Generál Hülsen, který nebyl informován o tomto novém postavení Daunových jednotek (vytočení čelem proti hlavní silnici nad Křečhoří) pronikl až k výšině u Kutlíře a obrátil se k útoku v domnění,že se mu podařilo prorazit rakouské pravé křídlo. Došlo k tvrdému boji a Prusové se zmocnili jak Kutlíře tak Kamhájku i Krečhoře, ale přece jen byli zadrženi statečnosti Weidovi pěchoty za podpory divize Starhenbergovy. Rakušané stříleli proti neustále postupující pruské pěchotě kartáčovými střelami, které působili na pruské straně doslovný masakr.
Na výšině jižně od kopce Bříství narazily na vpřed se deroucí pruské prapory na jízdu Benedikta Dauna a musely čelit tomuto útoku. Ta odbočila a na jejich místo nastupují pluky Deutschmaister,Baden-Baden, a pluk Botta. Došlo k velmi tvrdému střetu a k boji na bodáky, přičemž se celkem sedmkráte seřadily zdecimované řady do nových útoků. V těchto střídavě úspěšných bojích se vyznamenal major Suro pluk č.4 (Deutschmaistři) a plukovník kníže Kinský, velitel pluku Botta. Boje se zde protáhly až do třetí hodiny odpolední, kdy náhle vojáci pruského generála Mansteina, kteří stáli ve středu frontové linie zahájili postup na Chocenice. Když pruský král zjistil,že Manstein postupuje proti jeho rozkazu a nařízení, sám se rozjel do středu linie ve snaze zadržet postupující vojáky, ale ti již byli daleko a tak museli být v akci ponecháni. Mansteinovo rozhodnutí narušilo střed kam museli Prusové rychle přemístit 4 prapory pěchoty, ale tím zároveň oslabili síly svého prvního sledu. Důsledkem této chyby bylo, že hlavní sily pruské armády se rozvinula vzdálená nejméně 1000 kroků od Hülsenova předvoje. Prapory prvního sledu, když se chtěli spojit s postupujícími Hülsenem, museli se obrátit vlevo a dostaly se tak do prudké palby Rakušanů.
Daun, když viděl nastupovat v bojích u Křečhoře nepřátelskou jízdu, nechal nastoupit do tohoto prostoru druhý sled tj. divizi Starhenbergovu, za boční postavení Wiedovo. Byla sem také přiblížena divize O´Donellova. Hülsenovi se sice na čas podařilo získat dubový lesík, ale byl pak z lesíka Rakušany vyhnán a to na stálo. Po ústupu z lesíka Hülsen útočil i nadále na rakouský bok, ale již zasáhlo rakouské dělostřelectvo a působilo Prusům těžké ztráty. Hülsen si proto v této chvíli vyžádal podporu jízdy a zahájil nový soustředěný útok levého křídla tak tvrdě, že došlo k prolomení Rakouské obrany(bitevní čáry či postavení). Byly to prapory pluku Los Rios a Platz, které byly nuceny ustupovat pod tlakem Normannových dragounů. Prusové ustupující pronásledovali, ale narazili na statečné vojáky Kellerova uherského pluku, kteří dokázali postupující zadržet. Také v lesíku se statečně drželi vojáci pluku Neipperg. V té době zároveň hrozilo Rakouským oddílům nebezpečí napadaní zezadu a tak velitel pěšího pluku arcivévody Karla, plukovník Siskowic třetí a čtvrtou řadu obrátil čelem vpravo a nechal druhou a prvou pálit na útočícího nepřítele. Tehdy byl rakouský střed ohrožen zezadu i z boku. V tom vyrazila rakouská jízda a vpadla Prusům do levého boku a i když byl jejich útok zadržen, přece jen se podařilo podmaršálkovi Wiedovi opět soustředit bojující a zaujmout nové postavení.
Mezi třetí a čtvrtou hodinou již neměl král další pěchotu, kterou by Hülsenovi mohl poslat na pomoc a tak vyslal alespoň jízdu Penavaireho. Ta se ale dostala do soustředěné palby rakouských děl a musela se vrátit. Na pomoc ještě přispěchal Seydlitz s deseti švadronami, ale ty byli napadeni rakouskými jezdci a ustoupili. Tehdy se Penavaire ještě jednou pokusil o nový útok se svými kyrysníky, ale opět neuspěl.. Když král viděl tuto tíživou situaci postavil se sám do čela kyrysníků a vedl je do boje. Ale ani oni nedokázali překonat naše dělostřelce a museli ustoupit. To bylo krátce před čtvrtou hodinou odpolední. Tehdy ještě stály prapory pěchoty generála Hülsena a prince Mořice Desavského na výšině mezi dubinou a Chocenicemi, ale nepomohl zde ani nový výpad čerstvých švadron. I tento útok byl zachycen rakouskou pěchotou a odražen.
http://www.studenyalipnice.cz/bitvy.htmlV tomto okamžiku, v okamžiku, kdy bylo nutno učinit správné rozhodnutí to byl právě náš maršálek Daun, který vydal rozkaz k boji své jezdecké záloze. Byli to tři saské pluky pod velením princů Albrechta, Karla a hraběte Brühla, které pod vedením podplukovníka Beckendorfa se pokusili o vyproštění bojující divize hraběte Bedřicha Jiřího Weid-Runkela a které zaútočili na pruskou pěchotu. Ta po prvním útoku sice byla otřesena, ale opět se semkla a začala klást důrazný odpor. A tehdy došlo k oné slavné a památné události a zde hovoříme o statečnosti vojáků dragounského pluku de Ligne ( majitelem pluku byl kníže Ferdinand de Ligne). Byl to však velitel pluků, plukovník Jacgues Florence Francois de Thiennes, později padl v bitvě (Hochkirchská bitva), který si uvědomil vážnost a jedinečnost tohoto okamžiku a i když jeho pluk stál v záloze, rozhodl se samostatně pro útok. Předjel před samotného podmaršálka Dauna a požádal jej o povolení k útoku pro své mladé vojáky, valonské dragouny. Traduje se přesná verze jeho žádosti s tím,že de Thiennes oslovil maršálka francouzsky:
„Permettez moi mon marechal d´atacguer l´enemi“
Daun mu odpovídá:
„Mais,vous ne ferez pas grande chose avec vos blanc-becs“
No a dostalo se mu následující odpovědi:
„Vous Allen le voir“
Poté předjel plukovník před své vojáky (valonské holobrádky) a oslovil je:
„ Blanc-becs! Montrez,gue vous savez mordre sans avoir de barbe, montrez,gue pour mordre il na faut gue des dents et pas de barbe „
/Dovolte mně maršálku zaútočit na nepřítele! Ale nic velkého nesvedete se svými holobrádky!To ještě uvidíte! Holobrádci, ukažte,že dovedete kousat i když nemáte vousy, vždyť ke kousání není zapotřebí vousů, ale zubů./
Po tomto oslovení, či po povzbuzení válečného ducha vojáků, se holobrádci rozjeli a ve spojení se saskou jízdou se jim podařilo nepřítele rozehnat, skvěle zničit či rozprášit. Po tomto skvělém kousku se jezdci obrátili proti pěchotě generála Hülsena, která vystoupila na výšinu západně od lesíka. Snažila se saské jezdce zadržet a obklíčit, ale náhlý, prudký útok pluku de Ligne zastavil nástup Hülsena a jeho pěchota byla donucena vytvořit obranný čtverhran, kteří však holobrádci rozbili a i když byli pod soustavným odstřelováním, donutili pěchotu k ústupu, který se změnil v útěk.
Statečný boj Valonů umožnil hraběti Wiedovi, aby znovu shromáždil svoji pěchotu a zaujal již téměř ztracené postavení. Zatím rozptýlení dragouni pluku de Ligne a znovu a to i jednotlivě vrhali na nepřítele a podnikali hrdinské ataky. Mezi jinými vynikl svoji statečnosti a neohroženosti major de Thoricourt a jeho pobočník poručík Louis de Pforzheim. Po dlouhém, těžkém a vyčerpávajícím boji se konečně Valoni u dubového lesíka shromáždili.
Historici rádi legendu, kterou jsme zde popsali napadají a uvádějí jinou:
Údajně se maršálek Daun nenacházel na onom místě, kde jej plukovník de Thiennes oslovil, ale na docela opačné straně. A tak prý k rozpravě maršálka s plukovníkem nemohlo dojít, snad to mohla být rozprava s Františkem Nadásdym nebo se Serbellonim. Jistě nebude na škodu, pokud budeme věřit té krásně, byť nedoložitelné legendě, rozhovoru maršálka s plukovníkem, tak jak jsme si popsali. Bylo to naše vítězství a to do dnešního dne hlavně německým historikům „nesedí“.
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/118974Možná, že pro mnohé toto povídání již bude únavné, ale tato slavná bitva si to rozhodně zaslouží.
Také Weidova divize se musela znovu bránit proti stále dotírajícímu nepříteli a Daunovo jezdectvo se dostávalo do stálých, opakujících se bojů s jezdectvem Prusů. Kolem půl páté odpoledne se podařilo nepřátelskou jízdu vytlačit a pruská pěchota zůstala osamocena. A právě tohoto okamžiku využila rakouská jízda. Generál hrabě Starhemberg s tisícovkou německých jezdců (jde o kontingent z Říše) a generál jízdy hrabě Serbelloni se slavnými savojskými dragouny (pozdější pluk č.13), dále i podmaršálek Benedikt Daun s Kolowratskými dragouny a Kalkreuthovými kyrysníky s podporou kyrysníků podmaršálka Lützowa a Würtenberskými dragouny se vrhli na nepřítelův pravý bok. Útok byl veden s velkým nasazením i masou jezdectva a rozzuření jezdci zlikvidovali 14 praporů pruské pěchoty. Byl to okamžik, kdy se levé křídlo pruské armády rozpadlo a většina pěchoty se dala na ústup směrem k Novému Městu, ale vznesla do boje nepořádek, a chaos. Mnoho pruských vojáků padlo, nebo bylo zajato. Pruská pěchota jak Hülsenova tak prince Mořice Desavského byla rozprášena a prchala z prostoru mezi Chocenicemi a Břístvím k císařské silnici. Pruský král Bedřich si uvědomil, že bitva je ztracena a vydal rozkaz k ústupu směrem na Pláňany a Nymburk.
Generál jízdy František Nadásdy se i přes značnou únavu jízdy (koní i vojáků) pokusil nepřítele pronásledovat, ale obětavý generál Ziethen se snažil krýt prchající pruské vojáky a bránil jezdectvu soustavnému pronásledování což se mu také skutečně podařilo. Statečný generál sám ustoupil k Nymburku při západu slunce.
Bitva u Kolína se řadí mezi velké a slavné bitvy. Pruské prameny připouštějí ztrátu 392 důstojníků 13.376 mužů. Ztráty pěchoty tvořili přibližně 12.000mužů z tohoto počtu je 5.380 zajatců. Dále bylo Prusům ukořistěno 22 praporů a 45 děl.
Rakouská armáda ztratila 360 důstojníků a 7.754 mužů. Sám maršálek Daun byl v boji lehce zraněn.Pluk de Ligne ztratil 28 mužů a 109 koní a není bez zajímavosti, že i když se svými důstojníky vedli těžké boje, nezahynul žádný důstojník. 110 vojáků pluku bylo však zraněno
Naše slavné vítězství a pro Prusy porážka mělo rozhodující vliv na celé vojenské tažení krále Bedřicha II. Obležení Prahy bylo ukončeno. Plukovník (čerstvě povýšený) Gideon Arnošt Laudon dostal rozkaz sledovat ústup pruské armády a se svým oddílem se dostal až do města Zhořelce, kde se z rukou nepřítele, který zajal vídeňského kurýra dozvěděl, že byl císařovnou Marii Terezii povýšen do hodnosti generálmajora.
Poznámka(pod čarou)
Je jisté, že mnozí by toto pojednání napsali o kapánek lépe a jistě o kapánek přesnějí. Mým cílem bylo slovenským přátelům přiblížit bitvu u Kolína v roce 1757, která měla pro naše dějiny takový význam a která pro mnohé naše historiky jako by ani nebyla. Ve Vídeňském Arsenálu je připomínka slavného vítězství věnována armádě a národům císařství, v Praze ve VHU na Žižkově je doba temna. Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost.
http://www.vets.estranky.cz/clanky/gale ... ansky.html