Medaile Za zranění.
Původně jsem se domníval, že zájem o tuto medaili bude malý a tak jsem se pokusil o vysvětlení situace v Rakousku po roce 1938. Sice jsme si s panem dr. Šafrankem neporozuměli, ale jsem rád, neb toto jsou věci, které faleristika opomíjí. Píši o nemocnici s názvem KARANTÉNA v Pardubicích, toto téma je jistě dostatečně známe mezi přáteli, kteří se zajímají o historii Světové války 1914-18. Pardubice jsou vybrány záměrně neb železniční doprava umožňovala odvoz raněných z přífrontových nemocnic až do velké specializované a na tu dobu moderně vybavené nemocnice v Pardubicích. Lékaři a zdravotní personál dokázal zachránit mnoho lidských životů. Pracovali zde čeští a němečtí lékaři, kteří v meziválečném období byli špičkou v chirurgii, psychiatrii, léčení tyfu a dalších nemocí. Před několika lety byla v Pardubickém muzeu výstava kde však hodnocení významu nemocnice bylo stručné a negativní a znělo takto:
Velká nemocnice přinesla do Pardubic alkoholismus, nebezpečí nákazy, prostituci, vandalismus a velký nárůst krádeži. To bylo vše co dokázal odborný pracovník muzea k popiskám přiložit. V nemocnici se léčili i turečtí vojáci, z nich mnozí na následky zranění zemřeli a jejich hroby byli na městském hřbitově. Dnes je tam alespoň pamětní deska a připomenutí a k výročí bojů, zde turecký velvyslanec položil jako poděkování smuteční věnec. Nemocnice zachránila stovky životů a krátce sloužila i po válce. RU věnovalo raněným vojákům péči na úrovni své doby.
Je jisté, že ne každý viděl organizaci a péči o raněné vojáky dostatečnou. Byl to opět novinář a voják, příslušník 8. pražského sboru, který popisuje polní obvaziště regimentu či sboru následovně:
" Přešli jsme venkovskou cihelnu, která byla přeměněna v nemocnici, divizní sanitní ústav, plukovní pomocnou stanici a praporní obvaziště současně. V dlouhé, ale přece, ale přece nepoměrně malé místnosti panoval nesrovnatelný lomoz. Vojáci sanitní skupiny, medikové čtyř pluků, asistenti, vrchní, plukovní a štábní lékaři - všechno se to hemžilo pomícháno, nebylo přehledu, jednoroční dobrovolníci-medici z druhého semestru, svazovali konce konce roztržených žil na čele, zašívali nejnebezpečnější rány, vrchní štábní lékař obvazoval pouhá škrábnutí, doktoři neměli ani zástěru přes uniformu, jenom jeden nebo dva svlékli blůzy a pracovali s vyhrnutými rukávy". (Kisch popisuje situaci, která nastala při nečekaném protiútoků Srbů) a pokračuje:
"Zrekvírovali odněkud z chatrče stůl a skříň a na tomto kusu nábytku se prováděly těžké operace. Převalenou skříň umístili v prostřední místnosti, na ní ležel narkotisovaný pěšák našeho pluku, jen byl úplně oblečený a jemuž jen rozřízli až ke kyčli kalhoty, a plukovní lékař mu amputoval nohu nad kolenem. Venku na malém stole se hrabal štábní lékař ve vnitřnostech rovněž narkotisovaného vojáka, který dostal ránu do břicha".
Kniha, či zápis desátníka Kische končí dnem 22.března (pondělí) 1915.
Jde o popis bojiště po útoků srbských jednotek, panice a ústupu našich jednotek. Snad lépe pochopíme význam medaile pro vojáka v poli.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Egon_Erwin_Kisch