Vojenský rád Marie Terezie

[Altmann]

Jedenáctý článek stanov:
Tento článek určuje či zpřesňuje podmínky pro udělení řádu.
l. Statečný čin musí svým významem odpovídat podmínce stanovené pro udělení řádu, musí být popsán,zdokumentován a zdůvodněn.

2.Přesný a důkladný popis statečného činu musí být doložen věrohodným svědectvím.

1. Řádová kapitula posoudí a vybere vhodného kandidáta s přihlédnutím k jeho statečnému činu, na základě předložených důkazů a svědectví. Teprve tato řádová kapitula má právo vybrat vhodného kandidáta a posoudit, zda dotyčný voják obdrží velkokříž či rytířský kříž řádu.

V další části stanov je dokonce rozebráno a upřesněno svědectví konkrétního činu vojenského hrdinství. Bylo požadováno svědectví vždy od velícího důstojníka, ale zároveň dalších pěti subalterních důstojníků. Pokud nebylo pět nižších důstojníků k dispozici, svědky se stávají poddůstojníci, ale v tomto případě to již muselo být deset poddůstojníků dané jednotky. Pokud nikdo z důstojníků nebyl k dispozici, ba ani poddůstojníci, svědectví mohli podat prostí vojáci, kteří však byli přísežně vyslechnuti. Sepsané svědectví bylo v zapečetěném dopise odesláno k posouzení a dalšímu šetření řádové kapitule.
S udělením řádu byl současně dekorovaný důstojník povýšen do rytířského stavu ( v případě,že nebyl šlechticem). Majitel velkokříže měl nárok na titul svobodného pána, zároveň tyto šlechtické tituly jsou dědičné a takový důstojník měl právo na svoji osobní pečeť s vyobrazením řádového kříže a směl si vylepšit či doplnit svůj rodový erb řádovým dekorem.
Majitele kříže (řádu) měli přednost při audiencích, ale v případě úmrtí se kříž vracel řádové kapitule. Majitelé MMTO, kteří byli katolického vyznání měli právo v případě skonu na zádušní mši ve dvorním Augustiniánském kostele.

Kancléřství řádu bylo přeneseno na státního kancléře. Úředníci řádu či přesněji řádové kapitule:
- pokladník s úkolem starat se o jmění vlastního řádu, ale i objednat a pořizovat potřebné množství vlastního MMTO
- Grefier úředník s povinností vést řádové protokoly, pečovat o řádový archiv, starat se o archiv,protokoly a veškeré důležité listiny

Řádový svátek byl stanoven na den 15.října (svátek Sv. Terezie). V tomto dnu se vždy konali bohoslužby v císařské rezidenci, ale ve válce zásadně v hlavním stanu.
Zároveň bylo rozhodnuto a povoleno nosit MMTO i s řádem Zlatého rouna.

[Altmann]

Podle osmého článku stanov je zde specifikovaná penze, která náleží rytíři řádu. Tato penze byla doplňkem k jeho řádnému vojenskému platu (žoldu ). Pro dvacet držitelů velkokříže činila roční penze 1500zlatých a pro 100 rytířů to byla částka 600 zl. Dalších 100 rytířů tak zvaného II.pořadí roční penzi 400 zlatých. Stanovy specifikuji i to, pokud bude rytířů více a peněz méně. Marie Terezie se svým manželem vložili do řádové pokladnice částku 150 000 zlatých, z této části jsou vypláceny první penze. Řádová kapitula však peníze používala i další nezbytný chod řádové kanceláře, tedy náklady na řádové promoce atd.




Druhá řádová promoce se konala 1.srpna roku 1758 a v této promoci obdržel rytířský kříž MMTO plukovník Halleyova pěšího pluku, Josef svobodný pán Siskovics.( účastník bitvy u Kolína)

Třetí řádová promoce se konala 4.prosince 1758 a byla pro nás jistě více atraktivnější. Bylo uděleno 5 velkokřížů:
- podmaršálek Claudis svob.pán Sincére
- podmaršálek Gideon svob.pán Laudon
- polní zbrojmistr Karel Leopold vévoda Arenberg
- polní zbrojmistr Arnošt Ditrich svob.pán Marschal z Bibersteinu
- podmaršálek František Mořic hrabě Lacy





LAUDON:
Laudon v jediném roce získal jednak rytířský kříž řádu, ale i velkokříž. Rytířský kříž je spojován s obranou Žižkova v období bitvy o Prahu a za iniciativu pronásledování pruského generála Keitha.
Velkokříž řádu byl Laudonovi předán za výtečné splnění úkolu v bitvě u Domašova na Moravě když se mu dne 30.srpna 1758 podařilo zajmout pruský vozový trén s municí, zásobami, ale i žoldem určeným k výplatě vojákům. Ztráta trénu, měla pro armádu krále Bedřich těžké dopady. Byl přinucen ukončit obléhání olomoucké pevnosti a nařídit ústup vojska z Moravy. O tři dny později je Laudon povýšen do hodnosti podmaršálka a tím vlastně začíná jeho hvězdná kariéra.

Tohoto dne je ještě dalších 33 důstojníků vyznamenáno rytířským křížem řádu MMTO a z tohoto počtu je to 9 statečných důstojníků, kteří svoji odvahu a statečnost prokázali právě v bitvě u Kolína:

- generálmajor Tomáš svob.pán Plunkett
- plukovník Max svob.pán Rechbach
- plukovník Jan hrabě Saint-Ignon
- major Max princ Salm-Salm
- major Jakub markýz Botta d´Adorno
- major Jan hrabě Soro
- hejtman Jan Josef de Pasteel
- hejtman František Tomáš svob.pán Biettagh
- rytmistr Emnanuel Alexandr svob.pán Francguet z pluku Savojských dragounů

Rytířský křížek tohoto důstojníka je v současné době uložen (pokud není ukraden) ve sbírce pana Měřičky, která je deponována v Národním muzeu v Praze. Tento křížek jsme mohli v sedmdesátých letech minulého století obdivovat na přednáškách, která pořádal pan Václav Měřička v Hradci Králové. Křížek jsem měl tu čest podržet v ruce i já a snad i z tohoto důvodu se vrátíme k této problematice podrobněji. Dovolím si tedy popsat vše tak, jak nám na památku zanechal „náš pan učitel“ V.Měřička.

„ V bitvě u Kolína byl pluk Savojských dragounů č.13 ponechán v záloze na pravém křídle armády. Zde byla jedna jeho švadrona v jednom okamžiku vystavena těžkému dělostřeleckému ostřelování, střelba decimovala řady statečných vojáků čekajících na povel k boji. Padl i jejich velitel a tehdy ještě pouhý poručík Emanuel Alexandr svobodný pan Francguet se bez vyzvání postavil v čelo zbylých bojovníků a vydal povel k útočné akci. To vše bez rozkazu nadřízeného s rizikem,že sám v boji zahyne. V čele švadrony atakoval pruskou baterii. Náhlý, nečekaný jezdecký útok se zdařil, baterie byla umlčena a vítěz ukořistil dvě standarty a dvě polní děla. Bezprostředně po bitvě je poručík Francguet povýšen na rytmistra a v prosinci získal rytířský kříž MMTO.
Emanuel Alexandr svob. pán Frqancguet se narodil v roce 1730 v belgickém Monsu. Se svým plukem bojoval již 1.října 1756 a je citován v bitvě u Lovosic, kde byl povýšen do hodnosti poručíka ( z praporčíka). Je citován jako dvaadvacátý důstojník důstojník, který byl vyznamenán za svoji statečnost v bitvě u Kolína. Tento statečný důstojník zemřel v hodnosti plukovníka dne 12.dubna roku 1788.
Tento překrásně zachovalý rytířský kříž je nejstarším nám známým kusem řádového exempláře na území Čech a Moravy. Kříž je celozlatý o průměru 30 mm, váha 22 g. Průměr středního medailonu je 15,5 mm. Z8věs je z dvojitého drátu a má rozměr 16x3 mm. Stuha je 38mm široká, Červené okrajové pruhy měří 11 mm a střední bílým pruh měří 16 mm.

[Altmann]

Ve čtvrté řádové promoci, která se konala 9.ledna 1759 byly uděleny jen 2 rytířské kříže. V další, 5.promoci konané dne 23.ledna 1759 jsou uděleny 3 velkokříže:
- maršálek Bedřich Michal princ Zweibrücken-Birkenfeldský
- podmaršálek Jan Zikmund hrabě Magurie z Enniskillen
- podmaršálek Filip Levin svob.pán Beck

Dále je v této řádové promoci uděleno další 37 rytířských křížů a z tohoto počtu si ukážeme na ty statečné z bitvy u Kolína:
- l. podmaršálek František hrabě Guasco
- 2.podplukovník Rudolf svob.pán Pugnetti
- 3.major Václav Pawlovsky z Rosenfeldu
- 4.major Zikmund Kerekes
- 5.major dělostřelectva Jan Václav Bärnkopp
- 6.major Jan Petr svob. pán Beaulieu de Marconnay


V 6. promoci, která se konala 22.prosince 1761 byly uděleny tří velkokříže:
- polní zbrojmistr Bedřich Jiří hrabě Wied-Runkel
- generál jízdy Karel hrabě O´Donell
- generál jízdy Adolf svob.pán Buccewov

Zároveň bylo celkem dalších 23 rytířských křížů a zde snad upozorníme na přímého účastníka bitvy u Kolína, kterým byl:
- František svobodný pán Rüdt z Collenbergu, rytmistr pluku Schmerzingových kyrysníků. V rámci statistiky jde o dvacátéhosedmého vyznamenaného důstojníky za statečnost, odvahu a zásluhy v bitvě u Kolína.


V osmé promoci 21.října 1762 jsou mezi nositeli velkokříže:
- podmaršálek František hrabě Guasco (přímý účastník bitvy u Kolína)
- generálmajor Arnošt hrabě Giannini
- generálmajor Jan Křtitel de Gribeauval







V deváté(9) promoci, která proběhla dne 11. listopadu 1763 obdržel velkokříž:
- podmaršálek Josef Brentano
- generál jízdy Kristián kníže Löwenstein-Werherim

V desáté (10) promoci konané 15.října 1765 obdržel velkokříž řádu bratr císaře Josefa II., Leopold, vévoda Toskánský (potomní císař Leopold II.)

Poznámka:
Nástupcem zemřelého císaře Františka I. se stává dne 18.srpna roku 1765 jeho nejstarší (prvorozený) syn Josef, narozený dne 11.března r. 1741-zemřel 21.února roku 1790 ve Vídni. Josef je ještě za života svého otce korunován za na římského císaře a to ve městě Frankfurt nad Mohanem. Po nastoupení do funkce císaře jej jeho matka, císařovna Marie Terezie jmenovala svým spoluvládcem a přenesla na něj suverenitu řádu Marie Terezie. Byl to právě Josef, který navrhl a prosadil u MMTO mezistupeň, tedy stupeň komandéra, který byl součástí všech evropských význačných řádů. V dalším pokračování tedy již budeme hovořit o řádu, který se člení do tří stupňů.

[Altmann]

Komandérský kříž:
Tento kříž se stává náhrdelní dekorací a je poněkud větší než klasické rytířské kříže, jeho velikost je tedy 42/3 mm, velkokříže mají velikost kolem 50-52 mm. Po stránce výtvarné jsou kříže zcela identické. Náhrdelní stuhy v šířce 50 mm mají bílý pruh o šířce 21 mm červené postranní pruhy po 14,5 mm.

Řádové hvězdy:
Zcela první řádové hvězdy jsou vyšité ze zlatých a stříbrných dracounů a mají rozměr 100-110 mm. Jde ve své podstatě o zvětšený řádový klenot, ale zde jsou mezi rameny vloženy tři řady zeleně smaltovaných vavřínových lístků v efektním zeleným věncem. Hvězda generála Laudona má rozměr 100 mm a konce ramen jsou zakončeny vlnovkou. Jde o charakteristické zakončení, které známe u většin křížů MMTO. Většina faleristických publikací nazývá tyto typy křížů „terezianské“. Tento typ kříže známe i u královského uherského řádu Sv. Štěpána (5.května 1764).
Plocha ramen Laudonovy hvězdy je pokrytá stříbrnými penízkovitými flitry a okraj ramen kříže je lemován zlatým dracounem. Později, ale postupně dochází k výměně těchto hvězd za klasické kovové hvězdy, tak jak je běžně známe např. v nabízených novodělech.

V prvním období ode roku 1765 je tedy v devíti promocích prokazatelně uděleno:
- 20 velkokřížů
- 146 rytířských křížů


Leopold Toskánský: (Václav Měřička)
Nominace toskánského vévody Leopolda II. 1747-1792, císařova bratra a potomního císaře Leopolda II. byla provedena 15.října 1765 a to z titulu politické-společenské, či snad přesnějí diplomatické kurtoasie. Vlastní 10.řádová promoce byla honosná a slavnostní a konala se v přítomnosti císařovny Marie Terezie v trůnním sále. Nový římský císař Josef II. se skvěl v nádherném maršálském stejnokroji a byl jako suverén řádu s velkokřížem MMTO. Uvádí se, ( ne všichni souhlasí), že Josef II. byl při této slavnostní příležitosti dekorován hvězdou MMTO zdobenou brilianty. Ve světské klenotnici vídeňského hradu je deponovaná klenot, který si vždy můžeme prohlížet. Tento kříž o průměru 44 mm je zhotoven ze zlata , má lícovou plochu ramen, mezikruží, břevna ve středovém disku a oválný prstenec ob rozměru 15x3 mm ozdoben brilianty, zatímco červená plocha disku je smaltovaná. Císař musel být (jak uvádí pan Měřička) ozdoben na levé straně hrudi řádovou hvězdou,protože v klenotnici je uložena i nádherná, drahokamy zdobená řádová hvězda, ze zprávy o promoci lze usuzovat, že císař byl také touto hvězdou dekorován.My zároveň známe přesné datum kdy byla tato hvězda vyrobena což je rok 1765.
Hvězda sama je vyrobena ze stříbra o průměru 75 mm a ramena kříže jsou pokryta brilianty, stejně jako mezikruží a břevno v kruhovém, 33 mm širokém medailonu. Plocha disku je zdobena brilianty. Také věnec mezi rameny kříže, tvořený čtyřmi řadami vavřínových lístků je zdoben smaragdy. Na rubní straně této řádové hvězdy je uvedeno jméno výrobce:
„ J.A.SCHÖLL de Franckufurth fait a Vienne le 20.Dec.1765 - J.A.Schöll z Frankfurtu vyrobil ve Vídni 20.prosince 1765“

Tuto hvězdi nosil císař Josef II. pouze při slavnostních příležitostech společně s nádhernou hvězdou královského uherského řádu Sv. Štěpána. Pan Měřička uvádí, že o této hvězdě, která má zajímavé osudy se ještě zmíní v další části našeho povídání.

[Altmann]

Dne 18. října 1789 se podařilo vrchnímu veliteli císařské armády v turecké válce maršálkovi Gideonu Arnoštovi svob. pánovi Laudonovi dobýt Bělehrad. Statečný voják a nadaný stratég Laudon byl již třetím vrchním velitelem po maršálkovi Mořici Lacym a maršálkovi Ondřeji Hadikovi, když se císař 22. října o dobytí Bělehradu dozvěděl , poslal Laudonovi jako výraz své nejvyšší spokojenosti onu drahocennou, brilianty,rubíny a smaragdy zdobenou hvězdu. Po Laudonově smrti 14. července 1790, nový císař Leopold II. od vdovy po maršálovi tuto hvězdu vykoupil a to za sumu 50.000 zlatých.
Ale tato hvězda je ještě jednou a to roku 1794 udělena, přesněji propůjčena dalšímu velkému vojákovi, který byl Joasis, princ ze Sachsen-Coburg-Saalfeldu ( 1737-1815). Tento voják byl v letech 1793/4 vrchním velitelem císařské armády bojující ve Flandrech a dosáhl významného vojenského úspěchu v bitvě u Aldenhoven-Neerwidenu dne 18.března 1793. Po jeho smrti se hvězda opět vrací k úschově do klenotnice, kam ji předal osobně císař. Ale ani toto není poslední udělen této již slavné hvězdy dne 1.dubna 1843 ji obdržel arcivévoda Karel Ludvík při příležitosti oslav padesátiletého výročí udělení řádu Marie Terezie. Tato dvorní slavnost se konala v Schönbrunnu za přítomnosti všech žijících rytířů řádu.
Stejně drahocenná je i hvězda královského uherského řádu Sv. Štěpána, také bohatě zdobená brilianty, rubíny a smaragdy. ( Je vyobrazena v monografii pana Měřičky Orden und Ehrenzeichn der Österreichisch-Ungarischen Monarchie z roku 1974 na tab. XI.a +b).




Při slavné promoci pronesl projev moravský šlechtic a kancléř řádu kníže Kaunitz projev v přítomnosti shromážděných hodnostářů , ministrů,generality,řádových rytířů a navrhl, aby komandérský kříž byl předán 9 důstojníkům, kteří již před tím byli vyznamenáni rytířskými kříži, ale s ohledem na své mimořádné zásluhy si vyšší stupeň řádu zasloužili. Jde o tyto důstojníky:

- polní zbrojmistr Mikuláš kníže Esterázy de Galantha
- podmaršálek František Oldřich kníže Kinský
- podmaršálek Josef hrabě Ayassasa
- generálmajor Ondřej hrabě Poniatowski
- podmaršálek Josef hrabě Siskowics
- generálmajor Jan Theodor svob.pán Rouvroy
- podmaršálek Karel hrabě Pellegrini
- polní zbrojmistr Josef hrabě Draskowič
- polní zbrojmistr Vilém hrabě O´Kelly

Kancléřem předvoláni rytíři přistoupili před císaře, který jim osobně komandérské kříže MMTO předal. Po skončení dvorní ceremonie se rytíři odebrali do dvorní kaple, kde se zúčastnili slavnostní mše. Po ukončení mše je na pořadu recepce. V hlavním sále seděl císař pod baldachýnem společně se sedmi velkokřížníky a nejvyššími státními hodnostáři. Ve vedlejším sále zasedalo devět slavnostně dekorovaných komandéru řádu s ostatními přítomnými rytíři řádu. Celkem to bylo 23 rytířů MMTO. Pokud bychom se zajímali o peněžní penzi pro stupeň komandér, je zajímavé, že to nebyla žádná nová taxa, ale každý komandér měl nárok na roční penzi ve výši 600 zlatých, tedy jako rytíř I,. stupně (pořadí), tento stav trval beze změny až do roku 1810.
Poznámka:
Ondřej Poniatowski byl bratr pozdějšího slavného francouzského maršála Josefa knížete Poniatowského, který na počátku své hvězdné kariéry bojoval pod Laudonem u Bělehradu. Až na Pollegriniho, Rouvroye,Draskoviče a O´Kellyho jsou ostatní komandéři přímými účastníky bitvy u Kolína.


http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/19114

[Altmann]

Další řádová promoce se uskutečnila 21.října 1778 a zde jsou uděleny dva komandérské kříže. Prvním křížem byl dekorován statečný a slavný voják v té době byl v hodnosti podmaršálka Dagobert Zikmund hrabě Wurmser. O rok později na 12.řádové promoci byl nominován jeden komandér a 12 rytířů. Mezi nimi to byl i generálmajor Josef svob.pán Alvintzi de Berberek.

V době, kdy je suverénem řádu císař Josef II. byly uděleny dva velkokříže a to v souvislosti s válkou proti Turkům to bylo v 16.promoci dne 13.srpna 1789. Zde byl poctěn velkokřížem další budoucí velký voják císařské armády, tehdy generál jízdy Bedřich Josias princ ze Sachsen-Coburgu. V armádě generála Laudona byl velitelem armádního sboru a zvítězil s nim u pevnosti Chottinu. Porazil Turky v bitvě Martinestje a vynutil si (společně se Suvorovem) vítězství u Focsani.
Druhým nositelem se stal maršálek Karel Klement hrabě Pellegrini. Dále bylo ještě uděleno 18 komandérských křížů a ze známějších jmen je to
- polní zbrojmistr František Sebastián Karel Clerfayt ( 1733-1798 ) maršál francouzského původu, který se však osvědčil již v tureckých válkách a zvítězil se svým armádním sborem v bitce u Mehadie a v roce 1791 zvítězil u Calafatu.Později, již v době panování císaře Leopolda II., získal velkokříž a to dne 19.prosince 1790. Clarefyt se velmi vyznamenal v koaliční válce proti Francii, zde porazil revoluční francouzské vojsko v bitvě u Croix-aus-Bois, ale bojoval i v bitvě u Jamappes a v roce 1793 v bitvě u Aldenhovenu.

Dne 12.října roku 1789 byl komandérským kříže řádu vyznamenán polní zbrojmistr Josef kníže de Ligne, který již vlastníl svůj rytířský kříž získaný v roce 1788 na 14.promoci. Dalším komandérem byl i podmaršálek Bedřich Vilém kníže Hohenlohe-Kirchberg a dalších 53 důstojníků obdrželo rytířský kříž řádu.

[Altmann]

Leopold II.
K první promoci nového císaře suveréna řádu dochází již 22.dubna 1790 a zde získal komandérský kříž podmaršálek Ludvík Vilém Wartensleben a rytířský kříž plukovník Karel hrabě Auersperg. Ve 23.promoci, která se konala dne 19.prosince 1790 nominoval Leopold II. nejen již zmíněného Clerfayeta velkokřížem, ale z kurtoazních ( zde jistě rodinných a panovnických) důvodů i svého syna arcivévodu Františka (1768-1835), který byl v této době stár(či mlád) 22.let. Dalšími dvěma nositeli velkokříže jsou:
- polní zbrojmistr Josef Mikuláš svob. pán Vins
- maršálek Blasius Colimbus Bender

Ve stejné promoci byly uděleny tří komandérské kříže:
- podmaršálek Jan Petr svob.pán Beaulieu, později i nositel velkokříže ze dne 7.července 1794. Řádová hvězda tohoto vysokého důstojníka je uložena ve sbírce pana Václava Měřička a v současné době (pokud není ukradena) je uložena v Národním muzeu v Praze.
- Rytířský kříž obdrželo 58 důstojníků

Císař Leopold II. zemřel zcela nečekaně dne 1.března 1797 a již dnem 20.dubna vlastně začínají boje koaliční války s Francii.

[Altmann]

Nový císař František II. uskutečnil svoji první řádovou promoci dne 19.listopadu 1792 a následně další (25.promoce) dne 31.prosince 1792. Tehdy získal svůj velkokříž již zmiňovaný kníže Hohenlohe. Následující dekorování proběhlo dne 1. dubna 1793 a byl dekorován velkokřížem jeden z nejskvělejších rakouských vojáků, císařův bratr arcivévoda Karel Ludvík (1771-1847 ), později vévoda Těšínský. Jmenovaný byl v této době vojákem v hodnosti generálmajora a zúčastnil se bitvy u Jemeppes a pod vedením Josiase Coburského, jako velitel předvoje přispěl k vítězství u Aldenhovenu a Neerwindenu. Jeho podíl na osvobození Belgie od Francouzů byl tak oceněn. V březnu 1794 byl jmenován místodržitelem v rakouském Nizozemí.

V květnu 1793 jmenoval císař další tři komandéry řádu:
- polní zbrojmistr Jan Josef hrabě Ferrrise
- polní zbrojmistr Václava hrabě Colloredo
- dne 25.října 1793 Wurmserovi

Dne 25.května 1794 získal rytířský kříž náš později známý voják, politik a šlechtic plukovník Zeschwizských kyrysníků, Karel Filip kníže Schwarzenberg za vynikající bojovou akcí u Cateau Cambrésis. V této historicky ( a notoricky ú známé akci získal rytířský kříž i generálmajor Jindřich hrabě Bellegarde. Dne 7. července 1794 byli dekorováni velkokřížem podmaršálek Ferdinand Bedřich August princ z Württeberga. Komandérský kříž obdržel podmaršálek Maxmilián hrabě Belliet de Latour, který byl od roku 1796 držitelem velkokříže (1737-1806). Dále generálmajor Pavel svobodný pán Kray z Krajové.

Poznámka:
Kříže otce a syna de Latour jsou v současné době uloženy v soukromé sbírce ve Vídni. V této sbírce jsou deponovány i s dekrety otce a syna rodiny de Latour.

[Altmann]

Do bojů ve Flandrech osobně zasáhl i císař František II. Dne 24. dubna 1794 se stal očitým svědkem jezdeckého útoku, kterou s maximálním úsilným a snad v nadsázce s uměleckou bravurou provedli příslušníci 15. švališérského anglického pluku u malé obce Villiers-en-Couche. Angličané pod vedením podplukovníka Viliama Ayletta se s nadšením vrhli na početně silnějšího nepřítele a doslova nepřátelské bojovníky pobili. Císař byl tak nadšený, že se z vlastní vůle rozhodl založit pro 8 anglických důstojníků tohoto pluku zlaté pamětní medaile o průměru 60 mm a váze 84 g, což odpovídalo hodnotě 40 dukátů. Tato zlatá medaile byla zavěšena na zlatém řetízku o hmotnosti 56 g. Jména těchto důstojníků jsou mezi faleristy dostatečně známá, což nám však nebrání v jejich zopakování a to hlavně z toho důvodu neb v roce 1800 to byli právě oni, co jako druzí cizinci byli vyznamenání rytířským křížem řádu Marie Terezie. Na konci roku 1799 císař František II. totiž vyznamenal vůbec první cizí důstojníky o kterých si jistě později něco povíme. Proto vlastně Angličané mohli císaře požádat o dodatečné předání rytířských křížů Marie Terezie, tomuto přání císař vyhověl a tak známe jejich jména pro věčnost zachovaná:
- l.podplukovník a velitel švališérského pluku William Atlety
- 2.major Robert Pochlington
- 3.major Edward Ryan
- 4.major Hanby Calcraft
- 5.major William Keir
- 6.major Robert Wilson (byl později poctěn i komandérským křížem řádu Marie Terezie)
- 7.major Edward Hitler
- 8.kapitán Charles Blouni

Od zmíněné 34. promoce konané dne 7.července 1794 proběhlo do 31.prosince 1799 celkem ještě 28 dalších řádových promocí a bylo uděleno celkem 6 velkokřížů.Ony tři již jmenované další pak Maxe Baillet-Latoura v roce 1796 a dva v poslední 62.promoci 31.prosince roku 1799. Tehdy obdržel velkokříž řádu vrchní velitel ruské expediční armády v Itálii a ve Švýcarsku velkokníže Konstantin Pavlovič ( 1779-1831), mladší bratr cara Alexandra I.a syn cara Pavla I. Ve stejný den byl velkokřížem dekorován i Alexandr hrabě Suvorov-Rymnický, kníže Italský. Dále bylo rozděleno 22 komandérských křížů a snad jako upomínka jde např. o :
- 1795 Vít svobodný pán Quosdanovič
- generálmajor Karel Evžen princ Lotrinský
- 1796 podmaršálek Jan Karel Evžen hrabě Kolovrat-Krakovský

Dne 26. srpna roku 1796 obdržel komandérský kříž statečný a vzdělaný potomní držitel velkokříže Jan kníže Liechtenstein ( 11.července 1801). V květnu roku 1799 získal takový kříž i generál jízdy Michal Melas ( 1729-1806 ) a onen poslední den v roce další statečný ruský důstojník generálporučík Petr kníže Bagration (1765-1812 ). Toto vysoké vyznamenání, tento řád mu byl udělen za vynikající splnění úkolů v armádě generála Suvorova operujícího v Itálii a Švýcarsku.
Dále bylo uděleno 99 rytířských křížů a mezi nositeli bychom opět našli skvělá jména vojáků. Ve 42.promoci dne 11. května 1796 byl rytířským křížem vyznamenán major generálního štábu František Weyrother, byl to on, kdo v roce 1805 vypracoval pro rakouskou armádu a ruské sbory bitevní plán a rozkaz pro celou armádu v bitvě u Slavkova. Zde již v hodnosti generála.
Spolu s velkoknížetem Konstantinem Pavlovičem a maršálem Suvorovem a generálporučíkem knížetem Bagrationem , obdrželo dalších 7 ruských důstojníků rytířské kříže:
- l.generálporučík Alexis kníže Gorčakov
- 2.generálmajor Ondřej kníže Gorčakov
- 3.generálmajor hrabě Suvorov-Rymnický, syn maršála Suvorova a pobočník cara Alexandra I.
- 4.plukovník Kušnikov, pobočník maršála Suvorova
- 5.major Řehoř svobodný pán Rase, pobočník maršála Suvorova
- 6.štábní kapitán Stavrakov, důstojník štábu maršála Suvorova
- 7.major, hrabě Romancev, důstojník štábu maršála Suvorova

Rusové jsou historicky první cizí důstojníci, kteří jsou z přímého rozkazu císaře řádem MMTO dekorováni. A z tohoto důvodu právě Angličané požádali a bylo jim vyhověno o dodatečné udělení řádu Marie Terezie ( původní medaile jim byli ponechány na věčnou památku.

[Altmann]

Pan Měřička nám dále připomenul dvě zajímavá jména nositelů rytířského kříže Marie Terezie:

11.července 1801 získal svůj rytířský kříž Adam hrabě Neipperg( 1775-1829), který se v roce 1821 oženil s ovdovělou francouzskou císařovnou, arcivévodkyni Marii Luisou ( 1791-1847).
Rytířský kříž však obdržel i český šlechtic, statečný a nadaný voják hrabě Radecký, tehdy v hodnosti plukovníka. Rytířský kříž obdržel za úspěch v bitvě u Voltri a Hohenlinden.

Po roce 1800 se Evropa zmítá ve válkách vedených na obou stranách ve jménu císaře, lidu, každá záminka dobrá. Jde o pokračování válek koaličních,které již můžeme nazývat válkami napoleonskými. Rakousko v těchto válkách sehrálo svoji roli, která nebyla malá.
Již v roce 1799 vítězí arcivévoda Ludvík(bratr císaře Františka) nad francouzským vojskem u Stokachu-Ostrachu a podařilo se mu francouzskou armádu byť na čas, z Německa vyhnat. Bohužel další pokračování bojů v Itálii již pro Rakousko nebylo úspěšné.
V roce 1805 to již je „malý pyšný muž“ francouzským císařem válečné tažení, poráží generála Mocka u Ulmu a do dějin vojenského umění vstoupilo jeho slavné vítězství u Slavkova, kde na hlavu porazil naše armády a Ruský expediční sbor.(2.prosince 1805), tato porážka vzala rakouskému císaři veškeré naděje na vítězství.V roce 1806-1807 Napoleon porazil pruskou i ruskou armádu a v roce 1809 znovu bojuje proti rakouským jednotkám. U Aspern byl poražen arcivévodou Karlem, ale krátce nato byl neslavně poražen u Wagramu (doporučuji malé, ale nádherné muzeum). Do protifrancouzského odboje se zapojil lid v Tyrolech vedený národním hrdinou Ondřejem Hoferem ( 1767-1810)

Před bitvou u Slavkova (6.prosince 1805 obdržel svůj komandérský kříž řádu generál jízdy hrabě Belegarde a dne 22.ledna 1806 obdržel velkokříž MMTO Michail Ilarionovič Kutuzov ještě v hodnosti generála pěchoty. Další bratr císaře, arcivévoda Jan (1782-1859 ) byl angažován v bojích v Tyrolsku mohl i on obdržel komandérský kříž řádu. Podmaršálek Schwarzenberg obdržel svůj komandérský kříž dne 28.května 1806.

V letech 1809-1811 proběhlo dalších celkem 15 řádových promocí Z tohoto počtu to bylo celkem 6 promocí z osobní vůle panovníka a dalších sedm uskutečnil osobně bratr císaře, který byl řádně vybaven veškerými náležitostmi , pouhé dvě promoce uskutečnila sama řádová kapitula. Bylo uděleno 13 komandérských křížů, mezi nimi i podmaršálek hrabě Radecký a podmaršálek Hieronymus hrabě Colloredo-Mansfeld (1775-1822 ). Který statečně bojoval v srpnu 1813 v bitvě u Chlumce,Varvařova a Přestanova v Čechách.Jeho boj proti francouzskému generálovi Vandammovi je slavná kapitola naší armády.
Dalších 96 důstojníku obdrželo svůj rytířský kříž MMTO. Jde o známá jména a tak snad jen jako připomenutí:
- generálmajor František baron Koller, který byl později jedním ze tří komisařů, kteří v roce 1814 doprovázeli poraženého Napoleona do vyhnanství na ostrov Elba. Později, jako císařský velvyslanec v Neapoli dokázal sesbírat unikátní sbírku antického umění.
- Podplukovník(tehdy) a sborový pobočník Jan svobodný pán Paumgartten, který se později stává vojenským velitelem Prahy a jeho osobní rytířský kříž řádu jsme mohli obdivovat i s miniaturkou v osobní sbírce pana Měřičky a lze doufat,že nebyl ukraden a je uložen v Národním muzeu v Praze.