Čs. vyznamenání Novotného éry
Květoslav Growka
(ČTK) Dne 11. července 1960 podepsal prezident republiky Antonín Novotný novou ústavu, schválenou toho dne na slavnostním zasedání Národního shromáždění. Ústava Československé socialistické republiky, výraz úplného vítězství socialismu v naší vlasti, vstoupila v platnost.
Když jsem provedl teoretickou klasifikaci písemných pramenů faleristiky, zmínil jsem se o neústrojnosti československého systému po roce 1951, který ke státním vyznamenáním vydával jak dekrety (vesměs), tak legitimace (odvozené ze sovětské praxe „řádových knížek“ či knížek k medailím) obsahující vedle vlastního průkazu držitele vyznamenání i výtah stanov. V případě vojenských vyznamenání měl nositel obdržet pouze průkazku, která již stanovy neobsahovala. Výjimku tvořily dekrety ve formě listiny k vojenským vyznamenáním udělovaným vojenským jednotkám. A jak jsem se mylně domníval, dekrety ve formě listiny k vojenským vyznamenáním byly jednotlivcům vydávány až po nástupu prezidenta arm. gen. Ludvíka Svobody.
Praxe mě přesvědčila, že změna postupu nastala již v roce 1962, kdy byl přijat nový zákon o propůjčování vyznamenání. V § 5 zákona se hovoří totiž o „listině k propůjčení vyznamenání“. Neodborné použití termínu „listina“ mělo dvojí následek: jednak se nově i k vojenským vyznamenáním udělovaným jednotlivcům začal vydávat dekret ve formě listiny. Ale paradoxně též zůstala zachována stará praxe, že vyznamenaný obdržel jak dekret, tak průkazku (u Řádu rudého praporu práce a Řádu rudé hvězdy práce), nebo u masově udělovaných vyznamenání pouze průkazku, tedy bez „listiny“ (vyznamenání Za pracovní věrnost, Za pracovní obětavost; medaile Za zásluhy o obranu vlasti, medaile Za službu vlasti). Důvodem tohoto nekoncepčního přístupu byl voluntarismus nejvyššího československého vedení, které nerespektovalo žádné tradice. S budováním socialistického Československa muselo být vše jinak, jak lze dobře ilustrovat na československém státním znaku vzor 1960, který popřel všechny heraldické zásady a změnil se v pouhý emblém. A tímto znakem musela být pochopitelně opatřena všechna čs. státní vyznamenání.
Vyhlášení socialismu prezidentem Novotným korespondovalo s procesem „tání“ Chruščovovy éry v Sovětském svazu. Byli propouštěni první političtí vězni, pozvolně a neochotně, ale přece jen probíhala destalinizace. Ústřední výbor KSČ již snil o přechodu ke komunismu, než se ukázalo, že řízená ekonomika toho není schopna. Lidé se již nechtěli vracet k rigidnosti 50. let, což bylo nejvíce patrné v kultuře, Slováci se cítili ponižováni Novotného animozitami vůči nim atd. Za Novotného éry tedy za radostnou fasádou budování socialismu doutnaly problémy, které naplno vyhřezly v krizových letech 1968/69.
K té světlejší stránce měly přispět i velkolepé oslavy výročí historických událostí, které odpovídaly státní ideologii. Jejich součástí bylo i předávání státních vyznamenání. Vzhledem k tomu, že na toto téma ještě nevznikla žádná odborná práce, pokusím se udělat stručný nástin, který by bylo možné dále rozvíjet.
V roce 1964 oslavila ČSSR 20. výročí Slovenského národního povstání. Již v předvečer oslav obdržel Řád rudé hvězdy kolektiv pracovníků Svobodného slovenského vysílače. Hlavní slavnost proběhla 29. srpna 1964 v Banské Bystrici za účasti nejvyššího sovětského představitele, prvního tajemníka ÚV KSSS Nikity S. Chruščova, který spolu s partyzánem S. A. Kovpakem, rehabilitovaným komunistou G. Husákem, L. Novomeským, A. Dubčekem, J. Lenártem a dalšími obdržel Pamětní medaili 20. výročí SNP. Prezident Novotný pak předal další vysoká vyznamenání:
Řád republiky: město Banská Bystrica
Řád rudé zástavy: město Martin, obce Sklabiňa, Skýcov, Švermovo, Tokajík, Uhrovec; in memoriam Karol Šmidke, Jan Šverma
Řád rudé hvězdy a Pam. med. k 20. výročí SNP: Ernest Bielik, František Fajtl, František Hagara, Jan Harus, Josef Hečko, Štefan Kaščák, Ján Korenek, Cyril Kuchta, František Lipka, Karel Smíšek
Řád rudé hvězdy: L’udovít Benad; in memoriam Karol Černocký, Ladislav Exnár, Alexandr Markuš, Ján Osoha, Karol Adler, Marek Čulen, Albin Grznár, L’udovít Kukorelli, Miloš Uher, Ondrej Sviontek; Samuel Falťan a Martin Kučera.
O rok později probíhaly po celé zemi oslavy 20. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Dne 7. května 1965 obdrželo v pražském Ústředním domě armády 16 příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR v hodnosti důstojníků Řád rudé hvězdy. Stejné vyznamenání převzali v Brně: Josef Zeman a Jan Penčík, uděleno bylo i městům Valašské Meziříčí, Třešť a obcím Ploština a Salaš. Dále byly uděleny 4 medaile Za zásluhy o obranu vlasti a 4 medaile Za službu vlasti. V Hradci Králové byla předána tato ocenění: 2 Řády rudé hvězdy, 20 medailí Za zásluhy o obranu vlasti a 45 medailí Za službu vlasti. V Bratislavě obdržely 2 vojenské útvary Řád rudé hvězdy, v Plzni 1 a v Českých Budějovicích 9 vojenských jednotek. Pamětní medaile k 20. výročí osvobození Československa byly udělovány na úrovni jednotlivých okresů.
V roce 1966 proběhly oslavy 30. výročí založení mezinárodních brigád ve Španělsku. Československo podle sovětského vzoru bohužel – na rozdíl od řady jiných socialistických zemí – nezaložilo při této příležitosti pamětní medaili. Dne 1. října 1966 přijal prezident Novotný na Pražském hradě delegaci Svazu protifašistických bojovníků a zástupců mezinárodních delegací a předal předsedovi Národního shromáždění a jednomu z velitelů čs. interbrigadistů Bohuslavu Laštovičkovi Řád rudé hvězdy. Poté v Hrzánském paláci dekorovali stejným řádem B. Laštovička a ministr národní obrany arm. gen. B. Lomský 60 interbrigadistů, dalším 10, kteří se aktu nemohli zúčastnit, byly řády předány předsedy krajských národních výborů (z celkového počtu byly 17 uděleno in memoriam).
V roce 1967 se ČSSR zapojila nejvýrazněji ze všech socialistických států do oslav 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce, aby takříkajíc „smazala stigma“ z úspěchů československých legií v boji proti bolševikům, což nám sovětští komunisté nikdy neodpustili.
Dne 3. října byla v Praze v zasedací síni městského výboru KSČ předána z rukou pražského primátora L. Černého vysoká státní vyznamenání:
Řád rudé zástavy: in memoriam Jaroslav Částek (řád byl deponován v Muzeu K. Gottwalda) a Jaroslav Hašek (převzal jeho syn Ing. Richard Hašek)
Řád rudé hvězdy obdrželo 34 bývalých československých rudoamejců.
V Ostravě předal tajemník KV KSČ J. Czudek 18 Řádů rudé hvězdy a gen.plk. Kuščev, zástupce spojeného velení Varšavské smlouvy, odměnil 3 rudoarmejce sovětským Řádem rudé hvězdy a 15 předal medaile Za odvahu a Za bojové zásluhy. V Hradci Králové bylo Řádem rudé hvězdy vyznamenáno 11 a v Košicích 12 čs. rudoarmejců.
Prezídium Nejvyššího sovětu SSSR nešetřilo nejvyššími oceněními, které obdržela řada československých občanů: sovětský velvyslanec S. V. Červoněnko předal na pražském velvyslanectví SSSR 7. listopadu celkem 119 vyznamenání: Leninův řád obdrželi: Josef Bek, Eugen Valčák a R. Kubica. Dále byly uděleny 3 Řády rudého praporu, 27 Řádů rudé hvězdy a 24 medailí Za odvahu a 62 medailí Za bojové zásluhy. V Bratislavě 8. listopadu dostal Leninův řád Mikuláš Wurm, dále bylo uděleno 5 Řádů rudého praporu, 36 Řádů rudé hvězdy a medaile Za odvahu a Za bojové zásluhy. Oslav v Moskvě se zúčastnila československá státní a stranická delegace, jejíž člen gen.mjr. Karel Smíšek, bývalý politický komisař 1. internacionálního pluku Rudé armády, agent NKVD a pracovník Státní bezpečnosti zde obdržel Leninův řád.
Události „pražského jara“ vynesly do čela státu arm.gen. Ludvíka Svobodu. Ten ve funkci prezidenta využil oslav 25. výročí Slovenského národního povstání a následně výročí bitvy na Dukle k masovému ocenění svých spolubojovníků. To je však již jiná kapitola, která by si zasloužila samostatný pohled.
Závěrem lze konstatovat, že československá státní vyznamenání (mimo pamětních medailí) udělená k těmto výročím doprovázely dekrety ve formě listiny od velikosti 60,5 x 41,2 cm až po standartní formát cca 41-42,5 x 30-30,5 cm.
Literatura:
GROWKA, K.: Písemné prameny faleristiky. In: Sršatý Prajz Erich Šefčík (1945-2004). Sborník k nedožitým 65. narozeninám historika a archiváře. Red. J. Hanzal a O. Šefčík, NLN, Praha 2010, s. 135-150; týž: Patří k vyznamenání „papír“ ? aneb Písemné prameny faleristiky. Signum 2011/16, s. 781-793.
Vládní nařízení č. 6 ze dne 8. února 1955.
Zákon č. 62 ze dne 5. července 1962.
Katalog výstavy Česká panovnická a státní symbolika. Vývoj od středověku do současnosti. Ed. E. Gregorovičová, Státní ústřední archiv, Praha 2002, s. 111-113.
Rudé právo, příslušné datum.

