Druhá promoce se konala dne 31. ledna roku 1765 a snad v souvislosti se sňatkem Josefa II. s bavorskou princeznou Marií Josefou. Při této promoci bylo uděleno celkem 8 velkokřížů, jedním z nositelů velkokříže se stal Leopold kardinál Migazzi (vídeňský arcibiskup). Dále to bylo 6 komandérských křížů, jedním z nich byl český gubernátor Leopold hrabě Kolovrat. Malých křížů bylo uděleno celkem 12.
V době, kdy byl velmistrem Josef II., to byla promoce, která se uskutečnila dne 5. prosince roku 1765 a mezi zajímavými jmény velkokřižníků jsou např.:
- arcivévoda Ferdinand (1754-1806) potomní vévoda modenský a habsburský, zakladatel dynastie Este,
- vévoda Albrecht saský (1738-1822), manžel starší dcery Marie Terezie, Marie Kristýny (1742-1798) potomní místodržitel v rakouském Nizozemí,
- kníže Václav Kaunic-Rietberg (1711-1794) slavný politik, velký kancléř a osobní přítel císařovny Marie Terezie (dracounova hvězda knížete byla vyňatá z jeho rakve a je uložena v knížecí rodinné hrobce ve Slavkově).
Mezi rytíři řádu však nacházíme stále větší množství příslušníků starobylé uherské šlechty, ale přece jen se začínají objevovat i jména nešlechticů, převážně úředníků, kteří zastávali důležité státní úřady či funkce. V tomto případě to jsou především Malé kříže řádu.
Za panování osvíceného císaře Josefa II. se konalo celkem 26 řádových promocí, poslední promoce proběhla dne 4.února roku 1790.
Císař Leopold II., který vládl velmi krátce, uskutečnil celkem 4 řádové promoce. První proběhla dne 19. prosince roku 1790 a velkokřížem byl dekorován Antonín Theodor hrabě Colloredo-Wallsee, arcibiskup Olomoucký. V době velmistrovství císaře Leopolda II. bylo jmenováno 5 velkokřížů, žádný komandér ani nositel Malého kříže.
Třetím velmistrem se stává císař František II, (budoucí císař František I. 1768-1835). Za dlouhé vlády tohoto panovníka se uskutečnilo celkem 43 promocí. Vláda císaře Františka byla vládou ve velmi složité historické době a tak mezi nositeli řádu rytířů Sv. Štěpána nacházíme jména známá z koaličních a napoleonských válek. Jde o velice zajímavé a jistě nám i známá jména.
V roce 1796 získal velkokříž František baron Thugut, ministr zahraničí, v roce 1799 František hrabě Collorédo, Nejvyšší komoří a státní konferenční ministr. V roce 1805 Jan Filip hrabě Stadion, velvyslanec v Petrohradě a současně s nim i tehdejší velvyslanec v Berlíně a pozdější rakouský kancléř, Kliment Václav kníže Metternich (1773-1859).
V roce 1810 se stává nositelem velkokříže generál, pozdější maršál Karel Filip kníže Schwarzenberg. Kníže svůj řád obdržel v souvislosti se svoji úspěšnou misí a hodnosti velvyslance v Paříži a jeho podílu na sňatku císaře Napoleona I. s arcivévodkyni Marií Luisou. Při této příležitosti obdržel velkokříž řádu i sám císař Napoleon I. a jeho adoptivní syn Eugen Napoleon, vicekrál Italský, dále maršál Alexandr Berthier, vévoda Neuchâtelský, ale i maršál Luis Nicolas Davout, vévoda z Auerstädtu a Eckmühlu, dále Hugo Bernard Maret vévoda z Bassana a také maršál André Masséna, vévoda z Rivoli a z Esslingenu. (Císař Napoleon měl velký zájem na získání řádu Zlatého rouna, ale ani jako císařův zeť tento starobylý řád neobdržel).
Naopak, syn Napoleona Orlík získal velkokříž řádu Sv. Štěpána v roce 1811, řád mu byl dle zvyklosti udělen do kolébky při narození. V roce 1813 byl velkokřížem dekorován ruský generál Alexandr Ivanovič hrabě Ostermnann-Tolstoj, ale také pruský ministr Karel August baron Hardenberg, dánský král Bedřich VI.. Později po Napoleonově porážce a změně vlády ve Francii v roce 1815 francouzský král Ludvík XVIII., ruský ministr zahraničí Karel Robert hrabě Nesellrode, ale také francouzský ministr zahraničí Charles Maurice Talleyrand vévoda z Beneventu a z Dina, pruský státní ministr Karel baron Stein. V roce 1818 se velkokřižníékem řádfu stává anglický regent Jiří, potomní král Jiří IV. a v roce 1825 francouzský král Karel X:, a konečně v roce 1826 ruský car Mikuláš I.
Poznámka:
Připomeneme si, že cizinci nejsou započítání do počtu rytířů, který je přesně limitován řádovým statutem!
