Vapaudenristin ritarikunta -Řád kříže svobody

[Altmann]

Vapaudenristin ritarikunta

Řád kříže svobody
Freiheitskreuz




Úvodem:

Finské řády a dekorace jsem se pokusil zpracovat již pro jisté české přátelské stránky neb problematika finských řádů a vyznamenání není u nás zcela známá. Po drobné úpravě jsem toto povídání přidal i na stránky Slovenské faleristické společnosti neb jde o mimořádně zajímavou kapitolu z historie moderních válek. Každý z nás starších kdo na vysoké škole skládal zkoušky z marxismu-leninismu si možná vzpomene na Leninovo určení válek a rozdělení na války spravedlivé a nespravedlivé ale i podle tohoto „učení“ je celkem jednoznačné, že Sovětský svaz vedl nespravedlivou válku proti malému demokratickému státu FINSKU. Je to i připomínka pro nás, neb v roce 1938 malé, ale dobře vyzbrojené Československo mohlo prokázat,že za svoji svobodu dokáže bojovat. Proč tomu tak nebylo nechť posoudí jiní. Důsledky jsou však nevratné.


Řád kříže svobody byl založen 04.03.1918 v době tak zvané osvobozenecké války (občanská válka), kterou vedli finské jednotky „bílých“ s bolševiky a jednotkami Rudé gardy. Byla to vlastně občanská válka mimořádně krutá na obou stranách.


Toto první a vysoké vyznamenání mladého státu Finska bylo určeno všem těm, kteří se zbraní v ruce bránili nový mladý demokratický stát. Řádem tedy mohli být vyznamenáni jednak vojáci, dále lékaři a zdravotnický personál, ale i všichni prostí občané, kteří tento boj za svobodu považovali za svoji povinností. Na straně „buržoazních„ Finů bojovala i německá „baltická“ divize, jejíž příslušníci byli velmistrem (magistrem) řádu gen. Mannerheimem vyznamenaní mimo jiné i tímto křížem. Řád v první fázi svého zrodu končí rokem 1919. Na straně mladého státu bojovalo i mnoho dobrovolníků ze Švédska.

[Altmann]

Řád kříže svobody slaví dne 08.12.1939 své vzkříšení a obnovení. V době finsko-ruské války v letech 1939-1940 se stává opět vysokým vyznamenáním, který je udělován vojákům i občanům Finska. Dne 16.12.1940 se vláda rozhodla „Kříž svobody“ zařadit do soustavy finských nejvyšších řádů a vyznamenání.

Řád se tak stává nejvyšším státním vyznamenáním i v tak zvané pokračovací válce v letech 1941-44 (2.světová válka). Řád se v konečné podobě dělí na :
Občanskou skupinu
Vojenskou skupinu.

Každá skupina měla pět stupňů:

Velkokříž
Kříž I.třídy
Kříž II.třídy
Kříž III.třídy
Kříž IV.třídy

Tyto třídy jsou totožné jak pro občanskou tak i vojenskou skupinu. Mimo těchto stupňů řádu Svobody jsou k vlastnímu řádu přiřazeny:

Medaile Svobody (dva stupně)

Záslužná medaile (dva stupně

Kříž Mannerheima (dva stupně)

Kříž a medaile skonu - smrti (těm, kteří zahynuli v boji)

Autorem návrhu byl přední finský umělec, malíř Aksell Allen-Kallela (1865-1931) Kříž je symbolem kříže Sv. Jiří, který i v historii Finska má své nezastupitelné místo, přesně tak jako symbol a řád Sv. Jiří v Rusku. Plochy kříže jsou na obou stranách jemně smaltovaná. Na přední straně kříže, na ramena je vložena kovová finská svastika. Na střed kříže je položena heraldická růže, která je jedním ze symbolů státního znaku Finska.


Řádová hiearchie je zdánlivě složitá. Pokusíme se proto podrobněji popsat jednotlivé skupiny této velmi pěkné a zajímavé dekorace:

Kříže I. a II. třídy jsou vždy bíle smaltované.
Vojenská skupiny křížů III. a IV. třídy je černě (barva ocele) smaltovaná.
Občanská skupiny křížů III. a IV. třídy je smaltovaná modře, v převýšení nejsou paže s meči.

Finská svastika je pozlacená na všech typech křížů. U IV. řádového stupně je tato svastika jen postříbřená.

Růže na křížích I. a II. třídy byla smaltovaná. Na kříži III. třídy pozlacená a na kříži IV. třídy v barvě kovu, nezlacená. Pro zdravotní personál (lékaři, zdravotní sestry ) byl na růži umístěn malý červený kříž, mezinárodní symbolika Červeného kříže.

Na zadní straně,která je jednoduchá, smaltovaná se nacházejí jen letopočty s datem znovuobnovení řádu:

1918 - Finská samostatnost (boj proti rudým gardám)
1939 - Rusko-finská válka (Zimní válka)
1941 - 2. světová válka (Pokračovací válka)

Na horním rameni kříže je pomocí ouška upevněn kovový věneček z dubových listů. V případě vojenské skupiny se v tomto věnečku nacházejí dvě „opancéřované„ ruce svírající meče. Ruka na pravé straně naznačuje úder rovným mečem evropského typu, ruka na druhé straně naznačuje úder šavlí asiatského typu. Symbolika je jasná, obrana výspy křesťanství a kulturních hodnot Evropy proti nájezdníkům, přicházejícím z Asie.

Velkokříž se nosil doplněný řádovou stříbrnou hvězdou se zkříženými meči (viz. obrázek). Klenot řádu byl nošen klasickým způsobem na velkostuze, která byla široká 10,2 cm.

Kříž I. třídy se nosil na náhrdelní stuze.

Řádové odznaky nižších stupňů se nosily na stuze na prsou vojáků či civilistů.

Stuhy řádu u vojenské skupiny jsou červené s dvěma bílými pruhy.
Stuhy u řádu občanské skupiny jsou žluté s červenými pruhy.

Řád Svobody I. třídy mohl být výjimečně doplněn a udělen s náprsní hvězdou.

V roce 1941 bylo rozhodnuto, že řád Svobody vojenské skupiny se může udělit s dalšími atributy. V tomto případě to jsou dubové listy jako projev uznání osobní statečnosti na bitevním poli v tváří tvař nepříteli.

U řádu Svobody však existovalo několik variant v udělování kříže IV. třídy. Na autentických fotografiích nacházíme kříže IV. třídy, který je sice na civilní stuze, ale jde nesporně o dekoraci vojenské skupiny. Toto udělení symbolizuje boj občana, který se zapojil se zbraní v ruce do boje proti nepříteli.

Řád Svobody mohl být ve své II., III. a IV. třídě udělen s doplňkem Červeného kříže.

Charakteristickým rysem křížů je nošení řádové dekorace na stuze s mašlí.

Poznámka:
Autor řádu, umělec a známý finský malíř Akseli Allen–Kallela se svým synem Jormem v roce 1918 bojovali v řadách obránců Finska. V roce 1918 to byl on, kdo navrhl nejen Kříž svobody, ale podílel se i na návrhu uniforem finské armády, státní vlajky a dalších státních symbolů země. V roce 1919 se stává pobočníkem generála Mannerheima.


Literatura:
LOBKOWICZ František : Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha 1995
KLIETMANN K.G.: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille. Berlin 1966
DORLING TAPRELL H. : Ribbons and Nedala
NIMMERGUT Jörg: Orden Europas. München
Faleristický časopis SIGNUM Brno

Aukční katalogy:
Winkler auktionen 23.mai 2008
Aurea numismatika Praha
La Galerie numismatigue
Auktionhaus Dorotheum Wien
Auktionshaus H.D. Rauch Wien

Vïnö LINNA : Neznámý voják. Naše vojsko 1965

[Altmann]

Ukázka:

[Altmann]

rok 1941 -pokračovací válka:

[Altmann]

nejlépe bude podívat se na ukázky řádové spony, je zde přední i zadní strana, sami vidíte jak šel čas či jak voják bojoval postupně byl angažován ve válve v roce 1940 i 1941-44.

[Altmann]

Sice máme malý prostor, ale tyto obrázky si stále zaslouží pozornost:

[Altmann]

Luokan Vapaudenmitali – Medal of Liberty
Medaile Svobody - Freiheitsmedaille:

Tato medaile byla založena z rozhodnutí finského Senátu (Senat in Wasa) jako součást kříže Svobody tedy 04.03.1918. Medaile měla dva stupně:

Stříbrná medaile I. stupně
Bronzová medaile II.stupně

Na přední straně medaile v kulatém medailonu je zobrazena hlava finského erbovního lva s mečem. Na ploše, kolem hlavy lva je rozložený nápis, který je proveden finsky a švédsky:
URHEUDESTA / FÖR TAPPERHET / v překladu (Za odvahu či Za statečnost)

Pokud byla některá z medailí udělena zdravotnickému personálů byla přední strana medaile opět doplněna malým červeným křížkem, symbolem organizace Červeného kříže.

Na zadní straně medaile se nachází nápis:
SUOMEN KANSALTA – volný překlad „Od finského lidu“. Pod tímto nápisem je rok vydání medaile. Vše je obklopeno vavřínovým věncem.

Tyto medaile se stali vysokým oceněním osobní statečnosti důstojníků, poddůstojníků a vojáků finské armády.

Stuha pro stříbrnou medaili je modrá s bílými postrannímu pruhy.
Stuha pro bronzovou medaili je červená se žlutými postranními pruhy (viz. obrázek)

Literatura je uvedena v úvodní části článku.

[Altmann]

Záslužná medaile kříže Svobody - Verdienstmedaille des Freiheitskreuzes


Medaile byla založená rozhodnutím finského státního prezidenta Kyösti Kallio nařízením ze dne 16.12.1940 jako vysoké vyznamenání a ocenění civilního obyvatelstva a civilního personálu různých vojenských složek v době války, tedy tam, kde nebylo možno udělit medaili kříže Svobody (Freiheitsmedaille, která byla určena jako ocenění osobní statečnosti vojáka v poli.

Medaile I.třídy ve zlatě obdržel dne 13.04.1944 generál Waldemar Erfurt (Generál der Infanterie), který ve Finsku zastával funkci vojenského zplnomocněnce

Medaile :

Medaile 2.třídy stříbrná
Medaile 3.třídy bronzová

Medaile je téměř totožná s popsanou medaili udělovanou Za statečnost.Opis u této medaile je ve volném překladu Za zásluhy a také stuha má jiné složení barev pro lepší rozlišení na stejnokroji vojáka


Poznámka:
Prezident Kyösti Kallio zemřel dne 19.12.1940. Novým prezidentem se stává Risto Ryti. Dne 04.08.1944 podává Ryti demisi a prezidentem se stává Mannerheim, který není vázán osobními postoji a politikou Rytiho ani tak zvanou „smlouvou Ryti-Ribbentrop“ a uzavírá příměří s SSSR.


Literatura je uvedena v úvodní části článku

[Altmann]

Speciální vyznamenání řádu KŘÍŽE SVOBODY

Kříž Mannerheima:

Toto vysoké a speciální vyznamenání bylo založeno ve dvou třídách 16.12.1940. Kříž I. stupně byl určen jako nejvyšší vojenské vyznamenání pro velící důstojníky na úrovni ne menší, než byl armádní sbor. Prvním vyznamenaným byl sám polní maršál Mannerheim., který tento vysoký řád obdržel již 07.10.1941. Druhý kříž obdržel náčelník generálního štábu finské armády generál Heinrichs Axel Erik a to 31.12.1944. (Další prameny říkají, že řád obdržel již v roce 1942).

Druhou třídu, která byla udělována ve formě připínacího náprsního kříže (Steckkreuz) obdrželo celkem 191 finských a spojeneckých důstojníků.

Kriteria pro udělení tohoto kříže jsou podobná pro udělení Rytířského kříže Železného kříže 1939. Snad nejpřesněji: "Za vynikající boj“, tedy za mimořádné zásluhy a statečnost v poli. Vyznamenaný voják obdržel i finanční ocenění ve výši 50 000 finských marek. Z celkového počtu 191 dekorovaných jsou známy jen čtyři případy, kdy byl kříž udělen i podruhé.

Dvojnásobné udělení:
Aaro Olavi Pajari v roce 1941 a v roce 1944
Naryti Johanes Aho 1942 1944
Ilmari Eino Juutilainen 1942 1944 ( viz obrázek)
Hans Henrik „Hasse“ Wind 1943 1944

Medaile Svobody I. třídy na stuze s mašlí:
Tato medaile jako zvláštní a výjimečné vyznamenání na takto složené stuze obdržel a mohl nosit jen sám polní maršál Mannerheim. (viz. obrázek)


Zlatá medaile SVOBODY :

Podklady a další upřesnění nejsou uvedeny a to ani v odborné finské literatuře. Přesto však několik zlatých medailí bylo uděleno důstojníkům finské armády po dobytí ruského Petrozavodska.

Literatura je totožná s úvodní části článku.

[Altmann]

Tyto obrázky jsou vzácné a tak si je vychutnejme! Jen doufám,že se časem neztratí!