Policejní služební vyznamenání -(Polizei-Dienstauszeichnung)

[Altmann]

Policejní služební vyznamenání
(Polizei-Dienstauszeichnung)


Již v období císařského Německa existovala celá řada vyznamenání, která měla odměnit či ocenit služby jednotlivců či polovovenských sborů, případně hasičů a záchranářů jejich práci ve prospěch společnosti viditelně nošeným vyznamenáním, které bylo jednak znakem délky služby ale i jistým poděkováním příslušníkům dané organizace. Nacisté po svém nástupu k moci postupně na tuto tradici navazovali a je možno říci, že ji dovedli k dokonalosti neb pamatovali na všechny možnosti služby jednotlivých ozbrojených či silových sborů státu.
Je celkem zajímavé, že k založení specializovaného vyznamenání pro policii (Treudienst-Ehrenzeichen) dochází až dne 30.ledna 1938 a to při příležitosti pátého převzetí moci.
Ve stanovách tohoto vyznamenání bylo určeno, že dekorace se člení do tří stupňů. Zároveň tak jak bylo v německé (pruské tradici) zvykem mohla být na 1.stupeň umístěna číslice 40 ( toto nařízení vstoupilo v platnost až od 12.srpna roku 1944 a to v souvislosti s povoláním policejních důstojníků z výslužby a jejich následném reaktivovíní.

1. stupeň s dubovými ratolestmi a číslicí „40“ za 40 let věrných služeb (až od 12. 8. 1944)
1. stupeň za 25 let věrných služeb
2. stupeň za 18 let věrných služeb
3. stupeň za 8 let věrných služeb
Policejní oběžníky Říšského vůdce SS a šéfa policie řešili v průběhu let způsob nošení dekorací. V roce 1940 bylo na základě rozhodnutí možné vyznamenat penziované policejní úředníky a v roce 1942 se toto vyznamenání vztahuje i na příslušníky policejních záloh a Policie protiletecké obrany – Luftschutzpolizei).
Nařízením Říšského ministerstva vnitra ze dne 25.února 1943 bylo stanoveno že udělování Policejního služebního vyznamenání bude až do konce války pozastaveno“. Všechny podané návrhy k 1. březnu 1943 byly však ještě realizovány. Zdá se však, že i přes toto nařízení se vyznamenání alespoň v nejnižším stupni udělovalo. Naopak nařízením či výnosem Vůdce Adíolfa Hitlera ze dne 12.srpna roku 1944 byl zřízen další nejvyšší stupeň:
"Jako výraz uznání za 40-letou službu policejních úředníků zakládám k Policejnímu služebnímu vyznamenání Dubové ratolesti. Dubové ratolesti budou nošeny ve zlatě s číslicí „40“ na stuze pod vyšitým výsostným znakem“ . Není však prokazatelné, zda se tento stupeň uděloval. Je to však jisté svědectví o jisté zmatenosti mezi nejvyššími funkcionáři státu, strany i policie.
Vlastní vyznamenání je efektním výtvarným návrhem profesora Richarda Kleina z Mnichova.

Popis vyznamenání.
Vyznamenání 1. a 2. stupně jsou tvarově stejná a liší se pouze barvou kovu.
1. stupeň pozlacený kříž
2. stupeň postříbřený kříž

Avers:
Vyznamenání má tvar a podobu čtyřramenného kříže jehož ramena jsou na vnitřních stranách mírně prohnutá. Po stranách jsou ohraničená dvojitým plastickým lemem (širokým a úzkým), uvnitř je jemné zrnění. Ramena kříže svírají uprostřed vystupující znak Německé policie (Orlici s roztaženými křídly svírající v pařátech kulatý dubový věnec, v němž je na hranu postavena svastika. Tato orlice překrývá oválný věnec z dubových ratolestí). Plocha mezi oválným věncem a orlicí je hladká (některé kopie mají i tuto plochu opatřenou zrněním). V horní části horního ramene je naletován kroužek, kterým je provlečen další k upevnění na stuhu či háček řádové spony.

Revers:
Ramena kříže jsou totožná s přední stranou. Zde však svírají oválný medailon s plastickým zvýšeným rámováním . V medailonu je vystupující nápis „FÜR / TREUE / DIENSTE / IN DER / POLIZEI“ (Za věrné služby u policie).

Stuha:
Tmavomodrá, na přední straně opatřená zlatou (1. st.) nebo stříbrnou (2. st.) výšivkou se znakem německé policie. 1. a 2. stupeň vyznamenání byl dodáván v etuji, v jejíž horní části byla umístěna samostatně široká stuha. Stuha nebyla určena k provlečení očkem (které je příliš úzké), ale k  upevnění na kovovou sponu (tzv. Groβe Feldspange), v jejíž spodní části je umístěn háček k provlečení očka vyznamenání.

Kříž je vyroben z tombaku, který je upraven zlacením či stříbřením.

Poslední stupeň tohoto vyznamenání je pouhá medaile:
3. stupeň za 8 let věrných služeb
Avers:
Jedná se o kulatou medaili s oboustraně zvýšeným okrajem, v jejímž středu je reliefní znak Německé policie. Medaile je v ploše hladká.

Revers:
Po obvodu je plastický nápis, provedený švabachem:
„Für treue Dienste in der Polizei“-( Za věrné služby v policii)
Ve střední části plochy medaile je číslice "8" (za osm let služby)
Stuha:
Barva stuhy je stejné, ale zde již chybí typická výšivka. Stuha medaile je ukončena sponou se špendlíkem k upevnění na oděv. Tato medaile se často nachází na řádové sponě nošené nařízeným způsobem.
Materiál:
Vlastní medaile je vyrobena z tombaku, který je patinován do barvy stříbra.

Miniatury:
Klasické jednotné miniaturky dle nařízení jsou ve velikosti 9 mm na špendlíku nebo 16 mm na stužce s kovovým výsostným znakem policie

Etuje:
1 . stupeň:
Zeleně potažná papírová etuje s vypouklým nebo rovným (v tomto případě bez pantu a kovové pojistky) víkem, na němž je mezi zlatými dubovými ratolestmi zlatá číslice „25“. Vyložení víka je potažené bílou látkou, část pro umístění vyznamenání je vyplněná šedým filcem. Uprostřed je přepážka oddělující prostor pro stuhu a kříž.

2. stupeň:
Zeleně potažná papírová etuje s  rovným víkem bez pantu a kovové pojistky, na němž je mezi stříbrnými dubovými ratolestmi stříbrná číslice „18“. Celý vnitřek je potažen šedým filcem. Přepážka je stejná jako u etuje k 1. stupni.

Ke každému stupni  vyznamenání náleží udílecí dekret.


Způsob nošení:
Vyznamenání lze nosit samostatně, nebo upevněné na velké řádové sponě (tzv. Groβe Feldspange) nebo jako malá stužka s kovovým znakem Německé policie (tzv. Kleine Feldspange), v obou případech nad levou kapsou uniformy.

Etuje:
Zeleně potažná papírová etuje s  rovným víkem bez pantu a kovové pojistky, na němž je ve stříbrném ozubeném kole stříbrná číslice „18“. Celý vnitřek je potažen tmavě červeným filcem. Uprostřed se rovněž nachází přepážka.



Použitá literatura: Klietmann Kurt-G.: Staatlich-Zivile Auszeichnungen, Motorbuch Verlag, Postfach 103743, 1990, 1. vydání
http://www.ordensmuseum.de/Ordensstatut ... zeichnung/