl velkokřížem dekorován ruský generál Alexandr Ivanovič hrabě Ostermnann-Tolstoj, ale také pruský ministr Karel August baron Hardenberg, dánský král Bedřich VI.. Později po Napoleonově porážce a změně vlády ve Francii v roce 1815 francouzský král Ludvík XVIII., ruský ministr zahraničí Karel Robert hrabě Nesellrode, ale také francouzský ministr zahraničí Charles Maurice Talleyrand vévoda z Beneventu a z Dina, pruský státní ministr Karel baron Stein. V roce 1818 se velkokřižníékem řádfu stává anglický regent Jiří, potomní král Jiří IV. a v roce 1825 francouzský král Karel X:, a konečně v roce 1826 ruský car Mikuláš I.

Poznámka:
Připomeneme si, že cizinci nejsou započítání do počtu rytířů, který je přesně limitován řádovým statutem!

[Altmann]

Řád se stává dekorací udělovanou téměř všem panovníkům a „potentátům“ Evropy. V roce 1843 se majitelem velkokříže stává princ Albert. Zde však již je velmistrem rakouský císař Ferdinand V. (1793-1875). Za velmistrovství Ferdinanda se uskutečnilo celkem 13 řádových promocí. Jistě i zde bude zajímavé, pokud se seznámíme alespoň s těmi známými jmény:
Ivan Fedorovič Paskievič, vévoda Varšavský a Jerevanský, který po potlačení uherské vzpoury získal v roce 1849 brilianty ke svému velkokříži. V roce 1844 velkokříž obdržel maršál Alfréd kníže Windischgrätz a ruský následník trůnu Alexandr, kterého známe jako cara Alexandra II.

V roce 1848 se velmistrem řádu stráva mladičký císař František Josef I. (1830-1916).V první promoci velmistra Františka Josefa obdržel velkokříž řádu pražský arcibiskup kardinál Bedřich kníže Schwarzenberg (všichni nominovaní arcibiskupové v Rakousku automaticky při své intronizaci získávali velkokříž řádu Sv. Štěpána).
Mimo generála Paskieviče nacházíme mezi nositeli řádu další ruská jména a to v souvislosti s potlačením vzbouřených Maďarů:
- ministr války Černyšev,
- generál, kníže Gorčakov,
- rakouský generál Julius svobodný pán Haynau,
- maršál Josef Václav Radetzký (rok 1851).

V roce 1851 získává velkokříž i český šlechtic kníže Schwarzenberg. Kníže ve své funkci ministerského předsedy byl pevnou oporou mladičkého císaře. Pro nás je zajímavé i to, že jde o bratra pražského kardinála.
Jihlavský rodák svobodný pan Karel Bedřich Kübeck získává velkokříž ve své vysoké funkci předsedy dvorní rady. Z cizinců jistě známá osobnost pruský generál Bedřich von Wrangel získal velkokříž také v roce 1851. Rok 1854 byl slavným rokem, kdy maršál Radetzký obdržel ke svému velkokříži brilianty (velkokříž je deponován ve Vídni ve Vojenském muzeu-Arsenál). V tomto roce obdržel velkokříž i francouzský císař Napoleon III. a v roce 1857 francouzský ministr zahraničí Alexandr hrabě Walewski (Hrabě byl levobočkem císaře Napoleona a jeho polské milenky, hraběnky Marie Waleské).V tomto roce obdržel velkokříž i bratr císaře Františka Josefa I, (1832-1867) Maxmilián, potomní císař mexický potupně zastřelený v roce 1867.Velkokříž s brilianty obdržel turecký sultán Andul Medjid I.
Perský šach byl dekorován velkokřížem v roce 1859. V roce 1864 obdržel velkokříž pruský kancléř Otto von Bismarck, tedy člověk, který se zasloužil o porážku rakouského císaře, ale zároveň nedovolil císařství rakouské ponížit či zničit. Snad jako perličku se sluší uvést, že v roce 1872 obdržel velkokříž i pruský generál Helmuth von Moltke, vítěz na našimi vojsky, kdy v roce 1866 jsou rakouská vojska poražena u Hradce Králové právě von Moltkem. Zde však to je spíše ocenění generála za jeho akce ve válce pruské-francouzské 1870/71.
Jména, které zde uvádíme, jsou výkvětem evropské kvality a co jméno, to pojem. Uvedeme tedy další nositelé řádu Sv. Štěpána a slavná jména, byť některá již jsou zapomenuta.
Uherský šlechtic, ministerský předseda Gulai hrabě Andrássy, bavorský princ-regent Luitpold, anglický korunní princ Edvard, kterého známe jako anglického krále Edvarda VII. Řeckého krále Jiřího I., siamského krále Tšula Longkorna. V roce 1872 je to potomní císař Vilém I., dánský král Bedřich VIII., ruský velkokníže Pavel Alexandr a Mikuláš Alexandr, rumunský král Carol I., ruský car Alexandr III. a další car Mikuláš II., švédský král Gustav V., japonský císař Mutsu-Hita, osmanský sultán Andul Hamid obdržel velkokříž s brilianty, bavorský král Ludvík III. řecký král Konstantin I., rumunský král Ferdinand a jeho syn, tedy ještě jako korunní princ Carol, potomní král Carol II., bulharský kníže a potomní car Ferdinand a jeho syn Boris. Následuje celá řada německých vévodů, knížat, pruských princů, ale i vznešených příslušníků panujících rodin(princů) italských, španělských nebo osmanských.
.

Zcela mimořádné, pro nás snad až nepochopitelné je udělení velkokříže mexickému prezidentu, kterým byl v roce 1901 Porfirio Diaz. Tento člověk byl hlavním exponentem odsouzení mexického císaře Maxmiliána k smrti zastřelením v Queretaru. Císař František Josef I. prokázal mimořádný politický takt. Mexiko této pocty svému prezidentovi vzpomnělo a v roce 1938 silně odsoudilo násilné připojení Rakouské republiky k III. říši.
Velkokříž získal i král Černé Hory a to již v roce 1860. Král Nikola byl nositelem i I.třídy řádu Železné koruny a následně i velkokřížem řádu Leopolda. Velkokříž získal i syn Nikoly, korunní princ Danilo.
Mezi nositeli řádu v nejvyšším stupni velkokříže jsou jména egyptských chediv, habešský císař Menelik a další, jejich exotická jména jsou dnes již zapomenuta.

Faleristická zajímavost:
Dne 23.března 1908 je z rozhodnutí císaře Františka Josefa zřízena tak zvaná „MALÁ DEKORACE“.
Tato „malá dekorace“ byla zřízena z praktických důvodů, neb umožnila viditelné nošení dekorace (malého kříže), která velkokříž nahradila a viditelně označila nositele, což bylo nutné nejen u vojáků (vysokých důstojníků a generality).V případě malé dekorace velkokříže je na trojúhelníkové náprsní stužce miniaturka hvězdy řádu Sv. Štěpána. Hvězdička má předepsaný rozměr 20 mm.
Pro stupeň komandér je na stužce upevněna miniaturka svatoštěpánské koruny.

Posledním velmistrem řádu, po skonu císaře Františka Josefa I., se stal císař Karel I. (1889-1922). V době Velké války bylo udělení řádu Sv. Štěpána minimální, což bylo jistě pochopitelné právě ve spojitosti s válkou. Velmi zajímavých aktem tedy je až udělení řádu, který císař Karel I. osobně předal tureckému sultánovi Mehemedu V. Rašadovi. Řád byl sultánovi odevzdal dne 18. dubna roku 1918 v Istanbulu a řádový klenot i hvězda jsou bohatě zdobeny brilianty.

Dovolil jsem si přiložit originální velkokříž řádu, který pochází ze zahraniční sbírky a majitel souhlasí s uveřejnění, nepřeje si však být jmenován.
Etuje je originální, ale zakoupena od výrobce.

[Altmann]

Další rozhodnutí císaře je poněkud sporné a část faleristů doufá, že udělení bylo oprávněné a další část faleristů i historiku udělení zpochybňuje.
Dne 18. března roku 1918 císař Karel udělil rakouskému maršálovi a palatinu uherskému arcivévodovi Josefovi (1872-1962) velkokříž řádu Sv. Štěpána s meči a válečnou dekorací. Řád v této podobě opravdu existuje, opravdu byl udělen, ale tím zároveň je v příkrém rozporu se řádovým statutem. Ve stanovách je zdůrazněno, že tento řád byl založen jako jistá vznešená protiváha slavného Vojenského řádu Marie Terezie. V tomto ojedinělém a stanovám odporujícím je klenot doplněn meči, které jsou vloženy mezi ramena kříže klenotu. Řádová hvězda s meči je doplněna klasickou válečnou dekorací.
Arcivévoda Josef se řadí k plejádě velkých vojáků a jeho vojenské úspěchy byly oceněny komandérským křížem Vojenského řádu Marie Terezie. Císařovo osobní rozhodnutí a tato mimořádná výjimka je tedy dlouholetým sporem faleristů a to nejen v Rakousku. Arcivévoda Josef, který zemřel v požehnaném věku vždy uváděl, že císař mu řád udělil zcela mimořádně. Josef v době svého pobytu v Maďarsku, kde žil a po roce 1945 i v Německu vždy vystupoval s touto zcela mimořádnou a ojedinělou řádovou dekorací.
V případě Maďarska si jen stručně připomeneme, že i zde byl dne 20. srpna roku 1938 maďarským říšským správcem, kterým byl Miklós Horthy de Nagybanya, řád obnoven. Admirál se sám ustavil do funkce velmistra a rozhodl, že řád Sv. Štěpána bude i nadále nejvyšším záslužným řádem Maďarska a vyzvedl jej či předřadil všem stávajícím řádům Maďarska. Opět otázka, zda k tomuto kroku měl Horthy právo jednak morální, ale především právní. (Stejně sporné je i obnovení Vojenského řádu Marie Terezie).
Velkokřížem řádu Sv. Štěpána byl dekorován říšský maršál Hermann Göring, známý svoji až sběratelskou vášňí a obdivem k vojenským i civilním řádům.
Řád Sv. Štěpána dle práva zaniká rozpadem monarchie v roce 1918!

Pokud si tyto řádky věnované slavnému řádu Sv. Štěpána pozorně pročte čtenář, pochopí sám, že tak vzácný řád, který se až tak často objevuje v nabídce i renomovaných aukčních domů, v nás vždy musí vzbuzovat podezření a snad jen pro movité členy naší malé faleristické společnosti, při nákupu originálu je vždy nutné být bdělým a ostražitým a pochybovat………….

[SFS]

najnovsie su v ponuke - Dorotheum . komander, a hviezda u Thiesa.. tu myslim o originalite nie je moc pochybovat..

[teodor]

prikladám foto arcivojvodu Jozefa so spomínanou hviezdou s vojnovou dekoráciou a mečmi

[sefit]

Podľa dostupných prameňov udelil veľkokríž Rádu sv. Štefana s vojnovou dekoráciou a mečmi cisár Karol I. arcivojvodovi Jozefovi niekedy na konci októbra 1918, keď už boli dni monarchie spočítané. Dňa 27. októbra 1918 prehlásil cisár Karol I. uhorského palatína "Homo regius" v Uhrách. Arcivojvoda bol v maďarských vládnych kruhoch veľmi obľúbený, bol pokladaný za riadnu hlavu tzv. maďarskej vetvy Habsburgovcov a Viedeň do neho vkladala nádej, že može zachrániť aspoň torzo rútiacej sa veľmoci. Arcivojvoda Jozef okamžite požiadal o uvoľnenie spod vernosti cisára a menoval grófa Hadika za ministreského predsedu. O pár dní na to však bolševici obsadili Budapešť a vyhlásili tzv. Maďarskú republiku rád, ktorej armáda sa okamžite vrhla aj na Horné Uhry, teda Slovensko. Po páde "červenej republiky" sa arcivojvoda, dočasne internovaný, vrátil späť ako tzv. "Ríšsky správca" (Reichverweser). Vymenoval Ištvána Fridricha ako ministerského predsedu a admirála Horthyho ako najvyššieho veliteľa. Arcivojvoda sa však nikdy netajil svojou lojalitou k detronizovanému cisárovi Karolovi I., ktorého uznával ako jediného zvrchovaného vládcu a pripravoval krajinu na jeho návrat. Jeho plán na pomoc cisára Karola I. pri návrate na uhorský/maďarský trón však stroskotal na odpore maďarských vládnucich kruhov ako aj mocností Dohody. Arcivojvoda bol nútený abdikovať, moci sa, ako nový Ríšsky správca,chopil M. Horthy. Arcivojvoda žil potom ako člen Hornej komory relatívne v ústraní aj keď sa angažoval vo vede a kultúre. Istý čas pôsobil dokonca ako prezident maďarskej Akadémie pre vedu. V roku 1945 emigroval do SRN, kde v roku 1962 aj umrel.

Rakúski faleristi a de facto všetci kto sa faleristikou zaoberajú majú problém s touto dekoráciou práve preto, lebo o jej udelení neexistuje jediný údaj. Podľa slov arcivojvodu Jozefa mu túto dekoráciu udelil cisár osobne a jediný, kto to mohol potvrdiť bol on samotný. Keď však arcivojvoda niekedy v polovici 20-tych rokov s touto verziou prišiel, bol už ex-cisár pár rokov mŕtvy a teda nebol nikto okrem samotného arcivojvodu, kto by to mohol potvrdiť. Cisár nikdy takúto dekoríciu arcivojvodovi neodovzdal, tá na fotografii je súkromne vyrobená na objednávku arcivojvodu niekedy koncom 20-tych rokov. Neexistuje ani písomný dôkaz o udelení. Z čisto praktického hľadiska je teda jasné, že takúto dekoráciu nikto nikdy z oficiálneho a úradného poverenia, dokonca ani nie ako návrh, v RU, teda do 30. októbra 1918, nevyrobil. Neexistencia žiadneho písomného dokladu o udelení, je teda najväčšou slabinou (ne)existencie tejto dekorácie. Nezostáva nič iné, len arcivojvodovmu tvrdeniu veriť. Na druhú stranu však neexistujú dôvody, prečo by sme tak urobiť nemohli.

Arcivojvoda bol človek, ktorý vždy až do poslednej chvíle zachovával svoju oddanosť zosadenému cisárovi, obetoval pre záchranu uhorského trónu všetko, vzdal sa všetkých svojích ambícií, len aby navrátil trón späť tomu, kto bol "z Božej vôle kráľ". Nesmieme pritom zabúdať, že samotný arcivojvoda bol vysoko obľúbený v širokej spoločnosti ako aj vládnych kruhoch novej a starej maďarskej šlachty a zo štátnických dôvodov bol prehlásaný v Uhrách za "Homo regius". Nič mu nebránilo v tom, aby sa postupne z Reichverweser(a) stal regulérne korunovaným maďarským (uhorským) kráľom a založil tak maďarskú vetvu Habsburgovcov. Príkladov z histórie je neúrekom. Ak teda prijmeme prehlásenie arcivojvodu Jozefa ako pravdivé, tak dekorácia existovala, aj keď len virtuálne.

Dôvody odmietania tejto dekorácie z "legitimistických" dôvodov, teda že rád mal charaketer oceňovania len za civilné zásluhy a štatút o zavedení vojnovej dekorácie a mečov nič nevraví, nemožno brať ako 100% relevantné. Žiadny štatút či jeho zmena nevraví o udelení dekorácie (MMTO, rád Sv. Štefana, MVK) v drahokamovom prevedení, ale predsa len takéto dekorácie existovali a boli udelované ako "najvyššie a čestné stupne". O ich udelení rozhodol len panovník, nik iný a to na základe svojho vlastného rozhodnutia. Štatút však vždy presne vraví ako má byť rádová dekorácia prevedená. Čo sa týka vojnovej dekorácie a mečov, všeobecne platí, ze KD sa udeľuje v čase vojny a meče sú prejav odvahy pred nepriateľom. Ide o uhol pohľadu na osobu arcivojvodu. Ak ho ponímame prísne ako poľného maršála k.u.k. armády v čase vojny, tak tam asi civilné zásluhy hľadať nemôžeme. Iné to však bude, ak na neho budeme nahliadať ako na "Homo regius", suveréna kráľovstva, ktorý ho chráni v čase vojny proti nepriateľovi. Od 27. októbra 1918 však už arcivojvodu Jozefa treba ponímať ako práve zvrchovaného správcu kráľovstva. Táto funkcia je omnoho vyššia ako hodnosť poľného maršála.
Ďalší faktor na ktorý sa nedý uplatniť "legitimistický" pohľad, tak to je osoba cisára. Cisár je vždy a za každých okolností zvrchovaný suverén všetkých RU rádov, nik nemôže prikázať čo môže a čo už nie. Rád Sv. Štefana je Jeho osobný majetok, on ho prepožičiava, môže rozhodnúť alebo aj zamietnuť jeho udelenie. Nemusí to byť síce politicky správne, ale kedykoľvek môže štatút rádov pozmeniť.
No a nakoniec ide o samotnú povahu cisára Karola I. Bol to mladý a moderný muž, ktorý bol "cisárom-samoukom". Trón prebral len po dva a pol roka "prípravy" na svoje poslanie a v podmienkach najvyššej štátnickej krízy. Plne si uvedomoval, že nastala nová doba. Sú známe jeho osobné denníky, kde uvažuje, resp. poznamenáva si, že žiada o návrhy na nové nápady k zmenám štatútov rádov. On sám bol v tomto smere "nekonvenčný" a uvedomoval si, že výnimočná doba si žiada výnimočné postupy. Udelil niekoľko rytierskych krížov MMTO mimo primárneho schválenia rádovou kapitulou, teda len svojím vlastným rozhodnutím. Na poľného maršála mimo zaužívaného postupu a celkom nečakane povýšil Franza Frhr. Rohr von Denta a na opačnom konci hierarchie urobil z mladučkého poručíka, neskôr nadporučíka Franza Kerna najviac dekorovaného mladého, subalterného dôstojníka.
Vo svetle týchto skutočností sa udelenie výnimočnej dekorácie s jasným politickým účelom javí ako vysoko pravdepodobné.

[raadyjo]

Na této stránce je umístěna spousta fotek klenotů výše zmíněného řádu:
http://www.pinterest.com/nvdvoorde/orde ... n-orders-/

[Altmann]

V časopisu Signum III. řada č. 11 v roce 2000 jsme publikovali odborný článek pana Ing. Jana Špatného, který byl věnovaný řádu sv. Štěpána a řádové hvězdě knížete Václava Antonína Kounic-Rietberg

V článku je podrobně popsaná dracounová hvězda řádu s kterou byl kníže pochován v rodinné hrobce. Chceme tedy jen upozornit na tento článek věnovaný mimořádné a u nás nejstarší řádové hvězdě, která po odborném restaurování byla opět uložena v hrobce.

Jen malou část protokolu:
"Nejprve jsem provedla rekonstrukci tvaru hvězdy. Čištění jsou prováděla lehkým tamponováním v destilační vodě tak, aby nedošlo k dalšímu poškození. Vyčištění artefakt jsem srovnala do původního tvaru a postupně naskeletovala na hedvábnou krepelínu. Chybějící paprsky jsem vytvarovala z ryzí Ag folie a dopatinovala k původní barvě roztokem polysilfidu v poměru 1:1 s destilovanou vodou. Chybějící dracounové předivo dobarveno stejným roztokem a doplněno. Po dokončení rekonstrukce hvězdy a naskeletování fragmentu plátna na hedvábnou krepelínu jsem na střed umístila vyčištěný a doplněný medailon. Na závěr jsem celý řád ošetřila roztokem ( Nystatin+) proti plísním"

Rozměry 11x10,5 cm, váha 13,145 g (po restaurování)


Opravenou kounicovskou hrobku zpřístupňuje Historické muzeum ve Slavkově z Brna při různých příležitostech i veřejnosti a tak je opět možné spatřit na vlastní oči nejen velkého státníka, ale i toto unikátní vyznamenání.

Kníže Václav Antonín Kounic-Rietberg se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti českých, rakouských i evropských dějin. Stal se symbolem diplomata, který dokázal u jednacího stolu získat více než vojáci na bitevním poli. Byl vzdělaný a mluvil několika jazyky.

Zveřejněno se souhlasem redakce časopisu SIGNUM