Vojenský rád Marie Terezie

[Altmann]

V letech 1813-1816 tedy ve slavných letech válek proti tyranovi(Napoleonovi) proběhlo 17 řádových promocí ( 88-94). Ve čtrnácti promocích rozhodl císař sám o své vůli a pouze ve třech řádových promocích hovoříme o řádové kapitule. V tomto námi sledovaném období došlo celkem k udělení pěti(5) velkokřížů:
- l. Jan Batiste Bernadotte, duc.de Pontecvorvo, švédský korunní princ a potom švédský král Carl Johann XIC. ( 1763-1844)
- 2. maršálek Karel Filip kníže Schwarzenberg, zde se traduje,že svůj velkokříž obdržel dne 19.října 1813 přímo z rukou císaře Františka II. a to přímo na bojišti u Lipska. Císař měl sejmout svoji řádovou hvězdu a předat ji knížeti Schwarzenbergovi. Dekorování byl přítomen jednak ruský Alexandr I. a pruský král Bedřich Vilém III. Tato dracounová hvězda MMTO je dodnes uchována na zámku Orlík a v jeho zámeckých sbírkách se nachází i velkostuha řádu bez klenotu. Dracounová hvězda má průměr 102 mm. Plocha ramen je pokrytá penízkovitými flitry přeťatými kolmo nebo vodorovně taženými stříbrnými proužky. Okraj ramen kříže je tvořen zlatým dracounem. Mezi rameny kříže jsou ve čtyřech řadách zelené vavřínové lístky s červenými plody. Střední kruhový medailon má průměr 23 mm. Heslo řádu „FORTTITUDINI“ je v dolní části mezikruží. Popis hvězdy je dle pana Měřičky, který měl tu čest ji zkoumat. Je vyobrazena v knihách autora(VAM). Ve sbírkách na zámku Orlíku se nalézá další, tentokráte kovová hvězda MMTO z majetku maršála. Hvězda je kovová o průměru 77 mm a plocha je opět osazená penízkovitými flitry. Mezi rameny kříže je zelený smaltovaný vavřínový věnec sestavený z trojice listů a i zde jsou červené plody. Střední kruhový medailon má průměr 37 mm to včetně mezikruží. Vlastní střední disk je červeně smaltovaný a má průměr 18 mm. Mezikruží je rámováno perlovcem . V mezikruží je heslo řádu již umístěno v horní části a v dolní části je rozdělovací hvězdička. Pan Měřička uvádí, že tato kovová hvězda byla vyrobena v rozmezí let 1813-1820, kdy se maršálek léčil v Lipsku a kde zemřel. Pan Měřička, který osobně tuto hvězdu zkoumal dále uvádí:

„ Tato kovová hvězda s řádovým heslem umístěným v horní části mezikruží je nesporným majetkem maršálka a byla vyrobena vídeňským klenotníkem. Lze tedy logicky předpokládat, že právě v této době dochází ke změně umístění řádového hesla do horní část medailonu. Takto se heslo již objevuje i u komandérských a rytířských křížích řádů Marie Terezie.
Na Orlíku je tedy uložena velkostuha bez klenotu, ve sbírkách vídeňského Arsenálu je uložena velkostuha s klenotem, ale bez hvězdy.(osobně prověřeno Faleristika +Altmann)

- 3.pruský polní maršál Gebhard Leberecht kníže Blücher (1742-1819)
- 4. Arthur Wellesley 1.vévoda z Welingtonu (1769-1852)
- Bedřich vévoda z Yorku (1763-1852), velitel anglického expedičního sboru ve Flandrech

[Altmann]

Komandérských křížů bylo uděleno celkem 32 a jistě nebude od věcí si opět některá jména připomenout:

- generálporučík hrabě Ostermann-Tolstoj(1770-1857)- vedl boj ruských jednotek v bitvě u Chlumu a v bitevní vřavě přišel o prvou ruku
- šef(velitel) ruské expediční armády generál Michal Ondřej Barcley de Tolly (1761-1818)
- ruský generál Ludvík hrabě Wittgenstein(1769-1843)
- ruský generál Alexandr Levin hrabě Beningsen (1745-1826)
- Bedřich Jindřich hrabě Kleist z Nollandorfu
- Bavorský generál Karel Filip svobodný pán Wrede (1767-1838)
- korunní princ Würtenburský (1781-1864)
- pruský generál Hans David Ludvík hrabě z Yorku (1759-1830)
- ruský generál (snad srbského rodu) Michail Andrejevič Miloradovič (1770-1825), stal se obětí povstání „Děkabristů“
- pruský generál Bedřich Bogislav Tauentzin z Witenbergu ( 1760-1824)
- anglický generál Sir Robert Wilson
- anglický generál Sir Rolland Hill
- anglický admirál Sir Thomas Freemantl
- Wilém princ Oranžský (1772-1843)

Považuji tento soupis důstojníků za důkaz vážnosti Vojenského řádu Marie Terezie

Dalších 180 důstojníků rakouské,ruské,pruské, bavorské a anglické armády obdrželo svůj rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie. Jde o zvučná jména nám známá minimálně z hodin dějepisu na střední škole, ale jako faleristé bychom měli některé nositele znát podrobněji. Dovolím si tedy opět mnohé alespoň vyjmenovat:

- Ruský car Alexandr I. ( 1777-1825)
- pruský král Vilém Bedřich III. ( 1770-1840)
- ruský generál Alexej Petrovič Jermolov ( 1772-1861)
- kozácký hejtman Matvej Ivanovič hrabě Platov ( 1751-1818)
- ruský generál Ivan Ivanovič Diebič ( 1785-1831)
- generál Petr Ludvík hrabě Pahleny (1745-1826)
- generál Mikuláš Ryewský
- Petr kníže Volkonský
- Generál francouzského rodu Andrault hrabě Langeron (1763—1831)
- ruský generál Alexandr Černyšev )1779-1857)
- ruský generál Dimitrij Golycin
- ruský generál Preradovič
- kníže Vasilij Trubecký ( byl druhým manželem Kateřiny Viléminy, kněžny Zaháňské
- princ August Pruský ( 1779-1843)

a další skvělí vojáci.

V době od 11.července 1801 do roku 1816 bylo uděleno 8 velkokřížů ( z tohoto počtu je 5 cizinců), dále 55 komandérských křížů (21 pro cizince) a 399 rytířských křížů ( z toho 95 pro cizince). Toto období je největším a nejskvělejším udílením Vojenského řádu Marie Terezie.

[Altmann]

Je pochopitelné a zákonité, že v dalších letech se počet udělovaných řádu MMTO snižuje. První v pořadí 94. promoce po ukončení napoleonských válek se konala 5.prosince roku 1823 a velkokříž obdržel Louis Antoin vévoda z Angouléme (1775-1844).
5.ledna 1828 se stal rytířem řádu Karel Albert princ Savoyen-Carignanu, potomní král Sardine ( 1798-1849)
Dne 25.října 1840 získal rytířský kříž arcivévoda Bedřich )1821-1847) mladší syn arcivévody Karla Ludvíka a bratr později slavného arcivévody Albrechta ( 1817-1895)- ( Bedřich byl námořním kapitánem)
Dne 18.ledna 1841 obdržel komandérský kříž anglický admirál Sir Robert Stepford a rytířský kříž řádu obdržel Sir Charles Napier. Oba Angličané své řády obdrželi za vojenské akce v Sýrii, kde za účasti rakouského námořnictva úspěšně bojovali proti egyptskému místokráli Mehmedu Alim ( 1769-1849).

[Altmann]

Rok 1848:

Velké a rozhodující vítězství maršálka Josefa hraběte Radeckého v bitvě u Custozzy dne 23. července 1848 bylo o ceněno tehdy ještě vládnoucím císařem Ferdinandem V. (1793-1875). Radecký získal svůj velkokříž řádu MMTO dne 30.července 1848. Dne 19.srpna 1848 získal rytířský kříž podmaršálek Jindřich rytíř Hess ( 1788-1870), pozdější maršálek a výrazná osobnost rakouské armády.

Dne 27. listopadu 1848 získal komandérský kříž řádu podmaršálek Ludvík svobodný pán Welden za válečné úspěchy u Trevíru v Itálii v tažení z roku 1848.
Rytířským křížem byl dekorován plukovník Ludvík von Benedek (1804-1881). Historici Benedekovi vyčítají,že rytířský kříž řádu obdržel za potlačení povstání polských vlastenců,ale jeho statečnost a taktické vedení boje v Itálii opomíjejí.
Pro nás jistě zajímavá postava plk. Kopala, kterému byl rytířský kříž řádu udělen posmrtně. Kopal se svým 10.praporem myslivců v bitvě uVicenzy a Santa Lucie prokázal mimořádnou statečnost a v čele svých vojáků padl. Bylo mu šedesát let. Rytířský kříž plk. Kopala by měl být uložen v jedné moravské sbírce.

[Altmann]

PENZE:
Každá válka stojí nemalé úsilí a množství peněz. V době napoleonských válek vydal císař František dne 12.prosince 1810 nařízení o nové úpravě penzí stanovené pro nositele řádu Marie Terezie.Bylo vysvětleno, či prostě konstatováno, že s ohledem na stav státní pokladny a nedostatek financí musejí být stávající penze zrušeny. Pouze osm(8) nositelů velkokříže mohlo nadále obdržet penzi ve výši 1500 zlatých, dále 16 komandéru se spokojilo s penzi 800 zlatých a pouhých 100 rytířů I. stupně, kde byla stanovena částka 600 zlatých a 100 rytířů II. stupně s částkou 400 zlatých.
Dne 21.října 1878 vydal suverén řádu, císař František Josef I. nové směrnice či nařízení o poskytování penzí pro nositele velkokříže. Celkem šest velkokřižníků obdrželo penzi ve výši 3000 zlatých, 16 penzí pro komandéry řádu v hodnotě 1500 zlatých, 100 penzí pro rytíře I.třídy 800 zlatých a 50 penzí pro rytíře II. třídy v hodnotě 600 zlatých.
Další změna či upřesnění je známá z 1. srpna roku 1910. V tomto císařském nařízení je upřesněno, že pro 6 nositelů velkokříže bude vyplácena penze ve výši 6000 korun, 16 penzí pro komandéry řádu v částce 4000 korun a 150 penzí pro rytíře v částce 2400 korun..

[Altmann]

Mladičký synovec císaře Ferdinanda V. František Josef nastupuje v Olomouci na císařský trůn ve věku osmnácti let. Byla to doba vzrušená, chaotická a Vojenský řád Marie Terezie byl určen těm statečným a věrným důstojníkům, kteří svými postoji, svým bojem podpořili stabilitu vlády ve Vídni a svého mladého císaře.

První řádová promoce nového císaře a suveréna řádu se konala 31. května roku 1849. Císař předal komandérský kříž bývalému napoleonskému generálovi jehož jméno Carl duce di Filanggieri, vévoda ze Satrina není příliš známé. V dalších dnech to je komandérský kříž udělený polnímu zbrojmistru Konstantinu svob.pán d´Aspre (1789-1850) za úspěšné vedené boje v bitvě u Vicenzy,Sony,Custozzy a Volty. Komandérský kříž obdržel i polní zbrojmistr Julius svobodný pán Haunay (1786-1853). Tento voják proslul svoji krutost, ale v bojích projevil svoji odvahu a taktické nadání.V Itálii jej známe pod přezdívkou „bestie z Brascii). Z Itálie odchází do Pešti a zde je iniciátorem poprav povstalců, které pobouřilo celou Evropu. Svůj úkol však splnil naprosto dokonale. Dne 26. března 1850 obdržel za své činy velkokříž řádu MMTO a ponecháváme na čtenáři aby si sami nastudovali podrobnosti o tomto mimořádně krutém, ale statečném a především věrném vojákovi.Hvězda velkokříže řádu, který obdržel je uložena ve Vídni ve Vojenském historickém muzeu (Arsenál).

Společně s Haynauem byl komandérským křížem dekorován polní zbrojmistr Josef svobodný pán Jellačič (1801-1859), potomní chorvatský bán a dále Arcivévoda Albrecht, který je později, 29.srpna 1866 vyznamenán velkokřížem MMTO.Spolu s těmito jmenovanými komandéry je však ještě vyznamenáno 35 císařských důstojníků rytířským křížem řádu. Mezi nimi další český šlechtic, podmaršálek Felix kníže Schwarzenberg (1800-1852) rakouský politik a ministerský předseda, jeden z organizátorů abdikace císaře Ferdinanda V. a vlastního ustavení mladičkého Františka Josefa na císařský stolec. Další jméno, které opět prochází naši historii je i jeho bratranec Edmund kníže Schwarzenberg (1803-1873) třetím byl syn maršálka Felixe Schwarzenberga. Kníže Felix byl bratrem pražského arcibiskupa kardinála Bedřicha Schwarzenbega a bratrem manželky maršálka Alfréda Widisch-Graetze zastřelené v revolučním roce 1848 v Praze, na balkoně Pachtova paláce v Celetné ulici. Z pozdějších slavných vojáků zvučných jmen to je např.:
- major Ludvík von Gablenz (1814-1874), později komandér řádu (1864) a skvělý vítěz bitvy u Trutnova v roce 1866.
- Podmaršálek hrabě Šlik (1789-1862), komandér z roku 1864, voják známý svým skvělým vítězstvím nad maďarskými vzbouřenci v bitvě u Kápolany (1848)

Uherskou vzpouru se císaři podařilo zlomit jen s pomocí ruské armády. Ruský car Mikuláš velmi rád vyslal svoji expediční armádu a vítězství císařských ruských vojáků 13.srpna 1849 u Világosze bylo skvělým vítězstvím především ruských jednotek. Ruský velitel této armády polní maršál Ivan Fjodorovič Paskijevič, kníže Jerevanský a Varšavský (1782-1856) obdržel z rukou císaře Františka Josefa I. velkokříž řádu Marie Terezie. Tento sice krutý, ale výtečný a věrný voják potlačil povstání v Arménii a v Jerevaně a dále s vojenskou obratností v roce 1830 i v Polsku. Krátce před tím ještě císař FJI. udělil rytířský kříž MMTO velkoknížeti Konstantinu Nikolajevičovi (1827-1892). Velkokníže jako člen carské rodiny měl před polním maršálem přednost.
Společně s Paskievičem obdržel komandérský kříž ruský generál pěchoty Alexander von Lüders a rytířský kříž generálporučík Mikuláš Panintime a srbský generál v ruských službách Štěpán Kničanin.
Dne 26.března 1850 se dočkal velkokříže i maršálek Alfréd kníže Windisch-Graetz, statečný důstojník, který bojoval již v roce 1813 v bitvě u Lipska a v roce 1814 ve Francii v bitvě u Ferre a v bitvě Troyes. V roce 1848 se vedle knížete Schwarzenberga podílel na výměně panovníka v Olomouci. V Praze rychle byť tvrdě potlačil vzpouru ihned v počátku, obdobně razantně zasáhl i ve Vídni a již jako maršálek bojoval proti haličským povstalcům. Osobní stejnokroj tohoto vojáka je uložen(nebo snad byl uložen?) ve Vojenském historickém muzeu v Praze. Jsou zde uloženy i jeho osobní řády.

[Altmann]

Rok 1859 je poznamenán novou válkou s Piemontem. Zde si nenechala Francie možnost pokusit se Rakousku vrátit porážky z období napoleonských válek. Francie prezentována jménem Napoleona III.( 1808-1873). Bitvy u Montebella, Palestra, Turbiga, ale hlavně u Magenty 4.črevna 1859 a Solferina 24.června 1859 skončili pro rakousko a naše vojáky nešťastně. Odvaha armády, její smělost a statečnost však byla příkladná. I v této době a proto ve dvou promocích 17.října 21. května 1860 je oceněna statečnost a odvaha vybraných důstojníků. Komandérem řádu se stal podmaršálek Ludvík rytíř Benedikt. Mezi dalšími nositeli je dobře se zmínit:
- podmaršálek Alexandr princ von Hessen und bei Rhein mladší bratr hessenského velkovévody Ludvíka III. (1806-1862), zakladatel rodu Battenberg z něhož větev po jeho synovi Ludvíkovi přijala jméno Moutbatten a příslušníci tohoto rodu žijí dodnes v Anglii.
- hejtman Géza Fejerváry de Komlos Keresztes, pozdější dlouholetý řádový kancléř.

Na italské tažení navazuje i promoce ze dne 24.ledna 1861 a jsou dekorování čtyři příslušníci neapolské královské rodiny:
- poslední neapolský král František II. ( 1836-1894)
- Ludvík hrabě z Aguily a princ z Trapani ( 1824-1897) králův strýc a bratr krále Obojí Sicílie Ferdinanda II. ( 1810-1857)
- králův bratranec Alfons princ z Caserty (1841-1934)
- bratr jmenovaného prince Ludvíka, František de Paula ( 1827-1892) princ z Trapani. Promoce proběhla z rozhodnutí mladého císaře a jde o projev dvorní kurtoasie či diplomacie.

V roce 1864 se Rakousko zapojilo po boku Pruska do války s Dánskem. Válečné tažení bylo úspěšné a císařská armáda i námořnictvo si vedlo skvěle. O nositeli komandérského kříže podmaršálkovi Gablenzovi jsme se také zmínili, ale v tomto tažení bylo uděleno i několik rytířských křížů řádu Marie Terezie. Jde o tyto vojáky:
- pruský maršál Bedřich svobodný pán Wrangel (1784-1877)
- generál jízdy pruský princ Bedřich Karel )1831-1888)
- korunní princ a pozdější císař Bedřich III. (1831-1888)
- generálporučík Karel Eberhard Herwarth v.Bittenfeld (1796-1884). Tento generál později v roce 1866 velel pruské labské armádě
- generálporučík Albrecht v. Manstein (1805-1877)

Válka z roku 1866:
Prohrané válka je skoupá na dekorování poražených. Císař a jeho rádci však zcela správně zhodnotili možnosti armády a tak i zde byl řád MMTO udělen za příkladnou statečnost a sebeobětování.
Velkokříž obdržel Albrecht.Dále bylo uděleno 5 komandérů a 17 křížů rytířských. Z tohoto počtu je pět rytířských křížů uděleno za české (severní) bojiště. Dne 3. července 1866, tedy přesně v den nešťastné bitvy u Hradce Králové byl z rozhodnutí císaře udělen komandérský kříž slepému hannoverskému králi Jiřímu V. (1819-1870) a jeho synu Arnoštu Augustovi (1845-1923) potomnímu vévodovi z Cumberlandu. Toto ocenění bylo uděleno za bitvu u Longensalzy , kde dne 27.června roku 1866 slavně malá hannoverská armáda zvítězila. Dne 18.července 1866 získal rytířský kříž řádu i saský korunní princ Albert (1828-1902) velitel saské armády, která statečně bojovala i u Hradce Králové.
V letech 1866-1870 byly uděleny další čtyři(4) komandérské kříže. 3 kříže byly určeny pro důstojníky italského bojiště a jeden komandér za tyrolské bojiště. Mezi italskými hrdiny je to například admirál Vilém von Tegetthoff (1821-1877) vítěz v námořní bitvě u ostrova Lissu.
Z oněch pěti důstojníků . kteří s vyznamenali na severním bojišti byly pouze tři,kteří mohli být dekorováni osobně. Jde o :
- generálmajor Albert rytíř Knebel v. Treuenschwert, který se jako velitel brigády v bitvě u Trutnova 27.července 1866 s nesmírnou statečnosti zúčastnil dobývání Jánského vršku. Dalším byl podplukovník Rudolf Wágner z Wehrbornu, důstojník 6. kyrysnického pluku , který z vlastní iniciativy se svoji švadronou provedl ataku na útočící pruské dragouny a hulány ve slavném sražení bitvy u Vysokova dne 26.června a umožnil tak zvítězit vlastním jednotkám. Další dva důstojníci a to jmenovitě rytmistr Mořic rytíř Lehman a hejtman dělostřelectva August v. Groeben obdrželi rytířský kříž až po své smrti. Lehman zaútočil jedinou švadronou na celý pruský jezdecký pluk a obětoval svůj vlastní život v přímém útoku na pruského velitele, majora von Busseho. August von Groeben byl velitelem dnes již slavné „mrtvé baterie“, která sebeobětováním chránila své ustupující kamarády. Jednotka na chlumu dělostřeleckým ohněm své kamarády opravdu zachránila, ale všichni vojáci jednotky padli. Na bojišti u Hradce Králové stojí slavná památka a připomínka vojákům a veliteli jednotky , který připomíná hrdinství rakouských dělostřelců.

[Altmann]

Poslední tažením rakouské armády jsou akce na Balkáně. Konkretně hovoříme o okupaci Bosny a Hercegoviny v roce 1878-1879. V promoci, která byla v pořadí již 159., konané dne 8.prosince 1875 byl mimořádně rytířským křížem dekorován ruský car Alexandr II. (1818-1881) a dále 2.května 1879 obdržel komandérský kříž řádu polní zbrojmistr Josef Filipovi z Filipsbergu a rytířský kříž získali další čtyři důstojníci, účastníci tažení. Tím vlastně skončilo udělování řádu a další kapitola začíná rokem 1914 a nešťastnou Velkou válkou 1914-18.

V roce 1895 zemřel arcivévoda Albrecht a tak vlastně je jediným nositelem velkokříže MMTO, který vlastní z titulu velmistra a hlavy řádu.

[Altmann]

FORTTITUDINI je umístěn ve spodní části mezikruží.

Stejně tak je nutno pochopit i další odchylky ve vzhledu řádových křížů. V průběhu let byly kříže vyráběny různými klenotnickými firmami a tak se stávalo, že při pozorném studiu křížů vidíme rozdílné pojetí tvaru hvězdiček v mezikruží. Nacházíme hvězdičky pěticípé, ale i šesticípé. Každý pracovník klenotnické firmy se mohl dopustit drobného omylu. Další možnost je i ta, že dotyčný důstojník, který vlastnil více uniforem si na tyto parádní a další uniformy koupil svůj řád Marie Terezie. Jak hodnotit originalitu těchto řádu je jistě diskutabilní a touto problematikou se budeme zabývat v časopise Signum, V žádném případě to však nejsou „nositelné kopie“ jak uvádí pan Měřička, snad termín další originál pro běžné nošení by tento stav vystihl přesněji.Dekorovaný důstojník měl povinnost nosit MMTO na své uniformě In natura.

[Altmann]

STATISTIKA:
Do roku 1879 bylo uděleno celkem:
- 51 velkokřížů
- 130 komandérských křížů
- 929 rytířských křížů

V souladu se stanovami, se každý udělený kříž (řádový klenot) musel po smrti majitele vratit řádové kapitule. Tyto vrácené kříže se po klenotnické opravě opět a to z rozhodnutí řádové kapituly udělovali nově vyznamenaným důstojníkům. Tak se mohlo stát, že nositelé křížů, udělených po roce 1816 mohou vykazovat znaky starších křížů vyrobených a udělených před tímto datem. Tyto kříže ještě nevykazovaly vlnovkovité prohnutí ramen a nápis

Kříže udělené cizincům povinnosti dekoraci vrátit nepodléhají a nikdy se nevracely, ale ani doma to nebylo posuzováno přísně a tak i zde jsou nevrácené exempláře. Dne 11. února roku 1886 na návrh korunního prince Rudolfa, který byl protektorem Vojensko-historického muzea ve Vídni byl podán návrh, aby se každá takováto řádová dekorace uchovávala na věčnou pamět právě zde v tomto nádherném muzeu. Císař František Josef I. po nešťastné smrti svého jediného syna tento návrh dne 27.prosince 1889 schválil a potvrdil. Bylo zahájeno rozsáhlé pátrání v rodinách pozůstalých. Takto se podařilo získat a pietně uložit celkem 7 velkokřížů. Je zde uložen velkokříž (kompletní) Laudona , ale i Jana knížete u Liechtensteinu, dále maršálka Radeckého a arcivévody Karla. Dále se do muzea podařilo získat 37 komandérských křížů a 289 křížů rytířských. Jak popisuje pan Měřička v Arsenálu je specielní vitrína s 27 přihrádkami pro dekorace MMTO, ale jen 7 přihrádek je kompletních. U ostatních je pouze jméno vyznamenaného důstojníka. Pan Měřička osobně viděl tuto vitrínku a u jména Alexandra Emanuela Francgueta a jak uvádí, tento kříž byl uložen v jeho sbírce a my ostatní musíme doufat, že je tedy uložen ve sbírce Národního muzea v Praze. Bohužel sbírka není řádně zpracována, několik pražských „faleristů“ se nabízelo a stále nabízí s tím,že zcela zdarma sbírku zpracují, jsou obavy, že právě oni mohou kvalitní, originální kříž nahradit pouhou kopii či nekvalitním novodělem.. Počet 7 křížů platí pro rok 1899, ale později dochází k postupnému doplňování. Současný stav ( k roku 2000) je následující:
- 324 rytířských křížů
- 41 komandérských křížů
- 11 kompletních velkokřížů

Dále jsou v muzeu vystaveny samostatně 3 řádové hvězdy,1 velkostuha s klenotem řádu Karla Filipa Schwarzenberga a dvě další velkostuhy bez klenotu. Tento stav odpovídá i návštěve, kdy jsme společně s Dr. Jedličkou a vídeňským sběratelem pane Tuskem v Arsenálu pobývali ( rok 2012)

Při kompletaci řádu se podařilo získat jen málo původních křížů a proto dochází k doplnění prázdných míst ve vitríně náhradními dekoracemi , muzejními kopie a to již před Velkou válkou 1914/18, ale i později po roce 1945 a kříže řádu Marie Terezie jsou v popředí pozornosti i dnes. Největším, nám známým výrobcem takových kopii je vídeňská firma Rothe u. Neffe, která si pro svoji kvalitní práci získává téměř monopolní postavení. Ze starších výrobců si připomeneme Andrého Alckena, ale existuje více výrobců a tak se přece jen setkáváme s kříži, které se odlišuji od standardního provedení. Jde např. o atypický kříž plukovníka Bedřicha Viléma hraběte (později již knížete) Bentheima-Steinfurta, který svůj kříž obdržel již v roce 1811 a tento kus je dnes vystaven ve Vídni ve VHÚ Arsenál. Středový medailon tohoto kříže na lícové straně je opatřen v dolní části vavřínovými lístečky a řádové heslo v malých písmenech je v horní části v mezikruží.

Po roce 1879 již k další promoci nedochází snižuje se automaticky (úmrtím) i počet žijících nositelů řádu. V roce 1890 žijí již jen dva (2) nositelé komandérského kříže z nichž František svobodný pán z Khun z Khunenfeldu byl kancléřem řádu. Dále prokazatelně v Rakousko žilo celkem 29 nositelů rytířského kříže a dalších sedm rytířů žilo v zahraničí. Arnošt August vévoda z Cumberlandu umírá až v roce 1923. Ani mobilizace v roce 1912 (zcela správně) nevedla k návrhům na udělení řádu.