Pamětní odznak pro posádky vzducholodí (námořnictvo)

[Altmann]

Pamětní odznak pro posádky vzducholodí (námořnictvo)

Erinnerungsabzeichen für Besatzungen der Marine-Luftschiffe


Za první světové války vzducholodě ve své výzbroji široce používala Francie, Itálie, Německo, Rusko, USA a Velká Británie. Německá vzduchoplavba je nerozlučně spjata se jménem Ferdinand von Zeppelin Osvědčily se na moří zejména pro dálkový průzkum, smutně prosluly také jako první strategické bombardéry. Německé vzducholodě typu Zeppelin podnikaly dlouhé lety do Anglie, kde bombardovaly průmyslové, ale i civilní cíle. Kromě tohoto typu vyrábělo Německo vzducholodě typu Schütte-Lanz či Parseval.. V průběhu války docházelo k postupnému zdokonalování letadel těžších vzduchu, která vytláčela vzducholodi do pozadí. Ty však zůstávaly ve výzbroji armád i nadále. Německo bylo po válce v roce 1918 nuceno postoupit své vzducholodě vítězným mocnostem jako reparace.


Již v prvním měsíci války námořní vzduchoplavba se svou vzducholodí L.3. zahájila svoji činnost. Ta se do zadaných úkolů pustila s nadšením a prováděla průzkumné lety nad Severním mořem, ze základny Fühsbuttel. Již 12. srpna 1914 vykonala mimořádný čin, když vypátrala a zničila holandskou válečnou loď De Zeven Provinien u Waddeneilandenu v oblasti Terschellingu. Při hlídkovém letu 17. srpna se dostala L.3 až nad Skagerrak, čímž vykonala let dlouhý 960 km. L.5 se odvážila ještě dále. 19. října se přiblížila na necelých 100 km od Great


Odznak pro posádky vzducholodí však nebyl založen v průběhu války ( jak bychom mohli mylně soudit dle císařské koruny v převýšení odznaku), ale až 8.ledna 1920 na příkaz ministra obrany Výmarské republiky Otto Gresslera (Otto Karl Gesslera, 06.02.1875 - 24.03.1955)).

Základní podmínkou pro možnost získat tento odznak a hlavně jej nosit na uniformě či civilním oděvu byla prokazatelná válečná služba po dobu nejméně jednoho ruku v tomto specializovaném leteckém oddíle. Nebylo to však jediné kriterium přihlíželo se i splnění úkolů, zranění či havárii vzducholodě. Jde tedy o odznak sice pamětní, ale i záslužný.

Původně (snad) byl odznak určen je důstojníkům, ale nakonec odznak obdržel každý, kdo prokázal nejméně roční službu u námořnictva a službu na námořní vzducholodi. Odznaky si však každý musel zaplatit ze svého. Zachovalých originálních odznaků je velice málo a jsou nedosažitelné. Na burzách se však objevuji současné kopie, které jsou mnohdy velmi kvalitně vyrobeny.

Popis odznaku:

Avers:
Odznak má tvar oválného věnce kde je dolní polovina věnce tvořena dubovými listy a celý tento půlvěnec je na třech místech převázaný stuhou. Horní část odznaku je tvořena půlvěncem z vavřínových listů. Ve střední části odznaku je vzducholoď (vodorovně), která celý věnec dělí na dvě poloviny. V horní části vavřínového půlvěnce je odznak převázaný velkou plastickou stuhou na které je naložena či snad přesněji postavena císařská koruna.

Revers:
Zadní plocha odznaku je hladká s vodorovnou jehlicí k upínání na uniformu či civilní oděv.


Originál odznaku je vyroben z obecného kovu a upraven do barvy starého stříbra. Nacházíme však odznaky zakázkové, které jsou vyrobeny klenotnicky ze stříbra.
• Velikost odznaku: ca. 63,9 x 38,5 mm
• Váha odznaku: ca. 23 g


Čestný a pamětní odznak pro posádky vzducholodí se nosil na levé straně hrudi pod levou náprsní kapsou.
Odznak považujeme za velmi vzácný a nachází se pouze ve starých specializovaných sbírkách. Kopie (Copy) se však objevuji i v nabídce „Aukra“.


Literatura:
J.Nimmergut:Orden unf Ehrenzeichen 1800-1945

[Altmann]

Pro porovnání je zde vložen originál odznaku!