Partyzánský oddíl OLGA

[Altmann]

Partyzánský oddíl OLGA

Ladislav F. Sedlák- Alex Klabnik

Úvod:
Partyzánský oddíl Olga byl součástí 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. Působil na jihovýchodní Moravě v oblasti Chřibů a Ždánického lesa od ledna do května 1945. Velitelem oddílu byl Josef Houfek, po zástupkyni Olze Františákové byl oddíl pojmenován.
Na památku působení partyzánů v této oblasti byla vyznačena turistická trasa Cesta partyzánského oddílu Olga spojující Brankovice a Zdounky.

Jméno tohoto oddílu je dostatečně známo. Jde (možná) o poněkud kontroverzní útvar,který byl součástí vyšší partyzánské jednotky 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky.
Jednotka byla aktivní a pokud bychom přistoupili na německé hodnocení a pojmenování partyzánů „bandity“, možná,že by název odpovídal, ale zároveň jsme přesvědčeni, že tyto lidé vedli krutou partyzánskou válku a vedli ji velmi dobře i když někdo po tak dlouhé době může namítat,že jejich boj byl k nepříteli krutý a nelítostný. Historii však nelze hodnotit s odstupem doby, partyzánský boj v obecné rovině je vždy těžký pro bojovníky a krutý pro nepřítele. Měli bychom si však uvědomit, že tito lidé vedli boj proti nepříteli a měli právo bojovat za osvobození vlasti

Malá skupinka partyzánů se vyčlenila z brigády Jana Žižky a přesunula se na Vrchovinu, ale později se vrací na Valašsko a Vsetínsko. Ve skupin jsou mimo jiné Josef Houfek a Olga Františáková. Velení přebírá Josef Houfek, statečný, ale drsný partyzán, který měl problémy s alkoholem( což je pravda ) a Olga Frentišákové je zástupkyni jednotky. V Obci Nemochovice se konsolidují a již počátkem února mají ve své bojové sestav 22 mužů ve zbrani.Partyzáni byli ozbrojeni loveckými puškami, ale postupně získávají kvalitní zbraně především od maďarských vojáků.
Oddíl Olga podnikl několik bojových akcí, z nichž nejvýznamnější bylo zajetí velitele nacistické 16. tankové divize generála von Müllera a kroměřížského hejtmana Karla Koblischka . Prostor bojové činnosti oddílu zasahoval do tří okresů Vyškov, Kroměříž a Uherské Hradiště, což dávalo možnost rychlé změny prostoru po překvapivém zásahu.
Mnohé prameny hovoří o bojích, které mnohdy jsou na hranici kriminálních činů. Existuje dostatek pramenů a tak si každý může udělat svůj vlastní názor, své stanovisko.Není bez zajímavosti, že o těchto bojích partyzánů nejvíce diskutuji němečtí historici a novináři (Rudolf Ströbinger v knize „Verrat in Rot“ vydané v Německu v roce 1978, v německém časopisu Münchner Illustrierte objevil seriál článků publicisty Hanse Schumanna o „krásné partyzánce“ ).
Více než trapné je tvrzení, které se objevuje i na českých stránkách, že Olga Frentišákové (narozena 1926) již v roce 1939 podepsala vázací akt gestapu, v této době ji bylo 13 let.

Uvedli jsme, že partyzánským oddíl OLGA nemá vlastní pamětní odznak neb byl součástí partyzánské brigády. Ale a to je rozhodující v soukromé bratislavské sbírce se zachovalo několik osobních vyznamenání doplněné dekrety na partyzánku Olgu Františkovou.

Zachoval se dekret s Válečným křížem 1939 udělený zástupkyni oddílu Olga , ale v této sbírce je s velkým dekretem i řád Rudé hvězdy, který je udělen Olze Františkové, provdané Chytilové z roku 1969






Svou bojovou činnost ukončil oddíl na Moravu a dne 24.května 1945 byl ve Zlíně demobilizován.
Literatura:
R. Ströbinger, Rudá zrada, Olomouc 1998
• J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt III., Praha 2007
• V. Černý, Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944-45, FF MU Brno 2006



http://mourinov.cz/o-obci.html
http://www.novinky.cz/zena/styl/220407- ... -olga.html
http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=1720

[Altmann]

Laskavosti známého sběratele z Bratislavy Ing.Alexe Klabika mám k dispozici dekret k řádu Rudé hvězdy z roku 1969. Je velmi dobré, že tento zajímavý doklad bouřlivé doby je uchován ve sbírce opravdu zkušeného a věci znalého faleristy, který je zároveň našim kolegou a přítelem.

Poznámka:
Na našich stránkách máme rozdělený (poněkud nešťastně) odboj zahrnující Slovensko a České země odděleně. Je to však jen a jen z důvodýu lepší přehlednosti a orientace.

[Altmann]

Převzato z tisku, ale je to vzpomínka stařičkého pá, která by jinak byla zapomenuta!

Byl jsem při zajetí generála Dietricha von Müllera, vzpomíná statečný partyzán

a já mám to štěstí, že jsem se dožil dvaadevadesáti let,“ řekne s pousmáním Ladislav Verner, někdejší člen partyzánského oddílu Olga, jehož velitelem byl Josef Houfek, zvaný Pepek, jehož zástupkyní byla Olga Františáková, po níž byl oddíl pojmenován.

„Skutečně husarský kousek se podařil našemu družstvu z oddílu Olga 19. dubna 1945 na zámku hraběte Dubského v Hošticích. Ten nezvyklou noční návštěvu, partyzány, vpustil do svých komnat. Když ráno zastavilo před bránou zámku auto s generálem von Müllerem, okamžitě jsme zaujali postavení. Služebná zámku jménem Anička šla jménem hraběte pozvat vzácné hosty,“ vybavuje si vzpomínky Ladislav Verner.

Sotva služebná Anička zavřela dveře za vzácným hostem a jeho doprovodem, povyskakovali ze všech koutů partyzáni, mířící na generála i důstojníky. Ti byli odvedeni do zámeckého sklepa, stejně jako další skupina důstojníků generálova štábu, která přijala Aniččino pozvání k hraběti Dubskému.

„Generálmajor von Müller byl zatčen a důstojníci byli ve sklepě postříleni. S esesáky jsme se prostě nepárali. Pokud to byli obyčejní němečtí vojáci, tak jsme jim sebrali zbraně a poslali jsme je domů,“ vysvětluje pamětník Verner.

Podle jeho výpovědi se 1. května 1945 generálmajor von Müller s partyzánskou skupinou Olga na Velehradě mlčky rozloučil a posléze byl předán 2. ukrajinského frontu maršála Malinovského. Jeho zástupci poděkovali partyzánskému oddílu Olga za srdnatou akci při zadržení von Müllera.

[Altmann]

Nesmlouvavá partyzánka

článek je převzat z tisku a jeho obsah je velmi diskutabilní autor JAN ŽÁČEK
Převzal jsem a uložil zde, neb tyto věci se brzy zapomínají a je to kus historie.

S Houfkem to byla láska na první pohled. Jakmile se uviděli, nemysleli na nic jiného než na milování se s tím druhým.
Vydrželo jim to do konce války.

Partyzánský oddíl Olga útočil především na maďarské vojáky.
Okrádali je a zabíjeli. Občas s nimi ale i kšeftovali. Olga se jim ráda mstila.
Počátkem roku 1945 se připojili k 1. československé brigádě Jana Žižky. Skupina v čele s Houfkem a Františákovou na jaře 1945 operovala u Milovic. Mezi vesnicemi Vrbka, Karolín, Lubná a Kvasice.

Olga se podílela na akci v Morkovicích, kde partyzáni vypustili ze třiceti cisteren 512 600 litrů německých pohonných hmot. A získali při tom značné množství zbraní, včetně lehkého kulometu.

Františáková 19. dubna 1945 zajímala na zámku v Hošticích velitele 16. německé tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera. Nakonec ho museli předat Sovětům. Krátce nato si Olga, zřejmě ve vzteku, vzpomněla na své německé přátele a asi jim prozradila, kde je von Müller. To jí nikdy neprokázali. Při osvobozování generála zemřelo kolem dvaceti sovětských vojáků.

Jednou (31. března 1945) zajali partyzáni vrchního četnického strážmistra Bohumila Teichmanna, odzbrojili ho a dali mu na ruce jeho řetízky. Načež ho předvedli před velitele a Františákovou.

Houfek byl jako obvykle namol, a tak o osudu četníka rozhodla Olga.
Vrchní strážmistr bude popraven. Houfek ovšem říkal, že je škoda kulky, aby ho radši podřízli nebo umlátili. Nakonec ho ale přece zastřelili, protože to bylo to nejjednodušší a nejrychlejší.
Po válce vyslýchala, mimo jiné, i Františákovou kvůli téhle vraždě brněnská kriminálka a potom jihlavská StB.

Tvrdila: „Projela jsem brašnu toho četníka. Měl tam služební knížku a služební legitimaci. Naši dva lidi se s ním osobně znali a báli se, že kdybysme ho pustili, tak je hned poběží udat gestapu. Prej by nás všechny dostal před popravčí četu. Že je to křivák křiváckej. Několik Čechů udal a Němci je zavřeli a zabili. Muselo se to províst, aby už neškodil národu.”
Věrná exmilenka
Pustili ji hlavně proto, že to byla krásná žena. Na svobodě se snažila pomáhat svému exmilenci Houfkovi, sháněla mu svědectví o tom, jak statečně bojoval proti nacistům. A to už s ním v té době nespala. Pokud jde o Teichmanna, opakovala dokola, že holt byla válka a ve válce lidé umírají. Zvlášť když na sobě mají uniformu. A taky, že spolupracoval s nacisty. Což byla vyslovená lež.
Houfka pustili v roce 1948 na amnestii Klementa Gottwalda a získal vysoká armádní vyznamenání za protifašistický odboj. Stejně jako jeho spolubojovníci. Později utekl do Rakouska...

Po válce se Františáková živila tím, že úředně likvidovala svou partyzánskou jednotku (rozpuštěna byla 24. května 1945), poté se stala listonoškou v Šumperku. Vdala se, manžel ji mučil, rozvedla se. Zemřela až v roce 1988 na rakovinu v nemocnici v Olomouci.

Západoněmecký časopis Münchner Illustrierte vydal v letech 1956–1957 o Františákové seriál s názvem „Partyzánka” od Hanse Schuhmanna. O tom, jak bojovala proti nacismu a zároveň „statečně” spolupracovala s gestapem. Podtitul to mělo „O krásné Češce Olze Františákové a její démonické roli u partyzánů a gestapa”. Knihu „Rudá zrada” o ní napsal Rudolf Ströbinger.

Asi budu jedním z mála, který dodá, že takový tisk z Mnichova je zcela bezcenný. Ale prosím, každý si udělejte svůj názor.