Vojenský rád Marie Terezie

[Altmann]

Rok 1914, začátek světové války, úmrtí kancléře řádu to vše vede k jistému oživení řádu. Po Khunově smrti se kancléřem řádu stává nositel rytířského kříže již polní zbrojmistr Géza Fejerváry, který svůj rytířský kříž obdržel za bitvu u Sloferína.

Již 27. srpna 1914 tedy ihned na počátku války, František Josef I. osobně rozhodl o udělení velkokříže německému císaři Vilému II. (1859-1941) zároveň rozhodl o udělení komandérského kříže generálplukovníkovi Helmutu von Moltke (1848-1916) , šéfovi německého generálního štábu . Je celkem známo,že Moltke byl synovec pruského maršála stejného jména. Obě nominace a to je nutno zdůraznit jsou akce ryze diplomatické, jsou výrazem spojenectví s německou armádou, s německým spojencem. Zároveň si tímto připomínáme,že to je i poslední nominace, kterou císař František Josef I. učinil ještě jako řádový suverén. Po smrti našeho císaře, který dne 21.listopadu 1916 umírá se novým panovníkem a zároveň suverénem řádu stává jeho prasynovec arcivévoda Karel (1888-1922) a ten také rozhodoval o dalším udělování řádu. Za suverenity císaře Karla se uskutečnilo celkem 14 řádových pomocí, první (171) řádová promoce se konala již 25.listopadu 1916, teda již čtyři dny po smrti starého císaře. Karel a mnozí historici tvrdí,že pod rodinou kuratelou, udělil či byl nucen udělit velkokříž:
- vrchními veliteli armády arcivévodu Bedřichu (1856-1936). Tento Bedřich byl syn arcivévody Karla Ferdinanda a bratr arcivévody Albrechta a vnuk slavného arcivévody Karla.

Dne 15. ledna 1917 císař Karel a to opět z titulu funkce suveréna řádu udělil další velkokříž a to bratrovi arcivévody Bedřicha, arcivévodovi Evženovi, velmistrovi řádu Německých rytířů (1863-1954). Je to právě tento arcivévoda, který se stal posledním žijícím nositelem velkokříže když zemřel v italském Meranu.
O dva dny později 17.ledna 1917 přijal císař sám. Na žádost celé armády velkokříž řádu. Dne 1.března 1917 udělil císař další, v pořadí již čtvrtý velkokříž a to maršálovi Františku svob. pánovi Konrádovi z Hötzendorfu (1852-1922). Ten dnem 1. ledna 1917 převzal, jako šéf generálního štábu , po Karlovi vrchní velení na italské frontě . Dne 2.června 1917 udělil Karel komandérský kříž generálplukovníkovi Svetozaru Boreovičivi de Bojna ( 1856-1920) a o pět dní později a zde z důvodů více diplomatických než vojenských velkokříž bulharskému caru Ferdinandovi (1861-1948).
Dne 30.června roku 1917 obdržel velkokříž řádu i bavorský král Ludvík III. ( 1845-1921) syn bavorského prince regenta Luitpolda ( 1821-1912), který byl vládcem v Bavorsku neb vládl za duševně nemocného krále Ludvíka II. ( 1845-1886) i jeho mladšího bratra Ottu I. ( 1848-1916).

Dne 18.července 1917 na přímý pokyn císaře Karla I., obdržel komandérský kříž řádu generál plukovník , potomní polní maršál Eduard svobodný pán Böhm-Ermolli.
Poznámka Alt:
Tento statečný voják a čestný člověk žil po skončení války v Opavě u svých sester. Československá republika mu přiznala hodnost armádního generála s odpovídající penzi.Nebyl oblíbencem ani prezidenta Masaryka, ani Beneše, ale jeho ,loajalita k novému státu byla příkladná. Po okupaci ČSR zneužil Hitler starého pána, udělil mu hodnost polního maršála (ale bez dalších hmotných náležitostí) s právem nosit maršálskou uniformu. Řády polního maršála jsou uloženy v Opavském muzeu a podrobnosti najdete na našich stránkách.

První klasická a velká promoce, která proběhla na přání císaře a ve spolupráci s řádovou kapitulou je v pořadí 180.promoce konaná dne 17.srpna 1917 v osobní vile císaře Waertholz, blízko městečka Reichenau u Neukirchenu. Císař osobně vyznamenal celkem 24 důstojníků, z tohoto počtu jde o udělení čtyř komandérských křížů:

- 1.generál pěchoty Arthur svob.pán Arz ze Strauszenburgu ( 1857-1935)
- 2.generál jízdy Viktor Dankl z Krasniku (1859-1941)
- 3.generálplukovník arcivévoda Josef (1872-1962), který později při vzniku Maďarské republiky „rad“ postavil do opozice a potlačil její armádu
- 4.polní maršál Hermann baron Kövess z Kövesshay(1854-0924)

Dalších 20 důstojníků obdrželo rytířský kříž řádu Marie Terezie byl mezi nimi i Gottfried svob.pán Banfield (1890-1986. Tento voják, pilot se tak stal nejstarším žijícím rytířem MMTO. Jeho dekorace jsou uloženy ve Vídni ve VHÚ Arsenál. Při poslední návštěvě s Dr. Jedličkou a panem Tuskem jsme však byli upozorněny,že jediný originál je
Právě rytířský kříž řádu, ostatní dekorace jsou sice originály, ale celá pozůstalost je již jen ilustračně sestavena a upravena.

Dne 27.října roku 1917 udělil císař Karel komandérský kříž velkoadmirálu císařského loďstva Antonínu Hausovi (1851-1917) a dne 28. listopadu 1917 velkokříž saskému králi Bedřichu Augustovi III. ( 1865-1932).
Dne 26. března 1918 získal velkokříž princ Leopold Bavorský (1846-1930), který byl jedním z vysokých německých důstojníků, velitelů na východní frontě a byl manželem císařovy dcery Gisely (1856-1932)
Dalším vyznamenaným je německý polní maršál Paul Hindenburg von Beneckendorf (1847-1934) jeden z významných velitelů a pozdější prezident Výmarské republiky. Posledním byl opět význačný německý voják a schopný velitel maršál August von Mackensen (1849-1945) velitel německo-rakouských vojsk v Haliči a na Balkáně.

Řádová kapitula svolala další a dosti důležitou promoci 17.srpna 1918, přesně rok po promoci ve vile Wartholz, tentokráte to bylo v tehdejším uherském Presspurku, město, které dnes známe jako nádherné moderní město Bratislavu. Rytířský kříž řádu obdrželo celkem 12 důstojníků. Dne 2. října 1918 rozhodla kapitula o udělení komandérského kříže Karlu svob.pánovi Pflanzer-Baltinovi a dalších pět důstojníků obdrželo rytířský kříž řádu.

Tato promoce je vlastně poslední akcí vztahující se k tomuto slavnému a starobylému řádu v rámci Rakouska-Uherska.V době suverenity císaře Karla bylo tedy uděleno celkem:
- 10 velkokřížů
- 8 komandérských křížů
- 37 rytířských křížů

V posledních letech stařičkého císaře Františka Josefa I. bylo uděleno:
- 1 velkokříž
- 1 komandérský kříž

[Altmann]

V průběhu Velké války 1914-18 docházeli k řádové kapitule návrhy na udělení MMTO. Řádová kapitula evidovala více jak 3000 návrhů a žádostí, ale při vyhodnocení a splnění všech přísných kriterii kladené na tento slavný řád jen 1.072 bylo prověřeno jako reálné, ale i tyto podléhali další šetření a zkoumání. Nakonec bylo vyhověno jen velmi malému počtu oprávněných osob(důstojníků)



Kancléřem řádu byl až do roku 1914 rytíř řádu Géza Fajéváry a to od roku 1896. Po jeho smrti zůstává kancléřství až do roku 1917 neobsazeno. V březnu byl pověřen kancléřství řádu František hrabě Konrád z Hötzendorfu, který tuto čestnou funkci vykonával až do své smrti roku 1925. Po jeho smrti se kancléřem řádu stává generálplukovník Viktor hrabě Dankl z Krasniku, který byl nositelem komandérského kříže MMTO. V době válečné tuto funkci zastával arcivévoda Bedřich a to od roku 1916 do roku 1918 aby byl následně vystřídán maršálem Hermannem Kövessem z Kövessházy a opět tuto funkci vykonává až do své smrti v roce 1924.Po jeho smrti se na jediný rok ujímá funkce generálplukovník svobodný pán Pfanzer-Baltin po něm následuje Josef svobodný pán Roth z Limanova-Lipanova, kterého však ještě v průběhu roku 1931 nahrazuje generálplukovník Arthur svobodný pán Arz ze Strauszenburgu a v roce 1931 řádová kapitula uzavřela s konečnou platnosti.

Mezi zajímavosti rozhodně patří problematika řádu po rozpadu monarchie v roce 1918. Monarchie sice zanikla, ale řádová kapitula pokračovala ve své činnosti či přesněji ve svých povinnostech. Již dne 7. března roku 1921 zahájila svoji práci s cílem prověřit všechny zbývající návrhy na udělení řádu. Z rozhodnutí řádovém kapituly je dne 7.března svolána 186.řádová promoce a je zde vyznamenání 12 důstojníků, kteří obdrželi rytířský kříž. V roce 1921 dne 10.června bylo vyznamenáno dalších 13 rytířů, a dne 12.října 1921 je potvrzeno další udělení rytířského kříže dalším pěti statečným důstojníkům. Dne 22.června 1922 je opět uděleno 12 rytířských křížů a 16.prosince 1922 další čtyři rytířské kříže. Dne 21.dubna 1924 práce kapituly pokračuje a rytířským křížem jsou dekorováni další 4 důstojníci. Téhož roku, ale 11.prosince je potvrzeno udělení dalších tří rytířských křížů. Ani toto však není konec řádu. Kapitula se sešla znovu a dne 25.října 1927 dala souhlas k udělení komandérského kříž generálu jízdy Aloisovi knížeti Schöburg-Hartensteinovi (1858-1942), který byl velitelem na italské frontě a v době tak zvané 11. ofenzivy dosáhl výtečných výsledků u Isonza. Později v době republiky v éře E. Dollfuse (1892-1934) byl tento pán nejprve státním sekretářem a později ministrem obrany Rakouska. Pro nás je zajímavý i tím,že v jižních Čechách vlastnil zámeček Červenou Lhotu.

Dne 25.října 1927 byl Rytířský kříž udělen ještě 8 důstojníkům a dne 21.prosince 1929 bylo jmenováno další 6 důstojníků rytíři řádu MMTO. Dnem 31. října 1931 skončila činnost řádové kapituly.
STATISTIKA:
Od 17.srpna 1917 do 31. října 1931 je podchyceno udělení:
- 6 komandérských křížů
- 110 rytířských křížů

k tomuto počtu musíme připočítat řádovými suvenýry udělených:
- 11 velkokřížů
- 4 komandéry
- a jde celkově u udělení 131 řádových dekorací. V tomto počtu je zahrnuto 9 příslušníků tehdy vládnoucích rodů
- 62 důstojníků, kteří pocházeli přímo z Rakouska a Českých zemí
- 2 důstojníci z Itálie ( Banfield a Trapp)
- 5 Poláků
- 2 Rumuni
- 1 důstojník slovenské národnosti Šaricer????
- 32 Maďarů
- 1 důstojník bez jasné státní příslušnosti

Jistě pro nás všechny bude zajímavé upozornit na důstojníky, které bychom mohli přece jen blíže znát.
Jde o rytířský kříž generála pěchoty Michala Ludvíka Apela, dále plukovníka generálního štábu Dr. Karla Bardorlffa, který byl také osobním sekretářem následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda a později i autorem výtečné monografie o osudech řádu Marie Terezie (po roce 1914). Další zajímavá osobnost byl plukovník Guirin svobodný pan Duval de Dampierre, který byl valonského původu, nebo kapitán Emil Fey, který se později stává rakouským vícekancléřem a po násilném připojení Rakouska k nacistickému Německu byl nacisty 16.března 1938 zastřelen.
Zajímavou a snad rozporuplnou postavou je osoba nadporučíka Gajkomira Glagovace ( 1883-1922) důstojník černohorského původu od roku 1904 v aktivní službě císařské armády, který se vyznamenal v bojích na srbské frontě, kde vedl útoky se svoji kulometnou rotou a prokazoval nesmírnou osobní statečnost. Po válce vstoupil krátce do armády království Srbu,Chorvatů a Slovinců, ale zde byl služebně šikanován. Odchází do Rakouska, později do Maďarska kde také zemřel. Byl vyobcován z kruhu vlastní rodiny, což je v černohorském rodinném klanu největší možný trest. Zachoval však věrnost monarchii a nezradil svoji důstojnickou čest.

Rytířský kříž obdržel námořní kapitán, pozdější admirál a velitel císařského námořnictva Mikuláš Horthy z Nagy (1869-1957) potomní říšský správce, Rytířský kříž obdržel z námořní akci u Otranta 15. května 1917. Horthy byl velitelem největšího námořního křižníku ( či bitevní lodi?) Viribus Unitis a před tímto byl úspěšným námořním velitelem na lodích Habsburg a Navarra.

Jak jsme již napsali, v roce 1931 řádová kapitula ukončila svoji práci, činnost byla ukončena, doklady a veškerá dokumentace uložena. Přesto( dle našeho názoru zcela neoprávněně) rozhodl Horthy snad z titulu správce uherského království,že Vojenský řád Marie Terezie nezaniká zrovna tak jako královský řád Sv. Štěpána. Dne 4. listopadu 1938 bylo rozhodnuto, aby funkce velmistra, tedy suveréna řádu byla spojena s funkci říšského správce. V letech 2. světové války, dne 22. ledna 1944 byl rytířským křížem řádu vyznamenán velitel 9. lehké honvédské divize generálmajor Vitéz Kornel Oszlányi. Stal se tak jediným důstojníkem maďarské armády, který byl zcela mimořádně a nikoliv v souladu s rozhodnutím řádové kapituly vyznamenán řádem Marie Terezie.Naštěstí další vývoj události na východní frontě již logicky nedovolil pokračovat v udělování řádu. Je nutno si uvědomit,že Vojenský řád Marie Terezie měl platnost pro celou monarchii a nikdo ani Horthy z titulu funkce říšského správce, kterého lze spíše nazvat admirálem potoků,říček a rybníků , ale v žádném případě suverénem řádu. Přesto však historici bez hlubších znalosti historie MMTO raději obcházejí neb se nedokáži od této problematiky distancovat či ji alespoň vysvětlit.

[Altmann]

Vojenský řád Marie Terezie měl být a také byl nošen „In natura“ (podobně jako např. Ruský vojenský řád Sv.Jiří) a nemohl být nahrazen malou stužkou, která však stejně byla zavedena až v dvacátém století. Původní rytířské kříže se nosily na průvlečných stuhách, které byly mnohdy doplněny o modní mašli. Přibližně v dvacátých letech devatenáctého století jsou tyto stuhy nahrazeny volně složenými stuhami do trojúhelníků, později do typického rakouského trojúhelníků, aby v roce 1917 se vrátili k tradici klasické průvlečné stuhy.


STATISTIKA
Ve sledovaném období od roku 1757 do roku 1878 kdy vlastně došlo k poslednímu udělení MMTO v devatenáctém století zpracovala řádová kapitula celkem 3.320 předložených návrhů. Řádová kapitula zasedala pětatřicetkráte a realizovala 170 promocí. Celkem udělila:
- 26 velkokřížů
- 38 komandérských křížů
- 649 rytířských křížů

Z rozhodnutí hlavy států (panovníka) bylo uděleno:
- 16 velkokřížů
- 64 komandérských křížů
- 153 rytířských křížů

Z tohoto počtu je však uděleno cizincům:
- 8 velkokřížů
- 28 komandérských křížů
- 127 rytířských křížů

SOUHRN:
Celkový počte udělených dekorací MMTO je 1.109 řádů. Tento počet je jistě zajímavý a dokládá nám vzácnost originální, udělených řádových křížů.

K dalšímu udělování dochází až v době Velké války 1914-1918. V této době bylo řádové kapitule předloženo celkem 1.072 návrhů. Řádová kapitula zasedala celkem patnáctkrát a uskutečnila 25 řádových promocí, ale její činnost se protáhla až do roku 1931 kdy bylo s konečnou platností ukončeno vše co s tímto vzneseným řádem souviselo. Kapitula udělila celkem:
- 6 komandérských křížů
- 110 rytířských křížů

Z rozhodnutí císaře bylo uděleno:
- 11 velkokřížů
- 3 rytířské kříže

Od roku 1931 obdržela řádová kapitula celkem 4.392 návrhy. Řádová kapitula zasedala a řešila danou problematiku celkem padesátkrát a uskutečnila 25 promocí Z rozhodnutí kapituly bylo uděleno:
- 26 velkokřížů
- 44 komandérských křížů
- 759 rytířských křížů

Z vůle a rozhodnutí císaře bylo uděleno:
- 20 velkokřížů
- 67 komandérských křížů
- 153 rytířských křížů

Je zajímavé sledovat i osobnosti a kompletnost udělení řádu. Pouze devět (9) důstojníků získalo postupně všechny řádové stupně tohoto slavného řádu. Jako příklad si opět připomeneme českého šlechtice Karla Filipa Schwarzenberga, který získal svůj rytířský kříž 25. března 1794. Komandérský kříž 28.května 1806 a konečně velkokříž 19. října 1813.

Udělení rytířského kříže řádu Marie Terezie bylo zároveň i povýšením do stavu rytířů a doplnění či vylepšení řádového erbu. Nositel velkokříže měl nárok na titul svobodného pána. Když došlo k odstranění nároků na získání šlechtictví u řádu Sv. Štěpána, řádu Leopolda i Železné koruny je tato výsada zachovaná pouze u MMTO.

Symbolika řádu se objevuje i na pomnících. V roce 1897 je na památníku kolínského bojiště. Nádherné reliéfy znázorňuji slavný jezdecký útok „holobrádků“ pluku de Ligne.

Od roku 1878 do roku 1914 mnoho rytířů řádu umírá a tak v roce 1914 žili již jen dva(2) nositelé rytířského kříže MMTO:
- Alfons hrabě z Caserty
- Arnošt August vévoda z Cumberlandu

Podobná situace nastává i po roce 1918 kdy rytíři řádu postupně umírají. V Maďarsku po roce 1918 žilo 38 nositelů řádu z tohoto počtu i dva nositelé komandérského kříže ( arcivévoda Josef a maršálek Kövess z Kövessházy. V roce 1944, tedy rok, kdy neoprávněně Horty jeden rytířský kříž udělil, žilo již pouhých sedm(7) nositelů tohoto vznešeného řádu.

[Altmann]

Československo:
U nás se zmíníme o několika známých rytířích, mnozí již byli zmiňováni v časopise Signum a tak zde jako připomenutí.
Snad nejznámějším nositelem řádu byl nadporučík, později kapitán československé armády Jan Fousek , který se narodil 24.června 1892 v Hostimi u Berouna. Fousek jako jednoroční dobrovolník(1912) narukoval v roce 1914 v rámci mobilizace do císařské armády. Narukoval k 102.českému pluku jako kadet aspirant k 9. četě. Již v březnu 1915 je ve funkci velitel této čety raněn. V únoru roku 1916 se vrací ke své četě, je povýšen do hodnosti nadporučíka a na základě své žádosti se stává aktivním vojákem (důstojník z povolání). Pro své mimořádné velitelské schopnosti je ustanoven do funkce velitele útočné jednotky .- Jagdkommando (v rámci pluku). Již v době sedmé ofenzivy na italské frontě 1916 v bojích u obce Novavas a Jamiano prokázal své velitelské schopnosti a statečnost a uvádí se,že dne 16.září 1916 získal svůj rytířský kříž MMTO i když jej vlastně obdržel až po ukončení války.Rytířský kříž získal (popis z knihy Dr. Carla von Bardolffa):
„Italové prolomili rakouské postavení a Fousek se svými muži (73 bojovníků) provedl nečekaný a smělý protiútok na pravé křídlo pronikajícího nepřítele a to s takovou silou a zuřivostí,že se mu podařilo zatlačit Italy zpět. Tak on a jeho jednotka zabránili panice a svůj vlastní bojový úsek udrželi a odrazili i další útoky. Sám Fousek byl zraněn.“

Řádová kapitula s konečnou platnosti dne 27.června 1922 rozhodla u udělení rytířského kříže MMTO. Osud tohoto statečného vojáka a čestného člověka však pokračuje.Nadporučík Jan Fousek byl převzat do čs.armády, ale odchází v roce 1927. Oficielně na vlastní žádost. Existuje však dostatek dokladů, kdy tento důstojník byl šikanován a z pohledu důstojníků legionářů i ponižován. Kapitán Fousek byl dále nositelem:
- řád Železné koruny III.třídy s válečnou dekorací
- Vojenský záslužný kříž III.třídy s válečnou dekorací
- Stříbrná medaile (Signum Lavdis
- Bronzová medaile (Signum Lavdis)
- Velká stříbrná medaile Za statečnost pro důstojníky s písmenem „K“ na stuze
- Karlův vojenský kříž 1916
- Medaile Za zranění
- Království SHS-řád Bílého orla

A další pamětní dekorace.
V době Protektorátu Čechy a Morava se stává předsedou organizace Národní souručenství, ale již v roce 1942 je z této funkce odvolán a to na popud ministra osvěty, českého fašisty Moravce. Po skončení války, tak jak je v Čechách zvykem se hledal nepřítel a tak ani statečný člověk Fousek svému osudu neunikl. Byl celkem 2x projednáván Lidovým soudem a byl odsouzen za kolaboraci. V této době se zároveň „ztratil“ jeho rytířský kříž MMTO. Pan Fousek v roce 1968 osobním dopisem s vysvětlením požádal pracovníky vídeňského Arsenálu o pomoc a nápravu. Pan Měřička dokonce tuto žádost prověřil a dle sdělení Dr.Kryštofa Jana Allmayer-Becka mu byl ztracený exemplář nahrazen. Jan Fousek zemřel dne 16.června 1980 v Havlíčkově Brodě ve věku 88 let. Byl tedy jedním ze tří posledních rytířů řádu. Jeho kříž se nezachoval (nebyl nalezen a je možné,že byl vrácen do Vídně)
V roce 1980 ještě žil hejtman pěchoty rytíř řádu, původem z Chorvatska Jiří Dragičevič –( Chorvatů bylo celkem 9 a mezi nimi 2 nositelé komandérského kříže a to maršálek Svetozar Borevič de Bojna a velkoadmirál Anton Haus, který se narodil v roce 1851 v Tolmienu v Přímoří, které bylo součástí Uherska).

Zcela nejstarším nositelem řádu však byl Gottfried svobodný pán Banfield. Když tento statečný důstojník dne 17.srpna 1917 přejímal ve vile Wartholz z rukou císaře Karla I. nikdo ani on sám netušil,že bude posledním žijícím rytířem Vojenského řádu Marie Terezie.

[Altmann]

Mnozí faleristé se snaží porovnávat význam našeho řádu s obdobnými řády v Evropě. Jistě nebude od věcí si pár detailů připomenout a pokusit se MMTO porovnat s dalšími slavnými řády (pokud je to možné).
MMTO byl za celou dobu své existence udělen celkem 1240 krát a v porovnáním s pruským řádem Poute lé Merité, který byl založen v roce 1740 byl od června 1740 do listopadu 1812 udělen celkem v 724 případech. V této době, kdy probíhali koaliční války se do významu i počtu oba řády dají porovnat, neb udělení bylo také přísné a výběrové. Řád Marie Terezie byl od roku 1757 do roku 1816 udělen 804 vybraným statečným důstojníkům, později se však počty udělení snižují tak, že do konce století je počet udělených řádových dekorací
1.109 exemplářů. V době války v letech 1914.1918 je uděleno dalších 131 kusů, ale počty pruského řádu narůstají až překročí hranici 2500 kusů. Právě ve válečných letech 1914/18 bylo uděleno 687 exemplářů.
Porovnat náš MMTO s ruským řádem Sv. Jiří je jistě obtížné neb velkokříž byl udělen celkem v počtu 23 exemplářů k porovnání s velkokřížem MMTO, kde je počet 61 velkokřížů. Nižší stupně řádu Sv. Jiří jsou v bývalé carské a současné ruské armádě v nesmírné vážnosti i nadále.

Anglický kříž královny Viktorie ( The Victoria Cross), který byl založen v roce 1855, tedy v době Krymské války za 100 let překročil číslo 100 exemplářů a je udělován i v současnosti.

Dnes patří tento vznešený řád mezi nejkrásnější řádové dekorace, které většina z nás má ve svých sbírkách uložena především v kopiích. Originály ze sbírky jsou uloženy(doufejme) v depozitu Národního muzea a ve Vojenském historickém ústavu na Žižkově. Jeden rytířský kříž je pietně uložen v jedné moravské sbírce. Jsem znám, jako až fanatický monarchista a tak nepřekvapí, když tento řád považuji za „českou“ záležitost, neb je založen českou královnou Marii Terezii za vítězství na českém bojišti a v průběhu staletí máme s řádem spojené i české důstojníky. Je smutné,že čeští a slovenští historici neradi připouští,že bych mohl mít přece jen trochu pravdy.Maďaři na rozdíl od nás mají svoji hrdost spojenou s královským uherským řádem Sv. Štěpána.

Konec

[Altmann]

Zpráva o vítězství u Kolína byla do Vídně doručena v ranních hodinách dne 20.června 1757. Rozradostněná císařovna Marie Terezie poslala pro nejvyššího komořího Jana Josefa knížete Khevenhüllerra (1706- 1776) a svým jménem mu nařídila poslat ihned maršálkovi Daunovi blahopřejný a děkovný dopis. V tomto dopise císařovna vyjádřila nejen svůj osobní dík, ale stejně tak poděkovala všem ostatním důstojníkům i vojákům. Nařízením panovnice dochází k povyšování statečných vojáků, kteří se v bitvě nejvíce vyznamenali, ale i k udělení a rozdělení peněžitých odměn. Všichni důstojníci, kteří se přímo zapojili do bojů obdrželi další (tedy celý mimořádný plat či žold), ranění dokonce zdvojnásobený! Mužstvo obdrželo zvláštní, mimořádný příplatek 16 krejcarů navíc a zvláštní přídavek potravin. Ranění poddůstojníci a vojíni také zdvojený žold.

Jedním z nejvíce postižených pluků byl slavný pěší pluk č.4 (Deutschmeister), zde padl plukovník Karel Mohr von Weldt dále to byl jeden major, 31 nižších důstojníků a 466 mužů (poddůstojníků a vojínů). Jen tento pluk obdržel částku 6.203 zlatých na odměnách.

Dalším statečným plukem byl nám známý valonský dragounský pluk de Ligne. Na odměnách bylo vyplaceno 2.364 zlatých a dalších 1.190 zlatých za padlé (pobité) koně. Statečnost tohoto pluku byla navíc oceněna a zdůrazněna rozhodnutím, aby napříště všichni příslušníci pluku zůstali bezvousí tedy „holobrádci“ a pro tento pluku byly vyšity čtyři standarty. Sama císařovna se na jejich vyšívání osobně zúčastnila. Pro nás je zajímavé, že jedna z těchto standart je uložena ve Vojenském historickém muzeu v Praze. Tento slavný bojový prapor či jak se tehdy říkalo standarta je opatřena francouzským, tedy tehdy módním a vznešeným nápisem:
„ Qui s y frotte,s y pigue“-překlad ve smyslu- Kdo se otře, ten se píchne.
Na této standartě je zobrazena bohyně války, která v ruce drží větvičku růží. Standarta pro švadronu vedenou plukovníkem de Thiennesem, byla opatřena výjevem útoku proti pruskému pěchotnímu čtverhranu a opatřena vyšitým nápisem:
„ Plus ila kontent,plus ila sont precieux“ – překlad:
Čím jsou dráže vykoupeny , tím jsou drahocennější.

Standarta podplukovníka byla opatřena obrazem či výjevem dobytí baterie u Nové Vsi s nápisem:
„ C est en vain,gu ila la protégent“-překlad:
- Marně se namáhají ji zachránit

Poslední standarta majorova , byla opatřena obrazem znázorňující útok na Bedřichovu osobní stráž s nápisem:
„ Ah! Que n en a-t-il d aventtague“-překlad:
- Škoda,že na ně nemá odvahy.

Valonský pluk holobrádku byl zřízen v roce 1725 sloučením pluku de Ligne a Holstein-Norburg a kyrysnického pluku Westerloo. Jeho prvním majitelem do roku 1732 byl Johann Philips Marguis Wasterloo hrabě de Merode a druhým až do kolínské bitvy Ferdinand princ de Ligne v hodnosti maršálka. Po bitvě u Kolína se stal dne 22.května 1757 novým majitelem Benedikt hrabě Daun ( tehdy v hodnosti podmaršálka).Pluk ještě častokráte měnil své majitele i číslo Uvedeme si alespoň některé:

- generál jízdy Maxmilián hrabě Baillet de Latour 1790-1806

V letech 1760-65 byl pluk přezbrojen a přecvičen na pluk švališérský, což se ještě opakovalo v letech 1791-1798. Následně opět hovoříme o pluku dragounském. V roce 1835 se stal majitelem pluku maršálek Alfréd kníže Windisch-Graetz )1787-1862). Po skonu knížete bylo rozhodnuto,že pluk ponese na věčné časy jméno majitele Windisch-Greatzovo jméno.

[Altmann]

MEDAILE


K poctě slavného vítězství našich vojsk u Kolína byla ražena stříbrná medaile o průměru 45 mm a hmotnosti 34,8g. Autorem medaile byl vídeňský medailér Anton Franz Wideman ( 1724-1788).

Popis medaile:
Avers:
V ploše přední strany je barokní podobizna císařského páru

Revers:
Na zadní straně je postava genia držícího štít s rakouským státním znakem. Genius stojí na ukořistěných pruských praporech a zbraní. Opis:
„ BORVSSIS DEVITCTIS – Poraženým Prusům „

Existuje však i další varianta této medaile, kde na přední straně je také zpodoben císařský pár, ale na zadní straně je sedící bohyně Pallas Athéna se širokým kopím jak drtí blesky pyramidu. Opis:
„ FRANGIT DEUS OMNE – Bůh ničí zde ve smyslu neguje každou myšlenku, či zničí každou myšlenku“.

Ve výseči dole je další nápis:
„ RESTAURATTA FELIX REPUBLICA MDCCLVII-XVIII.IUN“
V překladu Obnovená šťastná vlast- 18.června 1757.


Medaile je velmi vzácná a proto máme k dispozici pouze obrázky z časopisu SIGNUM

[Altmann]

V roce 1843, kdy bylo slaveno padesátileté výročí promoce ze dne 1.dubna 1793, na niž arcivévoda Karel obdržel velkokříž řádu. Byla ražena pamětní stříbrná medaile. Autorem medaile byl nám známý vídeňský medailér Josef Daniel Böhm ( 1794-1865). Medaile byla ražena ve vídeňské mincovně ve stříbře o hmotnosti 70 g a průměru 52 mm.

Popis medaile:
Avers:
V ploše medaile je zobrazeno poprsí poprsí arcivévody Karla z levé strany (heraldicky) . Portrétovaný arcivévoda je oděn v maršálské uniformě se znakem dubového listu na zlatě zdobeném límci, řádem Zlatého rouna a hvězdou Vojenského řádu Marie Terezie na prsou. Opis:

„KARL.LUDWIG ERZERZOGVON ÖESTERREICH“

dole pod portrétem je nápis:
„GEB.V.SEPT.MDCCLXXI“
Překlad celého nápisu tedy zní:
Karel Ludvík arcivévoda Rakouský narozen 5.září 1771

Revers:
V ploše zadní strany medaile je umístěna hvězda řádu Marie Terezie volně umístěna a zarámovaná do věnce ze dvou dubových ratolestí v dolní části převázaných stuhou. V horní části je opis:

„ FÜNF ZIGJÄHRIGE GEDÄCHNTNISFEIR“
- V části je určující letopočet MDCCCXLIII

Padesátiletá vzpomínková slavnost 1843

Medaile je velmi krásná a pochopitelně i velmi vzácná!

[Altmann]

V roce 1857 to bylo již sto let od založení řádu a tehdejší císař, tehdy mladý František Josef I. uspořádal ve vídeňském Schönbrunnu velkolepou slavnost spojenou s dvorním bálem, divadlem a dalšími akcemi k oslavám jednak řádu, ale především všech pozvaných rytířů MMTO a nejvyšší šlechty země.K této příležitosti je vydaná medaile (zlatá, stříbrná a bronzová)

Popis medaile:
Avers:
Medaile o průměru 58 mm. V ploše medaile je nádherně provedeno poprsí zakladatelky řádu, císařovny Marie Terezie s opisem:
„ M.THERESIA 18.JUNI 1757“

Revers:
Ve střední části plochy medaile je naložen klenot (řádový kříž ) řádu Marie Terezie spočívající na vavřínových ratolestech s kosmo položeným mečem. Opis:
„ HUNDERT JAHRE REICH AN HELDDENTHATEN-18.JUNI 1757-Sto let bohatých na hrdinské činy 18.června 1757“

Poznámka:
Tato medaile, vyrobena ve zlatě byla dražena na aukci Dorotheum (viz obrázek) medaile dosáhla ceny 13.000 euro!
Poznámka:
Militär - Maria Theresien - Orden,
Goldene Medaille zum 100-jährigem Stiftungsjubiläum 1857, GOLD, Dm. 58 mm, Gewicht 139,6 g. (= 40 Dukaten), Stempelschneider Seidan, Av. Brustbild der Kaiserin Maria Theresia, Rv. Ordenszeichen mit Schwert und Lorbeer, die goldene Medaille wurde in einer Stückzahl unter 10 Stück geprägt und im Auftrage Kaiser Franz Joseph I. an die damaligen Großkreuzinhaber (Erzh. Johann, FM Radetzky, FM Windischgrätz), an den Ordenskanzler (Fürst Metternich), sowie in einem Exemplar an die kaiserliche Sammlung abgegeben (vgl. Horsky 3776), von größter Seltenheit, II, popis z katalogu

[Altmann]

Další medaile, která je jistě vzácná svým výskytem a zajímavá osobnosti vojáka je i medaile rytíře Vojenského řádu Marie Terezie. Tímto vojákem byl podmaršálek Rudolf rytíř WILLERDING.
Medaile je poplatná době kdy vznikala, je vyrobena z obecného kovu (snad zinku) a upravena mědí (galvanické pokovování). Tato úprava byla nutná neb tato válečná slitina zinku podléhala zkáze poměrně rychle.


Popis medaile:

Avers:
Velká medaile o průměru 70 mm a celková váze 185 g rozhodně není vzorem či ideálem klasické Vídeňské medailérské školy a dále při podrobné kontrole vidíme,že medaile je zhotovena ze dvou části a spojena. (plátování).
V ploše medaile je poměrně plastický portrét podmaršálka v polní uniformě bez vyznamenání či dekorací při okraji je určující nápis:

„ FML.BARON RUDOLF WILLERDING KOMANDANT DER K.U.K. 32 I.D. WEIHNACHTEN 1917 „

Heraldicky v dolní části je malým písmenem i jméno autora : VASZARY L.

Revers:
V ploše medaile je symbol Vojenského řádu Marie Terezie a při okraji opis:

„ MILITÄR MARIA-THERESIEN ORDENSRITTER 17.VIII.1917“
(Rytíř Vojenského řádu Marie Terezie 17.VIII.1917)

S medaili nás podrobně seznámil kolega a přítel Vilém Vodák v časopise SIGNUM číslo 18-IV.řada v červnu roku 2007


Zjistit přesné počty udělení asi nelze, ale je jisté,že si můžeme vzácnost odvodit počtem řádových rytířů.