Všeobecný útočný odznak-Allgemeines Sturmabzeichen

[Altmann]

Allgemeines Sturmabzeichen

Důstojnický sbor německé polní armády pamatoval těžké povětšině zákopové boje ve Světové válce 1914-18, kdy sami mnohdy v hodnostech poručíků a kapitánu vedli své muže do boje si byli vědomi, že viditelně nošené vyznamenání a ocenění statečnosti bylo pro muže velkým povzbuzením ( i když to neradi dávali znát).
Jistě to byli zkušenosti z války, kdy vyznamenání nošená na stuze neměla dlouhou životnost a tak německá armáda do války a v průběhu bojů v letech 1940-45 má již celou řadu odznaků, které jsou nositelným vyznamenáním a znakem statečnosti a vlastně nahrazuji klasická vyznamenání Německa a dalších států udělovaná v průběhu bojů za statečnost a bojové zásluhy.

Mezi základní dekoraci bezesporu patří:
VŠEOBECNÝ ÚTOČNÝ ODZNAK
Odznak byl založen na návrh velitele pozemního vojska generála polního maršála Waltra von Brauchittsche.
Odznak byl založen v červnu 1940 pro muže, kteří se nekvalifikovali na Útočný pěchotní odznak (Infanterie-Sturmabzeichen ) nebo Tankový bojový odznak (Panzerkampfabzeichen). Služba se započítávala od 22.6.1941.
Bylo to dne 1.června 1940, tedy v době euforie a slávy po ukončeném vítězném tažení a pokoření Francie,Belgie a Holandska. Svoji kladnou roli zde sehrál i plukovník (později generál) Rudolf Schmundt pobočník „Vůdce“ Adolfa Hitlera.
Můžeme říci, že jde o základní vyznamenání, které mohl získat důstojník či voják, který byl zařazený i mimo klasickou údernou jednotku. Např. lékař, zásobovací důstojník či příslušník logistiky. Dále příslušníci dělostřelectva, PVO a další podpůrné jednotky, pokud splnili základní předpoklady nutné pro udělení odznaku.
Udělování odznaku bylo v kompetenci velitele divize (nebo na jeho úroveň postaveného nadřízeného velitele). Aby voják však získal tento odznak, musel splnit celou řadu podmínek a daných kriterii.
Podmínek bylo mnoho a o evidenci pečoval důstojník pověřený personální práci u jednotky a vojáci si vedli deník, kde se zapisovali body, dny strávené v bojové oblasti, útoky nepřítele, protiútoky vlastních jednotek. Je zajímavé, že i v době válečného běsnění toto vše fungovalo s německou preciznosti.
Ustanovení či statut k tomuto odznaku je datován dne 1.červen roku 1940.

Popis odznaku:
Avers:
Odznak má oválný tvar a je to vlastně věnec o šířce 6mm z dubových listů a viditelných žaludů. Ve střední části je dominující říšská orlice německé branné moci se svastikou.
V dolní části odznaku, pod svastikou je zkřížený ruční granát vz.24 s bajonetem SG84/98.

Revers:
Zadní strana je hladká s jehlicí či sponou k upevnění odznaku na uniformu. Některé odznaky mají zadní stranu doplněnou značkou a jménem výrobce.
Byl to opět známý německý výtvarník a umělec Wilhelm Ernst Peekhaus, který byl pověřen uměleckým ztvárněním odznaku

Odznak se předával v malé etuji společně s potvrzujícím dokumentem(dekretem), který byl podepsán velitelem dané divize.
I tento odznak měl dvě miniaturky o předepsané velikosti 9 a 16 mm.
Rozměr odznaku kolísá, ale velikost je uváděna 52,62 x 41,74 mm
Hmotnost 31,94

Boje, především na „východní“ frontě se neúměrně protahovali a bylo nutno ocenit statečnost, zásluhy a dlouhodobé bojové nasazení vojáků v přední linii. Jistě, že to byl jeden z důvodů proč se odznak či vyznamenání rozšiřuje do dalším stupňů, tak jak tomu je například u klasických řádů.
Výnosem či nařízením Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera byl odznak rozšířen o další čtyři stupně. Celkově se tedy odznak dělí:
Všeobecný útočný odznak 1.stupně bez čísla
Všeobecný útočný odznak 2.stupně s číslicí „25“
Všeobecný útočný odznak 3.stupně s číslicí „50“
Všeobecný útočný odznak 4.stupně s číslicí“75“
Všeobecný útočný odznak 5.stupně s číslicí „100“
Tyto odznaky jsou poněkud větší a elegantní. Je to precizní práce i když jde opět ve většině případu o slitinu zinku (krigsmetall) upraveného patinováním.
Velikost kolísá, ale jde zhruba o tyto rozměry:
55 x 45,30mm
Hmotnost 33-39 g

Popis odznaku:
Všeobecný útočný odznak je stejný, pouze v dolní části je ve čtverečku číslice s počtem bojových akcí. Odznak samotný je pečlivě vyrobený a sestavený ze dvou částí. Na zadní straně jsou viditelné nýtky držící vlastní naložení tj. orlice, granátu a bodáku.
Všechny tyto odznaky, pokud jde o originální ražbu z období války jsou vzácné a tedy i drahé. To je hlavním důvodem, proč vidíme tolik více či méně vyrobených novodělů či kopii.
Všechny tyto odznaky bylo možno udělovat i spojencům(Italové, Rumuni, Maďaři, Finové, Slováci) pokud splnili dané podmínky pro udělení tak jako vojáci němečtí.
Němečtí faleristé a zde především dr. Klietmann uvádějí, že odznaků bylo uděleno zhruba 460 000 ks, ale nerozlišují stupně. Je celkem jisté, že prokazatelně udělený originál odznaku s číslici „100“, potvrzený patřičným dekretem může mít cenu Rytířského kříže 1939!
Literatura:
Deutsche Kriegsauszeichnungen 1939-1945 Heer - Waffen-SS - Polizei" von Rolf Michaelis
Auszeichnungen des Deutschen Reiches 1936-1945" von Kurt-G. Klietmann -
Jörg Nimmergut: Deutschland-Katalog Orden & Ehrenzeichen von 1800 - 1945, Mnichov 1994

[Altmann]

Po roce 1957 bylo povoleno v NSR nošení odznaků bez svastiky. Tyto odznaky opět předepsaným způsobem nosili vojáci Bundeswehru, ale i veteráni na svých srazech. Můj názor( je to dosti kruté) , ale ty odznaky v této úprave jsou šíleně nehezké.Opakuji, je to jen můj názor!