Generálmajor Richard Tesařík – Hrdina Sovětského svazu

[Altmann]

Generálmajor Richard Tesařík – Hrdina Sovětského svazu
velitel 3. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR
(1915 – 1967)

Již v prvním prvním boji 1. čs. samostatného polního praporu u Sokolova prokázal své vojenské, velitelské schopnosti, když při protiútoku na řece Mži v noci 9. března 1943 zastoupil těžce zraněného velitele roty. V boji zblízka, při kterém byl lehce raněn, zabil německého poddůstojníka. Za mimořádnou odvahu a hrdinství byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a sovětským Řádem Rudé hvězdy. První vystoupení v boji prokázalo vůdčí schopnosti a možnost jeho povýšení a ustanovení do vyšších velitelských funkcí.
V červenci 1943 se již v hodnosti podporučíka přihlásil k nově se formující 1. čs. samostatné tankové brigádě v Tambově. Po dokončení tankistického kurzu v srpnu byl jmenován do funkce velitele roty lehkých tanků T-70, se kterou se pak zúčastnil bojů o Kyjev a na západní Ukrajině. Tankový prapor pod jeho velením razil cestu 2. polnímu praporu a dne 6. listopadu 1943 jako jedna z prvních jednotek vůbec dosáhl břehů Dněpru. V tomto boji podporučík Richard Tesařík osobně zlikvidoval tři kulometná hnízda a zničil protitankový kanón. Stal se jedním ze tří příslušníků československé jednotky, kterým byla 21. prosince 1943 udělena Zlatá hvězda Hrdiny SSSR za osvobození Kyjeva. Kromě toho obdržel svůj druhý Československý válečný kříž 1939 a v březnu 1944 byl povýšen do hodnosti poručíka.
V září 1944 se ve funkci velitele 3. tankového praporu brigády zúčastnil zahájení karpatsko-dukelské operace, kdy v bojích o Hyrowu horu utrpěl jeho tank přímý zásah, při kterém Tesařík přišel o levé oko. Po vyléčení ze zranění se v listopadu téhož roku vrátil na frontu, aby v hodnosti nadporučíka velel svému praporu v závěrečných bojích na Dukle, kde získal svůj třetí Československý válečný kříž 1939. Svoji bojovou cestu zakončil ve Slezsku, kde se jeho prapor zúčastnil druhé fáze Ostravské operace na konci března 1945. Poté byl jmenován velitelem čestné stáže prezidenta republiky Edvarda Beneše v Košicích a po skončení války se vrátil ke své jednotce, určené k zajištění hranic republiky ve Slezsku.
Od října 1945 pak v hodnosti štábního kapitána začal studovat na Vojenské akademii tankových a mechanizovaných vojsk v Moskvě, kterou úspěšně absolvoval v červnu 1949. Od července téhož roku učil v hodnosti majora na Vyšším vojenském učilišti v Praze a od roku 1950 již jako podplukovník byl jmenován do funkce náčelníka štábu velitelství tankového a mechanizovaného vojska MNO. V prosinci 1951 byl povýšen do hodnosti plukovníka, ale po konfliktu s ministrem obrany A. Čepičkou byl v říjnu 1952 donucen z MNO odejít a stal se velitelem tankového a mechanizovaného vojska 2. VO v Trenčíně. V prosinci 1953 byl plukovník Tesařík zatčen a uvězněn v Ruzyni pro ztrátu tajného dokumentu a kvůli řízení v opilosti a zranění chodce. V srpnu 1954 byl však v souvislosti s návštěvou Nikity S. Chruščeva propuštěn a poté odsouzen jen ke krátkému podmíněnému trestu za nedbalost. V listopadu pak převzal velení 3. tankové divize a po pádu ministra A. Čepičky byl v červnu 1956 povýšen do hodnosti generálmajora. Poté, co vystřídal několik velitelských funkcí, byl vyslán v srpnu 1959 na Akademii generálního štábu v Moskvě.
Dnes je možno připustit, že generál Tesařík trpěl syndromem frontového vojáka. Není mým cílem zde probírat jeho konec kariéry i civilního života. Pro nás by měl zůstat generál Tesařík tím čím byl, tedy skutečným statečným vojákem vojákem.
Vojenská vyznamenání, která obdržel, bohužel nevím, ale myslím, že po roce 1990 si na něj již nikdo s vyznamenáním nevzpomněl!
Sovětské státní ocenění a tituly
Hrdina Sovětského svazu (21. prosince 1943)
Řád Lenina (21. prosince 1943)
2× Řád rudé hvězdy (1945 a1945)
Medaile "Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941–1945"
Medaile "Za osvobození Prahy"
Československá státní vyznamenání
5× Československý válečný kříž 1939
Československá vojenská pamětní medaile SSSR
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Medaile Za zásluhy I. stupně
Zlatá medaile Československého vojenského řádu Bílého lva "Za vítězství"
Řád Slovenského národního povstání I. třídy
Medaile Za službu vlasti
Československý Řád rudé hvězdy
Medaile "Za zásluhy v boji proti fašismu"
Sokolovská pamětní medaile (1948)
Dukelská pamětní medaile
Řád Rudého praporu Československa
Medaile Za zásluhy o obranu vlasti
Medaile "Za služby" I.
Medaile "Za zásluhy o vlasti
Ocenění v jiných zemích
Virtuti Militari V. třída (Polsko)
Řád rumunské koruny (Rumunsko)
Jako subalterní důstojník dle řádových stanov nemohl obdržet vyšší stupeň řádu.
V tomto soupisu chybí např. dekorace Jugoslávie, ale i dekorace NSG, zde je možno, kdo ví, seznam doplnit.

Zlatá medaile Československého vojenského řádu Bílého lva "Za vítězství". Zde opět obdržel "pouze" zlatou řádovou medaili a to z důvodu, že byl subalterní důstojník. Na rozdíl o SSSR, kdy statečný voják mohl obdržet titul Hrdina SSSR, německý voják bez rozdílu hodnosti i EK 1939 a to dokonce i Rytířský kříž EK 1939.,

[ondras]

Přidám dvě fotografie Richarda Tesaříka z 50 let. První fotografie, je do roku 1953, Tesařík je v hodnosti plukovníka tankového vojska. Do roku 1953 byla v ČSLA stále používána, hodnost štábní kapitán a plukovník měl tedy čtyři hvězdy. Štábní kapitán byla první hodnost zařazená mezi vyšší důstojníky a tedy nárameníky (pogony) byly se dvěma pruhy.



Druhá fotografie je po roce 1953, kdy již byla hodnost štábního kapitána zrušena, a plukovník měl pouze tři hvězdy.



V roce 1956 byl Richard Tesařík povýšen na generálmajora.