Medaile Dobrého střelce

[Altmann]

Medaile Dobrého střelce
Medalja Dobrom strelcu

Druhá polovina 19. století byla i v armádě věkem rozvoje střelných ručních zbraní, které si vyžadovali zvládnutí střelby a celkové znalosti takticko-technických možností pušek, které byli základní zbraní vojáka.

V každé armádě byl přístup k výcviku vojáka individuální, ale v každé armádě měl jediný cíl, tj. naučit vojáka zbraň ovládat a bojovat s ní a jistě i zabíjet nepřítele. Pro prostého vojáka v každé armádě byla také zřízená viditelná odměna, které prokazovala, že voják je odborník na boj s puškou (specialista). V armádě rakousko-uherské jde o nám známé výkonnostní odznaky, v armádách ruské a bulharské o střelecké odznaky a v armádě srbské, jsou tyto odznaky nahrazeny viditelně nošenou medailí na stuze, tedy můžeme hovořit o jistém druhu vyznamenání.

Medaile byla z rozhodnutí srbského ministra války založena v roce 1883 (Službeni vojni list br. 37. 24. IX. 1883). První, nejstarší medaile, jsou raženy ze železa – viz obrázek

Popis medaile:

Avers:
Medaile o průměru 35 mm má ve svém středu střelecký terč převýšený královskou korunkou. Střelecký terč je položený na zkřížených puškách mauser (M-80 Mauser-Koka) s nasazeným bodákem. Celek je rámován půlvěncem z vavřínových a dubových listů dole svázaných do mašle.

Revers:
Ve středu medaile je ozdobná kartuš s nápisem v cyrilice: Dobrom strijelcu (Dobrému či výtečnému střelci). Samotná kartuš je obklopena zářivými paprsky. Při okraji medaile je jemný perlovec. Ouško je ražené zároveň s medailí, tedy pevné a ploché.

Ražba železných medailí je v dalším období (zhruba po roce 1890) nahrazena kvalitní ražbou z obecného kovu, většinou ze zlacené bronze, či tombaku.

Po ukončení války v roce 1918 se tento stavovský či rezortní odznak stává oficielním vyznamenáním SHS i královské Jugoslávie. U medaile, která je již potvrzena jako státní vyznamenání se na zadní straně objevuje v ozdobném kartuši nápis v cyrilici i latince – viz obrázek. Na přední straně se objevuje jednotný věnec pouze z vavřínu.

Zcela poslední typ medaile má již pušky (karabiny) moderního typu..

Medaile se od sebe liší malými detaily, ražba dekorace (nejznámější je Griesbach a Knaus) je již provedena z tombaku. Značka výrobce "G. K." se nachází na přední straně medaile v její dolní části. Průměr medaile se pohybuje mezi 35-37 mm.

Stuha:
Trojúhelníková stuha má šířku 40 mm, první medaile jsou na stuze červené barvy, ale většina pozdějších ražeb je na stuze národních barev (slovanská trikolóra).





Po ukončení bojů na balkánském poloostrově v roce 1945 se zdálo, že medaile již nikdy nebude obnovena. Ale již v roce 1953 se v socialistické Jugoslávii objevuje střelecká medaile s názvem: Odličnom strelcu (Výtečný střelec).

Medaile měla celkem tři stupně a byla určena pro všechny vojáky bez rozdílu hodnosti za výtečné splnění úkolů v bojové přípravě.

U této medaile je zajímavé to, že její ražba je provedena tak, že není možno hovořit o přední či zadní straně. Liší se od sebe jen nápisem, který je proveden v cyrilici nebo latince a záleželo jen na volbě vojáka. Latinka byla pochopitelná u Chorvatů a Slovinců, Srbové a vojáci z Černé Hory, ale i Bosny, dávali přednost cyrilici.

Medaili jistě není nutno popisovat neb je velmi popisná terč a zkřížené pušky dostatečně reprezentativní i určující.

Literatura:
P. Car, T. Muhič: Katalog odlikovanja i znakovlja Srbije i Jugoslavije 1858-1941.
Archiv: Ing. Petříček
Archiv: Alt
Archiv: Smýkal

[Altmann]

Armáda SFRJ navazovala především na tradice partyzánského osvobozeneckého boje z let 1941-45, ale přihlížela i k tradicím armády Srbska a Jugoslávského království. Jako důkaz ilustrační obrázek, který jistě potěší,.