Vznešený polský řád Virtuti Militari, je jedním z řádu, ke kterému se budeme pravidelně vracet, neb jeho historie je mimořádně zajímavá. Laskavosti kolegy a přítele Mgr.Květoslava Growky si Vám dovolíme ozřejmit i problematiku s názvem:
TYPOLOGIE POLSKÉHO ŘÁDU VIRTUTI MILITARI Z LET 1919-1939.
Polský vojenský řád Virtuti Militari (dále jen ŘVM) přežil od doby svého vzniku se ctí všechna složitá období dvou staletí a zůstal stálým symbolem nejvyššího ideálu patriotismu, statečného boje s nepřítelem i s nasazením vlastního života.
Je zvláštnosti, jaké pozornosti se tento řád těší i v českém prostředí.Je to způsobeno faktem, že se v Měřičkově sbírce v pražském Národním muzeu nachází téměř unikátní stříbrná medaile ŘVM. Avšak téměř žádné informace nemáme o obnovení tohoto řádu po vzniku Polské republiky v roce 1919, když nebereme v úvahu polskou literaturu. Chtěli bychom proto s jejím využitím dodat našim čtenářům základní údaje i upozornit sběratele na některé zajímavosti..
Idea znovuobnovení ŘVM se objevila až za 1.světové války, zřejmě u 1. brigády polských legii bojujících na straně Rakouska-Uherska proti Rusku, u vojáků z okruhu jejich velitele Józefa Pilsudského. Seržant W. Jastrzebowski vypracoval návrh kříže s nápisem CNOCIE WOJSKOWEJ, tedy polského znění hesla VIRTUTI MILITARI. Dochovalo se několik verzi kříže, ovšem jen ve stadiu návrhu. Skutečná práce na obnovení řádu započala až po získání polské samostatnosti v roce 1919, která se zrodila ve válce na Ukrajině s bolševickým Ruskem a při slezských povstáních.
V březnu 1919 předseda Vojenské rady při Ministerstvu vojenství gen.por. Eugeniusz de Henning-Michaclis napsal Pilsudskému dopis, kterým jej vyzval k obnově ŘVM. Dne 7.5.1919 se na 34. zasedání Sejmu vystoupil A. Skarbek za skupinu 24 poslanců s výzvou vládě, aby v nejkratším čase předložila návrh válečného odznaku, který by měl tradiční formu ŘVM. Bylo rozhodnuto přijmout návrh Vojenské rady. Parlament návrh projednal 1.8.1919.Diskuze prakticky nebyla žádná s výjimkou ojedinělého hlasu na změnu latinského názvu řádu na polský.
První článek nového zákona o vzniku řádu zněl: Navrací se královskou mocí v roce 1792 ustanovený a potvrzený ústavou parlamentu republiky 23.11.1793 vojenský řád pod názvem Virtuti Militari. ŘVM byl ustaven o 5.třídách, jeho podoba navazovala na vzory z 18. a 19. století, avšak bez královských symbolů. Odznakem se stal čtyřramený kříž zakončený kuličkami o rozměrech v 1.třídě 62mm, II.třídě 54mm, III.třídě 44mm a IV. a V. třídě 38 mm. První stupně byly jednostranné, černě smaltované, zlatě orámované. Reversy jen zlacené. Zlatý kříž (pozlacený) a stříbrný kříž (postříbřený) mají černý lem. Na ramena kříže byl u prvních tří tříd položen zlatý terč obtočený zeleným vavřínovým věncem nesl bílou orlici s královskými insigniemi (zlatá koruna, žezlo a jablko). Na reverze se nacházela ve vavřínovém věnci deviza řádu HONOR I/ OJCZYZNA.. s datací 1792. Velkokříž byl převýšen zlatou královskou korunou 30x36mm a komanderský kříž s korunou o rozměrech 23x33mm. Osmicípá paprsčitá hvězda velkokříže o průměru 95mm nesla řádový kříž (bez kuliček) o rozměru 60 mm, do jeho středového štítku bylo vloženo mezikruží s opisem řádového hesla. Velkostuha z tmavě modrého moire o šířce 100mm nesla dva černé 20mm pruhy. Nákrční stuha o šířce 40mm měla 10 mm pruhy, náprsní 35mm široká stuha měla 9mm černé proužky. 4. článek zákona jednoznačně stanovil, že řád se uděluje jen za výjimečné činy s nasazením vlastního života podle armádní funkce a hodnosti. 1.třída armádním velitelům, II.třída velitelům samostatných taktických svazů. III. třída velitelům útvarů, IV. a V.třída důstojníkům, poddůstojníkům a vojínům.
Po první slavnostní dekoraci členů prozatímní kapituly 22.1.1920 následovala dlouhá přestávka v udělování až do srpna, do klíčového momentu války se Sovětským Ruskem. Umožnila to změna řádových stanov, kdy V.třídu mohli udělovat již velitelé armád (do té doby jen kapitula) přímo na bitevním poli. Nesměl však být překročen limit 50 křížů na jednu divizi pěchoty nebo jezdeckou brigádu o třech plucích. Avšak vzhledem k nedostatku řádu samotných byly udělovány jen řádové stužky.
Na jaře 1921 bylo vytvořeno několik komisí, aby zhodnotili hrdinské činy bojovníků z let 1918-1920. Prakticky až do konce roku 1922 probíhalo hromadné udělování řádu V.třídy, většinou při státních svátcích, výročích pluků, bitev apod. Bylo uděleno na 8000 řádů, v roce 1923 ještě pár set. I při tomto velkém množství existovaly přesné analýzy bojových činů vyznamenaných. Odpovědnost za řádný výběr se ukázala na konci roku 1922, kdy se začaly udělovat vyšší stupně řádu.
V prvním období existence řádu byli vyznamenání dekorováni pouze stuhami. Způsobily to technické překážky při výrobě řádů, protože bylo zapotřebí vybrat spolehlivou a dostatečně kvalitní firmu, která by řády všech tříd dodala. Jako první se přihlásila varšavská firma Wladyslav Krupami-Jan Matulewicz založená v roce 1909. V polovině roku 1920 vyrobila 2500 křížů V. třídy, což však bylo oproti nárokům na vyznamenávání velmi málo. Probíhaly též rozhovory se švýcarskou firmou Huguenin Freres z Le Locle o dodávce stuh. Ty první byly totiž zhotoveny prostým našitím černých proužků na modrou stuhu.Zároveň se u této firmy sondovala možnost ražby... Ovšem se sdělením ceny 7 fr. za stříbrné či 5 fr. za mosazné se od kontraktu odstoupilo. Stejně dopadl kontakt se zlatníkem Stanislavem Reisingem.
30.10.1922 bylo rozhodnuto o ražbě 6 velkokřížů (425 000 MP za kus), 30 komanderských křížů( 155 000 MP), 150 rytířských křížů (40 000 MP), 1000ks zlatých křížů (á 3 500 MP). Hvězda velkokříže měla být ražena ze stříbra, řádové odznaky z tombaku silně pozlaceného a smaltovány. Dodavatelem byla firma Krupami Matulewisz, která své výrobky neznačila. Stuhy dodala fa. Huguenin Freres a práce na jejich připevnění k řádovým odznakům zařizovala varšavská firma „Dom Mód“ B.Herse.
Zároveň byla vypsána soutěž na 200 kusů ŘVM V. třídy ražených ze stříbra se silně pozlacenými středovými štítky. Tyto řády byly určeny výhradně pro cizince. Svou nabídkou 27.000 MP za kus uspěla firma Wiktor Gontarczyk. Řády dodala v prosinci 1922. Poznají se podle toho,že obdržely mimořádně vysoká výrobní čísla 9600-9800.
Zanedlouho se ukázalo, že chybí ještě 200 stříbrných křížů, 150 zlatých, 150 rytířských a 30 komandérských. II., III.a V.třídu vyrobila firma Krupami Matulewicz, IV. třídu firma Gontarczyk. V polovině roku 1923 dostal část zakázky na IV.třídu zlatník Jan Knedle. Stříbrné kříže později razily i jiné firmy, které je značily jako například W.Gontarcyk, W.Waplňski, J.Reising a další... V roce 1933 došlo ve stanovách řádu k některým změnám. V plánu bylo i zavedení oboustranně smaltované I. až III.třídy. Avšak vzhledem k dostatečným zásobám těchto vysokých stupňů k výrobě již nedošlo.
Všechny exempláře Řádu, udělené kapitulou, nesly výrobní čísla. Řády, které dostali členové prozatímní kapituly, vyráběly zlatnické firmy, nesly římská čísla, ostatní arabská. Číslování bylo pro každou třídu samostatné.
Vedle číslovaných křížů vyráběli řády zlatnické firmy nečíslované nositelské kopie na objednávku vyznamenaných, tak zvané „graverské“ výrobky. A nezřídka i ty firmy,které plnily státní zakázky. Soukromé kříže byly mnohdy v detailu lépe provedené, ražby ze stříbra, signované firemní značkou/i když to nebylo pravidlem). Sestavit přesný katalog jednotlivých firem je téměř nemožné, zvláště když se na sběratelský trh dostávají novodobé kopie. Zásadně by se měly o ŘVM z let 1919-1938 alespoň určovat následující kategorie:
l.Udělený originál:
Číslovaný kříž s legitimací. Mezi soukromými sběrateli jde o velmi řídký případ, jen v některých muzeích mají dochovány „osobní řády“. V Muzeu Vojska Polskiego ve Varšavě je uchován komandérský kříž s č.7 po gen. Div. W. Iwaszkiewiczovi. Nesmíme zapomenout, že mnoho nositelů ŘVM padlo za 2.světové války – ať na frontách v boji proti Němcům, či byli zavražděni v koncentrácích Sovětského svazu. Jejich řád i doklady byly často zničeny, ztraceny. Na druhé straně někteří soukromí sběratelé „papíry“ k vyznamenání přehlížejí. Na vysvětlenou: aby se zabránilo neoprávněnému nošení řádu, zvláště v V. třídě, bylo v roce 1922 rozhodnuto, aby každý vyznamenaný měl ve zvláštní legitimaci zaznamenáno číslo řádu. Zpočátku vyznamenaní dostali potvrzení podepsané velitelem armády. Později je měl signovat i vrchní velitel. Místo toho začaly být vydávány legitimace, kde bylo číslo řádu a číslo rozhodnutí o udělení řádu. Legitimace měl podepisovat Pilsudského generální adjutant pplk. B. Wieniwa-Dlugozsowski... Nejčastěji je na nich podpis vedoucí kanceláře řádové kapituly mjr. Dr. Adolfa Macieszy. 1.5.1933 při změně zákona o ŘVM začali všichni nositelé řádu dostávat nové legitimace doplněné fotografii (a opět s číslem řádu). Legitimace vystavoval generální inspektor ozbrojených sil.
2.Originál:
Číslovaný kříž do počtu vyznamenaných, ale bez dokladů. Například u komandérského kříže jen do čísla 19. V vídeňské aukci firmy Rauch 11.5.2001 se prodali ze sbírky W.Ratha zlaté kříže ŘVM č. 22, 79 a stříbrný kříž č. 1186.
3.neudělený originál:
Číslovaný kříž nad rámec udělení, avšak oficielně vyrobený a dodaný firmou jako státní zakázka. Wielkopolské Muzeum Wojskowe v Poznani má ve sbírce komandérský kříž č.34, který byl chován v kanceláři kapituly do roku 1939, poté byl převezen do Londýna a po válce byl předán do muzea. V aukci firmy Rauch se prodal ze sbírky W.Ratha komandérský kříž č. 39, rytířské kříže č.17, 19, zlaté kříže č.51, 155, 195, 497, 753.
4.Nositelská kopie:
Nečíslovaný kříž, který nese firemní či puncovní značky. Například z Rothovi sbírky se prodaly nečíslované, ale puncované a firmou signované stříbrné kříže (SO,SB,IK)
5.Sběratelská kopie
Výrobky bez jakéhokoliv označení.Lze těžko rozhodnout, zda se jedná o původní ražby pro nositele, či sběratelské kopie. Tyto „graverské“ výrobky jsou nebezpečné u vyšších tříd,zvláště když jsou opatřeny různými smyšlenými slovními legendami. Myslíme si, že vzhledem ke skutečnému počtu udělení I. až IV. třídy i počtu státem objednaných vyznamenání, lze originál získat jen zcela mimořádně.
Literatura:
K.Filipov:Order Virtuti Militari.Wyd.LUK Bialystok 1992
Z.Puchalski-J.Wojciechowski:Ordnery i odznaczenia polskie i ich kaealerovie,Varšava 1987G.Bigoszewska:Polskie ordnery i odznaczenia, Vaešava 1989
M.Welna:Odznaki i powstaň šlaskich.Katalog Wroclav 1985
G.Krogulec:Piewsze polskie odznaczenie wojskowe za walecznošc w XX.wieku
Poznámka:
Vzhledem k výlučnosti tohoto řádu jsme si dovolili vše podstatné napsat zde do sekce RUSKO, neb Polskými řády a vyznamenání se na stránkách SFS pravděpodobně nebudeme zabývat. Vzhledem k tomu,že na českých stránkách je tento řád rozpracován v rozsahu, který by mohl zajímat naše čtenáře je zde odkaz :
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/tit ... 19/t/73529