Ruský Řád Svatého Mikuláše Divotvůrce
Знак ордена Св. Николая Чудотворца
Průběh Světové války 1914-17 na ruském bojiště je obecně v povědomí. Pohromou pro ruskou armádu byla již únorová revoluce Kerenského a pád carismu a monarchie. Naprostou katastrofou nejen pro ruskou armádu, ale i celou společnost Ruska však představovala „Velká Říjnová socialistická revoluce", která sice proběhla v listopadu, ale její katastrofální následky na vlastní kůži pociťovali evropské státy „východního bloku“ až do nástupu M.Gorbačova.
Ideál revoluce je od nástupu vlády bolševiků je o politické moci vlastní strany. Na místo pokračování války proti nepříteli nastupuje chaos, místo demokracie jen teror, vraždění a mučení. Pro ruské bolševiky je vzorem despotismus a doba Velké buržoazní revoluce ve Francii v roce 1792 a velmi se jim zalíbilo vraždění a ponižování národa a národů a národnosti Ruska. Podle hesla „Kde nejde s námi jde proti nám“.
Boje s „Rudými, černými,zelenými“ a dalšími tlupami se postupně přenášejí na celou Rus a přerůstají v krutou občanskou válku, která má na obou stranách jen mrtvé a nešťastné lidi.
Poslední jednotky Dobrovolecké armády jižního Ruska ( zhruba 120 000 ) vojáků se pod velením generála Děnikina, po porážce v Tauridě (březen 1920) v ústupových bojích stahují na Krym. Mezi tím se dne 18. března 1920 generál Děnikin vzdává funkce vrchního velitele a již 21. března 1920 přebírá tuto funkci generálporučík carské armády, baron Petr Nikolajevič WRANGEL. Generál Wrangel se stává i vedoucím administrátorem vojska i civilistů na Krymu. V jeho štábu našly své místo vojenské mise Francie, Anglie, USA a další.
Zbývající jednotky dobrovolnické armády, složené převážně z důstojníků, mladých studentů a kozáků jsou uzavřeny na Perekopské šíji a na Sivaši. Jsou obklíčeny a odříznuty, zcela bez pomoci. Vítězné mocnosti ztrácejí zájem o tyto vojenské jednotky, neb v této době již koketuji s bolševiky s kterými navazuji i diplomatické vztahy. Proto obětuji tyto mladé
Ruské vlastence, které opět jiní ruští vlastenci ve jménu socialistické revoluce zmasakruji.
Velitelé vyšších vojenských útvarů mnohdy neoprávněně používali carské řády a dekorace k vyznamenávání svých vojáků. Generál Wrangel, kádrový důstojník carské armády, který byl mimo jiné nositelem řádu Sv. Vladimíra III. stupně s meči a Vojenského řádu Svatého Jiří IV. stupně odmítal a později svým rozkazem i zakázal nošení carských dekorací, získaných v bratrovražedném boji občanské války. Ale i on si uvědomoval, že statečnost a hrdinství, spojené s vlastenectvím svých vojáků je nutno ocenit viditelným vyznamenávání a to i v posledních fázích boje při obraně přístupu na Krym. Z rozhodnutí generála Wrangela je tedy založeno nové vyznamenání.
Založení řádu:
Vrchní velitel generál Wrangel dne 30. dubna 1920 podepsal rozkaz, kterým byl z jeho vůle založen řád:
„ŘÁD SVATÉHO MIKULÁŠE DIVOTVURCE“.
Řád byl zřízen ve dvou stupních a jeho udělení muselo být potvrzeno tak zvanou Dumou rytířů řádu. Samotné udělení ještě muselo být schváleno a potvrzeno v rozkaze vrchního velitele. Statut řádu vycházel ze statutu řádu Sv. Jiří. Je evidentní, že právě tento řád měl nahradit Vojenský řád Sv. Jiří. První řádová Duma byla složená z rytířů řádu Sv. Jiří a byla ihned doplněna prvními rytíři řádu Sv. Mikuláše Divotvůrce.
Zachoval se archiv řádu a tak přesně známe jméno prvního rytíře řádu. Stal se jim štábní kapitán Ljubin - Jarmolovič z 3. oddílu 1. tankového praporu za projevené hrdinství a statečnost při odrážení jednotek Rudé armády, které vedly útok na Perekopské šíji. Tento řád mu osobně předal vrchní velitele vojska, generál Wrangel.
K poslednímu udělení ještě na území Ruska, které podepsal gen. Wrangel 14. října 1920, kdy byl řádem 2. stupně vyznamenán generálporučík Fostikov, tehdejší náčelník štábu Černomořsko-Kubáňského uskupení za odrážení a zadržení bolševické ofenzivy v prostoru Sevastopola. Tímto hrdinským činem pomohl k evakuaci jednotek armády.
Bílá armáda byla sevřena v prostoru Sevastopolu a tak již začátkem listopadu 1920 dochází k evakuaci. Vlastní evakuace probíhala v přístavech Sevastopol, Feodesia a Kerč s pomocí ruského loďstva, dále lodí Francie a Anglie a to již za dunění bolševických děl. Dne 2. listopadu je tedy tato ústupová evakuace nebývalého rozsahu ukončena. Na palubu ruského křižníků "Generál Kornilov " v Hraběcím přístavu v Sevastopolu se symbolicky poslední se svým štábem a části ruské vlády nalodil i Vrchní velitel armády generál Wrangel. Kurz na Cařihrad v Turecku. Generál Wrangel se již nikdy do Ruska nevrátí.
Za prokazatelnou statečnost, odvahu hraničící se sebeobětováním při provedení vlastního odsunu jednotek (evakuace) armády a obyvatelstva vyznamenal admirál Wrangel dne 5. listopadu na palubě křižníků pětičlennou skupinu námořních velitelů na čele s kontraadmirálem N. Mašukovem. K prokazatelně poslednímu udělení řádu dochází 6. prosince 1920 plukovníkovi K.P. Gordijenkovi a vojskovému staršinovi N.A. Kutějnikovi .
Další personální rozkazy s podpisem gen. Wrangela o udělení řádu jsou již podepsány a datovány na území Turecka v táboře Gallipoli ,kde byly zbytky armády soustředěny a internovány.
Počty udělených řádových odznaků:
Na území Ruska v době od založení 30.dubna do 5. listopadu 1920 bylo uděleno celkem 95 řádových dekorací 2. stupně. Za hranicemi Ruska, po provedené evakuaci jednotek to je potom dalších 243 řádů 2. stupně důstojníkům armádních jednotek a loďstva. Rytířská Duma při svém zasedání v Gallipoli v závěru prosince roku 1920 udělila řád Svatého Mikuláše-Divotvůrce 2. stupně generálporučíkovi Wrangelovi, který také v emigraci řád nosil za svým křížem řádu Sv. Jiří IV. stupně. Zcela k poslednímu dekorování tímto řádem došlo 12. června 1920 : Řád obdržel podporučík V. Dobrovolskij a chorunži (praporčík ?) K.Dorofěv. Touto poslední řádovou promocí je uzavřena historie tohoto řádu, který se mohl stát slavným.
Popis řádového klenotu:
Řád byl založen zcela v duchu stanov slavného řádu Sv. Jiří. Dokonce i velikost řádu je stejná jako u křížů řádu Sv. Jiří IV. a III. stupně. Středový medailon řádu Sv. Mikuláše je smaltován a na aversu se nachází obrázek Svatého Mikuláše- Divotvorce. Kolem na mezikruží je v azbuce rozložen nápis:
VEROJ SPASAJETSJA ROSSIJA
Tak jako Sv. Jiří i tento řád měl svoji odchylku určenou nekřesťanům.. Byl to také státní znak v podobě černého dvouhlavého orla.
Na reversu je ve středovém medailonu bílomodročervená smaltovaná trikolora ve vodorovných pruzích. Je zde vyryto datum založení řádu: "30. APRELJA 1920". Řádovým dnem byl stanoven 9. květen.
Zakázka k výrobě prvních exemplářů řádů byla předána firmě GODET Berlín (známá svoji kvalitní ražbou pruských řádů a Železného kříže). Zde bylo celkem vyrobeno:
10 ks řádových křížů 1. stupně
50 ks řádových křížů 2. stupně
10 ks řádových křížů 2. stupně pro nekřesťany
Další řádové klenoty jsou vyrobeny v různých zemích, především však v Jugoslávii, Francii ( snad i v Bulharsku). Tyto kříže jsou však již horší kvality.
STUHA:
Klenot řádu je zavěšen na stuze v barvách ruské trikolory (bílá-modrá-červená ). Stuha je široká 28 mm, složená do tradičního ruského pětiúhelníku a připevněna na kovovou kolodku.
Není mi známo, že by na našem území byl řád ražen. Není mi známo, že by se originál řádového kříže nacházel v některé naši české, moravské či slovenské sbírce. Ale svým významem a tragickým osudem většiny nositelů řádu si jistě zasluhuje alespoň vzpomínku.
Poznámka:
Svatý Mikuláš měl a má i v Českých zemích své vlastní, křesťanské postavení. Na jeho památku známe mimo jiné i kostely zasvěcené právě Sv. Mikuláši (Praha), ale i další památky, obrazy a relikvie .
Literatura :
Generál Paskov: Řády a vyznamenání občanské války 1917-1922
Velkov S.V.: Tragedie ruského důstojnictva. Moskva 1999
Fidler J.: Generálové legionáři. Brno 1999
A.A. von Lampe: The Order of St. Nicholas the Miracle-worker. 1937