Totenkopfring der SS

[Altmann]

Jedním z nejzajímavějších doplňků všech SS uniforem byl Totenkopfring der SS. Do řad příslušníků jednotek "SS" zavedený Himmlerem 10. dubna 1934 ale nebyl schválen v systému státního vyznamenání, neb to byl osobní dar, zvláštní ocenění osobnosti udělené Reichsführerem. Jeho udělení bylo v SS považováno za nejvyšší stupeň ocenění, jímž byly uznány osobní zásluhy majitele prstenu, jeho oddanost službě a věrnost "Vůdci" a jeho ideálům.
Ideu a formu prstenu ve tvaru runy Himmler nepochybně převzal z pohanské severské či germánské mytologie. Pověst se vztahovala k božskému Thorovi, který vlastnil prsten z čistého stříbra.
Podobně jako křesťané přísahají na bibli, mohli lidé přísahat na tento prsten, v jehož runách byly vyřezány závazné smlouvy do Wotanova kopí. Prsten s umrlčí lebkou byl zdoben svazkem dubového listí v hlubokém reliéfu a několika symbolickými runami. Každý prsten byl ručně vyroben zvláště pověřenými zlatníky, kteří pracovali pro firmu Otto Gahr v Mnichově. Uvnitř byla vyryta písmena "S.lb." (Seinem lieben), volně přeloženo "mému drahému", následovalo příjmení příjemce, datum darování a faksimile podpisu Himmlera.
Zcela první, původní stříbrný prsten byl masivní a určen přednostně pro veterány staré gardy s členskými čísly SS nižšími než 5000, ale způsobilost pro tuto odměnu se pozvolna rozšiřovala. V roce 1939 se za způsobilé považovali prakticky všichni důstojníci, kteří sloužili déle než tři roky.
Udělení prstenu mohlo být pozastaveno či odloženo v případě, že byl příjemce trestán za přestupek proti kázeňskému řádu. Dne 17. října 1944 zrušil Reichsfuhrer další výrobu i udělování prstenů. Na jaře 1945 byly na Himmlerův rozkaz všechny prsteny ze svatyně tajně ukryty v pohoří poblíže Wewelsburgu, ( nepokázano) aby je nemohli ukořistit spojenci. Dodnes nebyly objeveny.

V období let 1934-1944 bylo prstenem vyznamenáno asi 14500 mužů. K 1. lednu 1945 bylo podle oficiální statistiky SS 64% prstenů vráceno po úmrtí jejich držitele, 10% bylo ztraceno na bojišti a zbylých 26% zůstalo i nadále v držení vyznamenaných nebo neznámo kde. Teoreticky tedy koncem války bylo v oběhu asi 3500 prstenů. Historie prstenů s umrlčí lebkou dokazuje, s jakou vážností SS uznávaly své symboly.

Každý prsten byl předáván s následujícím textem: (převzato)

"Odměňuji tě SS-prstenem s umrlčí lebkou. Prsten symbolizuje naši věrnost Fuhrerovi, naši pevnou poslušnost i naše bratrství a kamarádství. Umrlčí lebka nám připomíná, že bychom měli být připraveni kdykoliv položit své životy pro dobro německého lidu. Runy umístěné přesně proti umrlčí lebce jsou symboly blahobytu naší minulosti, který obnovíme pomocí nacionálního socialismu. Dvě Sig-Runy připomínají jméno naší SS. Svastika a Hagall-Rune reprezentují naší nezlomnou víru v konečné vítězství naší filozofie. Prsten je pokryt dubovým listím z našeho tradičního německého stromu. Prsten s umrlčí lebkou nelze koupit ani prodat a nikdy nesmí padnout do rukou toto, kdo není oprávněn jej nosit. Když budeš opouštět SS nebo umřeš, prsten musí být navrácen Reichsfuhrerovi-SS. Nepovolená výroba duplikátu prstenu se zakazuje a trestá podle zákona. Vždy nos prsten se ctí. H. Himmler"

Prsten, který se směl nosit jen na prsteníku levé ruky, byl předáván v pamětních dnech SS. Každé udělení bylo zaznamenáno do Dienstalterspliste (registru služebního pořadí a služby) a do osobních spisů nositelů.



Každý držitel prstenu, jenž byl degradován, suspendován či vyloučen z řad SS, nebo rezignoval či odešel do výslužby, musel prsten i text vrátit do Personalhauptamtu SS. Ti, kteří byli později opět přijati do organizace, byli znovu oprávněni k nošení prstenu. Pokud držitel prstenu zemřel, příbuzní si mohli text ponechat na památku, ale prsten musel být vrácen na Personalhauptamt SS, který zařídil uchování prstenu na Himmlerově hradu Wewelsburg na věčnou památku držitele. Podobně platilo, že pokud držitel bojoval v řadách wehrmachtu či Waffen-SS a padl, museli příslušníci jeho jednotky prsten sejmout a velitel jej zaslal k uložení. Vrácené prsteny padlých příslušníků SS představovaly vojenské památky, o které bylo pečováno na Wewelsburgu, kde se den ze dne rozrůstala Schrein des Inhabers des Totenkopfringes (Svatyně držitelů prstenů s umrlčí lebkou). V případě, že se jednotka vojáků SS dostala do zajetí, tyto prsteny, doklad a vyznamenání se symbolicky pohřbívali. Zde existuje doklad v podobě nálezů takového čestného pohřbu s několika prsteny a dalšími vyznamenání. Kdo se o tuto problematiku podrobněji zajímá, ví, že to bylo na "východní frontě" v obklíčení u Kyjeva ( bez dalšího upřesnění) Bylo nemožné a nesmělo se stát, že prsten padl do rukou nepřítele, ale přece jen koncem války jsou i tyto případy zaznamenány v anglických zajateckých táborech.

Prsten byl tak populárním znakem cti, že mnozí příslušníci SS a policisté, kteří neměli pro držení oprávnění, si sehnali různé zlaté či stříbrné náhradní prsteny s lebkou, které vyráběli místní klenotníci, nebo dokonce vězni koncentračních táborů. Tyto prsteny však postrádaly runovou symboliku a většinou byly jen levnou náhražkou. Bohužel a to do dnešních dnů se tyto prsteny běžně objevují na různých aukcích i na Aukru. Dále a to je nebezpečné se vyrábějí i poměrně zdařilé kopie prstenu.