Je pochopitelné, že většina faleristů specializujících se na dekorace Rakouska a Rakouska-Uherska se zajímá o starobylé řády i když správně chápe, že si takovéto věci do své sbírky jen tak lehce nenakoupí.Snad alespoň zde na našich stránkách si o této problematice můžeme podiskutovat. Našim cílem Vás bude nejprve seznámit s tím, co je již pevně dané, co je zpracované a probádané. Pokusíme se zde soustředit základní poznatky „starších faleristů“, kteří již mnozí nejsou mezi námi, ale i příspěvky žijících přátel. Jedním z první je pan Mgr. Květoslav Growka. Jeho nádherné pojednání jsem mimo jiné umístil na české stránky a s jeho souhlasem je předkládáme i našim slovenským přátelům. V dalších částech se seznámíme s tím, co jsme se naučili od pana Václava Meřičky. Po ukončení tohoto seriálu si na téma Vojenský řád Marie Terezie můžeme podiskutovat.
Vojenský řád Marie Terezie
Die Militär Maria Theresien-Ordens
V roce 2007, tedy výročí založení Vojenského řádu Marie Terezie bylo číslo
našeho specializovaného faleristického časopisu SIGNUM věnováno tomuto slavnému řádu. Mezi velkým množstvím kvalitních a zajímavých příspěvků na toto téma je zde mimo jiné i článek faleristy z Jeseníku, pana Mgr. K.Growky, který s jeho laskavým svolením otiskujeme i zde:
Polští nositelé vojenského řádu Marie Terezie.
V druhé polovině 18.století přestalo Polsko jako samostatný stát existovat.Při trojím dělení bylo postupně zabráno Pruskem,Ruskem a Rakouskem.Přes různé dějinné peripetie byl samostatný polský stát obnoven až v důsledku 1.světové války.Pro Poláky je příznačným rysem,že ačkoli žili v jakémkoliv státě,bojovali v jakékoliv armádě,hluboký patriotismus jim pomáhal přežít všechna utrpení.Víra v boha a ve vlast byly nezřídka silou,která polské válečníky motivovala a vedla k činům vojenského hrdinství jež bylo po právu odměňováno.Mnoho z nich sloužilo v rakouské resp. Rakousko-uherské armádě.Poláky proto nalezneme i mezi vyznamenanými Vojenským řádem Marie Terezie(dále jen RMT).Mezi prvními 14 nositeli řádu za bitvu u Kolína byli dva Poláci(Andrzej hrabě Poniatowski a Sylvius A.Bojanowski).Na přelomu 18.a19.století získalo tento řád ještě 5 Poláků.Další pětice byly vyznamenaná za vojenské hrdinství během 1.světové války.
Služba v rakouské armádě byla pro Poláky něčím specifickým.Rakouský zábor polského území byl zcela odlišný od pruského a zejména ruského.Rakouská konstituční monarchie rezignovala na násilnou germanizaci Poláků.Halič byla spravována dosti autonomně,což vedlo k tomu,že Rakousko nebylo považováno za nepřítele toho ražení jako despotické Rusko a pangermánské Prusko.Mladí Poláci vstupovali do rakouské armády a budovali si kariéru, i když jejich slovanský původ jim byl jen na škodu pro případné jmenování do generálských hodností.Tento stav se rychle změnil po vypuknutí světové války,kdy rakouská branná moc potřebovala každého schopného velitele.Polská legie pod velením Józefa Pilsudského po dva roky úspěšně bojovala po boku rakousko-uherských vojsk proti nenáviděným Rusům.Až „bratrství ve zbrani“ s německým vojskem, na něž odmítl Pilsudský roku 1917 přísahat, či represe polského a ukrajinského obyvatelstva armádami ústředních mocností nastavily mantinely polské loajality.O to zajímavější je fakt,že řádová kapitula skutečně ve shodě s řádovým statutem nepřihlížela k národnostním sympatiím, 13l generálů a důstojníků navržených na rytířský kříž ŘMT za jejich činy během 1.světové války ocenila kromě Němců,Čechů,Maďarů,Chorvatů, Italů,Rumunů, i 5 vojáků polského původu.
Kpt. Emil PROCHÁZKA (1877-1925) vstoupil do armády ve Lvově v roce 1896. ŘMT obdržel při 180.promoci 17.8.1917 za boje na srbské frontě 5.11.1914 vytvořil z vlastní iniciativy prapor dobrovolníků,který dobyl kotu 708 v pohoří Gučevo.Do zajetí padli 3 důstojníci a 580 vojáků.Tento útok umožnil rakouským sborům přejít po dvouměsíční poziční válce opět do ofenzivy.Po válce vstoupil do polské armády,byl vojenským attache ve Vídni.Ale v rozhodující fázi polsko-bolševické války 1920 byl povolán do vlasti, aby velel 13.pluku,který bojoval na řece Bugu.Získal Řád Virtuti Militari 5.třídy.Jeho úspěšnou kariéru 1924 brigádního generála velitele divize ) ukončil srdeční infarkt
Generál Tadeusz Jordán ROZWADOWSKI (1866-1928) pocházel ze starého zemanského rodu s dlouhou tradicí vojenské služby.Po ukončení nižšího gymnázia ve Lvově absolvoval důstojnickou školu jezdectva v Hranicích na Moravě a Vojenskou technickou akademii ve Vídni.Skvělé výsledky jej dovedly do diplomatických služeb, v letech 1896-1907 byl vojenským attache v Bukurešti.Po návratu z ciziny velel pluku a do roku 1913 se rychle vyšvihl do generálské hodnosti.Ale také navázal kontakt s vůdci polského hnutí za nezávislost.Na počátku války velel 12.dělostřelecké brigádě,která spadala pod 12.pěší divizi Krakově.S ní vyrazil na ruskou frontu a bojoval u Krásniku(srpen 1914) a Borowa(6.září 1914).Generál Rozwadowski neuposlechl armádní rozkaz gen,. V.Dankla zakazující jakékoliv útočné akce,když po překvapivém ruském dělostřeleckém přepadu zabránil útěku celého pluku a vypracoval bleskový plán na likvidaci ruských jednotek shromážděných před útokem.Akce provedena na vlastní zodpovědnost skončila s vynikajícím výsledkem, do zajetí padlo 1600 vojáků nepřítele.Historici se shodují,že případné vítězství Rusů u Borowa by mělo pro rakouská vojska fatální následky. Od roku 1915 div.gen. Rozwadowski se ještě zúčastnil dalších operací,ale o rok později odešel ze služby vzhledem ke sporům s nadřízenými-protestoval proti represím vůči místnímu obyvatelstvu.
Při 184.řádové promoci obdržel za bitvu u Borowa z rukou císaře Karla I. ŘMZ-údajně měl tento kříž na svých prsou arcivévoda Karel během bitvy u Wagramu v roce 1809.V této době se ale gen. Rozwadowski podílel na vytváření polského vojska.V říjnu 1918 utvořil generální štáb,po návratu Pilsudského z vězení velel armádě v polsko-ukrajinské válce,byl vedoucím vojenské mise v Paříži a v období polsko-bolševické války 1920 stál opět v čele generálního štábu jako hlavní tvůrce plánu bitvy o Varšavu.Po vítězné válce byl jmenován do hodnosti armádního generála a stal se inspektorem II. Armády.V letech 1921-1926 byl generálním inspektorem jezdectva.Po Pilsudsklého převratu byl uvězněn a zemřel za nejasných okolností a nevyjasněných skutečností.Arm.gen.Rozwadowski obdržel Řád Virtuti Militari II. A V.třídy a řadu zahraničních vyznamenání(Řád Čestné legie,ČSR II.třídu řádu Bílého lva,Srbský řád Sávy-velkokříž a další)
Kapitán Vitold Mieczyslav SKULSKI 1893-1940 byl prvním polským důstojníkem,jemuž kapitula ŘMT udělila řád až po zakončení války.Po absolvování kadetky ve Lvově sloužil od roku 1911 v rakouské armádě.S 73.pěším plukem dislokovaným v Čechách vyrazil na frontu, v roce 1915 již jako poručík velel rotě.Po zapojení Itálie do války byl přeložen na italskou frontu.V rámci 18.brigády dostal za úkol projít údolím Val d´Assa, dobýt horu Mt.Mosciach(1561 m. nad mořem) a provést výzvědnou akci směrem na Val di Campo.25.5.1916 jeho jednotka v síle poloviny praporu dobyla silně opevněné italské pozice,zajala na tisíc nepřátel,ukořistila 6děl a 23.koní.Navíc se ubránila italskému protiútoku o síle dvou praporů.Poté co dorazily posily,umožnily pokračovat v ofenzivě,která byla ukončena dobytím města Asiago.V těchto bojích byl por. Skulski raněn a po vyléčení byl zařazen do osobní gardy císaře Karla I.
Po rozpadu císařství vstoupil do tvořící se polské armády, s 1.plukem Podhalánských střelců bojoval v roce 1919 o Spiš,poté byl přeložen na polsko-ukrajinskou frontu.Během polsko-bolševické války sloužil na velitelství okruhu v Krakově..
Při 187.promoci obdržel 21.6.1921 rytířský kříž RMT.PO studiích na válečné škole byl povýšen do hodnosti majora generálního štábu a pracoval v řadě štábních funkcí.V roce 1933 byl poslán do zálohy,příčinou byl zřejmě osobní spor s nadřízeným,jemuž vadila jeho rakouská kariéra. V roce 1939 byl po napadení Polska s Německem a Sovětským svazem povolán do činné služby.Padl do sovětského zajetí a v roce 1970 byl spolu s dalšími zajatými polskými důstojníky zavražděn
Kapitán Stanislav WIEROŇSKI 1883-1958 ukončil krakovskou kadetku a od roku 1903 sloužil v rakouské armádě u 11.pěšího pluku v Jičíně.Roku 1914 absolvoval důstojnickou štábní školu v Praze.Na front odjížděl v hodnosti poručíka a zástupce velitele praporu.Prošel srbským, ruským a italským bojištěm.V hodnosti kapitána byl se svým praporem v záloze na frontě u Isonzo.V tzv. desáté bitvě započaté italským útokem dostal jeho prapor za úkol 25.5.1917 odrazit nápor nepřítele u Medeazza a dobýt kotu 175.Po těžkých bojích s odražením dvou italských protiútoků se podařilo kotu uhájit a vzít do zajetí 6 důstojníků a 400 vojáků.S dalšími jednotkami,podřízenými velení kpt. Wieroňského,se podařilo nepřítele porazit a vrátit se na staré pozice.Po ukončení války padl do italského zajetí a do polské armády vstoupil až v březnu 1919, v bojích o nezávislost sloužil v řadě štábních funkcí.V roce 1923 ukončil válečnou školu a nastoupil jako náčelník štábu generálního inspektorátu pěchoty. V roce 1926 po převratu byl dán na dovolenou,později se však v hodnosti plukovníka vrátil do funkce velitele 30.pěší divize.V letech 1927-1933 velel 22.horské divizi, 1928 povýšen do hodnosti brig. Generála.Po odchodu do penze 1933 žil v Krakově.Při 189.promoci 27.6.1922 obdržel kpt. Wieroňski rytířský kříž ŘMT
Námořní kapitán Jerzy Anzelm ZWIWRKOWSKI 1873-1932- vystudoval školu obchodního námořnictva v Terstu a poté voj. Školu aspirantů v Poli.Od roku 1893 sloužil na řadě lodí,mj. Novara,Tegentthoff,Habsburk a Prinz Eugen.1899 byl jmenován námořním podporučíkem a po absolvování torpédového kurzu poručíkem,1906 se stal kapitánem a plavil se na lodích Husar a Erzerzog Karl,byl navigátorem a velitelem torpédovek.Roku 1912 byl uznán za zdravotně neschopného další služby.Odjel do New Yorku,kde vystudoval práva.
Po vypuknutí válka se vrátil a sloužil nejprve na řece Visla a od května na minolovce na Sávě a Dunaji.V roce 1915 se mu podařilo odminovat vodní cestu z Bělehradu do Orsova,aby mohly proplout německé zbrojí transporty do Bulharska a Turecka.O rok později po zapojení Rumunska do války byl vyslán do delty Dunaje,aby umožnil vojsku pod velením polního maršála Mackensena zaútočit na Dobrudžu.Navíc se mu podařilo tuto část Dunaje zaminovat aby rumunská a ruská flotila nemohla proniknout z Černého moře.Jeho válečné akce byly mimořádně hodnoceny.Byl nositelem Řádu želené koruny III.třídy s válečnou dekorací a meči.27.6.1922 obdržel za akce ve vodách dolního toku Dunaje rytířský kříž ŘMT.
Po ukončení války vstoupil do polské armády.Znalost jazyků a právní vzdělání jej předurčily k diplomatickým službám, zastupoval Polsko na řadě mezinárodních konferencí(Londýn,Spa,Paříž,Zeneva), ve společnosti národů. Roku 1923 byl jmenován kontraadmirálem.Zasloužil se o vybudování vojenské posádky ne Westerplatte..Jeho karieru přerušil Pilsudského převrat,byl poslán do výslužby.Nesmířiv se s tím, odešel do ciziny a v Paříži se zapletl do politické a finanční aféry.Po jejím provalení spáchal sebevraždu.
aféry..
Je příznačné pro svou dobu(stejně jako v Československu),že na základě rozkazu ministra války gen. J.Lešniewského z 6.3.1919 byl všem příslušníkům polské armády zakázáno nosit vyznamenání Německa,Ruska a Rakouska-Uherska. V případě Vojenského řádu Marie Terezie to však nebylo respektováno,naopak-činní příslušníci polské armády byli tímto řádem vyznamenávání i několik let po válce a hrdě jej nosili.Vojenská čest zde byla nadřazená nad ideologii.
Dovolím si poznámku, píše Mgr. Growka, je škoda,že se vojenskou ctí neřídila i československá armáda,potažmo politika státu.Nemuseli jsme mít v druhé polovině uvnitř státu tak silnou tzv.pátou kolonu.A už vůbec se nelze divit,že jsme nerespektovali jediný, skutečně původem ČESKÝ řád habsburské monarchie.
Literatura:
Patelami M.olacy-kawalerowie Orderu Wojskowego Marii Teresy 1914-1918
Stawecki B.Slovník biograficzny generálow viska polského 1918-1939, Varšava 1994
Dr. Géza Baron Kovess von Kovesshaza:Die Militar Maria Theressien-Ordens-Ritter des Weltkrieges 1914-1918
Dr.Carl Freiherrn von Bardolff:Der Militar-Maria Theresien Orden 1914-1918 Wien 1944
SIGNUM IV. Řada, číslo 18 z června 2007(Klub faleristů v Brně)
