Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani

[Altmann]

Řád rytířů od Svatého hrobu v Jeruzalémě
Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani





Rytířský řád svatého hrobu v Jeruzalémě má své kořeny ve 14. století na místě smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Po staletí šlechtici a patricijové opakovaně prováděli namáhavou a nebezpečnou pouť, aby dostali papežský rytířský titul u hrobky Páně. Toužili vidět hrob Vykupitele a přísahat věrnost svému nejvyššímu feudálnímu pánovi, Ježíši Kristu. Františkáni jako strážci Svatého hrobu udržovali tuto tradici po staletí živou s papežskou autoritou. Po návratu poutníků domů hrobky vytvořily bratrská sdružení, která postupně dala vznik řádu.

Řád obdržel svůj aktuální kanonický ráz v roce 1868 prostřednictvím papeže Pia IX. a jeho nástupce ve 20. století. Jeruzalémský řád má stejné uznání jako ostatní papežské rytířské řády: Řád Kristův, Řád Zlaté ostruhy, Řád Pius, Řád Jiřího a Novoroční řád. Od těchto se však liší tím, že od roku 1847, stejně jako Řád Malty, měl zvláštní vztah k svrchovanosti se Svatým stolcem jako nezávislou právnickou osobou podle kánonického práva.



Dámy a rytíři Svatého hrobu lze vidět na veřejnosti, zejména během průvodů a při slavnostních bohoslužbách. Řádní rytíři nosí kabát ze slonovinově bílé barvy a dámský řád černý. K ní je připevněn červený pětinásobný Jeruzalémský kříž s příčkou. Toto je často interpretováno jako Kristus a čtyři evangelisté nebo jako pět Kristových ran.

Tento kříž poprvé použil jako erb Gottfried von Bouillon po dobytí Jeruzaléma (1099). Gottfried von Bouillon byl prvním vládcem nově založeného království a založil katedrální kapitolu kostela Svatého hrobu v Jeruzalémě v čele s latinským patriarchem, který také jmenoval rytíře Svatého hrobu. S koncem křesťanského království Jeruzaléma (die heutigen Thronprätendenten sind u.a. die Bourbonen, Wittelsbacher und die Habsburger) vyšel v roce 1291 Latinský patriarchát. Poté byli to papežská moc v zemi františkáni. V roce 1847 byl papežem Pius IX obnoven Latinský patriarchát a opět udělil výlučné právo rytířství prvnímu patriarchovi moderní doby.



Odhaduje se, že dnešní řád má asi 30 000 jmenovaných rytířů a 60 poručíků po celém světě. Hlavní velmistr byl Fernando FILONI od roku 2019, a latinský patriarcha Jeruzaléma je Velkopřevor . Jeho sídlo se nachází v Palazzo Della Rovere a oficiálním kostele v Sant'Onofrio al Gianicolo , oba v Římě , nedaleko Vatikánu .

V roce 1122 vydal papež Callistus II. bullu zakládající laickou náboženskou komunitu se zvláštními povinnostmi bránit univerzální církev , chránit město Jeruzalém, střežit Baziliku svatého hrobu a poutníků a bojovat za obranu křesťanství.

Rytíři pasovaní v bazilice Božího hrobu

O Boží hrob se od 14. století podle papežské bully Gratiam agimus starali františkáni z Kustodie Svaté země, jejichž představený v Jeruzalémě (kustod Svaté země) měl právo spolu s laickým rytířem pasovat významné poutníky v bazilice Božího hrobu na rytíře.

V důsledku těchto vojenských potřeb bylo v Jeruzalémském království mezi koncem 11. a počátkem 12. století zformováno pět hlavních rytířských řádů : Hospitaller rytířů (Řád svatého Jana) (cca 1099), rytíři Svatého hrobu (cca 1099), templářských rytířů (cca 1118), rytířů svatého Lazara (1123) a rytířů Nemocnice svaté Marie z Jeruzaléma ( germánských rytířů ) (1190).

Dnes:

Templářský řád rytířů již neexistuje (jiný než jeho nástupce v Portugalsku - Kristův řád ),
Řád svatých Maurice a Lazarus je uznáván jako nástupce středověkého řádu svatého Lazara,
nástupce germánského řádu je čistě náboženským řádem katolické církve,
ale jak Řád Malty, tak Řád Svatého hrobu pokračují jako rytířské řády uznávané Svatým stolcem .



Řád je v zásadě otevřen všem ženám a mužům, kteří se vyznamenali zejména jako katoličtí křesťané. Nemohou však požádat o Investituru . Vhodné kandidáty navrhují samotné dámy a rytíři. Vstup na objednávku se provádí dvakrát ročně při slavnostní investituře. Kandidáti mohou získat úplnou shovívavost. Jako další privilegium můžete také integrovat kříž přímo do svého osobního erbu nebo do erbu Vaší rodiny.



Roku 1847 papež Pius IX. obnovil Latinský jeruzalémský patriarchát, na nějž bylo přeneseno právo františkánů pasovat rytíře Božího hrobu. V roce 1868 tentýž papež reformoval Řád Božího hrobu, takže je nyní mezinárodním katolickým rytířským řádem, který přijímá laiky i duchovní, muže i ženy. Symbolem řádu je červený jeruzalémský kříž. Oděvem rytířů je bílý plášť s červeným jeruzalémským křížem.
Za duchovní sídlo české magistrální delegace řádu byla zvolena Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka, poutní místo a významná národní kulturní památka. Kalvárie budovaná v 17. a 18. století a zřejmě neprávem připisovaná J. B. Santinimu vyjadřuje touhu tehdejších věřících zakusit pašijové události a spatřit alespoň nápodobu svatých míst, když pro ně nebylo možno putovat do Svaté země. Pro řád Božího hrobu, jehož primární cílem je podpora křesťanů ve Svaté zemi, je tedy právě kalvárie ideálním a symbolickým místem pro duchovní sídlo. Poutní místo v Jaroměřicích nadto přináleží arcidiecézi českého velkopřevora, nachází se v blízkosti oficiálního sídla české magistrální delegace (Úsobrno) a je přitom dobře dostupná i z Čech.

Struktura řádu:
rytier velkého reťazu
rytier velkokríža
velkodôstojník
rytier komandér
rytier
poutnická mušle
bronzová jeruzalémská palma
stříbrná jeruzelámská palma
zlatá jeruzalémská palma
záslužný kříž
záslužný kříž se stříbrnou hvězdou
záslužný kříž se zlatou hvězdou


Literatura:

BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002.

DUDA, Zbyněk M. - SEMRÁD, Otto - Řád Božího hrobu a jeho význam v historii a ve faleristice (příspěvek k 155. výročí obnovení starého duchovně-rytířského řádu), s. 22-53. Drobná plastika č. 1-2 roč. XL, Praha 2001. Časopis pro členy České společnosti přátel drobné plastiky

[Altmann]

Obrázky z Internetu

[Altmann]

Doplnění