Střelecký odznak námořního dělostřelectva

[Altmann]

Střelecký odznak námořního dělostřelectva
Artillerie-Schützenabzeichen der Marine

Ve své podstatě jde o klasický odznak pro dělostřelce s přihlédnutím k podmínkám výcviku z paluby lodi jednak na širém moři, za ztížených meteorologických podmínek, střelbě na lodě plující i kotvící.

Odznak byl do námořnictva zaveden dnem 24. ledna roku 1896. První informace o odznaku se nacházejí ve statutu pro výcvik na školní lodi, což bylo potvrzeno Nejvyšším rozhodnutím, které bylo uveřejněno ve Věstníků válečného námořnictva ze dne 12. června 1896. Další podmínky pro získání tohoto odznaku zpřesňovali a stanovili to, že teprve na základě plného zvládnutí zaměřovacích přístrojů, střelbě z rychlopalných (malorážových kanonů a kulometů, či mitrailleus) může být odznak udělen.

Kulatý odznak opět v průměru 44 mm má ve svém středu zkřížené dělové hlavně a nad těmito hlavněmi je umístěna císařská koruna. Odznak je po obvodu zdoben perlovcem.

V roce 1911 se ve výstrojním (stejnokrojovém) předpisu odznak popisuje jako ražba z plné mosazi s černým středem. Okraje odznaku jsou pozlacené - viz obrázek originálního odznaku.

Odznak s hladkým okrajem se neuvádí v žádné odborné literatuře.

Kokarda k střeleckému odznaku dělostřelectva
Kokarde zum Arillerieschützenabzeichen

Případně název:
Střelecká kokarda
Schützenkokarde

V žádné případě nemůžeme hovořit o samostatném odznaku, jde jen o vylepšení odznaku stávajícího. Udělení této "kokardy" bylo mimořádně obtížné.

Odznak byl založen dne 25. října 1905 s určením pro dělmistry, kteří dosáhli mimořádných výsledku ve střelbě o ceny.

Tento odznak mohl dekorovaný voják nosit jen do příštích závěrečných střeleb, které se konaly pravidelně každý rok. Odznak mohl získat pouze jediný poddůstojník dané lodi, proto nařízením ze dne 27. listopadu 1907 bylo určeno a povoleno to, že tuto "kokardu" mohl obdržet i ti dělostřelci, kteří se umístili ve střelbách na 2. místě a získal druhou střeleckou cenu. V tomto případě, mimořádný a vzácný odznak bylo možno přece jen vidět na stejnokrojích námořníků.

V nařízení byla dále specifikované podmínky vlastního nošení odznaku. Např. při přeložení do služby na pevnině, nebo při zařazení na školní loď do funkce instruktora zaniká právo nosit tento specielní odznak.

Stejnokrojový (výstrojní) předpis přesně stanovil podobu odznaku. Vlastní odznak byl v průměru velký opět 44 mm a látková kokarda (růžice) 16 mm. Odznak s tímto látkovým polepšením měl nařízenou velikost 60 mm. Stuha byla červenobílá, zdobně nařasená. Odznak v originálu se nezachoval.


http://pzahnas.webnode.cz/news/eduard-s ... relectva-/
http://rakuherarmada.webpark.cz/armadapokr.htm