Faleristika náhrobních kamenů

[faleristik]

Ziatil som, že obrázky stránok sú pre umiestenie na fórum príliš veľké, takže kto by mal o bližšie informácie záujem pošlem mailom - píšte na adresu prala.m@zoznam.sk.

[Altmann]

Díval jsem se večer na knihu pana Županiče. Jeho práce by nám pomohla.Je důležité zjistit, v jaké podobě je jeho jméno uvedeno:

- před udělením MMTO
-posmrtně, po udělení řádu MMTO. Musíme respektovat to, v jaké podobě se objevuje "Post Bellum 1866". Jinak ten historický exkurz je zajímavý i poučný.

Trochu jsem to zkomplikoval, ale podívejte se na sezmnam nositelů MMTO.

[Altmann]

Hauptmann August von der Groeben

http://www.austro-hungarian-army.co.uk/mmtopre.htm

Zde je odkaz, který musíme(snad) respektogvat)


Není to žádná fatální chyba a ožralí feldkuráti se objevuji naozaj jen a hlavně převážně u notorika a bigamisty Haška!

Příští týden budeme s Dr. Jedličkou ve Vídni v Arsenálu a tak to prověříme!

[Altmann]

http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1400-chlum/

Zde jsou další památky a pomníky z roku 1866 i zde je chybováno u dalších jmen.

[Altmann]

http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/1400-chlum/

Zde jsou další památky a pomníky z roku 1866 i zde je chybováno u dalších jmen.

http://www.ostpreussen.net/ostpreussen/ ... .php?p_b=G

Zde doporučuji také, podívejte se na formu psaní "VON".




Nicht umsonst hingegen waren die Opfer beim Zurückgehen: Um 1600 Uhr brachte ein Entlastungsstoß der 1. und 3. Kavalleriedivision mit 4 740 eigenen Reitern 5 100 preußische Reiter zum Stehen. Der halbstündige Reiterkampf von Stre¹etitz-Langenhof ermöglichte - ebenso wie der Kampf der 7. Kavalleriebatterie des VIII. Korps unter ihrem dabei gefallenen Kommandanten Hauptmann von der Groeben - den geordneten Rückzug. Die Kaserne in Feldbach trägt noch heute seinen Namen. Der preußische General Schlichting schrieb später - in Anspielung auf die Schlacht am Thermopylenpass - über Groebens Batterie: "Nur die Toten des Leonidas kommen solcher Aufopferung gleich!" Der Reiterkampf von Stre¹etitz-Langenhof und die "Batterie der Toten" sind Themen von zwei riesigen Ölgemälden Wenzel Sochors im Heeresgeschichtlichen Museum in Wien. An den Opfergang dieser Batterie erinnern auch Ölgemälde von Otto von Ottenfeld und Max von Poosch-Gablenz.


Zde si to prosím dejte do překladače! Jsou to oficielní rakouské armádní stránky.

[sefit]

Tak dovolím si zareagovať aj ja, a to na list od "faleristik", ktorý nám sprostredkoval reakciu od svojho priateľa. V žiadnom prípade nespochybňujem, že tento človek je odborník na Rakúsko-pruskú vojnu 1866, avšak jeho tvrdenia v prípade sporu o meno sú mimo ratio.

V publikácii Mlitär-Schematismus des österreichischen Kaiseerthumes für 1866. Wien April 1866 je meno uvedené ako „von der“, ale podľa autora listu sa publikácia dopustila fatálnej chyby. Nasleduje zdôvodnenie o opitých farároch a „jazykovedný rozbor“. Fascinujúce na tom je, že autor listu zjavne po nemecky nevie, čo sám priznáva a čoho dôkazom sú aj tvrdenia, že prídomok „von der“ nemčina nepozná. Samozrejme, že pozná. K ostatnému, ako rôzne zamyslenia sa nad skomoľovaním, možnom holandskom pôvode a pod., tak k tomu sa vyjadrovať nebudem, to totižto vyplýva z vyššie uvedeného.

Ja osobne si nedovolím urobiť rešerš maďarských mien a názvoslovia a to z jednoduchého dôvodu...po maďarsky neviem. Pre mňa je všeobecne zarážajúci fakt, že niekto kto sa zaoberá historickým výskumom (aj keď len amatérsky) k.u.k. armády nemecky nehovorí. Ja som „len“ falerista a zaoberám sa RU a neviem si predstaviť fungovať bez tejto znalosti. Všetky relevantné publikácie, články a monografie (s výnimkou SIGNUM) sú v nemeckom jazyku.

Nuž pán kolega „altmann“ nám našiel menný zoznam nositeľov MMTO. Tú stránku spoluvytvára pán J.C. Steiger, je anglicky a vrelo ju odporúčam. Pre úplnosť tu je ešte abecedný zoznam. http://www.austro-hungarian-army.co.uk/mmto2.htm
Stránka obsahuje aj výborne spracované životopisy generality a iných významných dôstojníkov.

Pre komplexnosť informácie. Stačí meno zadať do wikipedie, čo je asi „cesta najľahšieho odporu“. http://de.wikipedia.org/wiki/Groeben_%2 ... chlecht%29

Jediný dôvod, prečo som toto otvoril je skutočnosť, že ide o veľmi známu rodinu, takže mi to okamžite padlo do oka. Nie je to úradnícka šľachta z druhej polovice 19. storočia. Je to starý saský rod (Uradel) má dve vetvy, z toho stále žije tá pruská. Mediálne najznámejší jej súčasní členovia sú Alexander (gróf), bývalý výborný džudista SRN a moderátor športových prenosov a jeho manželka Ulrike, taktiež športová spravodajkyňa na RTL.

[Altmann]

Pánové a nevěřím,že zde je i nějaká dáma, já toto naše povídání považuji za nádherný exkurs do dějin i faleristiky. No a dovolím si poděkovat vše, kdo se zapojil. J8, jakožto asi jediný zde přítomný dyslektik jsem dokázal vzbudit zájem a to je vždy dobré...........

Jinak k překladům, oni Ti naši slovuntní a především čeští historici se rádi holebají svými znalostmi, ale je to vždy úsměvné. Konec konců i o hodnosti setník baychom mohli diskutovat, neb u dělostřelectva ten překlad není až tak správný. Vivat historia, Vivat Kaiser, Vivat Monarchie!

[Altmann]

Slíbil jsem,že ve Vídni prověřím von Grobena, ale sám jsem byl udiven, když jeho jméno není na čestné steně nositelů rytířů MMTO z roku 1866. Pan Tusek mně upozornil, že Arzenál byl bombardován a po roce 1945 není vše tak jak by mělo být.

Ale větší radost mám ze dvou obrázku z pardubického hřbitova. Na prvním vidíte český nápis, který upřesňuje nejen společenské postavení dotyčného, ale jsou zde vyjmenované řády, které obdržel:
- řád Železné koruny
- řád Františka Josefa (zde lze předpokládat,že to byl komandér
- Zlatý záslužný kříž s korunou

Další je nápis německý, ale opět vidíme, že jmenovaný pán má na náhrobku napsáno, že je majitelem Zlatého záslužného kříže s korunou.

Tímto chci jen podotknout, že vedle sebe máme český nápis s německým, ale je to doklad významu faleristiky pro určení postavení jmenovaného. Byla to jistě jiná doba, noblesní a slušná. Přiznám se,že mi dlouho trvalo, než se mi podařilo získat takový jasný důkaz. Podobné náhrobky se bohužel zničili, ale tyto dva přečkali dobu českých vlastenců, ale i ideologickému nátlaku soudruhů a je to jen příjemný doklad doby, která se nevrátí, ale na kterou můžeme vzpomínat.Byl jsem překvapen, velmi mile.

[faleristik]

Osobne sa prikláňam v prípade Groebeneovho mena k podobe van der. Dôvody sú nasledujúce:
- tvar uvedený na pamätníku je z doby, keď ešte žili ľudia, ktorí ho osobne poznali. Okrem toho sa na výstavbe týchto pamätníkov podieľali pluky, ktorých padlí boli príslušníci. Tak by sa mohlo ťažko stať, aby kamenník pred vyše sto rokmi vytesal zlý tvar mena (viď história komitétu).
- to, že existuje rodina von Groeben s grófskym prídomkom nedokazuje, že ide o rovnakú rodinu. Keby bol náš stotník grófom bolo by to uvedené v schematizme. Priznanie grófskeho titulu znamená nový predikát, kde mohlo byť meno prípadne zmenené.
Historie Komitétu pro udržování památek v války roku 1866

Historie spolkui
Popud ke vzniku spolku, který si vytyčil za cíl ochranu a údržbu stávajících a zřizování nových pomníků z prusko-rakouské války roku 1866 na bojišti u Hradce Králové byl dán 16. listopadu 1888. Toho dne probíhal v lese Svíb, který leží nedaleko obce Chlum u Hradce Králové, lovecký hon. Mezi účastníky byl také setník zemské obrany ve výslužbě a válečný invalida Jan Nepomuk Steinský. Ten se 3. července 1866 zúčastnil bitvy u Hradce Králové a právě v bojích ve svíbském lese utrpěl těžké zranění ruky, která mu musela být amputována.
Vzpomínka na krvavou řež umocněná chmurným podzimním počasím a desítkami hromadných hrobů označených rozpadajícími se provizorními dřevěnými kříži nebo plukovními pískovcovými pomníky přiměla setníka Steinského k myšlence založení spolku, který bude pečovat o zřízené hroby a pomníky padlých vojáků , bude iniciovat zřízení či vlastními silami budovat nové památky na místech posledního odpočinku rakouských, pruských a saských vojáků. Myšlenka vyslovená nahlas Janem Steinským se setkala s ohlasem přítomných. Idea zřízení záslužného spolku byla následně interpretována redakcí Vojenských listů a Ratiboru několika články.
Již 2. prosince 1888 proběhla v obci Cerekvice nad Bystřicí ustavující schůze komitétu, který dostal název "Das Lokalkomité zur Errichtung und Erhaltung der Krieg-Denkmale auf dem Slachtfelde bei königgrätz im Jahre 1866", česky "Komitét pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém". Jeho předsedou se stal Jan Steinský, jednatelem Antonín Tvrzský, řídící učitel v Cerekvici, a technickým referentem ředitel Odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích Vilém Dokoupil. Z dalších osobností, které se intenzivně zapojili do činnosti nově zřízeného komitét lze jmenovat Jana Weinzettela, c. a k. poručíka ve výslužbě, Františka Waldeka, majitele realit a cihelny v Plotištích či dvorního radu Ludvíka von Malovtze, který převzal nad spolkem protektorát. Sídlem spolku se stala Cerekvice nad Bystřicí, později se přestěhoval do Hořic a v roce 1891 definitivně přesídlil do Hradce Králové.
Podle dochovaných zpráv provedl již před zřízením komitét Vilém Dokoupil renovaci některých památek, na jejímž finančním krytí se podílelo vídeňské c. a k. ministerstvo války. V roce 1891, roce 25. výročí bitvy u Hradce Králové, evidoval komitét na královéhradeckém bojišti 227 pomníků. Téhož roku byl komitét změněn na spolek a jeho stanovy 27. dubna 1891 schváleny c. a k. místodržitelstvím v Praze.
Spolek brzy získal na důležitosti, členů přibývalo a do jeho řad vstupovali osobnosti veřejně činné a vážení občané měst na královéhradecku. Přičiněním těchto členů - mecenášů - bylo během dvou let (1889-1891) opraveno všech 230 evidovaných památek. Byly opraveny či zřízeny nové kříže na hromadných hrobech a odborně restaurovány kamenné náhrobní kameny i monumentální pomníky. Vznikaly také nové památky. v roce 1898 bylo v evidenci 319 pomníků, o rok později již 342 a za další dva roky rovných 400!
Po zřízení spolku pro udržování válečných hrobů z roku 1866 na bojišti královéhradeckém začaly obdobné spolky vznikat i na bojištích dalších. V roce 1890 to bylo ve Dvoře Králové n/L, dále v Jičíně, Mnichově Hradišti a Podolí, Trutnově, Liberci, Novém Bydžově. Podstatnou úlohu při zřizování dalších spolků na ostatních bojištích z prusko-rakouské války roku 1866 měl majitel náchodského zámku a velkostatku princ Vilém ze Schumburg-Lippe a také velitelství 9. armádního sboru v Josefově pod velením generála jízdy prince Leopolda Croye.
V roce 1892 byla z iniciativy velitelství 9. armádního sboru a pod záštitou prince Viléma ze Schaumburg-Lippe vedena jednání představitelů jednotlivých spolků o jejich sloučení v ústřední spolek, který by zajišťoval péči o válečné hroby z roku 1866 na celém území Čech a Moravy. 18. června 1892 byly c. a k. místodržitelstvím v Praze podepsány nové stanovy ústředního spolku a 21. 12. 1892 se konala první valná hromada spolku v Hradci Králové. Komitét měl tehdy 24 zakládajících a 132 přispívajících členů. Předsedou spolku byl jednohlasně zvolen baron Rudolf Ulmenstein a protektorem spolku byl jmenován princ Vilém ze Schaumburg-Lippe.
Největšího rozkvětu dosáhl ústřední spolek v prvním desetiletí 20. století. V roce 1908 měl 6 čestných, 75 zakládajících a 729 přispívajících členů, 12 místních spolků a 1 pobočný spolek v německé Vratislavi. První světová válka však činnost značně ochromila a ve změněné poválečné politické situaci doporučil výbor poslední valné hromadě konané 16. května 1919 rozpuštění spolku a převedení jeho majetku na ministerstvo národní obrany, které zřídí při Odborné škole pro kameníky a sochaře v Hořicích nadaci pro udržování hrobů a pomníků v války roku 1866. Tak se také stalo a spolek svoji činnost ukončil. Některé spolky na jednotlivých bojištích, jako například v Hradci Králové a Jičíně však v činnosti pokračovaly.
Právním nástupcem ústředního spolku se stala správní komise nadace, která se prvně sešla v únoru 1927 a která také více či méně spolupracovala jak s jednotlivými spolky původního komitétu, které v činnosti pokračovaly, tak také s es spolky nově vznikajícími, jako tomu bylo v Náchodě, kde četnický strážmistr Bohuslav Peterka založil "Odbor pro udržování válečných hrobů a pomníků při odbočce Svazu čsl. četnictva v Náchodě". Přestože financování péče o památky bylo závislé zejména na úrocích z nadačního fondu, podařilo se během deseti let udržet hroby a pomníky v dobrém stavu.
Druhá světová válka péči o památky z roku 1866 nejprve značně ochromila a od jara 1943 úplně zastavila, když nadační majetek byl převeden na Bezikskommando v Hradci Králové. Po roce 1945 k určitým aktivitám došlo, avšak v roce 1951 byly veškeré spolky a nadace zrušeny zákonem.
Činnost původního ústředního spolku byla obnovena na jaře 1990, kdy byl na ustavující valné hromadě přijat název Komitét pro udržování památek z války roku 1866, jehož sídlem se stal Hradec Králové.
V posledních třech letech vykazujeme ve Výročních zprávách spolku neustálý nárůst počtu opravených pomníků. Tento pozitivní trend je umožňován především promyšlenou finanční strategií spolku využívající v plné míře vypisovaných grantových schémat. Prostředky se daří zajišťovat i přes nepřízeň zákona o válečných hrobech, který dovoluje žádat o financování oprav pouze vlastníky pomníků či pozemků pod nimi. Dobrou spoluprací s orgány státní správy a samospráv naplňuje nadále Komitét své primární poslání, tj. péče o památky z války roku 1866.

[Altmann]

Zde bych byl tolerantní, ale jen tak mimochodem v té příloze je také napsáno von der Groben. Pro mně je rozhodující, že se konečně k válce v roce 1866 stavíme jako k válce za obranu naší širší vlasti.

Byl to statečný člověk a kdo jste sloužil na vojně, si jistě dovedete představit, že jen vytáhnout kanony ze štací, postavit je na holý vrch a roztřílet jezdeckou ataku nepřítele je velmi hrdinný počin nejen samotného von der Grobena, ale i jeho vojáků, kde sloužilo mimochodem hodně Čechů. J8 jsem to vlákno založil z trochu jiného důvodů, ale i toto považuji za velmi užitečné a těm lidem, kteří se starají o "bojiště" fandím.

Problematiku šlechtických titulů si lze nastudovat na stránkách SFS v souvislosti s MMTO, nebo doporučuji knihu pana Županiče, který se problematikou šlechty v RU zabývá podrobně.