Železný kříž 1914-Eisernes Kreuz 1914

[Altmann]

Železný kříž 1914
Eisernes Kreuz 1914

Velká válka 1914-1918, kterou dnes nazýváme 1. světovou válku, historii a příčiny války to vše nebudeme rozebírat, ale zároveň ani tvrzení, že jediný „zloduch“ války, stát, který válku vyvolal bylo Německo dnes neobstojí neb vznik a příčiny i důsledky války jsou přece jen složitější, ale od toho máme moderní vojenskou historii, která nám mnohé otázky zodpoví.

Německý císař Vilém II. téměř na počátku války obnovuje vyznamenání, kterým je pro Němce slavný Železný kříž. Jako datum obnovení je uváděn 5. srpen roku 1914. Císař zároveň stanovil, že podmínky udělování vyznamenání, tvar a další podrobnosti musí být v souladu s pruským Železným křížem z roku 1813 a měl být odměnou statečným bojovníkům v jejich těžkém boji za svobodu vlasti. Zda právě tato válka byla bojem za svobodu opět ponecháme historikům. Kříž byl opětovně rozdělen na třídy a velkokříž.

Železný kříž II. třídy 1914 (Eisernes Kreuz II. Klasse)
Železný kříž I. třídy 1914 (Eisernes Kreuz I. Klasse)
Velkokříž Železného kříže 1914 (Großkreuz des Eisernen Kreuzes)

[Altmann]

Počet vojáků Německé armády v poli je uváděn (zhruba) více jak třináct milionu a z tohoto počtu obdržel přibližně každý třetí voják Železný kříž II. nebo I. třídy. Čísla jsou sice ne příliš přesná, ale přece jen mají svoji vypovídající hodnotu.

Popis Železného kříže II.třídy:

Avers:
Přední stranu kříže zdobila na horním rameni pruská královská koruna, ve středu kříže písmeno "W" (Wilhelm) a na spodním rameni letopočet obnovení „1914“.

Revers:
Na zadní straně kříže, v jeho střední části byly umístěny dubové ratolesti a korunované písmena "FW" ("Friedrich Wilhelm"). Na spodním rameni byl umístěn letopočet založení Železného kříže „1813“ . V letech 1. světové války byl symbol Železného kříž poprvé použit i jako celoněmecký výsostný znak ( např. na technice) ale k tomuto účelu byl zjednodušen.

Železný kříž II.třídy 1914 byl určen k nošení na klasické černobílé stuze. V českém překladu je dále uváděno, že Železný kříž byl nošený i na tak zvané civilní stuze ( stuha pro nebojovníky). Zde je překlad nepřesný ve svém významu.
Železný kříž mohl být mimořádně udělen tak jak bylo v Německé ( pruské ) armádě zvykem na stuze pro nebojovníky. Např. pro zdravotní sestry,ošetřovatelé i lékaře, ale i pro příslušníky logistiky, kteří na bojišti nebojovali se zbraní v ruce, ale starali se o zraněné vojáky a připravovali je k odeslání do nemocnice či léčebného zařízení v zázemí. Železný kříž tedy nemohl obdržet civilista v zázemí a osobně se přimlouvám k používání spojení Železný kříž II.třídy 1914 na stuze pro nebojovníky.
Stuha na které byl kříž zavěšen byla splývavá, nebo složena do různých tvarů jak bylo v německých státech zvykem, např. Sasko trojúhelník, nebo byl kříž na různých typech velké řádové spony, kde se dle nařízení měl nosit vždy na prvním místě, ale ne vždy toto bylo dodržováno. V Rakousko-uherské armádě byl Železný kříž II. třídy nošený dle německého zvyku v knoflíkové dírce, ale také na klasické trojúhelníkové stuze.

[Altmann]

Železný kříž I. třídy 1914:

Popis dekorace:
Železný kříž je vyrobený ze stříbrného rámečku a železného středu. Vše je klenotnicky spojeno v jeden celek (mnohdy je psáno lisováním, ale to není zcela pravdivé, neb jde o klenotnickou úpravu), 2 mm od okraje kříže po celém obvodu vystupuje zdobný prvek což je v našem případě stříbrný lem. Ramena kříže se kónicky sbíhají ke středu kříže.

Avers:
Přední stranu kříže zdobila na horním rameni pruská královská koruna, ve středu kříže písmeno "W" (Wilhelm) a na spodním rameni letopočet obnovení „1914“.


Revers:
Zadní strana je hladká se zapínací jehlicí (sponou) k upevnění na uniformu. Kódové označení výrobce je na jehlici, nebo přímo na kříži.Velikost kříže je přibližně 43mm při hmotnosti 32/35g.
Kříž se předával v originální etuji, která byla vložena do ochranné papírové krabičky či obalu.
Železné kříže, které jsou klenotnicky upravené, vylepšené, mohou být upevněné na šroubu s maticí. Tyto privátní ražby považujeme vždy za tak zvané „druhé“ kusy, které si majitel zakoupil k nošení při slavnostních příležitostech, nebo naopak k běžnému nošení na polním stejnokroji.
Mezi zajímavé kříže řadíme takové, které jsou nějak výjimečné, ale i originální a mají například na zadní straně, straně citaci, jmenování. (viz ukázka)

[Altmann]

Velkokříž Železného kříže
Großkreuz des Eisernen Kreuje

Popis dekorace:
Velkokříž Železného kříže je zcela identický s Železným křížem II.třídy 1914. Hlavní odlišnost je tedy velikost, která se popisuje zhruba 6 cm a dále závěsné ouško s oválným závěsem k upevnění na širší stuhu. Velkokříž se nosil jako náhrdelní dekorace (tedy jako komander) Ponechal jsem zde i popis v němčině pro kolegy znalé jazyka.
(Das Großkreuz ist etwa 6 cm breit und hoch, während die normalen Ausführungen etwa 4 cm groß sind. Das Großkreuz wurde als Halsdekoration mit Sprungring getragen)


V období první světové války došlo ke druhému udělení Železného kříže na zlaté hvězdě, nositelem tohoto vyznamenání byl polní maršál Paul von Hindenburg, jenž ho obdržel v roce 1918. Toto vyznamenání bylo dle svého nositele (stejně jako v případě polního maršála von Blüchera) nazýváno Hindenburgstern ( Hindenburgova hvězda)

Celkové počty:

Snad pro mnohé z nás bude zajímavé jaké počty uvádí Dr. Klietmann ve své práci z roku 1966. Možná, že pro mnohé bude překvapením, že udělování Železného kříže končí rokem 1924.

Do 9. listopadu 1918 ( Dr. Klietmann) :
1. Velkokříž s hvězdou polní maršál von Hindenburg

Velkokříž:
- Kaiser Wilhelm II.
- GFM von Hindenburg
- GFM Prinz Leopold von Bayern
- GFM von Mackensen
- Generál d.Inf. Ludendorff



Železný kříž 1.třídy:
- 163 000ks ( z tohoto počtu 191 udělení za zcela mimořádné vojenské zásluhy na domácí frontě)

Železný kříž 2.třídy:
- 5 000 000 udělení ( z tohoto počtu 6645 udělení za zcela mimořádné vojenské zásluhy na domácí frontě)
- 3000 křížů bylo uděleno na stuze pro nebojovníky za mimořádné zásluhy mimo bojiště

Udělení Železného kříže po 9. listopadu 1918 do konce roku 1924:

- Železný kříž 1.třídy 55 000 udělení
- Železný kříž 2.třídy 196 000 udělení ( z tohoto počtu se uvádí 210 udělení za mimořádné vojenské zásluhy mimo bojiště na domácí frontě)
- Železný kříž 2.třídy na stuze pro nebojovníky přibližně 10 000ks

Konečné členění Železného kříže:
Velkokříž s hvězdou
Velkokříž
1.třída
2.třída

Toto rozdělení je možná pro naše kolegy trochu odtažité a tak jsem si dovolil ještě jednou, jednoduché a jistě lépe pochopitelné:

Železný kříž 2.třídy 5 196 000 udělení
Železný kříž 2.třídy na stuze pro nebojovníky 13 000 udělení
Železný kříž 1.třídy 218 000 udělení
Velkokříže 5 kusů
Velkokříž s hvězdou ( von Hindenburg)

Je celkem pochopitelné, že tyto počty se musí částečně rozcházet a každý slušný historik uvádí, že to jsou počty přibližné i když poměrně přesné. V rámci bojů jednotek Freikorpsů v letech 1918-21 se Železný kříž neuděloval ( přesněji, neměl být udělován), ale to je opět zcela jiný problém, který zde nebudeme rozebírat.

Udělování Železných křížů v armádě RU bylo celkem běžné, ale Železný kříž 2.třídy byl vyhrazený pro subalterní důstojníky a Železný kříž 1.třídy pro vyšší důstojníky.Pokud je mi z dostupné literatury známé, Železný kříž na stuze pro nebojovníky nebyl v rámci RU armády udělen žádný.

Mezi další zajímavosti, které se týkají i vojáků bývalé Rakousko-Uherské monarchie musíme zařadit Železný kříž II.třídy 1914. Tyto kříže jsou nesprávně označovány jako tak zvaná velikost „Prinzeskreuze“, které kdysi dávno označil pan Měřička jako menší velikost určenou k nošení mladých princů a celkově k nošení příslušníků nejvyšší rakouské šlechty. Skutečnost však je jednoduchá a zcela prokazatelná. Jde o pouhé přiblížení velikosti klasických řádu RU monarchie. Tedy pokud to tak lze napsat, Železný kříž byl zhruba stejně veliký a na řádové sponě důstojníka nevybočoval a jde spíše o estetický zážitek než o jakousi raritu. Je však pravda, že tyto kříže lze považovat za vzácné. Velikost takového kříže z mé osobní sbírky je 35x35 mm.

Literatura:

Jörg Nimmergut: Deutschland-Katalog Orden & Ehrenzeichen von 1800 - 1945, Mnichov 1994
Dr.Klietman: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille. Berlín 1966
Walter A. Schwarz: Das Eiserne kreuj non 1813 bis heute(Museýáum Deutsch-Wagram 1999
Svetozár Pavlík: Vyznamenania a bojové odznaky tgretej ríše
A.Mollo-M.McGreegor:Aenee-Unifrormenn des 2.Weltkriegs in Farb
H.Doehle. Medals & Decorations of the Third Reich. 1995.

Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945.
K.G. Klietmann
Stuttgart, 2004
http://de.wikipedia.org/wiki/Paul_von_Hindenburg
http://www.svetovevalky.estranky.cz/cla ... losti.html
http://home.tiscali.cz/raichland/kamil/valka/valka.html
http://sk.wikipedia.org/wiki/Ernst_Udet