The Most Illustrious Order of Of.Patrik-řád Svatého Patrika

[Altmann]

Nejproslavenější řád Svatého Patrika

The Most Illustrious Order of Of.Patrik

Je více než nepravděpodobné, že s tímto řádem se v našich sbírkách nesetkáme, ale mnozí nás tak rádi navštěvuji Velkou Británii a pokud v některém muzeu uvidíte klenoty tohoto řádu, jistě si připomenete o co vlastně jde. Řád založil dne 7. února roce 1783 král Jiří III. a založením řádu sledoval získat pro irské peery (vysoká šlechta)

odpovídající ocenění, v našem případě rytířský řád, který by náležitě ocenil jejich zásluhy, jejich loajalitu během Americké války o nezávislost. Král si byl vědom, že irské peery musí dostat na úroveň vysoké šlechty anglické, skotské neb pro tyto peery již existovali vznešené, tak zvané "velké řády" ( Podvazkový řád a Řád Bodláku). Rytířů řádu mělo být původně s panovníkem a patnáct. Tato myšlenka byla v roce 1833 rozšířena o představitelé impéria v Irsku. Jde o funkci či titul "Lord Lietenaut of Ireland" - ( poznámka, zde Lietenaut není hodnost poručíka jak se objevuje špatně v mnohých překladech, jde o vyjádření hodnosti zástupce panovníka v Irsku, tedy nejvyšší hodnost či funkce.) Později se počet rytířů zvyšuje.

Bylo to již 22 rytířů a také o mimořádné čestné rytíře. V roce 1922 se politické rozdělení země přenáší i do problematiky tohoto řádu., ale ještě tři synové krále Jiřího V. se stávají plnohodnotnými rytíři řádu. Během 2. světová války bylo pečlivě zvažováno zda je možno určitý počet osob z řad Irské šlechty, kteří zcela mimořádně se vyznamenali ve službě královské koruny a jejich rodiny jsou spojeny se Severním Irskem jmenovat rytíři, tím by se prodloužila životnost řádu. Rozdělení Irska na severní a jižní část toto však zcela znemožnilo a k pokusu oživit řád nedošlo. Nejdéle žijícím rytířem řádu sv. Patrika byl devátý 9th Earl of Shaftesbury, který řád obdržel v roce 1911 a zemřel o padesát let později.

Všechny oficiální klenoty a insignie se po smrti rytíře vrací řádové kanceláři a to je i příčina toho, že tyto řády nelze získat ani na specializovaném faleristickém trhu ve Velké Británii.

Historie řádu je velmi bohatá, je poznamenaná mýty a bájemi, která jsou mnohdy spojovány s králem Artušem. Pro naší potřebu se jednotlivé klenoty a řádové insignie popíšeme.

[Altmann]

Řádový řetěz - řádová kolana:

Zlatý nádherný řetěz je sestaven z heraldických zlatých článků růže, harfy a uzlu s třásněmi. Jde cellem o 7 článků růže, 14 článků uzlů, 6 článku harfy. Článek růže je zpracován do tvaru zlatého kruhového medailonu aw zvýšeným okrajovým mezikružím. Na střed medailonu je položen květ růže, který má pět vnějších lístků smaltovaných bíle a pět vnitřních lístků smaltovaných růžově a mezera mezi vnějšími lístky je smaltovaná zeleně. Zvýšené okrajové mezikruží je pokryto pásem zeleně smaltovaných trojlístků bílého jetele, což je irská národní květina. Článek - uzel- je vytvořen plochým křížovým uzlem se čtyřmi smyčkami z dvojice lan na koncích opatřené třásněmi. Článek harfy je tvořen zlatou harfou s tělem harpyje, zdobeným sloupkem a nataženými strunami. Články jsou mezi sebou spojen dvojici krátkých tříčlánkových řetízků.

Součásti colany je klenot řádové řetězu což je vlastně prvek na kterém je upevněn vlastní řádový klenot.

Jde o smaltovanou imperiální korunu , která má na dvou krátkých řetízcích zavěšenou zlatou harfu shodnou se článek řetězu,ale přece jen o něco vyšší a po dní je na jednom krátkém řetízku zavěšen zlatý kruhový medailon. Středové pole medailonku je bíle smaltováno a na něm je naložen červený mučednický kříž, překrytý zeleně smaltovaným trojlístkem, který má na každém lístku položenou zlatou královskou korunu. Kolem tohoto středového pole je zlaté mezikruží nesoucí řádové heslo "QUIS SEPARABIT "- (Kdo rozdělí ) a letopočet založení řádu ""MDCCLXXXIII". Kolem tohoto vnitřního mezikruží je zvýšené okrajové mezikruží, které je stejné jako u článku řetězu pokryto pásem zeleně smaltovaných trojlístků bílého jetele.

http://www.magnoliabox.com/index.cfm?ev ... ageStart=1
Řádová hvězda:

Osmihrotá stříbrná hvězda má pět briliantujících paprsků. Mezi těmito paprsky je vždy krátký dělící briliantující paprsek. Na středu hvězdy je naložen zlatý kruhový medailon, ve středu prořezávaný, případně bíle smaltovaný a zde, na tomto poli se nachází červeně smaltovaný mučednický kříž ( kříž tak zvaný Ondřejský). Na středu tohoto kříže je naložený zeleně smaltovaný jetelový trojlístek, který má na každém lístku královskou korunu. Medailon je obklopen světle modrým mezikružím se zlatými plastickými písmeny :" QIUS SEPARABIT "- tedy řádovým heslem a dále letopočet založení řádu : " MDCCLXXXIII "

Na zadní straně hvězdy je střed s vypouklým středovým medailonem (diskem?) a je zde spona k upevnění hvězdy na oděv. Veškeré klenotnická značky a puncování se nachází na této sponě. Hvězdy jsou vyráběny samostatně a tak je každá ve svém provedení individuální, ale všechny jsou krásné.

Řádový klenot:

Vlastní klenot nemá žádný honosný tvar, ani není tvořený křížem. Jde o "obyčejný" medailon, který má ve svém středu mučednický kříž sv. Ondřeje, překrytý trojlístek a zdobený jako je tomu u řádové hvězdy, tedy světlemodré mezikruží s řádovým heslem a rokem založení. Zlaté mezikruží je pokryté pásem 32 zeleně smaltovaných trojlístků, vně lemované zlatým zvýšeným okrajem.

Zadní strana medailonu je hladká a zde opět nacházíme mistrovské značky a puncováni.

STUHA:

Hovoříme o klasické velkostuze, která je 100 mm široká a blankytně modrá. Velkostuha je se nosí přes pravé rameno k levému boku.

Poznámka:

V každé literatuře věnované řádům Velké Británie najdeme hodně zajímavosti a také poznámky k výrobě ( a honosnosti ) mnohých starobylých řádů. Řádový klenot, nošený panovníkem byl klenotnická práce doplněná drahými kameny, brilianty, rubíny a smaragdy. Zde se jako příklad cituje řád pro Lorda-Lietenauta I of Ireland , který nařídil zhotovit v roce 1830 král Wiliam IV. Ke zhotovení řádových klenotů bylo použito na 394 drahých kamenů, původně ze šperků a korunky královny Charlotty a z Řádu Lázně jejího manžela krále Jiřího III.. Tato souprava označená jako "šperky irské koruny" -( Irish Ceown Jewels), byla v roce 1907 ukradena z dublinského zámku a do dnešní doby nebyla nalezena.


LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha : Libri, 1999

[Altmann]

Na závěr jen několik postřehu:

Řádovou hvězdu (plech) používá jako svůj symbol pluk irských gardistů ( IRISH GURDS) _ viz obrázky

Rytíři řádu mají právo přizdobit své starobylé erby řádovým klenotem

Řádové insignie se po smrti rytíře (majitele) vrací řádové kapitule a pozůstalí zaplatí 100 liber do rukou kancléře.

https://email.seznam.cz/#compose/105069

[Altmann]

IRSKÝ ŘÁD SVATÉHO PATRIKA
The Most Illustrious Order of Of.Patrik-řád Svatého Patrika

Václav Měřička

V pořadí nejmladším z velkých britský řádů je irský řád sv. Patrika-plný název (Nejosvícenější řád sv. Patrika), který byl založen 5. února roku 1783 králem Jiřím III. (1760-1820). Důvodem byla skutečnost, že Anglie sama měla rytířský řád Podvazkový, skutečně tradiční světský rytířský řád pocházející ještě ze středověku, dále pak vojenský řád Lázeňský, který svou proslulosti nebyl nikterak za Podvazkem pozadu. Ve Skotsku existoval starý, i když mnohdy romantické pověstí o založení opředený řád sv. Ondřeje, známější pod názvem řádu Bodlákového. Jediná, že tří britských korun, koruna Irská neměla dosud svůj rytířský řád.
Řád sv. Patrika byl zasvěcen patronu Irska. Svatý Patrik, pocházející ze Skotska, v roce 432 se stal biskupem a odešel do Irska, kde hlásal Evangelium, zřizoval církevní obce, zakládal kláštery, kostely a školy a byl hlavním šiřitelem křesťanství na ostrově. Sídlil v Armaghu, kde zemřel mezi rokem 455 až 492. Je mu zasvěcen den 17. března. Irové nosí v ten den k jeho poctě "Shamrock" je to ozdoba v podobě jetelového listu, který je heraldickým symbolem Irska. Podle pověstí sv. Patrik vysvětlil záhadu Božské Trojice právě pomoci trojitého původně šťavelového listu, který byl v pozdějších dobách ve znaku sv. Patrika a tudíž i ve znaku celého Irska zaměněn za zelený jetelový trojlist.

Dne 11. února roku 1783 došlo ke slavnostnímu jmenování prvních rytířů řádu sv. Patrika. Tehdy bylo určeno, že řád bude mít pouze šestnáct (16) rytířů, jako u řádu skotského Bodlákového. Později byl však počet rytířů zvýšen na 22 mimo suveréna řádu, kterým je anglický král a lorda-poručíka, králova zástupce v Irsku. Ovšem stanovy připouští, že do počtu mohou být zařazeny za mimořádných okolností i další členové.

Prvními rytíři řádu se stali Eduard vévoda z Kentu (otec potomní královny Viktorie), vévoda z Leinsteru, hrabě z Clanricarde, hrabě z Westmeeathu, z Inchiguinu, z Droghedy z Tyrone, ze Shannonu, z Clsnbrassilu, z Morniingtonu, z Charlemontu z Bective, z Ely a z Antrimu. Z uvedených jmen je patrno, že se jedná o starobylé irské šlechtické rody.

Stanovy řádu byly zveřejněny dne 28.února 1788 a anglický král se stal hlavou řádu. Vedlo toho však má řád svého velmistra ( toto je zcela mimořádný případ) a tím je právě jmenovaný královský zástupce v Irsku a Dublinu sídlící lord-poručík.

Poznámka:( Připomínka, jedná se o situaci, kdy Irsko nebylo samostatným státem. Dnes se omezuje pouze na Severní Irsko s hlavním městem Belfastem. Ovšem řád sv. Patrika je stále výsadním řádem irské, anglické koruně věrné šlechtě).

Řád má své úředníky, který jsou kancléř řádu, děkan ve funkci registrátora a herolda, který se nazývá "SHAMROCK". Kancléřem je vždy arcibiskup dublinský, registrátorem děkan katedrály sv. Patrika. Podle stanov se může stát členem řádu jen ten šlechtic, který může prokázat ze strany ze strany otce a ze strany matky nejméně tři šlechtické předky. Je tedy řád sv. Patrika výlučně řád určený vysoké irské šlechty.

Uprázdní-li se úmrtím člena řádu místo je svolaná kapitula o nejméně šesti (6), která za přítomnosti krále napíše devět (9) šlechtických jmen, přicházejících v úvahu. Jde vždy o osoby blízké panovníkovi, ale řád může být udělen i cizinci (chápáno z hlediska Irů). Tedy například Angličanům, Skotům. Těmto jsou řádové insignie doručeny zvláštními vyslanci. Zvolený rytíř i cizinec musí následně ve lhůtě sedmi měsíců vyslat svého zástupce do katedrály sv. Patrika, aby zde na oltář odevzdal svůj praporec, meč a přilbici . Po složení slavnostní přísahy je přijat za člena řádu. Rytíři jsou seřazeni podle stáří členství v řádu. Stejné tak zasedají i v lavicích v kapli. Jestli, že se člen řádu nedostaví do svolané kapituly je nejprve pokárán, podruhé může být jeho místo zařazeno zcela nakonec čekatelů. Rytíři jsou povinni při vstupu do řádu zaplatit řádovému sekretáři genealogovi a dveřníkovi 175 liber.

Řádoví rytíři jsou oděny krojem jehož podstatnou součástí je plášť z nebesky modrého atlasu, bílým hedvábím, u úředníků bílým popelínem podšívkovaného. Na pravé straně je plášť upevněn pomocí modro zlatých střapci opatřených šňůr. Na levé straně pláště je vyšita řádová hvězda. Surcot je modrý, taktéž bíle podšívkovaný, kalhoty krátké podle mody Jindřicha IV. zhotovené z bílého atlasu s jednoduchým stříbrným vyšíváním a střapečky a la Van Dyck, k tomu bílé hedvábné punčochy s karmazínově červenými podvazkovými rosetami, bíle boty zhotovené z kamzičí kůže jsou šity na způsob holínek, mají světle modré štulpny, červené podpatky jsou na nich upevněny zlaté ostruhy. Meč má zlatý jílec, nosí se v pochvě, která je pošitá karmazínově červeným sametem. Ke kroji patří černý klobouk, ze předu zdvižený, opatřený jako odznakem řádovou hvězdou, ze které ční pštrosí péra červené, bílé a modré. Klobouk je obtočen šňůrou v podobě řádového řetězu.

Hlavní součástí je ovšem řádový řetěz, čili colana. Tento řetěz je složený či tvořený zlatými články a to pěti růžemi, které se střídají se šesti tak zvanými "Davidovými harfami". Vzájemně jsou články spojené zlatými uzly svázanými do provazce. Růže jsou smaltované. Davidova harfa je tvořena prohnutou postavou okřídleného anděla z jehož křídel jsou napjaty struny. Hlavním závěsným článkem pro zavěšení řádového klenotu je větší Davidova harfa převýšená anglickou královskou korunou červeně podšívkovanou.Na colaně je zavěšen vlastní řádový klenot. Je to oválný zlatý medailon, jehož vnější okraj je bíle smaltovaný, zlatě lemovaný a nesoucí na celé ploše za sebou srovnané zelené jetelové trojlisty. Vnitřní mezikruží je modře smaltované a nese zlatými písmeny zhotovený nápis:

"QUIS SEPARABBIT" - Ve významu kdo rozloučí či kdo oddělí?

Tím je myšlena odluka irské královské koruny a anglickou královskou korunou, tedy jde o jakýsi slib věrnosti anglickému králi. Dále je zde letopočet založení " MDCCLXXXIII - 1783. Ve volné ploše medailonu je vložen červeně smaltovaný kříž sv. Patrika, který má břevna šikmo přes sebe a můžeme hovořit i o kříži sv. Ondřeje. Na středu kříže je naložen tak zvaný "SHAMROCK" to jest zeleně smaltovaný jetelový trojlist a do každého jednotlivého lístu je umístěna zlatá anglická koruna. Řádový klenot se nosí na velkostuze světlemodré barvy přes pravé rameno k levému boku.

K řádovému klenotu patří osmihrotá stříbrná hvězda tvořena plochými paprsky. Hvězda se nosí na levé straně hrudi. Ve středu hvězdy je položen okrouhlý medailon, podobný vlastními klenotu zde bez bílého vnějšího mezikruží, bez jetelových trojlistů. Ve středu hvězdy je na bílém podkladě červený ondřejský kříž sv. Patrika se zeleným trojlistem a korunkami, kolem na tmavomodrém okruží je zlatá řádová deviza a letopočet založení řádu.

Poznámka:
Dovolil jsem si tento vzácný a nádherný řád opět doplnit kompletním textem z pera pana Měřička, věřím, že pro zájemce to je dobré a možná, že i Ti, kteří až tak vážný zájem nemají by nebylo od věcí si text a historii řádu pročíst.-
http://www.stpatrickscathedral.ie/Knigh ... trick.aspx
https://books.google.cz/books?id=XkBfAA ... ik&f=false

[Altmann]

Řádová symbolika-obrázky: